Alcalá de Henares

Alcalá de Henares je španělské město ležící asi 30 km severovýchodně od Madridu. Od roku 1998 je město na seznamu Světového dědictví UNESCO, a to hlavně díky svému komplexu historických budov patřících převážně zdejší univerzitě. Je centrem vzdělání, turismu, obchodu a lehkého průmyslu. 

Osobnostmi města jsou:

- Juan Ruiz (asi 1283 - 1350) - kastilský básník

- Kateřina Aragonská (1485 - 1536) - dcera Isabely I. Kastilské a Ferdinanda II. Aragonského, anglická královna jako první manželka Jindřicha VIII.

- Ferdinand I. Habsburský (1503 - 1564) - římský císař, německý, český a uherský král a rakouský arcivévoda, syn burgundského vévody Filipa I. Habsburského a kastilské královny Jany I.

- Miguel de Cervantes y Saavedra (1547 - 1616) - španělský voják a spisovatel

- Manuel Azaňa (1880 - 1940) - španělský prezident a předseda vlády

Ve městě je asi 54 turisticky zajímavých míst, které může návštěvník shlédnout. 

V roce 1293 a znovu v roce 1977 jako Studium Generale byla pro veřejnost otevřena Univerzita Alcalá. Každoročně se zde pro nejlepšího spisovatele ve španělském jazyce předává prestižní Cervantesova cena. Studuje zde přes 28 000 studentů, které vyučuje 2 608 profesorů, o administrativu a služby univerzity se stará přibližně 800 lidí. 

Dne 20. května 1293 udělil kastilský král Sancho IV. licenci arcibiskupovi z Toleda. Gonzalo Pérez Gudiel vytvořil Studium Generale (jak se tehdy univerzitní studium v ​​Evropě nazývalo) v Alcalá de Henares, "se stejnou otevřeností pro učitele a studenty, jakou bylo uděleno Všeobecnému studiu ve Valladolidu". Tato studia, i když docela skromná, přežila v průběhu času. Dne 17. července 1459 papež Pius II. udělil bulu, kterou si vyžádal arcibiskup Alfonso Carrillo de Acuña "pro stavbu tří kateder umění a gramatiky". Tyto poslední katedry, vycházející z onoho Všeobecného studia ze 13. století, začlenil Cisneros do "nové" univerzity. 

V roce 1499 založil kardinál Cisneros univerzitu v Alcalá de Henares. Tato univerzita je známá v historii jako: Complutense Univerzita, Cisneriana Univerzita, Univerzita Alcalá ... a dosáhla spolu s Univerzou Salamanca na přední místo mezi kastilskými univerzitami během Zlatého věku. Později však vstoupila do období úpadku, až v roce 1836 vláda rozhodla o jejím přesunu do Madridu, přejmenována byla na Centrální univerzitu v Madridu. V roce 1970 přijala název Complutense Univerzita Madrid (Madridská univerzita). 

Královským příkazem z 29. října 1836 nařídila královna regentka Maria Christina univerzitě, aby se přestěhovala do Madridu, kde přijala název Literární univerzita a v roce 1851 Centrální univerzita v Madridu. Univerzita byla známá pod tímto názvem až do 70. let, kdy byl obnoven její původní název "Complutense".

V roce 1975, po letech, kdy budovy procházely různou obměnou, Complutense Univerzita otevřela svou pobočku v Alcalá jako prostředek k odlehčení rostoucí studentské populace. V roce 1977 byla univerzita znovu založena jako "Univerzita Alcalá de Henares", která byla později v roce 1996 zkrácena na "Univerzita v Alcalá". 

Dnešní Univerzita Alcalá si zachovává své tradiční humanitní fakulty, což je svědectvím o mimořádném úsilí univerzity, minulém i současném, propagovat a šířit španělský jazyk prostřednictvím svých studií a Cervantesovy ceny, kterou každoročně uděluje král a královna Španělska v elegantním Paraninfo (Velkém sále) ze 16. století. Univerzita přidala ke svému zažitému vzdělání v humanitních a společenských vědách nové studijní předměty ve vědeckých oborech, jako jsou zdravotní vědy nebo inženýrství, rozmístěné po různých místech (kampus Alcalá, kampus vědy a techniky a Guadalajara), které jsou společně s Vědeckotechnickým parkem klíčovým faktorem pro jeho vnímání v zahraničí a zároveň působí jako dynamo pro aktivity ve svém regionu.

