Chýnovská jeskyně
Je to národní přírodní památka ležící východně od Tábora. Představuje nejvýznamnější a nejrozsáhlejší krasový útvar jižních Čech. Nachází se zde pestré střídání barevných amfibolitů (krystalické břidlice) a vápenců, nemá však krápníky. Na území dnešního Česka se jednalo o první zpřístupněnou jeskyni. Objevena byla v roce 1863, k jejímu zpřístupnění došlo v roce 1868. K objevení došlo náhodou při těžbě kamene v jednom z četných selských lomů v oblasti, konkrétně v blízkém selském Jůzově lomu 14. července 1863. Podle pověsti jeskyni objevil skalník Vojtěch Rytíř, který při práci ztratil kladivo v jedné z puklin. Při snaze získat své kladivo zpět byl nucen se protáhnout do úzkého prostoru, který se postupně rozšiřoval, nicméně do kterého se skalník sám dále neodvážil. Následně se do jeskyně vydala trojice mužů z blízkého Schwarzenberského kamenolomu. Byli to dozorce nad vápnem Jan Strnad a dvojice skalníků Josef Lanů a Jan Švehla. Během návštěvy prozkoumali letmo několik bočních chodeb a sestoupili až k jezírku, kde zanechal Jan Strnad svůj podpis s datem návštěvy. Od roku 1865 započal rolník z Dolních Hořic Josef Rothbauer pracovat na úpravách jeskyně (výstavba schodiště, které se zachovalo do dneška, odstranění usazenin, osázení žebříky ...).
V roce 1962 došlo k objevení další jeskyně, která byla vzápětí zničena těžbou v lomu. V témže roce objevil František Skřivánek pomocí fluoresceinové zkoušky, kdy se obarví voda a sleduje se její výstup, tzv. Rutickou vyvěračku podzemního toku procházejícího jeskynním komplexem. V 80. a 90. letech 20. století byly během speleologického výzkumu jeskyně objeveny rozsáhlé, zatopené jeskynní prostory. Jednalo se o dóm dlouhý okolo 140 metrů a hluboký 45 metrů.
Ikonickým prostorem jeskyně je Kaple svatého Vojtěcha. Její postupné rozsvěcování doprovázené melodií slavné Bachovy skladby Toccata a fuga d moll navodí tajuplnou atmosféru. Nakonec je osvětlen i kovový kříž, který na konci 19. století nahradil původní dřevěný. Ten tu kdysi zanechali první průzkumníci. Při vstupu stojí Čert.
Bílé, žluté, ale i zelené a modré odstíny vybarvují např. Slavníkovu chodbu. Ta vede k Purkyňovu jezírku, jehož hladina je 50 metrů pod povrchem a je nejhlubším místem, kam se návštěvníci dostanou. Vidět můžeme i Dračí hlavu včetně červených očí.
Celková délka jeskynního systému je více než 1 200 metrů, ale celkový rozsah nebyl ještě přesně určen. Na lokalitě stále probíhá speleologický výzkum. Oblast jeskyně je taktéž významnou mineralogickou lokalitou společně s blízkou přírodní rezervací Pacova hora, kde bylo objeveno a popsáno více než 60 druhů minerálů.
Jeskyně je vyjma zimních měsíců přístupná pro veřejnost. Okruh pro návštěvníky je dlouhý 220 metrů s nejnižším bodem trasy v hloubce 42 metrů pod povrchem země. Prohlídka zabere přibližně 40 minut, je fyzicky náročná (asi 400 schodů - Čertovy schody na začátku trasy), není vhodná pro osoby se sníženou schopností pohybu nebo kardiaky. V zimních měsících je jeskynní komplex významným zimovištěm netopýrů.
Chýnovská jeskyně, respektive jeskynní systém, dostala své pojmenování po městu Chýnov, které leží přibližně 3 km jihozápadně od lokality.
