Donovaly

Donovaly jsou obec v okrese Banská Bystrica. Leží mezi pohořími Velká Fatra a Starohorské vrchy (část Nízkých Tater). Z Prahy 600 km, 6 hodin jízdy. 

V 17. století tu postupně vznikaly osady na výrobu dřevěného uhlí (Bully, Hanesy, Mistríky, Mišúty, Močiar, Polianka, Donovaly a Sliačany). Na jejich území pak v 18. století vznikla obec Donovaly. První písemná zmínka  je z roku 1702. Při potlačování Slovenského národního povstání  tudy ustupovala povstalecká armáda, která tu nechala většinu výzbroje. 

Trvale zde žije 153 obyvatel. Je to významné lyžařské středisko. 

V Donovalech můžeme najít celkem 3 kapličky - v osadě Bully, Mistríky a v Poliance. Nejstarší je kaplička sv. Anny na Bullech, a to z ruky 1866. Kaplička sv. Josefa v Mistríkách byla postavená roku 1893, no a kaplička Panny Marie v Poliance byla postavená o jeden rok později, tedy v roce 1894. 

Trasa z Donoval (960 m.n.m.) po žluté a později po červené turistické značce nás dovede přes Vrchlúka (1 025 m.n.m.) na vrch Kečka (1 225 m). Trasa je tam a zpět dlouhá téměř 10,5 km, vzhledem k převýšení zabere asi 3,5 hodiny.

Lesem se obchází vrchol Barania hlava. Na jeho druhé straně je kamenné moře. Za ním je rozlehlá louka. Z vrchu Kečka se můžeme kochat nádhernými výhledy na okolní pohoří. Na východě je vidět masiv Zvolenu s Donovaly, na severu severní část Velké Fatry (Smrekovica a Skalná Alpa). V dálce se pak tyčí osamocený Velký Choč. Před námi přes louky je vidět Kozí Chrbát, za ním se majestátně tyčí vrcholky hlavního hřebene Nízkých Tater (Prašivá a Velká a Malá chochula). Vzadu pak vykukují špičky konce Západních Tater. Na jihu Veporské vrchy, Polaňa a na jihozápadě Kremnické vrchy.

Tato cesta má své kouzlo v každém ročním období, nicméně brzy na jaře poté, co sleze sníh, jsou louky poseté tisíci rozkvetlých šafránů karpatských.

Medvědi na sloupu na začátku obce Donovaly napovídají, že v okolních lesích žijí různá zvířata, medvědy nevyjímaje. Místní vyprávěli, jak zrovna směrem na Kečku, vyplašil vloni medvěd děti, co šly na borůvky. To já narazila jen na "podrápaný" strom, modrého slimáka, obřího Ferdu mravence a stádo oveček i s bačou. Hmmm ...

Vydáme-li se z Donoval po žluté turistické značce na opačnou stranu, čeká nás docela nenáročná procházka na 1,5 hodiny asi 4,6 km dlouhá.

V údolí po pravé straně je Rozprávková dědinka Habakuky, podejdeme kabinovou lanovku, která vede na nejvyšší vrchol tyčící se přímo nad vsí. Vrch se nazývá Zvolen a je 1 400 m.n.m. V Mišútech je bobová dráha. 

Cestu zakončíme tam, kde jsme ji i zahájili - u kostela sv. Antona Paduánského. Antonín z Padovy (15.08.1195 v Lisabonu - 13.06.1231 v Padově) byl portugalský františkánský mnich, teolog a kazatel. Jde o jednoho z nejproslulejších svatých, který je uctíván po celém světě. Je oblíben také u umělců. Katolická církev jej prohlásila za svatého roku 1232 a roku 1946 za učitele církve. V Padově se stávalo, že si lidé přicházeli zajistit místa v kostele blízko kazatelny již v noci, jen aby Antonína dobře slyšeli. Nikdo na kázání nechodil nákladně oblečen, protože bylo známo, že Antonín to nemá rád. V Toulouse bylo v tu dobu středisko sekty katarů (= velké středověké křesťanské náboženské hnutí), a i zde měla Antonínova kázání značnou odezvu. Antonínovi se začalo říkat "kladivo na kacíře". Přes tuto hrozivě znějící přezdívku Antonín vůči sektářům nevystupoval násilně ani vulgárně. Dokázal si však získat jejich zájem a úctu svou vlídností a výmluvností, čímž je přiměl ke shodě s církevní autoritou. Založil několik klášterů a usadil se v Padově. Jednou jej slyšel kázat papež Řehoř IX. a nazval jej "archou Písma svatého". Po Antonínových kázáních zanechávali zhýralci svého života a káli se, dlužníci byli propouštěni z vězení. Některá z Antonínových kázání se zachovala.