Chelčice

Obec Chelčice se nachází zhruba 3 km jižně od Vodňan. První písemná zmínka o obci pochází z roku 1352. V Chelčicích žil náboženský reformátor Petr Chelčický.

Památky:

Kostel svatého Martina - pozdně románský kostel z doby kolem roku 1240 byl přestavěn koncem 17. století. V letech 1728 - 1730 byly přistavěny boční kaple. Většina zařízení pochází z 2. poloviny 18. století, několik náhrobků je ze 16. - 19. století. 

Kazatelna je cizího původu, snad pochází od francouzského mistra z doby Ludvíka XIV. Na tomto místě byla postavena v roce 1732. Nad stříškou kazatelny je výjev z Proměnění Páně. Po stranách Ježíše Krista jsou zástupci Starého zákona: Mojžíš s deskou Desatera, jako hlasatel vůle Boží, a Eliáš, jehož "slovo hořelo jako pochodeň jasu". Apoštolové padají na zem se slovy: "Dobře je nám zde býti, Pane." Na kazatelně jsou reliéfy čtyř svatých západních Otců: svatý Jeroným, svatý Autustin, svatý Řehoř a svatý Ambrož. 

Oltář Panny Marie byl postaven roku 1763 ve slohu mezi barokem a rokokem jako oltář svatého Jana Nepomuckého. Svatý Jan byl v té době velmi ctěn pro svoji mučednickou smrt za svobodu církve a zpovědního tajemství. Podle tehdejšího zvyku byla na oltář postavena rakev se sochou svatého Jana. Lidově se však i potom tento oltář nazýval oltářem Panny Marie. Původně do roku 1732 byl na tomto místě oltář svaté panny Barbory, která byla ctěna mezi čtrnácti pomocníky jako patronka horníků, dělostřelců, zajatců a uvězněných. Zvláště pak byla ctěna jako patronka dobré smrti. Svatá Barbora byla svým otcem uvězněna v hradní věži, aby se nemohla stát křesťankou. Když se jí přece stala, byla svým otcem vydána na smrt a sťata. Zobrazuje se u hradní věže s mečem a mučednickou palmou a s Nejsvětější Svátostí Oltářní. Z původního oltáře se zachovala jen část obrazu, která je nyní v horní výplni oltáře. Obraz pochází z doby renesance, asi 1400 až 1500. Roku 1732 byl oltář svaté panny Barbory přeměněn na oltář Panny Marie. Oltář Panny Marie stál na místě, kde je nyní kazatelna. Obraz je namalován podle gotické předlohy Panny Marie Sněžné. Na nejvyšším místě oltáře je kniha se sedmi pečetěmi a na ní Beránek. Je tu vyobrazen výjev ze Zjevení sv. Jana v kapitole 5 a 6. Zapečetěná kniha soudů Božích, které má Bůh se všemi národy, bude otevřena Beránkem, který vykoupil všechny národy. 

Kdy bylo k původnímu kostelu přistavěno kněžiště, není známo. Na plánu z roku 1725 bylo uzavřeno trojbokou absidou. Roku 1730 bylo kněžiště přestavěno do nynější podoby. Zůstal starý oltář, který měl dva obrazy: nahoře svatý Martin, uprostřed Zasnoubení Nejsvětější Panny Marie. Roku 1739 byl postaven nynější oltář v římském (tj. barokním) slohu. "Ostatní, jak zní zápis, pro nedostatek prostředků bylo namalováno na stěně podle zákonů architektury a umění."

Na klenbě ve třech kartuších jsou výjevy ze života svatého Martina: 

- svěcení sv. Martina na biskupa v Tours ve Francii, 

- na návštěvě u císaře Maxima v Trevíru. Svatý biskup odepřel účast na hostině u císaře, dokud nepropustí nespravedlivě odsouzené své odpůrce. Když tak učinil a spravedlivě vládl, svatý Martin přijal jeho pozvání. Na hostině vyznamenává svého kněze před císařem a jeho pány,

- zde je zachycena pověst, že svatý biskup vzkřísil muže, který za jeho nepřítomnosti zemřel bez svátosti křtu.

Před kostelem stojí socha svatého Jana Nepomuckého.

Pod kostelem stojí fara. U ohradní zdi je socha Panny Marie. 

Proti kostelu je Památník Petra Chelčického, dům zdobí sluneční hodiny.

Na návsi stojí Pomník Petra Chelčického.

K pamětihodnostem rovněž patří sýpka usedlosti č.p. 1, usedlost č.p. 37 z roku 1864 či zemědělský dvůr Na Lázni č.p. 41. 

