Hrad Choustník a Skalní město

Choustník je zřícenina hradu asi 1 kilometr východně od stejnojmenné obce v okrese Tábor. Stojí na vrcholu dominantního vrchu v nadmořské výšce 660 m uvnitř přírodní rezervace Choustník. Hrad je v Česku vzácnou ukázkou tzv. ganerbenburgu, neboli hradu tvořeném více jádry, ve kterých sídlilo několik různých majitelů. Věž hradu slouží jako rozhledna. Od roku 1958 je chráněna jako kulturní památka ČR.

Hrad založil Beneš z Choustníka po roce 1262. Jeho potomci, Beneš a Jan z Choustníka, žili na hradě společně a rozdělili hradní jádro na dvě oddělené části. V Čechách byl podobně rozdělen jen hrad Skála. 

Páni z Choustníka hrad roku 1322 vyměnili, stejně jako ostatní majetek, s Petrem I. z Rožmberka a získali za něj Chlumec nad Cidlinou a Choustníkovo Hradiště. Za Oldřicha II. z Rožmberka byla posílena obranná funkce hradu a ten se stal opěrným bodem hranice rožmberského panství. Po zboření hradu Příběnice v roce 1420 význam Choustníku vzrostl. V době husitských válek se stal vězením pro husitské kněze. Oldřichův syn Jan II. z Rožmberka byl během části poděbradských válek v roce 1467 spojencem krále Jiřího z Poděbrad a právě Choustník se stal centrem jeho válečných příprav proti Zdeňkovi ze Šternberka. Později však uzavřel příměří s jednotou zelenohorskou a přešel na její stranu proti králi. Brzy však musel s králem uzavřít příměří a vydat Choustník Zdeňkovi ze Šternberka, který ho vrátil až na nátlak šlechty v roce 1476. 

Hrad je dvoudílný. Podobu původního předhradí neznáme, ale dnes je opevněné hradbou bez známek ochozu. Do výše položeného hradního jádra vedl most nesený třemi kamennými pilíři. Hradní jádro bylo v první stavební fázi obehnáno hradbou, ke které byla na severní straně přiložena větší obytná věž (donjon), která však stejně jako menší věž plnila také funkci bergfritu. Ve východní části jádra vznikl dvouprostorový palác.

Nejpozději za bratrů Beneše a Jana z Choustníka bylo jádro rozděleno do dvou samostatných částí. Původní palác byl rozšířen o jižní křídlo s místností osvětlovanou kružbovými okny, která bývá považována za kapli. V menším východním jádře byl postaven menší donjon a zlomkovitě dochovaný palác.

Za Oldřicha z Rožmberka bylo v reakci na rozvoj palných zbraní a zejména dělostřelby zdokonaleno opevnění. Podél jižní strany hradu vznikl parkán zesílený dvěma dovnitř otevřenými čtverhrannými baštami se štěrbinovými střílnami. Před parkánem se nachází ještě příkop a val, na kterém byla na východě postavena předsunutá věž. Další bašta se nacházela v předpolí hradu. Podle Augusta Sedláčka se předsunuté bašty jmenovaly Kokot a Sichrov. Kromě toho byla také zvýšena a střeleckým ochozem opatřena hlavní hradba jádra.  

Petr Vok z Rožmberka prodal hrad s pivovarem, chmelnicemi, mlýnem, pilou, poplužním dvorem, zahradami, štěpnicemi, ovčínem a osmi vesnicemi roku 1596 Jiříku Homutovi z Harasova a od roku 1614 je hrad uváděn jako pustý. Panství přešlo na Homutovu dceru Zuzanu, která se provdala za Jana staršího Černína z Chudenic. Spolu pak ve vsi Choustník postavili v raně barokním nebo pozdně renesančním slohu zámek. Sami však žili na zámku v Radeníně, odkud byl spravován i choustnický statek. Po smrti rodičů Choustník zdědil jejich mladší syn Heřman Václav Černín z Chudenic, který sloužil jako rytmistr v císařském vojsku a během služby se zadlužil u svého velitele hraběte Jana Šporka. Dluhy měl i u dalších věřitelů, a Servác z Engelsflusu proto v roce 1672 nechal odhadnout cenu choustnického panství. V soupisu byl kromě zámku se dvorem uveden také pivovar a vsi Choustník, Kajetín, Předboř, Mlýny a Tříklasovice. Po Černínově úmrtí v roce 1674 zadlužený choustnický statek připadl Janu Šporkovi.

