Akce "Kámen"

Akce "Kámen" byla provokační metoda, kterou využívala StB proti těm československým občanům, kteří se po únoru 1948 snažili odejít bez vědomí komunistických úřadů do zahraničí. Konkrétně šlo o ty, kteří použili nejběžnější cestu, tedy pěšky přes státní hranici do americké okupační zóny v Německu.

Akce Kámen začala podstrčením tajných spolupracovníků, konkrétně příslušníků StB v roli převaděčů přes hranici, zájemcům o emigraci z Československa. Tyto osoby byly dovezeny do pohraničí přímo z Prahy ve vozidle StB nebo byly v oblasti vyzvednuty na dohodnutém místě a posléze dovedeny na "státní hranici", která byla ale jen zinscenovaná, v bezpečné vzdálenosti od skutečné hranice. Přitom StB využívala noční tmu a neznalost terénu převáděných osob. 

Za tímto účelem byla (ještě na území Československa) zřízena fiktivní státní hranice. Po jejím "překročení" zastavila uprchlíky falešná hlídka německé pohraniční stráže. Následně byli takto zadržení emigranti dovedeni do falešné úřadovny polního důstojníka americké vojenské kontrarozvědky. Úřadovna byla realisticky zařízena tak, aby ve zde zpravodajsky vyslýchaných uprchlících vzbuzovala reálnou iluzi kanceláře americké vojenské kontrarozvědky. Cílem fiktivního výslechu bylo vylákat z emigranta výpovědi o jeho činnosti proti režimu, o jeho spolupracovnících žijících dosud na území Československa a přimět jej případně k tomu, aby dobrovolně odevzdal i (měl-li nějaké) vlastněné zbraně. Po skončení fiktivního výslechu byli uprchlíci odváděni do sběrného tábora. Během této cesty došlo k jejich "zabloudění" na území Československa a jejich zatčení. Nebo během cesty do tábora byli na "německém území" přepadeni hlídkou SNB, zatčeni a "uneseni" zpět do Československa. Informace lstí získané od uprchlíka ve fiktivní úřadovně americké vojenské kontrarozvědky byly následně použity při procesu směrujícím k jeho odsouzení k vysokému trestu odnětí svobody. StB dále využila i informace, které emigrant uvedl o svých spolupracovnících žijících dosud na území Československa. Příslušníci StB i jejich tajní spolupracovníci se při akci Kámen mnohdy obohacovali tím, že okrádali zatčené a mnohé z nich potom i zavraždili.

Pro účely akce Kámen byla využívána např. lokalita v okolí Všerub u Domažlic. Zde u zinscenované "hranice" došlo buď k předstíranému dopadení celé skupiny pohraniční hlídkou, při kterém se podařilo převaděčům náhodou "uniknout" do zahraničí, nebo akce pokračovala složitým divadlem. Uprchlíci po "překročení" fiktivní státní hranice byli zastaveni falešnou hlídkou německé pohraniční policie a dovedeni do falešné úřadovny polního důstojníka americké vojenské kontrarozvědky. Dále vše probíhalo podle předem daného scénáře.

Po sepsání protokolů byly oběti provokace převezeny do věznice Okresního soudu v Domažlicích. Jejich další eskortu do Prahy do Bartolomějské ulice pak zařizovala Oblastní úřadovna Státní bezpečnosti (OÚ StB)  Klatovech. 

Podle dosavadních poznatků byly do akce Kámen zapojeny úřadovny StB především v Praze, Karlových Varech, Aši, Chebu, Mariánských Lázních, Plzni, Klatovech a Brně. V roce 2013 byl policií obviněn jako strůjce 92-letý Evžen Abrahamovič (krycí jméno Dr. Breza), který ale rok na to zemřel, dřív než byl souzen. Zároveň byl obviněn i jeho komplic Emil Orovan, po kterém pátral Interpol. V roli amerického důstojníka často vystupoval agent IV. sektoru skupiny BAa Velitelství StB Amon Tomašoff.

Počet provedených akcí Kámen jde pravděpodobně do stovek, ale dosud se podařilo doložit a zdokumentovat příběhy jen čtyř desítek obětí. Dosud nebyly objeveny informace StB obecnější povahy nebo souhrnné vyhodnocení.

Velmi poutavě jsou zpracovány knihy od spisovatelky Václavy Jandečkové - Kámen a Falešné hranice. Václava Jandečková, roz. Tulačková, je vnučkou vedoucího úředníka Kdyňských přádelen Oty Tulačky, který po únoru 1948 a nástupu komunistů k moci zorganizoval významnou převaděčskou síť. V roce 1949 byl zatčen, odsouzen na doživotí a amnestován až roku 1964. Jeho potomci obdrželi osvědčení Účastníka 3. odboje, udělené Ministrem obrany ČR. Pradědeček Václavy Jandečkové, Ing. František Kohl, který byl ředitelem Kdyňských přádelen, koncem války ukryl dva americké vojáky, kteří se ocitli v Kdyni a po válce obdržel písemné poděkování vrchního velitele armády Dwighta D. Eisenhowera, z pověření prezidenta USA. Zabývá se výzkumem a dokumentací zločinů komunismu jako soukromá badatelka. Rodinná historie tak byla pro Václavu Jandečkovou podnětem, aby se jako soukromá badatelka začala zajímat o zločiny komunismu a témata, která historikové nedostatečně zpracovali nebo opustili. Obě knihy jsou literaturou faktu. Jandečková shromáždila dosud nejrozsáhlejší materiál a k tématu přistoupila s dokonalou znalostí prostředí, konkrétního terénu, místních pamětníků, osobních vazeb a lokálních dobových reálií. Při svém bádání objevila zcela unikátní pramen - rukopis obsáhlé zprávy Stanislava Lišky, jednoho z aktérů a pozdějšího exulanta, který ležel od roku 1959 nepovšimnut v Liškově pozůstalosti v Kanadě.

Kromě obou knih mě upoutal i na toto téma natočený český film Swingtime z roku 2006. V hlavních rolích hrají bratři Vladimír a Michal Dlouhý, Alois Švehlík, Ingrid Timková, Saša Rašilov nejml., Otakar Brousek ml. a další.