Univerzita Alcalá se rozkládá na třech hlavních místech:

• Zrekonstruované budovy ze 16. a 17. století v centru města Alcalá de Henares jsou domovem studia tradičních humanitních oborů, společenských věd a práva a také Školy architektury.
• Zdravotní vědy, specializované experimentální vědy a nové technologie se nacházejí na fakultách a univerzitních školách postavených nově v kampusu nedaleko města Alcalá de Henares.
• Součástí nedávného procesu expanze je kampus Guadalajara, kde je dlouholetá Escuela de Magisterio (škola pro učitele primárního vzdělávání) a Castilla-La Mancha Health Service Nursing College (kolej pro zdravotní  sestry), obě přidružené k Technické architektuře, obchodní vědě a cestovnímu ruchu.

Univerzita v Alcalá má síť 14 knihoven rozmístěných ve třech kampusech. Nabízejí prodloužené hodiny po celý rok a během zkouškových období nikdy nezavírají. Univerzita také nabízí širokou škálu sportovních aktivit, včetně aikida, lukostřelby, badmintonu, šermu, rugby a jógy. K dispozici jsou také kurzy šnorchlování, jízdy na koni a horolezectví, stejně jako další oblíbené sporty, jako je fotbal. Univerzita má sál pro hudbu, tanec, divadlo nebo flamenco, stejně jako univerzitní sbor "La Tuna" (tradiční studentská hudební skupina) a Filmový klub.

Dne 29. září 1547 se zde narodil budoucí španělský voják, prozaik, dramatik a spisovatel Miguel de Cervantes y Saavedra, který zemřel ve věku 68 let dne 22. dubna 1616 v Madridu. Na místě jeho rodného domu je dnes muzeum.  

Cervantes se narodil v rodině zchudlého nižšího šlechtice Rodriga Cervantese (1509 - 1585) z rodu Saavedrů (titul "hidalgo" odpovídá středoevropské hodnosti rytíře), špatného chirurga, dobrého jezdce na koni a amatérského hráče na violu, a Doni Leonor de Cortinas Sánchez z rodiny statkářů. Měl tři starší sourozence, po něm se roku 1550 narodili ještě bratr Rodrigo, v roce 1552 sestra Magdalena, v roce 1554 bratr Juan. Rodiče mu zajistili vzdělání, jaké jim dovolila tehdejší finanční situace, kdy král Karel V. uvalil na obyvatele tak vysoké daně, že je bylo schopno zaplatit kolem 20 % z nich. V roce 1551 se rodina přestěhovala za lepším životem do Valladolidu. Tento cíl se nenaplnil, protože Cervantesův otec Rodrigo byl špatný lékař, trpěl hluchotou, brzy byl uvězněn kvůli dluhům a majetek rodiny byl zabaven. V roce 1553 se rodina vrátila do rodného města. Šestiletého Miguela učil číst a psát příbuzný rodiny Alonso de Vieras. Od roku 1555 chodil do nově založené Jezuitské školy v Córdobě. V roce 1564 se Cervantesovi přestěhovali do Sevilly a v roce 1566 do Madridu.V devatenácti letech Miguel začal studovat ve veřejné škole Estudio de la Villa, kterou vedl lingvista, profesor Juan Lopéz de Hoyos. Ten se nejvíce zasloužil o jeho vzdělání a také v jednom ze svých děl vydal i několik Cervantesových raných básní. Z této doby je známá elegie věnovaná zesnulé manželce Filipa II, která je považována za Cervantesoru prvotinu.      

V roce 1569 se Cervantes přestěhoval do Říma. Tam pracoval jako tajemník pro Gulia Acquaviva. Možné vysvětlení pro Cervantesův nečekaný odjezd ze Španělska byl útěk před trestem za účast v souboji s Antoniem de Sigurga. V roce 1570 narukoval k vojsku Juana de Austria do války proti Osmanské říši, která obsadila benátský Kypr. V bitvě u Lepanta byl těžce raněn do hrudi a přišel o levou ruku. Avšak i přes tento handicap se zúčastnil tažení na Korfu a do Tunisu, kde se mu dostalo uznání velení, které mu napsalo doporučující dopisy pro krále. 

