První kazetelský chrám

Prvním kazatelským chrámem v Evropě byla Betlémská kaple na Betlémském náměstí Starého Města pražského zasvěcená památce betlémských nemluvňátek. Kaple byla založena zakládací listinou ze dne 24. května 1391 Hanušem z Mühlheimu a Janem Křížem. Stavba probíhala do roku 1394. Kaple byla určena výhradně pro kázání, a to kázání v mateřském jazyce, tj. v češtině. To, že nešlo o prostor určený k bohoslužbám (slavení eucharistie) bylo vyjádřeno jak termínem "kaple", tak stavebně, neboť budova neměla žádný presbytář. Později, už v době Husova uvěznění v Kostnici, však došlo i ke slavení eucharistie, a to pochopitelně sub utraque specie, česky "pod obojí způsobou". Dokladem této skutečnosti je mj. dodnes dochovaná nika, která velmi pravděpodobně fungovala jako sanktuář.

Nejvíce je Betlémská kaple spojována s působením Jana Husa. Ten se stal jejím správcem dne 14. března 1402 a od té doby zde kázal. Za bouře proti odpustkům v roce 1412 byli v kapli jako mučedníci slavnostně pohřbeni tři jeho stoupenci (Martin, Jan a Stašek), kteří byli popraveni, protože se slovně bouřili proti hlásání odpustků. Poslední Husovo kázání v Betlému se klade do února 1413. Jan Hus byl zároveň v letech 1409 - 1410 rektorem pražské univerzity, a tak začala být Betlémská kaple spojována s univerzitou. Na kázání do kaple často chodila i druhá manželka Václava IV., královna Žofie Bavorská.

V pozdním středověku a po celou dobu renesance sloužila kaple v podstatě jako regulérní farní kostel. Přitom byl často připomínán odkaz Jana Husa. Roku 1521 zde kázal Tomáš Müntzer. Roku 1548 byla kaple nákladně obnovena "pro čest a chválu boží a slavné paměti Mistra Jana Husa". V té době zde také byla pohřbena celá řada významných pražských měšťanů. Po Majestátu Rudolfa II. její správu převzala Jednota bratrská. Roku 1622 odevzdal Ferdinand II. Betlémskou kapli Tovaryšstvu Ježíšovu, které tehdy spravovalo celou pražskou univerzitu. Už roku 1638 ji byli jezuité nuceni univerzitě postoupit, ale roku 1661 ji opět spolu s nedalekými budovami Nazaretské a Loudovy koleje za 3 200 zlatých získali, neboť zde postupně vznikal areál jezuitského Semináře svatého Václava. Po zrušení jezuitského řádu roku 1773 fungovala Betlémská kaple jako filiální kostel k nedalekému kostelu svatého Jiljí. 

Další historie Betlémské kaple, kterou se mi vč. dobových kreseb a fotografií podařilo dohledat, je více než zajímavá. 

... Roku 1786 byly na klenbě po celé výšce shledány nebezpečné trhliny, těžko opravitelné. Nad klenbou byl v té době přístup k v té době již prodaného domu č.p. 254. Pokud by se kaple zanechala, bylo nutné postavit nové schodiště a navíc velký krov by v případě požáru ohrozil blízkou filozofickou fakultu. Naopak zbouráním kaple by se získal materiál a dvůr s kůlnami k uskladnění stavebních hmot. Univerzita překvapivě žádnou akci k záchranně kaple s pohřebištěm jejích významných profesorů nekonala. Kaple tedy byla dekretem z větší části zbořena a přestavěna na kůlny, zůstala víceméně jen torza obvodových zdí ze 14. století, jakožto společné zdi se sousedními domy a studna, zrušena byla i klenba ze 16. století.

V roce 1802 byly prodány kůlny s místnostmi bývalé sakristie. Nový majitel kůlny nechal, jen část východní kůlny při náměstí přestavěl na malý obytný dům. V roce 1837 byl postaven velký tří podlažní bytový dům na celé ploše kaple. Měl 2 dvorní křídla a přízemní spojovací křídlo pro konírny a kočáry. Zůstaly zdi kaple, ale celkově bylo zničeno více, než při bourání kaple v roce 1786. Stavitel chtěl dosáhnout pravoúhlých obytných místností a odstranit šikmost stěn osekáním, čímž zničil obrazovou výzdobu stěn. Těleso studny bylo sníženo na úroveň sklepní dlažby a voda byla čerpána pumpou umístěnou před domovním průčelím. Tento stav zůstal až do roku 1949, kdy byl dům zbourán.

