Betlém v Hlinsku

První písemná zpráva o městě Hlinsko v Čechách pochází z roku 1349, z období vlády Karla IV., pravděpodobně za vlády krále Václava IV. bylo městečkem, v roce 1598 byla postavena původní radnice. Status (postavení) města získalo v roce 1834 a v roce 1850 byla radnice přestavěna do současné podoby. Název města je odvozen od slova hlína ve věcném významu zeminy, nezpevněné horniny jílovitého typu nacházející se v sedimentech údolní nivy řeky Chrudimky. Jílovitá hlína byla těžena pro svoji kvalitu k výrobě hliněných nádob a také později pro cihlářskou výrobu (např. v letech 1910 - 1933 cihelna při Poličské ulici). V českém prostředí se název postupně vyvíjel (k roku 1073 uvedena osada Hlína, ve 13. století Hlinské) a ustálil se do podoby Hlinsko. V průběhu 11. století vznikla na cestě z Čech na Moravu osada, podle pověsti hrnčířů, ve 12. století je uvedena strážní osada v původně těžko přístupné a jen řídce obydlené krajině. Půdorys nejstarších částí města potvrzuje tzv. románský původ. Ve 13. století se oblast postupně osidluje, také v důsledku středověké kolonizace realizované klášterem ve Vilémově (Řád svatého Benedikta) a Podlažickým klášterem. První historická zmínka o Hlinsku (rok 1349) se vztahuje k panství Rychmburk (v té době Vartenberkové, později Páni z Pardubic, z nich např. Smil Flaška z Pardubic), od znaku Pánů z Pardubic pochází původní městský znak, vyobrazený např. na městském pečetidle používaném ještě v 18. století. Ve 14. století století získalo město rychtářský úřad. Z roku 1413 pochází zmínka o Hlinecké tvrzi, v současnosti je nejstarší stavbou v centru města (ulice U tvrze čp. 295). Narůstající počet obyvatel vyžadoval vyšší zemědělskou produkci pro jejich obživu, v zemědělství se proto zavádí tzv. trojpolní systém umožňující vyšší výnosy zemědělských plodin. Zemědělské obdělávání kamenitých polí vyžadovalo nové nářadí, jeho podstatou byly železné části, z roku 1499 pochází např. zmínka o hamru na železářskou výrobu v Koutech (části Hlinska). V polovině 16. století vzrůstá obchod mezi osídlenými oblastmi Čech, král Ferdinand I. zřídil královské celnice, v Hlinsku v bývalé Hlinecké tvrzi. Městem procházela stará kupecká cesta, zakreslená v Klaudiánově mapě z roku 1518, nejstarší tištěné mapě Čech. V důsledku přírodních poměrů Hlinecka se těžilo dřevo a také kámen pro stavby obydlí a dopravních cest. V 17. století se při lámání kamene začínal používat střelný prach. V roce 1718 koupil rychmburské panství rod Kinských, vzrostla těžba dřeva, také pro výrobu dřevěného uhlí potřebného pro železářské a sklářské hutě v okolí Hlinska. V letech 1770 až 1772 zasáhl Hlinsko a okolí hladomor v souvislosti s celkovou neúrodou v českých zemích v důsledku agrometeorologických poměrů (za jeden rok zemřelo na následky hladovění kolem 250 tisíc obyvatel Čech). Od poloviny 18. století se zvýšilo pěstování lnu, zpracováním získávána příze a z ní se produkovaly tkaniny, nejdříve na domácích tkalcovských stavech. Domácím pracovníkům a řemeslníkům byla pro stavbu obydlí vymezena lokalita na pravém břehu Chrudimky, později nazvaná Betlém pro vzhled souboru rozmanitých lidových staveb. V okolí Hlinska jsou další původní i přenesené lidové stavby z oblasti Českomoravské vrchoviny (tzv. Českého Horácka) soustředěny na Veselém Kopci, původní též v Dřevíkově, Svobodných Hamrech a Možděnici (částech obce Vysočina). V roce 1834 se Hlinsko stalo městem nezávislým na vrchnosti, od roku 1851 je v Hlinsku tzv. manufaktura s tkalcovskými stavy a propojením na domácí tkalce (v roce 1858 měla 95 tkalcovských stavů). V roce 1865 byl zřízen okres, jeho sídlem je Hlinsko až do roku 1919. S rozvojem průmyslu a řemesel vznikla potřeba nových dopravních cest. Mezi Pardubicemi a tehdy Německým Brodem (později Havlíčkovým Brodem) byla vybudována železnice, v roce 1871 byla stavba dokončena a zahájen provoz také v železniční stanici Hlinsko v Čechách, dnes železniční trať 238 (Pardubice - Havlíčkův Brod). Železnice s velkokapacitními přepravními možnostmi pomohla rozvoji průmyslové výroby v Hlinsku, vznikla výroba koberců (později firma Plyšan), kožešnictví (ve 20. století firma Kara, sídlem Trutnov) a rozšířila se produkce textilií (firma Technolen, v Hlinsku od roku 1850), těžen je také kámen (tzv. hlinecká šedomodrá žula, ve 20. století hojně využívaná jako stavební i umělecký materiál, z ní vybudovány např. památníky v areálu Národní kulturní památky Ležáky, tzv. hrobodomy). Během první světové války byl ve městě zřízen vojenský lazaret, ve válce padlým občanům byl postaven v roce 1925 pomník (Adámkova třída, před budovou Gymnázia K. V. Raise). V roce 1926 byl vybudován Husův sbor náboženské obce Církve československé husitské (dnes Adámkova třída čp. 943). Hlinsko se stalo také bezpečným úkrytem v období Protektorátu Čechy a Morava pro Husův pomník (dílo akademického sochaře F. V. Foita z obce Doupě u Telče), původně vztyčena v roce 1928 v Jihlavě, dnes v areálu s urnovým hájem v lokalitě Na Skalce, vrch 637 m n. m. v jižní části Hlinska. Druhá světová válka znamenala tragickou událost pro 8 km severně od Hlinska vzdálenou osadu Ležáky (vypálena nacisty v době tzv. heydrichiády, souvislost s Operací Silver A a také Operací Anthropoid). V roce 1943 byla do Hlinska přenesena z Prahy elektrotechnická výroba (akciová společnost ESA), v poválečných letech národní podnik Elektro-Praga a následně firma s obchodní značkou ETA (bližší info zde).