Horšovský Týn

Druhé největší město okresu Domažlice je Horšovský Týn, nazýván je jako Český Krumlov západních Čech. Na území města bývala v prostoru Velkého Předměstí kupecká osada s kostelem svatého Apolináře písemně doložená roku 1184. Na místě zámku stával biskupský dvorec, po jehož požáru nechal nejspíše biskup Jan III. z Dražic postavit okolo poloviny 13. století kamenný hrad. U jeho východního opevnění založil v letech 1286 - 1296 biskup Tobiáš z Bechyně "na zeleném drnu" město Horšovský Týn. V letech 1422 a 1431 bylo město obléháno husity, ale ubránilo se.

V roce 1547, za vlády Lobkoviců, postihl město velký požár, který poničil velkou část města i hradu. Jeho následkem bylo přikročeno k rozsáhlé přestavbě města v renesančním slohu. Na místě hradu vznikl renesanční zámek. Na přelomu 16. - 17. století patřilo týnské panství mezi 10 nejbohatších v českých zemích. Pak ale přišlo české stavovské povstání a následně třicetiletá válka. Vzhledem k tomu, že se Lobkovicové přidali na stranu českých stavů, byl jim zabaven majetek včetně týnského panství. V roce 1622 získal panství Maxmilián z Trauttmansdorffu. 

Po třicetileté válce posilovala ve městě německá menšina. Byly postaveny některé stavby v barokním slohu. Po zrušení nevolnictví a reformě veřejné správy se Horšovský Týn stal v roce 1849 okresním městem. Začátkem 20. století se ve městě začal rozvíjet drobný průmysl. 

Důsledkem 2. světové války, která ve městě skončila osvobozením americkou armádou 5. května 1945, byl odsun německého obyvatelstva. Ten ale nebyl tak citelný jako v jiných západočeských pohraničních městech, neboť Horšovský Týn patří tradičně do české oblasti Chodska. 

Horšovský Týn je pro krásu a zachovalost svých historických památek již od roku 1953 městkou památkovou rezervací. Mezi jeho hlavní památky patří:

- komplex hradu a zámku - místo, na kterém zámek stojí, bylo osídleno již v pravěku, Archeologické nálezy pochází ze střední doby kamenné a pozdní doby halštatské. Předchůdcem hradu byl dřevěný biskupský dvorec, který zanikl požárem. Jak bylo výše zmíněno, za zakladatele je považován pražský biskup Jan III. z Dražic. Založení přilehlého města je připisováno biskupu Tobiáši z Bechyně. Pražské diecézi hrad zůstal až do husitských válek. Za arcibiskupa Arnošta z Pardubic na hradě proběhly určité stavební úpravy a další inicioval Jan z Jenštejna, který za úpravu Horšovského Týna a Starého Herštejna utratil 500 kop pražských grošů. 

Biskupové na hradě pobývali jen příležitostně, a o chod hradu se starali purkrabí, z nichž nejstarším známým byl Zbyněk z Osvračína připomínaný roku 1331.  Dalšími purkrabími byli roku 1400 uváděný Petr Libnovec, po něm Otík z Illburka a roku 1406 Petr z Kostelce. Purkrabí Zdeněk z Dršťky hrad úspěšně hájil v letech 1422 a 1431, kdy byl obléhán husitským vojskem. Roku 1426 získal hrad s městem od císaře Zikmunda do zástavy. Novým purkrabím a zástavním majitelem se roku 1438 stal Zdeňkův strýc Zdeněk Kolvín z Ronšperka, který pokračoval v synovcově boji proti Bavorsku. Zemřel okolo roku 1445 a jeho nezletilí synové o hrad přišli, když jej král Ladislav Pohrobek věnoval pražské kapitule. 

V církevním majetku hrad zůstal jen krátce, protože jej král Jiří z Poděbrad zastavil za dva tisíce kop pražských grošů Dobrohostovi z Ronšperka. Ten se roku 1465 stal předním členem Jednoty zelenohorské, ale Horšovský Týn mu zůstal, a Dobrohost dokonce zajistil jeho zástavní držení i pro svých pět synů a vnuka. Z nich si hrad napůl rozdělili Jiří a Volf z Ronšperka, přičemž po Jiřího smrti se jediným pánem hradu stal Volf. Oženil se s Kateřinou z Lobkovic a hrad jí a jejím dětem odkázal. Kateřin bratr Jan mladší Popel z Lobkovic potom roku 1539 hrad koupil od Ferdinanda I. za 8 482 kop pražských grošů do dědičného vlastnictví.