U příležitosti pětistého výročí Husovy smrti v roce 1915 se Betlémskou kaplí zabýval historik architekt Alois Kubíček. Z protokolu magistrátní stavební komise z roku 1836 vyčetl, že pro novostavbu domu č.p. 255, vzniklém v místech bývalé kaple, má být použito starého zdiva a to až do výše druhého patra. To se potvrdilo v roce 1919, kdy Kubiček z vlastní iniciativy a bez jakékoliv oficiální podpory v domě našel stavebním průzkumem pomocí sond mj. i zbytky gotického ostění gotického okna. Po únoru 1948 bylo z podnětu Zdeňka Nejedlého rozhodnuto o obnově kaple a obytný dům byl znárodněn a demolován.

Rekonstrukci kaple na místě vyvlastněného domu projektoval architekt Jaroslav Fragner na objednávku představitelů komunistického režimu, který část svojí legitimity zakládal na svébytné interpretaci husitského dědictví. Fragner sám o této rekonstrukci napsal, že: "smyslem obnovy nebyla regenerace památky jakožto účelového zařízení, nýbrž vyzdvižení památníku českého husitství". Rekonstrukce probíhala mezi lety 1950 a 1952.

Kapli, sloužící z valné části socialistické propagandě ale i jiným veřejným účelům, v roce 1987 převzalo České vysoké učení technické v Praze. Po rekonstrukci byla dne 26. května 1992 znovu otevřena pro veřejnost. Konají se zde imatrikulace, promoce studentů, jmenování profesorů do funkce a různé další akce. V kapli se mj. pravidelně konají vzpomínkové ekumenické bohoslužby.

V roce 2021 probíhala v kapli instalace píšťalových varhan, které vyrobil renomovaný varhanář Vladimír Šlajch. První koncert je plánován na Vánoce, v plánu je i to, že na novém nástroji zahraje varhaník a pedagog Akademie múzických umění Jaroslav Tůma.

V souvislosti s 600. výročím úmrtí Mistra Jana Husa byl 5. července 2015 byl do zvonice Betlémské kaple umístěn nový bronzový zvon. S myšlenkou pořídit na počest blížícího se výročí do kaple zvon přišel mladý zvonař  Michal Votruba z Myslkovic u Tábora. Na její realizaci pracoval rok a půl - podoba zvonu, co na něj napsat, zaměřování zvonice. Před očima měl slova Mistra Jana Husa, která napsal z Kostnice začátkem června v dopise přátelům v Čechách: "Buďte na Betlém laskavi". Zvon z mědi a cínu, pojmenovaný "Mistr Jan", ulil Michal Votruba se svou rodinou přímo před Betlémskou kaplí v prosinci 2014. 

Na jižní fasádu byly instalovány umělecké destičky, jimiž se za slunečného počasí v určitých dnech a hodinách promítá na stěnu nápis "Za pravdu". Písmena jsou vyřezaná do desek nepravidelně rozmístěných po fasádě kaple. Instalace má připomínat Husův životní postoj. 

Prozářený - a tím pádem i plně čitelný - je nápis pouze v červnu a červenci. Nejdokonalejší poloha stínu nastane dvakrát do roka - 6. června, kdy Husův proces v Kostnici začal, a 6. července, kdy Jan Hus zemřel. Nápis je v základní formě viditelný pouze od května do července od 14 do 16 hodin. Omezená možnost vidět celý nápis jen v určitém čase vychází podle autorů (Adam Jirkal, Martin Papcún a Jerry Koza z Ateliéru SAD) z myšlenky, že některé ideje přetrvají po staletí, tudíž roční cyklus je zanedbatelným časovým úsekem. Viditelnost díla bude navíc dána i počasím, jednou z věcí, které člověk nedovede ovlivnit. Kromě Betlémské kaple, kde Mistr Jan Hus kázal, je tatáž instalace v němčině v Kostnici na fasádě Stephanschule, kde byl vězněn.

Já se sem tedy každopádně podívám i v létě. A co vy?

Více historie o husitství, Mistru Janu Husovi i Janu Žižkovi najdete na mých stránkách rodinné kroniky: 

- https://www.rod-nebeskych-a-cackych.cz/l/mistr-jan-hus/

- https://www.rod-nebeskych-a-cackych.cz/ze-zivota-nasich-predku/