Při návratu z tažení byl na cestě do Španělska zajat barbarskými piráty, kteří ho mylně považovali za bohatého šlechtice kvůli doporučujícím dopisům. Spolu s bratrem byl odvlečen do alžírského zajetí. Stal se otrokem renegáta Alí Mámího a později Hassana Paši. Protože jeho rodina neměla dost peněz na výkupné, několikrát se pokusil o útěk - vždy neúspěšně.

V roce 1576 se Cervantes pokus poprvé o útěk s jinými křesťany, kteří byli opuštěni muslimským průvodcem a museli se vrátit do vězení. O rok později byl vykoupen jeho bratr Rodrigo. Připlul na lodi, aby zachránil Cervantese a dalších 14 vězňů. Plán se nepovedl, Cervantes vzal na sebe celou zodpovědnost a byl zavřen v královském žaláři. Po roce se Cervantes pokusil o útěk potřetí. Poslal dopisy veliteli Oranu, ve kterých ho požádal, aby zachránil zbytek vězňů. Cervantes byl pak odsouzen k tvrdému trestu, nicméně neexistuje záznam o tom, že by byl trest vykonán. Cervantese po 5 letech, 19. září 1580 vykoupili dva mniši řádu trinitářů Antonio de la Bella a Juan Gil za 500 eskudů. Okolnosti získání výkupného se v různých zdrojích liší. I v zajetí psal verše a divadelní hru, jejíž text se nedochoval.  

Po návratu do vlasti Cervantes pobýval ve Valencii, začal psát román Galatea a dlouho nenašel práci. Jeho žádosti o přidělení královského úřadu byly zamítnuty. Roku 1584 měl krátkou známost s manželkou hostinského Anou Francou de Rojas, která mu porodila jeho jediné dítě, Isabel de Saavedra. V prosinci téhož roku se Cervantes přestěhoval do Esquivas, kde se jako 37letý muž oženil s 19letou Catalinou de Salazar y Palacios, dědičkou zemského dvorce v kraji La Mancha. Cervantes podepsal smlouvu k publikaci dvou románů, nicméně vyšla jen La Galatea. V roce 1592 nechal vydat dalších 6 románů. Potom Cervantes ukončil práci obchodníka pro španělské loďstvo, kterou nastoupil v roce 1587. Byl podporovatelem krále Filipa II. ve válce proti Anglii a na jeho počest složil později oslavnou báseň. Posléze byl zaměstnán jako výběrčí daní. Podle jednoho zdroje se Cervantes dobře nevyznal v obchodních transakcích, stal se obětí podvodu a následně byl exkomunikován z církve. Podle jiného zdroje vybrané peníze zpronevěřil. Po tomto incidentu byl Cervantes často vězněn z různých důvodů, např. kvůli dluhům, později kvůli vraždě šlechtice, kterého nalezli před jeho dveřmi. V roce 1597 skončil v Sevillském vězení, jelikož nezaplatil soudně nařízenou pokutu. Z této situace mohla vzniknout osnova Cervantesova románu Don Quijote de la Mancha. Přátelé ho vyplatili z vězení a on v následujících letech pracoval na svém románu. 

V roce 1605 byl v Madridu vydán Cervantesův román Důmyslný rytíř Don Quijote de la Mancha, který se stal okamžitou senzací. Kniha vyšla i v cizině (Itálie, Holandsko, Anglie, Francie). Navzdory tomu měl Cervantes stále potíže s křivými obviněními, kvůli kterým byl často ve vazbě nebo před soudem. Jakmile vydal Dona Quijota, sklidil respekt a získal pár vlivných ochránců. To mu ale již nebylo moc platné, jelikož žil sám a v bídě. Napsal několik povídek a začal pracovat na pokračování Dona Quijota. Poslední léta života strávil sám v Madridu, jeho žena zůstala v rodném Esquivanu. Teprve na sklonku života se mu dostalo podpory, např. od hraběte z Lemosu, jenž se roku 1610 stal neapolským místokrálem. Dary od mecenášů velmi pomohly a Cervantes se díky nim mohl plně věnovat své tvorbě. 

