Evžen Abrahamovič a další ...

Jedna z nejodpornějších akcí z éry komunismu byla známa pod kódovým označením Kámen. Mnoho let po jejím skončení, až v roce 2013 policie obvinila jednoho z hlavních iniciátorů, dvaadevadesátiletého Evžena Abrahamoviče (nar. 1921). Žil v rodinném domku v Praze - Hostivaři, dožil se spokojeného důchodu coby ředitel pražského obchodního domu, zemřel v roce 2014 bez jakéhokoli postihu.

Ta léčka byla dokonalá tak, že mrazí. Komunistická tajná policie krátce po převratu v únoru 1948 začala chytat uprchlíky do pasti, kterou nazvala Kámen. Šlo o falešnou hranici, která měla v uprchlíkovi vyvolat dojem, že je na Západě, takže ztratil veškerou obezřetnost a prozradil vše o své odbojové činnosti.

Podnět ke stíhání dal česko-americký historik Igor Lukeš, který učí historii na univerzitě v americkém Bostonu. Ten akci Kámen označil za šílený ďábelský podvod a upozornil na ni české orgány už v roce 2011. Po roce policie sice zahájila trestní stíhání, ale musela ho vzápětí zastavit, protože nadřízené justiční orgány ho označily za nedůvodné. Nový přezkum podal ředitel Úřadu dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu Pavel Bret.

Myšlenka Kamenů se zrodila v hlavě JUDr. Josefa Stehlíka (vlastním jménem Stejzer), velitele oblastní úřadovny StB v Plzni, konkrétní akce pak měli v rukou pracovníci vnitřní státní bezpečnosti ze 3. výpadového oddělení IV. sektoru.

Hlavním aktérem nebyl jen Abrahamovič, který měl krycí jméno Dr. Evžen Breza a krycí šifru A-I-Z, ale také jeho komplic, o rok mladší Emil Orovan (krycí jméno Oliva, Oto, krycí šifra A-I-D). Stal se recepčním v hotelu Alcron a roku 1969 i s rodinou emigroval. Podle některých zpráv zmizel  nejdříve v Izraeli, později v Jižní Africe. Pátral po něm Interpol, na sklonku života měl však žít Orovan údajně zase v Česku. Dále to byl Amon Tomašoff (krycí jméno Tony, krycí šifra F-7). Ten byl doslova pověstný svým nevyrovnaným, bezcitným chováním a historkami z dob, kdy sloužil u obchodního loďstva několika států. Narodil se v roce 1922 v rodině právníka v Bratislavě a krátce studoval dokonce ve Velké Británii. V Americe pak coby námořník amerického obchodního loďstva na lodích plujících do Murmanska spolupracoval s důstojníky NKVD. Jeho mimořádný jazykový talent (ovládal přes 10 jazyků) mu umožnil nastartovat v rámci zpravodajského aparátu KSČ dráhu profesionálního agenta. Na počátku 50. let, se však jeho zářná kariéra pro "nespolehlivost a nekontrolovatelnost" zpomalila a nakonec ji v lednu 1953 ukončilo nečekané úmrtí v košické nemocnici. Tomašoff zemřel ve věku necelých 31 let údajně na zhoubný nádor mozku s vedlejším nálezem sklerotizací aorty. Jeho role amerického důstojníka CIC v akci Kámen byla téměř nezastupitelná. Zatímco Orovan v Myslívě dohlížel na dva příslušníky SNB v německých uniformách, Tomašoff byl vždy zárukou úspěšné divadelní hry uvnitř "německé celnice".

Akce Kámen byla rafinovanou pastí, která byla dovedena do naprosté dokonalosti. Uprchlíci se domnívali, že jsou za železnou oponou, ale ve skutečnosti byli ještě hluboko ve vnitrozemí Československa. Iluze hranice byla důkladná: hraniční kameny, služebna americké zpravodajské služby, američtí vojáci, důstojníci popíjející whisky. Americká vlajka, portrét amerického prezidenta ... Není divu, že nešťastní uprchlíci naletěli a kromě toho, že sami skončili ve vězení, se pak trápili výčitkami svědomí, že nevědomky prozradili své přátele a spolupracovníky.

