Město Bechyně leží asi 19 km od jihočeského Tábora na soutoku Smutné a Lužnice. Známé je výrobou keramiky i lázněmi. Zachovalé historické jádro města představuje od roku 1990 jednu z nejhodnotnějších městských památkových zón v Čechách.  

Prostor dnešního města byl osídlen již od pravěku. Při rekonstrukci náměstí v roce 2011 našli archeologové množství keramiky a keltské osídlení z období 1. stol. před naším letopočtem. V 9. století bylo na skalním ostrohu nad řekou vybudováno slovanské hradiště (podle Kosmovy kroniky jedno z nejdůležitějších správních center tehdejších Čech). V roce 1268 místo získal král Přemysl Otakar II., který se zde rozhodl postavit svůj hrad. Jan Lucemburský pak roku 1323 v podhradí založil město. Po roce 1340 se v držení Bechyně střídají různé šlechtické rody - Šternberkové, Bechyňové z Lažan, Švamberkové i Rožmberkové a jako poslední Paarové. Nejvýznamnější majitelé Bechyně přitom byli Šternberkové (na které upomínají náhrobní kameny v klášterním kostele) a poté v 2. pol. 16. století Rožmberkové. V té době došlo k významnému rozvoji města a k přestavbě původního hradu na renesanční zámek.

Do roku 1776 byla Bechyně krajským městem, pak přišel úpadek na město okresní a postupná ztráta významu.

První užití jména města se objevilo v roce 1167. Po smrti krále Přemysla Otakara II. se však majitelé zatím jen osady (než Jan Lucemburský rozhodl o změně z osady na město a nechal opevnit předhradí), často střídali. Od 15. století vzkvétalo ve městě také hrnčířství, které zde založilo keramickou tradici. První keramická dílna tu vznikla koncem 19. stol. V roce 1884 byla ve městě otevřena nejstarší odborná keramická škola v Čechách, která dodnes funguje a nadále se v ní vyučuje (v září 2019 má škola 135. výročí založení).

Hlavní pamětihodnosti, které bychom při návštěvě Bechyně neměli minout, jsou:

zámek Bechyně

V 16. století nechal Petr Vok z Rožmberka přestavět původně gotický hrad na své hlavní, nejmilejší a tehdy ještě mládenecké sídlo, reprezentativní renesanční zámek, kde se také později (14. února 1580) oženil s Kateřinou z Ludanic. Po smrti staršího bratra Viléma z Rožmberka, zdědil Petr Vok celé rožmberské panství (do kterého náležela i Bechyně), Vok však kromě panství zdědil po bratru Vilémovi také dluhy. Aby smazal dluhy, nedobrovolně obětoval v roce 1596 Bechyni rodu Šternberků. Po Šternbercích vlastnil zámek téměř dvě staletí rod Paarů. V současné době patří zámek přes společnost Panství Bechyně SE, se sídlem v Lichtenštejnsku, Josefu Šťávovi, pravnuku správce zámku v Bechyni. Josef Štáva (nar. 21.03.1950) je český a švýcarský podnikatel, který od roku 1996 vedl mnohamiliardovou arbitráž s Českou republikou v kauze Diag Human. Šlo o nejdelší spor v dějinách ČR. Diag Human byl do konce devadesátých let významný mezinárodní zprostředkovatel v oboru výroby a zpracování krevní plazmy. Josef Šťáva v roce 1968 emigroval a dlouhá léta žil ve Švýcarsku. V roce 1979 získal zpětné povolení k vystěhování a tím svou emigraci zlegalizoval. Díky tomu pak mohl jako obchodník jezdit do ČSSR. Podle dokumentů StB měl v 80. letech vyjednávat s komunistickým Československem o vývozu zbraní do Argentiny, munice a tanků do Iráku, nebo výstavbě továrny na granáty v komunistické Albánii. Šťáva mezi své nejbližší přátele počítá Miroslava Kalouska. Dokumenty dokládají, že jako ministr financí Kalousek podnikl kroky ve prospěch Šťávy, který usiloval o miliardy v arbitráži proti státu, jehož zájmy měl Kalousek hájit. V roce 1997 vyplatila Česká republika Josefu Šťávovi 327 milionů korun, nyní se v několika zemích soudí o náhradu za údajně ušlý zisk ve výši 23 miliard Kč.

