Andělská Hora

Asi 10 km východně od Karlových Varů v nadmořské výšce 665 metrů nad mořem se nachází Andělská Hora. Vesnice svůj název přejala od staršího hradu. V historických pramenech se jméno objevuje ve tvarech: Engelstadt (1497), Andielská hora (1518, nejstarší doklad českého názvu na Klaudiánově mapě), Engelšpurk (1522), na Andielske horze (1546), k Andielsky horze (1567), Engelhaus a Angelska Hora (1785) a Engelhaus, Engelsburg nebo Engelstadt (1847). V latinských textech byl používán také tvar Angelodomus.

Kolem Andělské Hory jsem projížděla už mnohokrát, ale nikdy nebyl čas či příležitost se tu zastavit. Konečně, poslední den mého lázeňského pobytu, jsem si zde udělala moc hezký podzimní výlet ... 

Městečko Andělská Hora vzniklo za Jindřicha III. z Plavna v roce 1488 při úpatí kuželovitého kopce s hradem téhož jména (připomínaným již v roce 1402). V roce 1490 již mělo vlastní kostel Zjevení svatého Michaela archanděla. Dne 17. června 1497 bylo městečko povýšeno na město a získalo městský znak. Podle farnosti spadalo pod Olšová Vrata a také pod Sedlečko. Kvetl zde obchod i řemesla a dařilo se zemědělství. Důkazem prosperující činnosti bylo zavedení trhů, od roku 1500 výročních a od 1571 čtvrtletních. Na konci středověku mělo město 134 domů a téměř osm set obyvatel.

Městu se nevyhnuly rány osudu. V roce 1608 bylo postiženo morem a zemřelo 73 obyvatel. Později jej potkaly tři ničivé požáry: jeden v roce 1641, kdy vyhořel kostel; druhý v roce 1718, který postihl obec a zcela zničil hrad; třetí pak v roce 1887, kdy město zcela lehlo popelem. Největší ničení však přišlo v době třicetileté války, kdy Švédové roku 1635 město i hrad vyplenili.

Časem bylo mnoho domů postaveno z kamene hradu a město znovu prosperovalo. V roce 1806 mělo podle kroniky na třicet řemesel, o 20 let později jich už bylo 80. Další zaměstnanost ovlivnil rozvoj a potřeby blízkého lázeňského města Karlových Varů. V letech 1720 - 1790 zaznamenává městečko maximální rozkvět. V tomto období zde žilo kolem 2 000 obyvatel. V roce 1848 bylo město součástí panství Kysibl, a tím spadalo pod Loketský kraj.

V roce 1938 v rámci násilného připojení pohraničí k Německu byl statut města zrušen. Po II. světové válce bylo původní obyvatelstvo vysídleno, což se časem projevilo i úbytkem domů, který již nebyl nahrazen. Od roku 1950 do roku 1990 bylo součástí města Karlovy Vary. Po roce 1989 nastala v obci stavební aktivita. Území obce bylo rozšířeno pro výstavbu rodinných domků a v některých případech byla povolena přestavba chat na domy k trvalému bydlení. V roce 1991 se obec stala samostatným subjektem.

Pověst o andělských koláčích praví: Na hradě žila panovačná a lakotná paní Polyxena. S poddanými zacházela tvrdě a ždímala z nich peníze. Jenže i ta nejpovýšenější paní má svou slabinu. "Pane, dej mi dítě!" modlila se každý den v hradní kapli. Ale vytoužený potomek nikde. Až se jí jednou v noci zjevila sudička. "Tvé přání bude splněno, až pro své poddané uděláš dobrý skutek," sdělila překvapené ženě. Jak už to tak v báchorkách bývá, paní Polyxena se marně ptala: "Jaký dobrý skutek mám vykonat?" V tom z kuchyně zavoněly její oblíbené koláče. "Rozdejte je chudým!" vtrhla k peci. Jenže pořád nic. Sudička pochopila, že je třeba hradní paní popostrčit. "Ty koláče musíš sama upéct!" oznámila jí. "Já? Nikdy jsem nevařila!" bránila se Polyxena. Ale zdá se, že její manžel už byl roztrpčený nekonečným čekáním na potomka. A tak si stoupla k díži a hnětla těsto svýma pěstěnýma rukama. Koláče pak také sama roznášela do chalup a s každým poddaným i krátce pohovořila. Nebesa to jako dobrý skutek uznala a paní Polyxeně se narodila dcerka Andělka. To bylo radosti! Paní při předávání koláčů poznala své poddané a už k nim nebyla tak nelítostná. A o dceřiných narozeninách vždy znovu pekla a roznášela koláče. 

Obec má dva znaky, což není častý jev. Původní znak, při příležitosti povýšení na město, udělil 17. června 1497 Jindřich IV. z Plavna. Druhý získala obec 4. března 2014. Na obou znacích je vyobrazen svatý Archanděl Michael se zvednutou pravicí, ve které drží plamenný meč. Levou rukou se opírá o zlatý štít se třemi menšími štítky, které připomínají zakladatele města pány z Plavna.

Město se stalo oblíbeným výletním místem karlovarských rodin i hostů lázní. Tuto tradici započal básník Johann Wolfgang Goethe. Roku 1786 zde se skupinou přátel oslavil své 37. narozeniny. 

Před kostel byla umístěna rekonstruovaná socha sv. Jana Nepomuckého pocházející ze zaniklé obce Statobor.

Při návštěvě bychom neměli vynechat jak samotnou zříceninu hradu Andělská Hora ze 14. století, tak obnovený poutní kostel Nejsvětější Trojice z konce 17. století podle G. B. Alliprandiho, kostel Zjevení svatého Michaela archanděla z 15. století, zbytky kaple svatého Jana Nepomuckého či kaple svaté Ludmily. 