Roku 1614 Cervantes publikoval knihu Cesta na Parnas, ale v tisku se objevila i falešná 2. část Dona Quijota. O rok později Cervantese tento falzifikát přiměl k vydání své vlastní 2. části románu Důmyslný rytíř Don Quijote de la Mancha. Krátce na to, dne 22. dubna 1616, Cervantes zemřel - jeho poslední kniha Persiles a Sigismunda byla vydána až po jeho smrti. V souladu se svou vůlí byl Cervantes pohřben v klášteře bosých trinitářů v centru Madridu. Jeho ostatky zmizely, když byly přemístěny během přestavby v klášteře v roce 1673. V roce 2014 zahájil historik Fernando de Prado projekt na jejich znovuobjevení. Dne 17. března 2015 španělští forenzní vědci oznámili, že po čtyřech stech letech objevili Cervantesův hrob společně s ostatky jeho manželky a dalších lidí. Byli formálně znovu pohřbeni na veřejném ceremoniálu v červnu 2015. 

Dílo:

- Cesta na Parnas - traktát, básnická skladba satirického rázu, která přes řízný humor vyznívá v nadšenou oslavu krásy a poezie

- Důmyslný rytíř Don Quijote de la Mancha - hlavním hrdinou jeho románu je stárnoucí zeman Alonso Quijano, který se pomátl na rozumu ze čtení rytířských románů. Proto se rozhodl, že se stane rytířem. Sobě i svému koni vymyslel jména a určil si ženu, pro niž bude konat své skutky. Během první výpravy byl jedním hospodským pasován na rytíře. Při další výpravě získal zbrojnoše jménem Sancho Panza. Ten se s ním vydal na cesty jen proto, že mu Alonso slíbil ostrov. Následuje řada příběhů, které jsou motivem cesty, kdy poblázněný idealista stále znovu naráží na realitu. Kontrast mezi světem Quijotových představ a realitou je v románu zčásti vyjádřen pomocí postavy prostého sedláka Sancha Panzy. Román vznikl jako parodie na středověké rytířské romány, obsahuje ale i epizody pastorální a novelistické a rozmanité literární odkazy. 

- Příkladné novely - 12 tematicky různorodých povídek, v nichž je zachycena atmosféra života ve Španělsku na přelomu 16. a 17. století

- Galatea - nedokončený pastýřský román, v němž použil techniku řetězení příběhů

- Lišák Pedro - veršovaná komedie o taškáři Pedrovi, který se protlouká životem za cenu drobných podvůdků a neplech

- Numancie - tragédie inspirovaná porážkou města Numancie v rukou římské moci ve 2. století př. n. l.

- Persiles a Sigismunda - román líčí dobrodružství milenecké dvojice, která nakonec dosáhne sňatku. Cervantes tento román, který dokončil krátce před svou smrtí, pokládal za své nejlepší dílo 

Na náměstí Plaza de Cervantes se v pozůstatcích někdejšího katolického chrámu Santa María la Mayor, který byl zničen v roce 1936 během španělské občanské války, nachází turistická kancelář, dočasná výstavní síň a interpretační centrum "Los Universos de Cervantes" a ve staré zvonici panoramatická vyhlídka. 

Na tomto místě byla ve středověku poustevna zvaná San Juan de los Caballeros nebo Latrán, kde Oidor neboli soudce kastilského krále Juana II. založil kapli jako rodinný panteon. Arcibiskup Alonso de Carrillo sem v roce 1454 přestěhoval farnost Santa María la Mayor a o deset let později ji vybavil "věží a zvony". V roce 1553, kvůli chátrání budovy, začala stavba mnohem většího chrámu, který navrhl Rodrigo Gil de Hontaňón, architekt univerzity v Cisneros, který částečně zboural poustevnu. Projekt však nebyl z ekonomických důvodů dokončen jako celek. Mnohem později, na počátku 19. století, byla postavena současná věž, která nahradila nedokončenou věž z roku 1459. Po zničení kostela v občanské válce byly zbytky použity k opravě dalších budov, zůstala pouze podlaha.

Sídlo farnosti bylo přesunuto do staré kaple Colegio Mayor de la Compaňia de Jesús, na ulici Libreros v Alcalá de Henares, kde od té doby pokračuje. V roce 1905, v době třetího století od vydání Dona Quijota, ministerstvo veřejného vyučování a výtvarného umění obnovilo kapli Oidor instalací rekonstrukce křtitelnice Miguela de Cervantese. Je zde také muzeum.

Z věže je panoramatický výhled na město, který je ale v období rozmnožování čápů, kteří tu mají hnízdo, omezeno. Věž Santa María již nemá ve zvonici zvony. Měří 34 metrů a je postavena z cihel. Zdejší architektura má tzv. muděrajskou omítku, ve které se kombinuje evropský a islámský prvek umění.

Čápi mají hnízda po celém městě. Jsou i ve znaku města.