Odtud přešlo do vlastnictví dcery jeho synovce Marie Konstancie Šporkové a jejího druhého manžela Karla Josefa Voračického z Paběnic (od roku 1706). V jeho rodině zůstal Choustník až do roku 1843, kdy jej koupil hrabě Evžen Vratislav Netolický, který nechal postavit hospodářské křídlo a zámek za něj získal dochovanou podobu. Dalšími majiteli se stali Helena Schreiblerová (od roku 1869), kníže Karel Auersperg (od roku 1876) a od roku 1891 kníže Ludvík Rohan, jehož dědicům patřil až do vyvlastnění v roce 1945. 

Během 2. světové války byl majitel zámku Karel Rohan zatčen, odvezen do Německa a zámek využívala organizace Hitlerjugend. Po válce se Rohanové do Choutníku vrátili, ale v roce 1946 se odstěhovali do Anglie, a zámek byl upraven na školu, která v něm byla až do roku 1961. V restituci byl zámek Rohanům vrácen a ti jej chátrající v roce 2008 prodali. Od té doby je zámek bez využití. 

Své mládí na zámku strávila hraběnka Eleonora Kounicová, rozená Voračická z Paběnic, mimo jiné příznivkyně Boženy Němcové, které spisovatelka věnovala svou knihu Babička.

Pověst:

Původ jména hradu i vesnice vysvětluje pověst. Krásný a statečný panoš zamiloval se do dcery císaře Bedřicha Rudobradého. Princezna jeho lásku opětovala, ale císař jí nepřál. Milenci proto prchli a po dlouhé cestě usadili se v kraji táborském a vystavěli si hrad. Po čase zapomněl císař na svůj hněv a šel dceru hledat. Aby nebyl poznán, dal si své rezavé vousy ostříhati a přidělati vousy falešné. Šel a šel, až přišel v naše kraje a stanul před hradem, jehož neznal. Zaklepal na bránu a byl puštěn do hradu. Svou dceru poznal ihned, ale sám se dal poznati, až se přesvědčil, že jeho dcera je šťastna. Potom strhl falešné vousy a s dětmi se smířil. Od toho, že měl falešné vousy, nazván byl hrad fousáč - foustník, a z toho vzniklo jméno Choustník.

Ke hradu se váží i další pověsti. Podle nich páni z Choustníka získali rodový znak žebřík do erbu odměnou za dobytí města Milána, při kterém jako první dosáhli vrcholu milánských hradeb. Erb dostali od Přemysla Otakara I. a zároveň získali pozemky u Soběslavi. Ještě jedna pověst se vztahuje k hradu. Jednou za rok se k hradní studni slétají čarodějnice z okolí a tropí své rejdy. 

Na vrcholku skalnatého hřbetu (670 m.n.m.) nedaleko hradu najdeme Skalní město, které tu vzniklo postupným zvětráváním, je obklopeno starým lesním porostem. Kolem něho se rozprostírá chráněné území přírodní rezervace. Zajímavostí jsou malé pukliny a prohlubně ve skalách, kterým geologové říkají voštiny. 

V rezervaci najdeme různé přírodní zajímavosti - velké balvany a skalky, které tvoří skalní městečko s přiléhajícím kamenným mořem. Skalní stěny dosahují výšky max. 6 metrů. Skalní stěn jsou vyhledávaným místem horolezců. 

Les v okolí má charakter pralesa (buk, javor, klen, lípa, jedle, smrk). V podrostu pod stromy našlo své útočiště několik druhů měkkýšů a daří se tu i chráněným rostlinám.