Podle platných norem je průzkum detektorem kovů a vyhledávání archeologických nálezů těmito přístroji archeologickým výzkumem. Archeologický výzkum mohou provádět jen organizace, které mají na určitém území k takové činnosti oprávnění.

Archeologické nálezy jsou veřejným statkem, jehož zákonným vlastníkem jsou jednotlivé kraje. Pro jejich bezpečné uložení jsou zřízena muzea. Ta nejspolehlivěji zaručují, že se archeologické nálezy neztratí, prezentují je současné veřejnosti a uchovají budoucím generacím.

Co je archeologickým nálezem zákon nestanovuje zcela přesně. Nemusí to nutně být jen něco výslovně starého, velmi záleží na okolnostech, za nichž a v nichž se předmět v zemi ocitl a byl následně objeven. Těmto okolnostem se říká kontext.

Zda nalezený předmět představuje archeologický nález, musí posoudit odborník. Proto je nutné každý jednotlivý nález posuzovat v rámci archeologických výzkumů.

Není pravda, že zákon zakazuje volné detektorové hledání jen na tzv. archeologických lokalitách. Ty zákon ani nezná. Samozřejmě ve zvýšené míře chrání některé kulturní a národní památky, kde ani archeologické výzkumy nemohou probíhat libovolně. Archeologických lokalit je však mnohonásobně více než chráněných památek. Prakticky mohou být kdekoliv a každý nový nález zároveň znamená i objevení či potvrzení takové lokality. 

Pokud chceme hledat pomocí detektoru kovů legálně a stát se tak součástí archeologických výzkumů, postupujeme takto:

Ujasníme si, ve kterém regionu chceme hledat. Podle toho pak kontaktujeme archeologické pracoviště, které má v tomto regionu oprávnění k archeologickým výzkumům. V rámci setkání si ujasníme, kde a za jakých okolností lze s daným pracovištěm spolupracovat. Projdeme základním školením a budou nám vysvětleny parametry spolupráce, které nám dané pracoviště může nabídnout.

Respektujeme, že naše spolupráce má předem stanovené meze, které jsou dány rozdílnou povahou archeologických nalezišť v jednotlivých regionech, odlišným zaměřením každého odborného pracoviště i jejich různými kapacitními možnostmi.

Hledání v rámci takové spolupráce odborné pracoviště potvrdí písemnou formou, nejlépe v podobě dohody o dobrovolné spolupráci. 

Co by měl zodpovědný hledač respektovat v terénu:

Každý pozemek má vlastníka či uživatele. Archeologický výzkum včetně detektorového hledání se na každém pozemku může odehrát pouze s jeho souhlasem, alespoň ústním.

Náš výzkum nesmí způsobit jakoukoliv majetkovou či jinou škodu ani vlastníkovi pozemku, ani nikomu jinému. To například znamená, že na osetém poli nelze bádat ani v rámci legální spolupráce.

Zodpovědný hledač respektuje přírodu. Neničí porost, nezanechává po sobě nepořádek a neplaší zvířata. I když najde jen kovové odpadky, nenechává je v zemi.

Najdeme-li výbušniny, či jiný potenciálně nebezpečný materiál, okamžitě informujeme Policii ČR.

Obecně platí, že detektorové hledání je přínosné zejména tam, kde se již archeologické nálezy nenacházejí ve svém původním kontextu uložení. Tedy nejčastěji na obdělávaných pozemcích, kde jsou ohrožovány stroji a hnojivy. Naše hledání by mělo probíhat pouze na takových místech, kde se naše činnost nedotkne původních neporušených terénů. Hrozí-li taková situace, ihned práci zastavíme, kontaktujeme archeologa, se kterým spolupracujeme, a poradíme se s ním, jak dál postupovat.  

Co dělat s nálezy?

Každý nález, i ten, který už přišel o svůj původní kontext uložení, je nutné s maximální mírou přesnosti hned na místě zaměřit. Bez přesně zaznamenané polohy objevu se stává bezcenným. Používáme tedy přístroj GPS, nebo náš telefon.

Nálezy vkládáme do sáčků jednotlivě, zřetelně a nesmazatelně je označíme tak, aby nemohlo dojít k jejich pozdější záměně.

Zodpovědný spolupracovník si všímá i nekovových nálezů. Jde mu o celkové poznání minulosti daného místa. Fragmenty keramických nádob, kamenné nebo skleněné artefakty jsou stejně cenným zdrojem informací jako kovové předměty.

V rámci Archeologické mapy České republiky byl zřízen tzv. Portál amatérských spolupracovníků. Mimo jiné je v něm potvrzena i zákonnost našeho hledání. Do používání tohoto systému nás zasvětí archeolog, s nímž navážeme spolupráci. Snažíme se s ním pracovat co možná nejvíce. Zaznamenávají se v něm naše nálezy včetně jejich polohy a hloubky objevu. Vytváříme v něm i vlastní digitální galerii nálezů, kterými jsme přispěli k rozšíření kulturního bohatství naší země. Zároveň zajistíme, že náš nález bude i v budoucnu dohledatelný a využitelný pro prezentace, výstavy a odborné výzkumy.