Rezidenční hala San Ildefonso je hlavní budova univerzity. Je to jedno z nejvýznamnějších děl španělské renesance a spolu se zbytkem historického centra je prohlášeno za světové dědictví UNESCO. 

Stavba byla zahájena z iniciativy kardinála Cisnerose, v pozadí vzniku historické univerzity v Alcalá, s myšlenkou, že bude sloužit reformačním účelům kardinála a zkvalitnění výcviku tehdejších duchovních. 

Základní kámen byl položen 14. března 1499 podle plánu navrženého Pedrem de Gumielem. Z komplexu byla v roce 1510 dokončena kaple San Ildefonso, která měla sloužit jako kostel pro kolej. Centrální průčelí budovy završuje obraz Pantokratora, na kterém byl umístěn nápis s monogramem XPS (Christus) a hned pod ním velký císařský štít Karla V., který zhotovil salamanský sochař v roce 1552. Uvnitř štítu, mezi symbolickými sloupy Herkula a dvěma postavami králů se zbraní, se ve dvou kartuších s velkými čtvercovými velkými písmeny objevuje heslo "PLUS ULTRA", vyryté podle vzorů římské antiky. Umístěn byl jako uznání patronátu, který panovník Karel I. držel na zmíněné univerzitě, podle ustanovení cisnerských konstitucí, vyhlášených 22. ledna 1510.  

Práce na Paraninfo, dnes světově proslulém tím, že je každoročně místem, kde se uděluje Cervantesova cena, začaly v roce 1516. Bylo také postaveno hlavní zděné patio, které bylo později nahrazeno slavným patiem, dnes nazývaným Santo Tomás de Villanueva, dílo provedené již v 17. století. 

Po španělské konfiskaci a převodu univerzity v Alcalá v roce 1836 byla budova opuštěna. V roce 1846 ji v dražbě získal Joaquín Alcober na pěstování moruše, chov bource morušového a stavbu přádelny. V roce 1847 ji prodal Joaquínu Cortesovi a v roce 1850 je prodána Javierovi de Quinto a jeho manželce Elise de Roda, kteří ji vyplenili. Tváří v tvář této katastrofální situaci byla 12. ledna 1851 založena "Společnost vlastníků budov, které byly univerzitou", aby zachovala své umělecké dědictví. Pozemky a budovy Colegio Mayor de San Ildefonso sloužily nejprve pro kavalérii (1851 - 1852), poté jako škola otců piaristů (1861 - 1931) a jako Complutense institut středního vzdělávání (1931 - 1943). Následně jako Centrum pro školení a zdokonalování státních zaměstnanců (1959 - 1991). Tato organizace založila v roce 1961 "Historické muzeum španělské správy". V současné době je sídlem rektorátu univerzity Alcalá.

Klášter klarisek ze San Diega je znám pro lahodné slazené mandle, které se zde vyrábějí. Na fasádě kláštera, jehož hlavním architektonickým rysem je jednoduchost linií, vyniká obraz San Diega de Alcalá, který byl kanonizován Sixtem V. v roce 1568. Má kříž a v rukou zázračné květiny. 

Dalším důležitým prvkem je štít kardinála Cisnerose nad hlavními dveřmi. Tento štít se zde nachází proto, že v domech, které byly darovány tetou Cataliny Fernández koleji, vznikly tiskařské dílny univerzity. 

Klášter klarisek založila v roce 1671 právě paní Catalina García Fernández. Byla nejmladší z pěti dětí Dona Bartolomého Garcíi a Doni Cataliny Fernández. Narodila se v Santorcaz v roce 1639 a téhož roku i ztratila svou matku. Proto se o ni starala její teta Maria Fernández, která bydlela v domě, který je součástí současného kláštera klarisek v San Diegu. Catalina García se v patnácti letech provdala, měla tři děti a v roce 1662 ovdověla. Od té chvíle se pokusila vstoupit do jednoho ze tří františkánských klášterů v Alcalá. Avšak teprve v roce 1665 vstoupila do františkánského kláštera se zvyky třetího řádu pokání a zvolila si jméno Catalina de Jesús a San Francisco. V roce 1671 zřídila školu pro mladé dívky v části domu, kterou jí pro tento účel darovala její teta María Fernández.

Cukrové mandle se vyrábí z mandlí a praženého cukrového sirupu. Klaristky se jejich výrobě věnují od nepaměti a jsou známé jako "Diegas z Alcalá", protože San Diego de Alcalá je jejich svatým patronem. 

