Bitva u Trutnova
Bitva u Trutnova byla bitva prusko-rakouské války. Odehrála se 27. června 1866 a skončila taktickým rakouským vítězstvím. Šlo o jedinou bitvu prusko-rakouské války, která skončila vítězstvím Rakouska.
Bitva se odehrála jižně od Trutnova na kopci Šibeník, poblíž kaple svatého Jana Křtitele na Jánském vrchu.
Na památku bitvy u Trutnova byl zbudován pomník. Litinový památník 10. armádního sboru o hmotnosti okolo 50 tun je ojedinělou technickou památkou a významným dokladem rozvoje těžkého průmyslu v pol. 19. století, byl vyroben a po částech sem dovezen z knížecí Salmovy slévárny umělecké litiny v Blansku u Brna. Vrchní římsa střední části pomníku je ozdobena plastikami vojenských atributů. Boční stěny jsou tvořeny nápisními deskami se jmény všech padlých důstojníků a počtem vojáků.
Památník byl odhalen roku 1868 a v roce 1905 byla uvnitř památníku vytvořena krypta pro uložení ostatků generála Gablenze.
Pruská ofenzíva začala 21. června 1866 silami tří armád, které vstoupily do severních a východních Čech s cílem spojit se u Jičína. Nutno přiznat, že naše velení nepřátelskou ofenzívu do Čech nepředpokládalo. Severní armáda se soustředila u Olomouce v očekávání pruského vpádu ze Slezska přes Moravu na Vídeň (první chyba). Teprve pod tlakem událostí se přesouvala do východních Čech (další chyba). Od té chvíle jsme všude nastupovali se zpožděním.
Benedek chce nejprve porazit pruskou První armádu, postupující od západu k Jičínu. Plán je však narušen vpádem Druhé armády z východu. Proti ní je vyslán Rammingův 6. a můj 10. armádní sbor s cílem přehradit pruský nástup na Trutnovsku a Náchodsku. Ihned argumentovali, že vyčleněné síly jsou nedostatečné. Události příštích dnů mé obavy potvrzují. Šestý sbor je 27. června poražen u Náchoda a úkol nesplní.
Situace mého sboru vypadá zpočátku dobře - 27. června vítězím v bitvě u Trutnova a srážím nepřítele zpět za hranice. Oslabený sbor však hned následujícího dne podstupuje další střetnutí s čerstvými jednotkami pruského gardového sboru - žádám posily, ovšem marně. Musím ustoupit z Trutnovska a stahuji se do vnitrozemí k jádru Severní armády. Ani na ostatních frontách se našim silám nevede lépe - rakouská vojska ustupují. Již 30. června se tři pruské armády dostávají do kontaktu a postupují proti Severní armádě. Dne 3. července 1866 dochází k důležitému střetnutí. V bitvě u Hradce Králové - jedné z největších v 19. století - vítězí pruské zbraně. O výsledku války je rozhodnuto.
Uprostřed tohoto pro Rakousko tragického konfliktu prožívám jeden z největších dnů svého života - bitvu u Trutnova. Tehdy, 27. června ráno, jsem nastoupil se svými muži proti pruskému 1. armádnímu sboru generála Bonina a večer stál nad Trutnovem jako vítěz. Kolem mne jásající pluky a pak ti, co už jásat nemohli - téměř 6 000 padlých a raněných. Dnes ležím na trutnovském bojišti mezi svými vojáky a chci vyprávět můj i jejich příběh o jednom dnu bitvy u Trutnova ...
Ludvík Gablenz byl rakouský polní podmaršálek, držitel válečného kříže Marie Terezie. Narozen roku 1814 v rodině saského generála. Od roku 1833 sloužil v rakouské armádě, která mu poskytla skvělou kariéru - v pětatřiceti plukovníkem, v osmačtyřiceti podmaršálkem. Ovšem nebylo to zadarmo. V roce 1848 se vyznamenal v bitvě u Custozzy. Roku 1859 u Magenty kryl ústup celé rakouské armády a též u Solferina opouštěla jeho brigáda bojiště jako poslední. Vyznamenal se na postu velitele 6. armádního sboru během dánského tažení v roce 1864.
Blížil se rok 1866 a napětí v prusko-rakouských vztazích se prohlubovalo. Ve vzduchu visel válečný konflikt. V něm se rozhodne, která z obou mocností sjednotí a ovládne Německo. Jako zkušený voják patřil Gablenz k odpůrcům této války. Poznatky z dánského tažení mu ukázaly, že proti tehdejší pruské taktice a výzbroji nebyla rakouská pěchota dobře připravena. Spolu s dalšími veliteli na tyto skutečnosti opakovaně upozorňoval. Prusko ovšem válku chtělo. Generál Moltke připravil strategický vpád do Čech, a to více armádami z několika směrů. Na nepřátelském území zamýšlel síly spojit a svést rozhodující bitvu. Tomu měla zabránit Severní armáda pod velením jeho přítele polního zbrojmistra Ludvíka Benedeka. V souvislosti s narůstajícím napětím v prusko-rakouských vztazích byl Gablenz odvolán z diplomatického poslání v cizině a jmenován velitelem 10. armádního sboru, který byl začleněn do sestavy Severní armády.
