Branické ledárny

Areál pozdně secesních Branických ledáren byl postaven tak pevně, že jejich 2,5 metru (u země) až 1 metr (pod střechou) tlusté stěny odolaly zubu času, povodním i všem režimům. Po postavení Slapské přehrady přestala Vltava zamrzat a ledárny, tedy velký sklad přírodního ledu, ztratily svůj smysl, nikdo je neopravuje, ale stále stojí. 

Stojí v ulici Ledařská při pravém břehu řeky Vltavy. Součástí objektu byly také stáje pro koně, vila (kdysi správní budova) a dům správce objektu. Autorem Branických ledáren je architekt Josef Kovařovič, stavbu provedla firma Nekvasil. Od roku 1964 jsou Branické ledárny chráněnou stavební památkou. 

V letech 1933 - 1959 byla ve smyčce "Ledárny" ukončena tramvajová trať od Braníka.

Výstavbu ledáren iniciovali pražští hospodští, protože ledárna na ostrově Štvanice přestávala vyhovovat. K ledárnám přiléhá záliv, kde byl led řezán. Lokalita byla také dále vhodná, protože šlo o jedno z nejchladnějších míst ve vltavském údolí. 

Budovu postavila známá karlínská firma Nekvasil. Stavělo se od roku 1909 do roku 1911 (průčelí domu však nese r. 1910). Hlavní budova areálu, tzv. lednice, byla jednou z prvních staveb využívající železobetonový skelet. Konstrukce byla dále obehnána izolační zdí s korkovou izolací a další vzduchovou mezerou. Má také důmyslný systém odvětrávání a odvodu vody. Kapacita uskladněného ledu byla 20 tisíc tun. 

V minulosti se k chlazení piva používal přírodní led. Ten se v Praze běžně těžil přímo ze zamrzlé řeky Vltavy a uskladňoval v zemních krechtech. Tuto činnost vykonávali tzv. ledaři, což byli dělníci, kteří byli velmi často v letním období zároveň i voraři. Později pražští hospodští a restauratéři založili obchodní společnost Akciové ledárny, která v letech 1909 až 1911 vybudovala areál Branických ledáren. Led zde byl uskladněn po celý rok, pomocí těžkých nákladních povozů tažených koňmi pak byl během roku rozvážen do jednotlivých hospod po celé Praze a v jejím okolí. Led byl distribuován také do nemocnic, restaurací a potravinářských provozů. Původní provoz ledáren byl ukončen v roce 1954 v souvislosti s výstavbou Slapské přehrady Vltavské vodní kaskády, jež fakticky způsobila, že řeka Vltava v zimě téměř vůbec nezamrzá, a to ani za těch největších mrazů.

V polovině 80. let 20. století byl návrh na přeměnu areálu v paleontologické muzeum. Návrh nebyl realizován. Po roce 1989 areál několikrát změnil majitele. V roce 2010 byl předložen návrh Národnímu památkovému úřadu na přestavbu na byty a hotel. K realizaci též nedošlo. V polovině 90. let 20. století se o areálu přemýšlelo jako možné místo pro nevěstinec. Magistrát v rámci řešení boje s prostitucí a night - cluby, dal zadání všem městským částem, aby vytipovaly lokalitu na svém území, kde by byla tato činnost tolerována. V okolí ledárny totiž nikdo nebydlí a hlavně objekt nemá okna, byl tedy ideálním kandidátem na takovouto lokalitu.