V Alcalá de Henares je několik zděných obranných zdí postavených mezi 13. a 15. stoletím. Do současné doby se dochovalo 700 metrů prvního městského opevnění se 16 věžemi. 

Dne 3. května 1118 arcibiskup z Toleda Bernardo de Sedirac získal Alcalá la Vieja od muslimů a dal ho pod svou jurisdikci. Po dobytí město zažilo období hospodářského rozkvětu díky privilegiím pořádat dobytčí trhy uděleným kastilskými králi Alfonsem VIII. a Alfonsem X. Obranné potřeby, typické pro momentální politickou a vojenskou nejistotu, přiměly arcibiskupa Rodriga Ximéneze de Rada k rozhodnutí opevnit středověké město (tehdy zvané Burgo de Santiuste) a postavit několik arcibiskupských domů na místě, které dnes zaujímá Arcibiskupský palác. Tato prvotní stavba byla provedena ve 2. pol. 13. století a měla kruhový tvar. Pokrývala prostor 37 hektarů a měla 7 bran: madridskou, Santa Annu nebo Postigo, Vado, Fernán Falcón, Guadalajara a Burgos.  

Během let 1377 - 1399 byly velké plochy zdí, které obklopovaly Arcibiskupský palác, přestavěny a změnily uspořádání v jižním sektoru. Opevněný komplex, který bránil palác, se původně skládal z 22 věží (dodnes je zachováno již zmíněných 16). Jako osobní znak reforem prosazovaných arcibiskupem Tenoriem, vložil svůj štít do věží č. 13 a 15 a do třetí, který se nachází v rohu Arcibiskupského paláce. 

Kolem roku 1454 arcibiskup Alonso Carrillo de Acuňa zahájil stavbu druhé hradby města rozšířením směrem na východ. Stavba zahrnovala i novou vesničku postavenou za hradbami, kromě Tržního náměstí (nyní Plaza de Cervantes) i františkánský klášter. Přístavba byla dokončena kolem roku 1475 a zvětšila zděnou plochu o 294 240 m2. V roce 1565 zde bylo 39 pravoúhlých věží se zděným soklem, které byly spojeny cimbuřím s mudějarskými prvky.

Druhá hradba byla zbořena v 19. století, zbyla pouze Puerta de Madrid - Madridská brána, oblouk San Bernardo a velmi fragmentované pozůstatky na náměstí Plaza de San Lucas (základy zdí a věží).  

Současná Puerta de Madrid byla oficiálně otevřena 4. prosince 1788, aby nahradila jednu ze středověkých bran starého ohrazení. Zaplatil ji kardinál Lorenzana z Toleda za vlády Karla III. Zajímavostí je, že Madrid má zase Puerta de Alcalá. 

Arcibiskupský palác Alcalá de Henares je komplex budov pocházejících z roku 1209. Nejprve se jednalo o pevnost, dočasné sídlo arcibiskupů z Toleda. Utrpěl několik požárů. Při ničivém požáru v roce 1939 během španělské občanské války byly zničeny dvě třetiny, poškozené části již nebyly restaurovány.

V této budově pobývali různí kastilští panovníci, konaly se zde synody a koncily a narodila se zde nejmladší dcera katolických panovníků a budoucí královna Anglie, Kateřina Aragonská, a budoucí německý císař Ferdinand I. Habsburský. Kromě toho je budova známá tím, že se zde konalo první setkání katolických panovníků s Kryštofem Kolumbem.  

V roce 1939 byl arcibiskupský palác kasárnami pro tanky a munici, a to jak během občanské války, tak i po ní, kdy kvůli nemožnosti zabránit hořlavým materiálům, které tam byly, došlo k velkému požáru. Škody byly značné, jak na budovách, tak na dokumentech, které se zde uchovávaly po tři staletí. 

Mezi umělecké poklady, které se zničily, patří: Mudějarský kazetový strop Síně koncilů, monumentální schodiště, nádvoří Hallelujah, fasáda nádvoří Ave Maria, obrazy a první archeologické muzeum města. 

Je zde také několik parků s bohatou květenou, rozličnými keři i stromy.