Jenže právě tyto americké symboly byly vlastně příčinou konce této akce. Dozvěděli se o ní Američané a již 15. června 1948 podali trestní nótu, ve které si stěžovali na zneužívání svých symbolů. Akci tak nadřízení v Praze brzy ukončili. Dnes se ukazuje, že nešlo jen o získání doznání, ale také krádež - nešťastní uprchlíci byli okradeni například o šperky, které si brali s sebou. Varování o falešné hranici se podařilo přes Stanislava Lišku také odvysílat v BBC.

Protože se na sehrávání "divadelního představení" na hranicích podílelo více pracovníků komunistické Bezpečnosti, dnes se s odstupem času podařilo dohledat pouze Abrahamoviče a Orovana. Abrahamovič odešel od Bezpečnosti už v roce 1951. Později se stal ředitelem jednoho obchodního domu v Praze. 

Jednou z hlavních postav odpovědných za uplatňování a šíření akcí Kámen byl člen ÚV KSČ a velitel StB Jindřich Veselý. Ve funkci prvních velitelů StB ho vystřídal Osvald Závodský, Jaroslav Hora a Antonín Prchal (později publikoval povídky pod jménem Ivan Gariš, řada z nich byla zfilmována). Všichni o nezákonném charakteru provokačních akcí věděli, přesto byla jejich úspěšnost vyzdvihována a účast na nich odměňována. 

Alois Zahajský řídil akce Kámen nejprve z pozice krajského velitele StB v Brně a poté ze stejné pozice v Praze - zemřel v roce 1996. Jeho přítel z doby partyzánských bojů Vratislav Jelínek zase řídil akce Kámen nejprve z pozice krajského velitele StB v Jihlavě a později ze stejného postavení v Karlových Varech. Jelínek si raději sám podal žádost o propuštění z SNB, když byl Zahajský v lednu 1951 zatčen v souvislosti s případem Otty Šlinga. Nicméně Zahajský ve vyšetřovací vazbě dlouho nepobyl, bylo mu vráceno členství v KSČ a znovu ho přijali do služeb SNB. 

Karel Svoboda, falešný americký důstojník z Krajského velitelství StB Plzeň (narodil se v Německu českým rodičům a dvacet let tam žil), od roku 1953 působil jako náčelník Okresního oddělení ministerstva vnitra v Domažlicích. Dlouholetý předseda Svazu československo-sovětského přátelství byl přezdíván "Ramínko" a jeho snacha učila ruštinu na gymnáziu Václavu Jandečkovou, autorku knih o falešné hranici. 

Josef Matějka, jenž akce Kámen řídil nějaký čas v Plzni - jeho obětí se stal například viceředitel Škodových závodů Dr. Emanuel Valenta - byl později přeřazen na československou rozvědku, absolvoval rozvědnou školu v SSSR a v polovině 60. let byl v hodnosti majora odeslán na rezidenturu do Haagu. 

Karel Kocina - agent StB z Klatov - sepisoval protokoly v "německé celnici" a tlumočil

Jaroslav Němec - vedoucí referent OÚ StB Klatovy (referát Z - zpravodajství)

Josef Janoušek - nar. 19. března 1920 v Českých Budějovicích, vystřídal různá zaměstnání v několika městech, až se nakonec usadil v Praze, kde pracoval jako reprezentant bratislavského velkoobchodu s chemikáliemi Řivnáč a spol. Mezitím zkoušel i podnikat, díky čemuž se údajně dostal do finančních potíží. Tento fakt uvedl jako důvod během vyšetřování StB, proč se rozhodl pomáhat lidem při útěku za hranice. Údajná finanční motivace měla zřejmě zakrýt skutečnost, že chtěl těmto lidem napomáhat v rámci působení v právě se rodící ilegální organizaci Československé strany národně socialistické. V době, kdy hledal kontakty v pohraničí, se prostřednictvím svého zástupce Oldřicha Dostála seznámil s Františkem Hejným z Prahy, asi třicetiletým mladíkem útlé postavy, který si říkal Jonny a který tvrdil, že má napojení na ilegální organizaci v rámci SNB přímo na hranicích. Hejný v pozadí s Abrahamovičem viděli v Janouškovi ideální postavu, jejímž prostřednictvím by si mohli získat tolik potřebnou důvěru některých předem vytipovaných budoucích obětí. Jako první Janoušek s Hejným přesvědčili k útěku rodinu Jana Prošvice.