Borkovická blata

Přírodní rezervace Borkovická blata je chráněné území, které bylo vyhlášené z důvodu ochrany zachovalého fragmentu ekosystému ručně vytěženého rašeliniště přechodového pánevního typu s charakteristickou flórou a faunou. Nachází se v okrese Tábor, v katastrálním území Borkovice, v severozápadní části Soběslavských Blat, 3 km severně od obce Mažice. K vyhlášení chráněného území došlo 18. září 1980, kdy bylo území prohlášeno za přírodní rezervaci. Při znovuzřízení této rezervace v roce 2011 byla nově vymezena rozloha, a to na 104,22 ha.

Rezervací prochází naučná stezka Blatská stezka, která je dlouhá necelých 6 km a je vedena částečně po povalových chodnících. Návštěvníkovi přiblíží pestrost zdejší fauny a flóry, také poskytne informace o těžbě a využití rašeliny a blatské lidové kultuře. Po celé délce trase je 60 naučných cedulí. 

Borkovické rašeliniště začalo vznikat před více než 10 000 lety. Blatská příroda se vyvíjela v atypických podmínkách, na zamokřených lokalitách, močálech a bahniskách. Dařilo se zde jen různým vlhkomilným rostlinám, mechům, rákosu, sítninám, ostřicím a pod. Jejich zbytky se nemohly v půdách chudých kyslíkem rychle rozkládat a mineralizovat, proto rašeliněly. Postupně vznikala vrstva rašeliny o mocnosti 2 - 6 metrů.

Jméno blat je zřejmě od slova borek (= ručně vytěžený hranol rašeliny). Od 19. stol. se zde prováděla těžba ručně, vytěžené borky se sušily a používali jako otop. Od 50. do 70. let 20. století zde byla velkoplošná průmyslová těžba.

Nejcennější a v chráněném území dosud hojně zastoupenou složkou vegetace jsou oligotrofní ostřicovorašeliníková a ostřicovosuchopýrová společenstva, která se vyskytují na rozsáhlých plochách rašelinného bezlesí a místy i v lesních světlinách s vysoko položenou hladinou podzemní vody a řadou zaplavených terénních depresí. Maloplošně se zde vyskytují i společenstva rašelinných tůní, jež se vyskytují v zaplavených jámách po borkování, odvodňovacích kanálech s volnou hladinou a jsou roztroušené po celé ploše přírodní rezervace. Dominantními druhy rašelinotvorných porostů jsou ostřice zobánkatá (Carex rostrata), ostřice plstnatoplodá (Carex lasiocarpa, C2), suchopýr úzkolistý (Eriophorum angustifolium), místy také suchopýr pochvatý (Eriophorum vaginatum). Hojně se zde vyskytují klikva bahenní (Oxycoccus palustris, C3), rosnatka okrouhlolistá (Drosera rotundifolia, C3), ostřice šedavá (Carex canescens) a zábělník bahenní (Comarum palustre, C3). Vyskytuje se zde početná populace kriticky ohrožené kapradě hřebenité (Dryopteris cristata, C1), která zahrnuje asi stovku jedinců. V mechovém patře převládají rašeliníky (Sphagnopsida). Řídké keřové patro zde tvoří zejména vrba ušatá (Salix aurita). Důležitou částí zdejší rezervace je blatkový bor v severní části, kde v přirozeném stavu převládá v jeho stromovém patře borovice blatka (Pinus uncinata subsp. uliginosa), s malou příměsí břízy pýřité (Betula pubescens). Spolu s ní jsou zde nálety břízy bělokoré (Betula pendula) a borovice lesní (Pinus sylvestris). Aby se náletové dřeviny na plochách bezlesí nerozrůstaly, jsou od poloviny 90. let 20. století potlačovány regulačním managementem. Stromové patro je zde proto tvořeno pouze solitérními jedinci obou druhů. V rašelinných tůňkách dále roste například rdest vzplývavý (Potamogeton natans), sítina cibulkatá (Juncus bulbosus), bublinatka jižní (Utricularia australis, C4), lokálně i bublinatka menší (Utricularia minor, C2). Vlivem intenzivního rašelinotvorného procesu se plochy tůní s volnou vodní hladinou postupně zazemňují. Byla zde zjištěna mimo jiné i sítina alpská (Juncus alpino-articulatus, C2).