Kosmova kronika zmiňuje Chýnov již v roce 981. Po vyvraždění Slavníkovců ovládli hradiště Přemyslovci. V roce 1250 Chýnov prodal král Václav I. pražskému arcibiskupství, konaly se zde pravidelně trhy. Po roce 1413 držela Chýnov drobná šlechta, dění zde ovlivňovaly události v nedalekém Táboře. V roce 1457 získali panství Malovcové z Malovic (později se psali z Chýnova). Na místě původního postavili nový gotický hrad. V roce 1581 Malovcové založili pivovar, který z vody pramenící v Chýnovské jeskyni vařil pivo až do roku 1952. V 2. pol. 16. století Malovcové povolali známého rybníkáře Jakuba Krčína z Jelčan, aby vybudoval vodovod. Systém se skládal ze strouhy přivádějící vodu do Návozského rybníka - odtud vedly vodu do městských kašen a studní sosnové roury. V roce 1719 získali panství Schwarzenberkové a od 10 let později přebudovali hrad na barokní dvojkřídlí zámek. Roku 1833 poškodil Chýnov velký požár. Jeho rozvoji pak naopak prospěla nová silnice z Tábora do Pacova. V roce 1883 italští dělníci vybudovali železniční trať Obrataň - Tábor s několika pozoruhodnými kamennými mosty po vzory antických viaduktů. V roce 1903 se z městysu stalo město.
Významnou dominantou je jednolodní kostel Nejsvětější Trojice. Již v roce 995 stál na jeho místě románský kostelík, který ještě před svou smrtí vysvětil pražský arcibiskup Vojtěch, nejslavnější ze Slavníkovců. Po roce 1344 za Arnošta z Pardubic vznikla gotická svatyně, z níž se dochoval presbytář a kamenické prvky. V letech 1667 až 1670 ji přebudoval známý stavitel Petr Spinetti v barokním stylu. Za Schwarzenberků v roce 1727 byla ke kostelu přistavěna věž. Inventář je hlavně barokní a rokokový, cínová křtitelnice zdoben hlavičkami andílků pochází z roku 1626.
Barokní zámek, pěkně opravený, slouží dnes jako domov důchodců.
Bílkova vila připomíná nejslavnějšího chýnovského rodáka - sochaře Františka Bílka. Po rekonstrukci domu v roce 1994 zde byla otevřena stálá expozice. Na hřbitově je několik náhrobků od Františka Bílka (rodina Novákova z roku 1906, rodina Svobodova z roku 1916, vlastní náhrobek Bílka a jiné). František Bílek žil v letech 1872 až 1941. Byl to úspěšný grafik, sochař, architekt a autor užitého umění období symbolismu a secese.
Narodil se v rodině koláře. Po absolvování táborského gymnázia studoval všestranně nadaný talentovaný umělec v letech 1887 - 1890 malířství u Maxmiliána Pirnera na pražské Akademii výtvarných umění. Měl však vrozenou oční vadu (nerozeznával některé barvy), a tak přešel na studium sochařství na Státní uměleckoprůmyslové škole v Praze. Získal stipendium u mecenáše Vojtěcha Lanny a na začátku roku 1891 odjel do Paříže, kde se seznámil se Zdenkou Braunerovou a dalšími českými umělci (Mucha, Marold, Hynais). Jeho první díla však neměla velkou odezvu a Bílkovi bylo dokonce stipendium odejmuto. Po návratu z jednoroční vojenské služby si v roce 1893 zařídil v Chýnově sochařskou dílnu, v roce 1898 si otevřel vlastní ateliér, v roce 1902 se oženil a přestěhoval do Prahy. Vystřídal několik bytů, přechodně pracoval v refektáři ve Strahovském klášteře, dojížděl do Chýnova a v roce 1911 si podle vlastního návrhu nechal v Praze na pozemku po zbouraných městských hradbách v Mickiewiczově ulici postavit vilu s ateliérem.
Bílek měl silný vztah k náboženství, často se ale rozcházel názorově s katolickou církví, a tak po roce 1920 přestoupil k Církvi československé husitské. Prvního uznání se dočkal až v roce 1898 od Jiřího Karáska ze Lvovic, v roce 1908 francouzský sochař Antoine Bourdel při pobytu v Praze ocenil původnost Bílkova díla. Bílek se věnoval biblickým námětům a velikánům českých dějin. Ze sochařských děl jsou známé např. Mistr Jan Hus v Husových sadech v Táboře, Obětovaný v Hořovicích, pomník Bedřicha Smetany v Jabkenicích, Komenský se loučí s vlastí v zahradě Bílkovy vily, vytvořil náhrobky a reliéfy na mnoha hřbitovech, navrhoval venkovská stavení - chaloupku - v Chýnově, kresbami a dřevoryty ilustroval básnické sbírky Otakara Březiny aj.
Na zdejším komíně bývalého pivovaru jsou k vidění čápi. My jsme měly (i v tom dešti) nakonec štěstí a viděly ornitology, jak na hasičském žebříku prověřují, zda jsou čápi kroužkovaní a kolik mají vajec nebo mladých. Můžu prozradit, že je to 3 + 1 (3 mláďata a 1 vejce).