Mysleme na to, že naše role je mimořádně významná a zodpovědná nejen při záchraně a odhalování minulosti naší země, ale i v tom, jak je detektorové hledání u nás vnímáno. Věnujeme-li se této činnosti legálně a zodpovědně, dáváme tím správný příklad a pomáháme přesvědčit veřejnost i oficiální instituce o důležitosti občanské vědy v archeologii.

Archeologie v České republice

Ochranu archeologického kulturního dědictví na území České republiky upravuje Úmluva o ochraně archeologického dědictví Evropy (revidovaná; Sbírka mezinárodních smluv č. 99/2000) a zákon č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči (zkráceně jen zákon), ve znění pozdějších předpisů v § 21-24.

Úmluva o ochraně archeologického dědictví Evropy chápe archeologické dědictví jako zdroj evropské kolektivní paměti a jako nástroj historického a vědeckého studia. Za tímto účelem za archeologické dědictví považuje veškeré pozůstatky a objekty a jakékoli jiné stopy po lidstvu z minulých období

1. jejichž uchování a studium umožňuje sledovat vývoj historie lidstva a jeho vztah k přirozenému prostředí,
2. o nichž jsou hlavními zdroji informací vykopávky nebo objevy a další metody výzkumu lidstva,
3. které jsou situovány na jakémkoli místě, které spadá pod jurisdikci smluvních stran.

Do archeologického dědictví se zahrnují stavby, konstrukce, skupiny budov, zastavěná území, movité objekty, památky dalšího druhu a také jejich související prostředí nacházející se jak na souši, tak pod vodou.

Hrozí-li zničení nebo a ztráta informací o archeologickém dědictví, zákon v § 22 odst. 2 stanoví pro ochranu archeologického dědictví zvláštní postup spočívající v povinnosti stavebníka, pokud zamýšlí provádět stavební činnost na území s archeologickými nálezy (území s archeologickými nálezy tvoří území s pozitivně prokázaným, dále bezpečně předpokládaným a pravděpodobným výskytem archeologických nálezů), již od doby přípravy stavby tento záměr oznámit Archeologickému ústavu a umožnit jemu nebo právnické či fyzické osobě, která má povolení Ministerstva kultury k provádění archeologických výzkumů (dále jen "oprávněná organizace") provést na dotčeném území záchranný archeologický výzkum. Náklady spojené s provedením záchranného archeologického výzkumu hradí, je-li stavebníkem právnická osoba, tento stavebník vždy, pokud je stavebníkem fyzická osoba, pak pouze v případě, že nutnost záchranného archeologického výzkumu vznikla při jejím podnikání.

Archeologické nálezy lze nalézt nejen při provádění záchranných archeologických výzkumů, ale i náhodně, například při lesnických či zemědělských pracích nebo provádění geologického výzkumu či průzkumu. V takovém případě má nálezce nebo osoba odpovědná ze zákona ohlašovací povinnost učinit oznámení o nálezu Archeologickému ústavu nebo nejbližšímu muzeu buď přímo, nebo prostřednictvím obce, v jejímž územním obvodu k archeologickému nálezu došlo, a to nejpozději druhého dne po archeologickém nálezu nebo potom, kdy se o archeologickém nálezu dověděl. Archeologický nález i naleziště musí být ponechány beze změny až do prohlídky Archeologickým ústavem nebo muzeem, nejméně však po dobu pěti pracovních dnů po učiněném oznámení. Důvodem je zachovat původní archeologické situace pro vědecký výzkum. Archeologický ústav nebo oprávněná organizace jsou povinny učinit na nalezišti všechna opatření nezbytná pro okamžitou záchranu archeologického nálezu, zejména před jeho poškozením, zničením nebo odcizením.

Nálezci náleží právo na odměnu. Odměnu poskytuje krajský úřad do výše ceny materiálu, je-li archeologický nález zhotoven z drahých kovů nebo jiných cenných materiálů, v ostatních případech až do výše deseti procent kulturně historické hodnoty archeologického nálezu určené na základě odborného posudku. Nálezce má dále právo na náhradu nutných nákladů, které mu vznikly v souvislosti s archeologickým nálezem.

Nejdůležitější ustanovení zákona o státní památkové péči:

§ 21

(1) Archeologické výzkumy je oprávněn provádět Archeologický ústav Akademie věd České republiky (dále jen "Archeologický ústav"), který se také vyjadřuje k ochraně archeologického dědictví v řízeních podle zvláštních právních předpisů.