Lobkovicové  získali s Horšovským Týnem panství, ke kterému patřilo 28 vesnic, dva dvory a pustý hrad Starý Herštejn. V roce 1547 došlo k velkému požáru, při kterém hrad i město vyhořely. Jan mladší Popel z Lobkovic proto pozůstatky hradu přestavěl v renesančním slohu. Po Janově smrti se panství ujala jeho třetí manželka Alžběta z Roggendorfu a roku 1574 jej předala synovi Kryštofu z Lobkovic. Když dospěl jeho bratr Vilém z Lobkovic, rozdělili se bratři o majetek, a Horšovský Týn připadl Vilémovi. Za něj byla dokončena renesanční přestavba, která probíhala ještě roku 1616. Vilém se jako jeden ze třiceti direktorů zúčastnil stavovského povstání, za což mu byl zkonfiskován majetek. Dne 30. března 1622 zabavená panství Horšovského Týna, Čečovic a Mířkova koupil hrabě Maxmilián z Trauttmansdorffu. Po jeho smrti v roce 1650 Horšovský Týn přešel na Adama Matyáše z Trauttmansdorffu, a když roku 1684 zemřel, majetek zdědil nejstarší syn Rudolf z Trauttmansdorffu. Po Rudolfově brzké smrti v roce 1689 panství spravoval za jeho nezletilé děti jejich strýc Zikmund z Trauttmansdorffu. Z dalších členů rodu se v držení zámku vystřídali Jan Josef, Ferdinand, jeho syn Jan Nepomuk, jeho syn Ferdinand (1803 - 1859) a Ferdinandův syn Karel (1845 - 1921). 

Trauttmansdorffové výrazně rozšířili panství a na zámku nechali provést řadu úprav, ke kterým patřila stavba bytu kastelána, zasklená arkádová chodba nebo úpravy pokojů v jižním křídle. Další přestavby začaly okolo roku 1880 podle plánů architekta Josefa Schulze. Jejich výsledkem byly kromě úprav v severním, východním a jižním křídle nové fasády se sgrafity a ornamentálními malbami. Rodině Trauttmansdorffů zámek patřil až do roku 1945. 

Svou prestižní podobou hrad patřil mezi kastelové hrady středoevropského typu. Demonstroval možnosti stavebníka a byl srovnatelný se soudobými královskými hrady. Také řešení paláce se podobá palácům hradů krále Přemysla Otakara II. První stavební fáze hradu využila prvky staršího dvorce. Byly jimi jednolodní románská kaple z 1. pol. 13. století, která stála v jihovýchodním nároží a valové opevnění. Pod jeho ochranou bylo postaveno západní křídlo s jihozápadní čtverhrannou věží, ke kterému byla později přistavěna další čtverhranná věž na severní straně. Podobné věže vznikly také nad presbytářem kaple a v severovýchodním nároží. Kamenné hradby vymezily areál hradu až ve třetí stavební fázi, přičemž starý val začal plnit funkci parkánu. Nárožní věže s výjimkou severovýchodní se v hmotě zámku dochovaly. Přístupová cesta vedla z prostoru náměstí. Prošla parkánem a obešla hradní jádro, do kterého se vstupovalo průjezdem se třemi portály v západním paláci. Další stavby stály podél východní strany jádra. Přízemí jihozápadní věže fungovalo jako trezor, a vstupuje se do něj schodištěm v síle zdi z kaple Nejsvětější Trojice v prvním patře. V přízemí přilehlého paláce se kromě průjezdu nachází dvě místnosti klenuté křížovými klenbami, zatímco v přízemí severozápadní věže byla použita valená klenba. V prvním patře býval velký sál s krbem vytápěnou komnatou po severní straně. Na jižní straně sálu se nachází předsíň, ze které se vstupuje do kaple, která svým provedením patří k nejnáročnějším raně gotickým realizacím. Kaple Nejsvětější Trojice v prvním patře jihozápadní věže byla postavena v letech 1260 - 1270. Má trojboký závěr a šestidílnou žebrovou klenbu podepřenou štíhlými pilíři a přízedními konzolami. Uprostřed lodi byla použita hvězdová klenba, která se zřítila při požáru roku 1547. 

Po požáru bylo ve druhé polovině postaveno nové východní renesanční křídlo s průjezdem a opevněným předbraním propojeným s parkánovou zdí. Ze stejné doby pochází dvě okrouhlé bašty. Průčelí východního křídla je zdůrazněné členěnými štíty, které svou hmotou skrývají podkroví s komorami služebnictva a valbovou střechu. V prvním patře se ve velkém sále dochovaly zbytky nástěnných maleb ze šestnáctého století. Další křídlo bylo postaveno podél severní strany nádvoří s prvním patrem vysazeným na složitém systému dřevěných krakorců. V jeho druhém patře se nacházela černá kuchyně a několik obytných místností zaklenutých valenými klenbami s lunetami. Podle fragmentů dochovaných maleb se soudí, že komnaty užívala Bohunka z Rožmberka, která byla druhou manželkou Jana Popela z Lobkovic. Kromě obytných prostor bylo upraveno také opevnění, které mělo s výjimkou východní strany podobu krytého střeleckého ochozu podepřeného slepými arkádami s dělostřeleckými střílnami. Jižní křídlo bylo postaveno až za Viléma z Lobkovic. V jeho sklepě se nacházely koňské stáje, nad kterými byla jízdárna a ve druhém patře se nachází tři velké sály přístupné z arkádové chodby. V západní části zámeckého areálu vznikla budova purkrabství a v jejím sousedství také míčovna. Základem purkrabství se stala čtverhranná věž postavená ve 14. století na místě nějaké starší stavby.

