Králův dvůr

Na místě dnešního Obecního domu na Starém Městě pražském bylo v letech 1383 - 1484 sídlo (rezidence) českých králů, odtud tedy Králův dvůr (někdy uváděn i Královský dvůr nebo Královský palác).

Palác, později označený č.p. 1090/I, stával u Brány Mikuláše od věže (dříve Horská brána, nyní Prašná brána). Komplex, který kromě paláce zahrnoval také domy pro dvořany, lázně, lvinec a zahradu, nechal vybudovat kolem roku 1380 král Václav IV.

Po Václavu IV. zde sídlil jeho bratr Zikmund Lucemburský, dále Zikmundův zeť Albrecht II. Habsburský, po něm Ladislav Pohrobek, který zde i zemřel, stejně jako Jiří z Poděbrad, a krátce Vladislav Jagellonský, který ze Starého Města přesídlil zpět na Pražský hrad a odtud do Budína. Do dnešní doby se z Královského paláce zachoval jen název přilehlé ulice Králodvorská a archeologicky ujištěné základy zdiva.

Z Královského paláce vycházely po tzv. Královské cestě korunovační průvody českých králů na Pražský hrad. Královská cesta vedla z Královského dvora (dnešní Obecní dům na náměstí Republiky), pokračuje Celetnou ulicí až na Staroměstské náměstí. Odtud na Karlův Most a dále na Malou Stranu. Z Malostranského náměstí cesta pokračovala do vrchu Nerudovou ulicí až na Pražský hrad. Také odtud vedla cesta z Prahy do Kutné Hory (odtud název předchůdce nynější Prašné brány Horská brána). 

Roku 1515 byl palác zčásti dán do zástavy a zčásti jej využívali Lobkovicové. V roce 1530 měl dva majitele, kteří si jej rozdělili na dvě části. Toto rozhodnutí nebylo pro památku zcela šťastným, protože majitelé se o ni přestali starat, a objekt začal chátrat. Nový majitelé, Jindřich Plánský a poté jeho manželka Ludmila Sekerková ze Sedčic, se o Královský dvůr začali opět starat. Díky nim byla část sídla znovu zrekonstruována. Dále se zde střídali majitelé jako na běžícím pásu až do doby, kdy jednu z částí zakoupila roku 1625 Polyxena z Lobkovic. Její příbuzný Ladislav z Lobkovic obdržel druhou část dvora již v roce 1554. Lobkovicové měli celý dům ve vlastnictví do roku 1631.

Roku 1631 kardinál Arnošt Harrach obě části koupil a dal zde roku 1636 zřídit arcibiskupský seminář pro vzdělávání kněží. V roce 1689 Králův dvůr do základů vyhořel, byl však ihned obnoven a k semináři podle projektu Jeana Baptisty Matheye přistavěn barokní kostel sv. Vojtěcha, vysvěcený roku 1705. Situaci barokního komplexu staveb dobře zachytil Langweilův model Prahy.

Seminář se po zrušení jezuitského řádu roku 1773 přestěhoval do Klementina, následně byl za josefinských reforem zrušen i kostel a v letech 1869 - 1900 je využíval vojenský erár, který sem umístil Kadetní školu, tzv. Kadetku. Koncem devatenáctého století stavba přešla do vlastnictví Živnobanky, která tuto významnou historickou památku dala v letech 1902 - 1903  definitivně zbourat. Na tomto místě vyrostl v letech 1905 - 1911 současný Obecní dům.

Na Obecním domě č.p. 1090 (na boční stěně v ulici U Obecního domu) je bronzová pamětní deska s textem:

Zde, ve dvoře králově, od r. 1454 po 17 požehnaných let žil a působil představitel české myšlénky národní ve smyslu náboženském i státním Jiří z Poděbrad, zprvu správce zemský a od 2. března 1458 zvolený král český. Tehdy zde bylo rušné středisko, kde se scházela poselstva z cizích zemí a kde se konaly sjezdy a sněmy zemské. Odtud vyšlo heslo spolku knížecího, zvoucí Evropu již v 15. století jménem obecného řádu a pokoje k úpravě vztahů mezinárodních a k odcírkevnění života politického. Zde 12. srpna 1462 Jiří prohlásil, že je hotov za kalich položiti trůn i život, zde 14. dubna 1467 odvolal se k obecnému koncilu proti papeži Pavlovi II., jenž jej proklel za kacíře a zbavil trůnu. A zde uprostřed velikého zápasu mezi českým národem a církví římskou, ne vítěz, než ani přemožený, zemřel 22. března 1471 husitský král předčasně sobě i všem věrným Čechům. 

Obecní dům se původně nazýval Obecní dům Královského hlavního města Prahy, ale také Obecní dům u Prašné brány nebo Reprezentační dům hlavního města Prahy. Je to jedna z nejznámějších secesních staveb v Praze. Dnes slouží především reprezentačním účelům a kulturním akcím (koncerty, výstavy).

S výkopy základů se počalo 21. srpna 1905, dům byl slavnostně otevřen 16. prosince 1912. Obecní dům vstoupil 2x do historie československé státnosti: 28. října 1918 zde byla vyhlášena samostatnost Československa a v listopadu 1989 zde proběhla první setkání dosavadní komunistické vlády s představiteli Občanského fóra v čele s Václavem Havlem. Vystavěn byl v architektonické soutěži podle plánů architektů Antonína Balšánka a Osvalda Polívky. Na jeho výzdobě se podíleli nejvýznamnější čeští malíři a sochaři počátku 20. století: Mikoláš Aleš, Max Švabinský, František Ženíšek, Ladislav Šaloun, Karel Novák, Josef Mařatka, Josef Václav Myslbek, Alfons Mucha a Jan Preisler. Průčelí dominuje půlkruhová mozaika Hold Praze sestavená podle kresby Karla Špillara a sousoší Ponížení a vzkříšení národa od Ladislava Šalouna.

Interiér zahrnuje několik sálů, z nichž největší je Smetanova síň sloužící jako koncertní sál pro cca 1 200 posluchačů; pořádají se zde především koncerty Symfonického orchestru hl. města Prahy FOK, dále pak festivalu Pražské jaro, varhanní koncerty aj. Další sály jsou Grégrův sál, Sladkovského sál a Primátorský salónek. Komě koncertů se zde pořádají výstavy a další společenské akce. 

V přízemí a v suterénu je několik restaurací a kaváren.

A ještě pár info k fungování Kadetky. Bývalá C. a k. pěchotní kadetní škola u Prašné brány (Infanteriekadettenschule Prag) se v roce 1900 přestěhovala do nového objektu na Hradčanech. V chátrajících prostorách staré kadetky nějakou dobu hostovaly cirkusy, v zimě tu ve dvoře bývalo kluziště. Po roce 1902, kdy byly budovy zbourány, byla odstraněna i socha císaře Františka Josefa I., která stála u zdi kasárenského dvora.