Komplex bechyňského zámku je veřejně přístupný a prohlídková expozice představuje především historicky nejvýznamnějšího majitele panství Petra Voka z Rožmberka. V bývalém zámeckém pivovaru jsou umístěny výstavní expozice keramiky Alšovy jihočeské galerie, tvořené převážně exponáty z mezinárodních keramických sympozií. V bývalé zámecké sýpce je umístěno Muzeum Vladimíra Preclíka (sochař, malíř, řezbář a spisovatel, jeho první manželkou byla vnučka hudebního skladatele Zdeňka Fibicha Zdena Fibichová, na svých plastikách pracoval v pražském Braníku, kde 3. dubna 2008 ve věku 78 let i zemřel).

kostel Nanebevzetí Panny Marie

Klášterní kostel, vévodící skále nad Lužnicí, vznikl v roce 1491 a byl řešen jako síňové dvoulodí s obdélným, polygonálně uzavřeným presbytářem. Původní klášter františkánů byl založen v 80. letech 13. století, byl však v období husitských válek zcela zničen. V interiéru zaujme vzácná sklípková klenba a náhrobní kameny držitelů Bechyně. Okolo kláštera jsou terasovité klášterní zahrady s výhledem do údolí Lužnice.

kostel svatého Matěje

Děkanský kostel je dominantou Masarykova náměstí s řadou historických domů. Vznikl na přelomu 13. a 14. století a dnešní podobu získal po přestavbě v roce 1740. Uprostřed náměstí je lípa T.G. Masaryka z roku 1918. Před kostelem se nalézá socha svatého Jana Nepomuckého.

kostel svatého Michala

Hřbitovní kostel sv. Michala s barokní eliptickou centrálou nechal postavit ve 2. pol. 17. století Jan Norbert ze Šternberka. Poblíž kostela upomíná na zaniklou židovskou komunitu ve městě bývalý židovský hřbitov s náhrobky z 2. pol. 17. stol. 

muzeum turistiky

V bývalé synagoze (č.p. 48 a č.p. 49 v Široké ulici) bylo 1. července 2006 otevřeno vůbec první české Muzeum turistiky. Je spravováno Klubem českých turistů. V muzeu jsou vystaveny předměty a informační panely dokumentující vývoj turistiky v českých zemích i v Evropě. Hlavní část expozice je věnována Klubu českých turistů, její historii, činnosti, objektům a významným osobnostem. Na podrobné interaktivní mapě je znázorněno více než 200 rozhleden na území České republiky. Součástí muzea je také stálá expozice věnující se historii židovských obcí na Bechyňsku, umístěná na bývalé ženské galerii synagogy. 

kaple, boží muka

Výklenková kaple sv. Antonína se nachází na pravém břehu Lužnice u Zářečského mostu, na levém břehu, nedaleko Zářečského mostu, jsou umístěna boží muka. Další kamenná boží muka zasvěcená sv. Anně se nalézají na Táborské ulici, u silnice k Větrovu, pod zámkem. Na Zářečských schodech se nachází výklenková kaple. Kapli najdeme i na křižovatce ulic Písecká a Fáberová, na vyvýšeném návrší. 

Bechyňská duha

Bechyňská duha se nazývá železobetonový most, který v roce 1928 překlenul hluboké údolí Lužnice ve výšce 50 metrů nad řekou. Dodnes je používán v silniční i železniční dopravě. Most je dlouhý 203 metrů, jeho šíře je 8,90 metrů. Rozpětí oblouku je 90 metrů. Projekt vypracoval Ing. E. Viktora a stavbu realizovala firma Inž. Hlava a Dr. Kratochvíl. 

Místní lázně, jejichž tradice sahá do 1. pol. 17. století, se specializují na léčbu a rekondici pohybového ústrojí s využitím přírodního léčebného zdroje - slatiny z nedalekých Blat. 

Keramická tradice města se píše od 16. století, kdy se ve městě rozvíjelo hrnčířství a kamnářství. Klasickou střešní krytinu "bechyňské háky" lze ještě dnes spatřit na některých domech. V roce 1884 byla ve městě otevřena nejstarší odborná keramická škola v Čechách. Ve východní části města (Na Libuši) stojí od roku 1961 továrna na sanitární keramiku, do podniku Jihočeská keramika roku 1991 vstoupila společnost Schweizer Keramik Holding AG Laufen a společně se znojemskou provozovnou patří nyní pod firmu Laufen CZ se sídlem ve Znojmě.

Hasičské muzeum s unikátní sbírkou staré hasičské techniky bylo v roce 2001 přestěhováno z židovské synagogy do budovy muzea na náměstí Tomáše Garriguea Masaryka. 

V roce 1903 zde vybudoval František Křižík jednu z prvních elektrifikovaných železnic v Rakousku-Uhersku, a to elektrickou dráhu Tábor - Bechyně. Nostalgické vyhlídkové jízdy původní soupravy se konají v letní turistické sezóně.

Zajímavosti z historie bechyňského popraviště a stínadel si můžete přečíst v samostatné kapitole Popraviště - zde.