Borkovická blata patří díky dr. Františku Kotlabovi mezi mykologicky nejlépe probádané lokality v oblasti Táborska. Ve zdejší lokalitě bylo objeveno na 400 druhů hub, a to včetně i několika vzácných druhů. Ze vzácných a ohrožených hub zde můžeme najít především holubinku rašelinnou (Russula helodes), šupinovku Henningsovu (Pholiota henningsii) a na odumřelém dřevě blatek můžeme najít zubateček zavěšený (Irpicodon pendulus). Ze silně ohrožených hub se zde vyskytují klouzek žlutavý (Suillus flavidus), kržatka vrásčitá (Tubaria confragosa), houževnatec vonný (Lentinus suavissimus), pórnatka jemná (Ceriporiopsis balaenae) a outkovka žlutavá (Diplomitoporus flavescens). Dále se v této lokalitě v hojné míře díky březovým náletům vyskytuje březovník obecný (Piptoporus betulinus), troudnatec kopytovitý (Fomes fomentarius) a kozák barvoměnný (Leccinum variicolor). Můžeme zde najít na borce bříz rostoucí vzácnou pukléřku plotní (Cetraria sepincola).

Borkovická blata jsou zajímavým biotopem, díky výskytu různých skupin bezobratlých, především hmyzu. Z 36 zjištěných druhů vážek, které zde žijí, jsou tři silně ohrožené. Jsou to vážka tmavoskvrnná (Leucorrhinia rubicunda), lesklice skvrnitá (Somatochlora flavomaculata) a šídlo luční (Brachytron pretense). Dalších sedm patří mezi ohrožené druhy. Byl zde zaznamenán i izolovaný výskyt perleťovce severního (Bolaria aquilonaris), dále se zde objevili okáč stříbrooký (Coenonympha tullia), modrásek stříbroskvrnný (Vaccinia optilete) a na okrajích rašeliniště žijící bělopásek tavolníkový (Neptis rivularis). Mezi brouky, kteří se zde vyskytují, mají největší zastoupení drabčíci, kterých se zde nalezlo skoro sto druhů včetně některých ohrožených a silně ohrožených druhů. Z pavouků se zde vyskytuje hlavně lovčík vodní (Dolomedes fimbriatus). Právě z borkovických blat byla v roce 1975 popsána poskočilka (Mayridia borkovicensis) z řádu blanokřídlých.

Mezi zástupce obojživelníků, kteří zde žijí, patří zástupci skokanů jako jsou skokan krátkonohý (Rana lessonae) a skokan zelený (Pelophylax esculentus). Také zde žije silně ohrožený skokan ostronosý (Rana arvalis). Dále se tu vyskytují i běžné druhy žab jako jsou ropucha obecná (Bufo bufo), blatnice skvrnitá (Pelobates fuscus) a rosnička zelená (Hyla arborea). Z ocasatých obojživelníků se zde vyskytují čolek obecný (Lissotriton vulgaris) a silně ohrožený čolek velký (Triturus cristatus).

Z chráněných plazů tu žijí ohrožená zmije obecná (Vipera berus), ještěrka obecná (Lacerta agilis), ještěrka živorodá (Zootoca vivipara), slepýš křehký (Anguis fragilit) a užovka obojková (Natrix natrix).

Zdejší rozsáhlé porosty borových lesu a náletových dřevin skýtají ideální místo pro život ptactva, kterého je zde na 50 druhů. Ve střední části rezervace dominují druhy ptactva jako je linduška lesní (Anthus trivialis), bramborníček hnědý (Saxicola rubetra) a strnad obecný (Emberiza citrinella). Dříve se zde také vyskytovali moták lužní (Circus pygargus), tetřívek obecný (Tetrao tetrix), ti ale vymizeli v průběhu 70. let 20. století. Na okrajích rezervace jsou náletové porosty s výskytem lesních druhů ptactva včetně krkavce velkého (Corvus corax), žluvy hajní (Oriolus oriolus) a lejska šedého (Muscicapa striata). Na podmáčených otevřených plochách hnízdí bekasina otavní (Gallinago gallinago), u jezírek si nachází místa pro své hnízda kriticky ohrožená čírka obecná (Anas crecca) a posledních letech se zde objevil i chráněný jeřáb popelavý (Grus grus).

Z drobných savců zde dominují myšice lesní (Apodemus flavicollis), norník rudý (Clethrionomys glareolus) a rejsek malý (Sorex minutus). Z velkých savců se zde objevuje hojně srnec obecný (Capreolus capreolus) a bývá zde pozorován i největší savec obývající ČR chráněný los evropský (Alces alces).