(2) Ministerstvo kultury může na žádost v odůvodněných případech po dohodě s Akademií věd České republiky povolit provádění archeologických výzkumů vysokým školám, pokud je provádějí při plnění svých vědeckých nebo pedagogických úkolů, muzeím nebo jiným organizacím, popřípadě fyzické osobě, které mají pro odborné provádění archeologických výzkumů potřebné předpoklady (dále jen "oprávněná organizace"). Oprávněná organizace uzavírá s Akademií věd České republiky dohodu o rozsahu a podmínkách provádění archeologických výzkumů.

§ 23

(1) Archeologickým nálezem je věc (soubor věcí), která je dokladem nebo pozůstatkem života člověka a jeho činnosti od počátku jeho vývoje do novověku a zachovala se zpravidla pod zemí.

§ 23a

(1) Movité archeologické nálezy jsou vlastnictvím kraje, nejsou-li vlastnictvím státu nebo obce podle odstavce 2.

(2) Movité archeologické nálezy jsou vlastnictvím kraje, v jehož územním obvodu byly učiněny, nejde-li o movité archeologické nálezy učiněné při archeologických výzkumech prováděných příspěvkovou organizací nebo organizační složkou obce, které jsou vlastnictvím této obce, nebo o movité archeologické nálezy učiněné při archeologických výzkumech prováděných státní organizací nebo organizační složkou státu, které jsou vlastnictvím České republiky.

Zákonná ustanovení v případě sankcí za nedodržení právních úprav archeologie:

Přestupky a správní delikty:

• Archeologický výzkum prováděný bez oprávnění (§ 21 zákona č. 20/1987);
• Neoznámení stavební nebo jiné činnosti na území s archeologickými nálezy (§ 22 zákona č. 20/1987).

V obou případech jde o přestupek (správní delikt) podle § 39 zákona č. 20/1987 Sb., pokuta do výše 2 (4) mil. Kč.

• Poškození válečného hrobu (§ 5 odst. 3 písm. c) - Zákon 122/2004 Sb. o válečných hrobech a pietních místech.

Trestné činy:

• Zatajení věci: § 219 trestního zákona;
• Poškození cizí věci: § 228 trestního zákona;
• Zneužívání vlastnictví: § 229 trestního zákona.

Pro případ podeje archeologických nálezů platí zákon č. 71/1994 Sb. (Zákon o prodeji a vývozu předmětů kulturní hodnoty)

§ 3

(1) Předměty kulturní hodnoty z oboru archeologie a předměty kulturní hodnoty sakrální a kultovní povahy nabízené k prodeji musí být opatřeny osvědčením k trvalému vývozu; kupujícímu musí být spolu s předmětem kulturní hodnoty předáno osvědčení ve třech stejnopisech označených B, C a D.

(2) Nabídkou k prodeji podle odstavce 1 se rozumí i vystavení předmětů ve veřejných prodejních prostorách, na dražbách a sběratelských trzích.

§ 7b

(1) Fyzická osoba se dopustí přestupku tím, že

1. vyváží nebo vyveze předmět kulturní hodnoty bez osvědčení, nebo
2. při prodeji nabídne předmět kulturní hodnoty z oboru archeologie nebo předmět kulturní hodnoty sakrální a kultovní povahy bez osvědčení k trvalému vývozu.

Pokuta až 5 mil. Kč.

Archeologické památky

Archeologické památky ukryté pod zemí jsou vzácným a jedinečným dokladem života našich předků. K institucím, které zajišťují jejich evidenci, poznávání a ochranu, patří i Národní památkový ústav. Je oprávněn na území České republiky provádět archeologické výzkumy, a to jak záchranné, tak badatelské. Celá republika je totiž územím s archeologickými nálezy, což znamená, že jakoukoli stavební činnost spojenou se zásahy do terénu (zemními pracemi) je třeba ohlásit některé z institucí, jež mohou archeologické výzkumy provádět (Archeologický ústav Akademie věd ČR, v. v. i., další specializovaná pracoviště vč. Národního památkového ústavu). Kromě monitorování stavu archeologických památek na příslušném území vydávají pracovníci archeologických oddělení odborná vyjádření, která slouží jako podklad pro závazná stanoviska pověřených obcí a krajských úřadů.

Národní památkový ústav je mimo jiné sbírkotvornou institucí a plní povinnosti, které z toho vyplývají. V souvislosti s archeologií k nim patří evidence a konzervace předmětů a péče o ně. Moderní archeologický depozitář najdeme v Ostravě a Olomouci. Jednotným "skladem" všech archeologických dat je ISAD - Informační Systém o Archeologických Datech. Slouží odborníkům z NPÚ, zájemcům z oboru památkové péče, státní a veřejné správě i veřejnosti. Generální ředitelství NPÚ neprovádí archeologické výzkumy, ale zaměřuje se na tvorbu a aktualizaci informačního systému SAS - Státní archeologický seznam ČR.

Mezinárodní den archeologie

Mezinárodní den archeologie se koná třetí sobotu v říjnu. Na řadě míst v České republice se konají výstavy, prezentace, workshopy, besedy.