Kostel Santa María se začal stavět v roce 1567, pak byla stavba přerušena až do let 1602 - 1620, kdy byla díky darům rodiny Mendozů dokončena, i když bez fasády. Stavěn byl v italském stylu. Po vyhnání jezuitů ze Španělska v roce 1767 se stal posluchárnou univerzity v Alcalá. Později byl součástí různých kasáren, které využívaly jeho zařízení. Po španělské občanské válce a po zničení kostela Santa María la Mayor na náměstí Plaza de Cervantes v roce 1936, se farnost Santa María přemístila do kaple staré jezuitské školy. Zbytek Colegio Máximo de la Compaňia de Jesús je sídlem současné Právnické fakulty univerzity v Alcalá.  

Katedrála svatých Justa a Pastora se nachází v centru Alcalá de Henares na náměstí Plaza de los Santos Niňo.

Katedrála je hlavním chrámem diecéze Alcalá de Henares, sídlem biskupa a také katedrální kapituly. Pochází z roku 1514 a nese výrazný styl alžbětinské gotiky. Spolu s belgickým kostelem sv. Petra v Lovani je jediným chrámem na světě, který má titul Magisteriální církev, což znamenalo, že všichni jeho kanovníci museli být doktory teologie.  

Historie chrámu sahá až do římské Hispánie, k takzvanému velkému pronásledování křesťanů za vlády Diokleciána (284 - 305). V této souvislosti podle legendy došlo k mučednické smrti svatých Justa a Pastora, kteří byli ve věku sedm a devět let popraveni v roce 304 na předměstí Complutum za svůj odpor k odmítání křesťanství. Na místě, kde byli popraveni, a s křesťanstvím dominujícím v říši, byla v roce 414 postavena kaple k uložení jejich ostatků. Během období Vizigótů se stala katedrálou a její biskupové se od 6. století objevují v různých toledských radách. V roce 1053 hrad Alcalá la Vieja dobyl Ferdinand I. Leónský. Následující rok jej znovu dobyli muslimové, v odvetu zničili katedrálu, donutili Mozaraby přestěhovat se do Guadalajary a poslali ostatky do současné provincie Huesca, dokud nebylo město znovu dobyto v roce 1118 a chrám byl znovu postaven v roce 1122. Arcibiskup z Toleda Raimundo de Sauvetat dokázal díky přátelství s papežem Urbanem II. zajistit, že diecéze Alcalá nebyla obnovena a v roce 1129 získalo od Alfonse VII. darem Alcalá a jejích pozemků arcibiskupství v Toledu. 

Arcibiskup Carrillo (1446 - 1482) přestavěl kostel a povýšil jej na kolegiátní kostel. V době kardinála Cisnerose (1495 - 1517) získal titul "magistrál" a byla plánována současná budova, postavená v letech 1497 - 1515 v gotickém stylu typickém pro tuto dobu. Věž byla postavena v letech 1528 - 1582, současnou podobu získala v roce 1618, zatímco procesní ambit a kaple San Pedro byly začleněny do komplexu v 17. století. 

V roce 1904 byl magistrál prohlášen za národní památku. Dne 21. července 1936, na začátku španělské občanské války, byl kostel vypálen, čímž ztratil prakticky všechny své poklady, zachráněno bylo jen několik židlí ze starého chóru. V roce 1991 byla diecéze obnovena a znovu povýšena.

Camino de Santiago de Alcalá de Henares je jakubská cesta, která začíná ve městě Complutense a míří na sever do Segovia, kde se spojuje s Camino de Santiago de Madrid. V roce 2010 byl vydán průvodce s podrobným popisem trasy s cílem obnovit starou cestu, kterou šli poutníci odcházející z Alcalá, a který byl iniciativou Sdružení přátel Camino de Santiago Complutense, za podpory městské rady a biskupství města. 

V roce 2012 městská rada nainstalovala řadu mušlí naznačujících cestu, od katedrály - magistral - k východu z historického centra. 

Celá Jakubská cesta má 628 km. Ale mě čekala cesta zpět do Prahy dlouhá 2 200 km :-). 

Při letu do Španělska se mi naskytl přenádherný výhled na Alpy, zelené a v dálce i ty stále zasněžené. Při přistávání, kdy letadlo letí zhruba hodinu již poměrně nízko a kvůli vlnění vzduchu nad Pyrenejemi a Iberským pohoří to stále "skáče", je vidět i změna rázu krajiny - z naší zalesněné s barevnými políčky na náhorní plošinu s průměrnou nadmořskou výškou 700 metrů a převážně horskými pastvinami.