Kolem zříceniny hradu Andělská Hora vede naučná stezka, která je dlouhá jen 1,5 km a trvá příjemných 30 minut. Vede prakticky po rovině. 

Pokud se vydáme na procházku z Andělské Hory k bývalému Stichlovu Mlýnu, čeká nás trasa dlouhá 2,6 km s celkovou dobou 1 hodina. 

Trasa vede nádhernou krajinou, zvlášť na podzim, když jsou stromy a keře různě zbarveny, stojí tato procházka za námahu (z kopce do kopce).

Dnes již zaniklá samota a vesnice Stichlův Mlýn se nacházela ve svažitém terénu přibližně 1 km SV od Andělské Hory při rozhraní Slavkovského lesa a Doupovské hory. Protéká zde v hluboce zařízlém údolí Dubinský potok.

Na místě zaniklé osady byl v roce 1660 vybudován mlýn mlynáře Stiechla, jehož řemeslu se pak věnovaly i další generace po něm. Součástí celé osady pak byly kupříkladu dva hostince, hájovna a několik obytných domů. 

V roce 1932 mlýn č.p. 105 vyhořel a již nebyl obnoven. Posledním majitelem ruiny mlýna a pozemku byl rokem 1945 Wilhelm Hübner. V osadě stávala černínská hájovna č.p. 112, ve které bydlel Josef Lange, lesník hraběte Černína, majitele andělskohorského polesí. V osadě stávaly také dva hostince, hostinec "Zur Krähe" (U Vrány) č.p. 143 Marie Hübnerové a hostinec "Gasthaus zum Sonnenaufgang" č.p. 149 Hermíny Mähringové. Dále zde stávalo několik obytných budov, dům č.p. 106 truhláře a hospodáře Franze Schröttera, dům č.p. 131 Aloisie Schwarzové, dům č.p. 135 Elsy Höllové, dům č.p. 142 mlynářského pomocníka Josefa Sandera, dům č.p. 144 Wilhelma Hüttnera, dům č.p. 145 malíře porcelánu Josefa Schöttera, dům č.p. 146 ševce a hospodáře Wenzela Mezka, dům č.p. 150 číšníka Rudolfa Wiesnera, dům č.p. 155 ševce a lesního dělníka Josefa Langa a dům č.p. 161 dělníka Wenzela Holleiho. Po nuceném odsunu německého obyvatelstva po II. světové válce se osada vylidnila a již nebyla dosídlena. Její definitivní zkázu přinesl vznik Vojenského újezdu Hradiště. 

V současné době se na místě osady nachází zastřešené posezení, několik rozvalin budov a také obnovená kaple Panny Marie. 

V roce 1851 nechal tehdejší majitel mlýna Johann Schöttner uprostřed osady v blízkosti mlýna vystavět kapli zasvěcenou Panně Marii. Její oltář zdobila dřevěná plastika Matky Boží, kopie sošky Panny Marie Příbramské. Po II. světové válce přestala být kaple v opuštěné osadě udržována a postupně zchátrala. Mezi lety 2009 - 2011 se dočkala rekonstrukce. Slavnostní odhalení a vysvěcení opravené kaple proběhlo den 10. září 2011. Znovuvysvěcení kaple provedl za účasti veřejnosti světící farář monsignor Josef Mixa ze Stanovic, do jehož farnosti Andělská Hora spadá. 

Cestou z Andělské Hory přejedeme dálnici č. 6 a dostaneme se tak blíže ke kostelu Nejsvětější Trojice. Areál poutního kostela s přilehlým hřbitovem a dvěma kaplemi je chráněn jako kulturní památka ČR. Na místě kostela stávala ve středověku dřevěná kaple zasvěcená Panně Marii. První písemná zmínka o kapli pochází z roku 1393, kdy se zde uctívalo gotické sousoší Korunování Panny Marie z roku 1393, zničené v době reformace. Jižně od kaple kdysi stávala poustevna, o níž se traduje, že kolem roku 1500 v ní žila zbožná řádová sestra Ludmila, dcera tehdejšího majitele panství. V době kdy zdejší hrad a Andělskou Horu obsadil a od roku 1430 šest let vlastnil husitský hejtman Jakoubek z Vřesovic, byla kaple husity nejspíš vypálena. Teprve po konci husitských válek byla kaple znovu postavena a někdy před rokem 1529 zasvěcena Nejsvětější Trojici. Na místě staré poutní kaple nechal majitel kysibelského panství hrabě Heřman Jakub Černín postavit v letech 1698 - 1712 nový barokní kostel podle plánů Giovanniho Battisty Alliprandiho. Strop kostela svými malbami vyzdobil Josef Kramolín, umělec žijící v té době v Karlových Varech. Ještě před rokem 1842 byl kostel přeměněn na hřbitovní. Po II. světové válce započala zkáza kostela. Kostel byl po celá desetiletí vystaven řádění vandalů. Obrovské škody napáchala v kostele banda opilých mladíků o velikonocích roku 1963 a mnoho následujících vloupání. Inventář byl odcizen či zničen, včetně unikátního trojbokého oltáře a z kostela zůstala jen troska. Úsilím několika nadšenců se podařilo prosadit opravu kostela. 

Nedaleko kostela stojí památný strom Alvínina lípa a je zde i léčivý pramen. Odedávna se sem proto konaly poutě věřících. U zázračné studánky, kde nemocní hledali uzdravení, býval umístěn obraz Svaté Trojice.