Petr Chelčický (asi 1379, Chelčice u Vodňan - asi 1460) byl spisovatel, překladatel a radikální český teolog, náboženský a sociální myslitel, je považován za jednoho z nejvýznamnějších představitelů české reformace. Jméno Petr Chelčický je jen literárním pseudonymem. Český historik F. M. Bartoš jej ztotožnil se zemanem Petrem Záhorkou ze Záhorčí (nyní součást Chelčic), který se narodil asi v roce 1379 a zemřel ve 2. třetině 15. století. Toto ztotožnění je považováno za nejpravděpodobnější hypotézu.

Pocházel pravděpodobně z nižší venkovské šlechty, zastával názor, že správný křesťanský život může člověk vést pouze prací v zemědělství. To, že mohl žít v letech 1419 - 1421 v Praze, jeho znalosti latiny a čas, který mohl věnovat literatuře, politice a náboženství, nasvědčují tomu, že asi nemohl být prostým poddaným, pracujícím v zemědělství. Ačkoli Chelčický neměl univerzitní vzdělání, měl základní znalosti latiny, byl velice sečtělý, rozsahem a hloubkou svých znalostí vysoce převyšoval naprostou většinu svých současníků. Ve svých literárních dílech vedl kritický dialog s vůdčími mysliteli své doby. Ovlivnilo ho především učení Jana Husa a Jana Viklefa, ale i Tomáše Štítného. Je známo, že osobně navštívil svého učitele Jakoubka ze Stříbra na Betlémské faře a své rozdílné názory na ospravedlnění války zahrnul do svého spisu "O boji duchovním" (1421). V teologické rozepři dvou proudů husitství, která vyvrcholila diskusí Mikuláše Biskupce z Pelhřimova s Janem Rokycanou, stál Petr Chelčický na straně Biskupcově.

Chelčického učení zahrnují myšlenky, které později přijala Jednota bratrská, anabaptisté, kvakeři a baptisté. Byl prvním pacifistickým spisovatelem renesance, který předběhl Erasma Rotterdamského a Menna Simonse téměř o sto let. Ve svých teologických a sociálních názorech byl Petr Chelčický radikální, kritizoval například feudalismus nebo klerikalizaci církve, byl proti náboženskému zdůvodňování války, vystupoval proti trestu smrti atd. Jeho kritika, zdůvodňovaná především texty evangelií, odráží hlubokou sociální a sociologickou myšlenkovou práci i dobrou intuici. Petrovi náboženští dědicové založili ke konci jeho života v Kunvaldu Jednotu bratrskou - intencionálně minoritní křesťanské společenství, které přinejmenším v počátcích připomínalo náboženskou pacifistickou komunu. Spisy Petra Chelčického významně ovlivnily spisovatele a filosofa Lva Tolstého a nepřímo Gándhího, Martina Luthera Kinga, Nelsona Mandelu i T. G. Masaryka.

Pro radikalitu svých názorů, které stranily prostému lidu, bývá Petr Chelčický občas označován za prvního českého anarchistického myslitele. Ve spisu "O trojím lidu" však v podstatě, jako první, odsuzuje "třídní boj". Chelčický jako reformátoři čeští vůbec důraz klade na etickou stránku, nikoli na učení, a tudíž zejména se rozcházel od církve své doby učením o církevním zřízení společnosti. Pokládal církev za pokaženou tím, že přijala dar Konstantinův. Tím se mu zdálo, že se církev stala světskou... 

Jeho díla jsou obhajobou nenásilí a všeobecnou kritikou světskosti. Psal především traktáty. Veškeré dílo Petra Chelčického je psáno česky.

• O boji duchovním - neuznává násilí, odmítá všechny války, včetně husitských, protože se řídí zásadou nezabiješ. Hlásá křesťanskou pokoru, boj proti ďáblovi.
• O trojím lidu - odsoudil dělení společnosti na tři stavy (panstvo, kněží a robotný lid). Základem byla Bible, kde se hlásala rovnost lidí
• Řeč o základu zákonů lidských
• Sieť viery pravé - traktát, síť symbolizuje náboženství a církev, ty mají chránit věřící. Síť trhají králové, papež a císař - popsáni jako velryby. Líčí zde svoji představu o ideální církvi. Dílo je složeno z asi 50 malých traktátů, které se vztahují k určitým osobám, kritika míří na konkrétní osoby a patří k nejradikálnějším ve své době. Osou celého rozsáhlého textu je promýšlení interpretačních obtíží pasáže z Pavlovy Epištoly Římanům 13,1-7, která hlásá nutnost křesťanů být loajální ke světské moci, dodržovat zákony a platit daně. 
• Postilla - sbírka kázání, podobně jako v Sieti viery pravé odmítá jiný než duchovní boj proti představitelům zla. 

Dále se zachovalo větší množství (přes 50) drobných traktátů, pojednávajících převážně o náboženských otázkách.