V rámci prohlídkových okruhů lze vidět gotická sklepení, ložnici, pokoj komorníka, hodovní síň, pracovnu, velký sál, předkaplí, raně gotickou kapli a hradní zbrojnici, jižní a východní schodiště, velkou a malou renesanční halu, alkovnu, červený  a zelený salón, pánský salón a salón grafiky, taneční sál, malou jídelnu, knihovnu a rytířský sál, zaměstnaneckou jídelnu, kuchyni, sklad nádobí, chodbu se sbírkou porcelánu a sklad porcelánu a skla. Dále pak jízdárnu se sbírkou kočárů, ochozovou chodbu, selskou kuchyni a ložnici, mandlovnu a prádelnu. 

- Vdovský dům - letohrádek stojí severně od hradu a zámku, obdélná stavba s klasicistní fasádou a krytá valbovou střechou pravděpodobně pochází z roku 1587, kdy je zmíněn mimo jiné lusthaus se zahradou. V jižním průčelí je trojúhelníkový tympanon. V roce 1730 dochází k přestavbě původní renesanční stavby. Po ukončení přestavby byla využívána k úřednickým potřebám. Pojmenování Vdovský dům je spojováno s třetí manželkou Jana mladšího Popela z Lobkovic, Alžbětou z Rogendorfu. Ta manžela přežila o 30 let a po jeho smrti právě zde jako vdova pobývala. Později byl letohrádek klasicistně upraven. Ve 20. století byl využíván pro vlastivědné muzeum až do roku 1993, pak byl mobiliář přenesen do zámku a od té doby je budova prázdná a neudržovaná.

- kostel sv. Petra a Pavla - raně gotický kostel na Náměstí Republiky byl spolu s městem založen kolem roku 1280 a byl pozdně goticky přestavěn (dochovaný vstupní portálek). Dnešní vzhled kostela je ovšem výsledkem přestavby barokní, vynucené roku 1708 požárem města a zřícením klenby hlavní lodi. Z této doby pochází i dochovaný mobiliář a varhany s třídílným korpusem. V kostele je pohřben první majitel Horšovského Týna z rodu Lobkoviců Jan z Lobkovic a v předsíni jsou do stěn zasazeny další náhrobky významných měšťanů a církevních hodnostářů. Kostelní věž je přístupná samostatně v otvíracích hodinách a po zdolání 98 schodů do výšky 38 metrů nad úroveň náměstí se nám naskytne krásný pohled nejen na dva zvony z 18. století, ale i na celé město i se zámkem.

- klášter kapucínů s kostelem sv. Víta, Václava a Vojtěcha - základní kámen kapucínského konventu byl položen v roce 1650. O dva roky později byla stavba víceméně dokončena, kostel byl pak dokončen o další dva roky později v roce 1654. Stavbu konventu i kostela vedl P. Vít ze Štrasburku. V roce 1659 byl v konventu zřízen noviciát. Větší přestavby se konvent dočkal koncem 18. století, kdy byl rozšířen o kapli nemocných. Další přestavba proběhla v letech 1864 - 1866. Po roce 1950 bylo v kostele umístěno skladiště a postupně chátral. V současnosti je v majetku města. 

Na rohu kostela u schodiště z ulice je vysoký dřevěný kříž, před schodištěm stojí další stavba, kaple Panny Marie. Nalevo u vstupu do kostela je socha sv. Jana Nepomuckého. 

- kostel sv. Anny na Vršíčku - pozdně gotický poutní kostel sv. Anny na Vršíčku stojí, jak již jméno napovídá, na výrazném kopci necelé 2 km jihozápadně od Horšovského Týna. Vede sem zelená turistická značka, závěrečné stoupání lemuje lipová alej a dvě barokní sochy, které se jako poslední dochovaly z původní křížové cesty. Poutní kostel sv. Anny byl pravděpodobně postaven bratry Jiřím a Volfem z Ronšperka, majiteli horšovskotýnského panství na počátku 16. století, přičemž nápis uvnitř samotného kostela dokládá jeho vysvěcení k roku 1516. Roku 1696 byl v sousedství kostela postaven Boží hrob, menší stavby s polygonálním závěrem a zděnou nadstavbou. Je datovaná nápisovou deskou se jménem Anny Marie Trautmannsdorfové rozené z Lichtensteinu, kterou po stranách doplňují erby obou zmíněných rodů. Při barokní přestavbě po polovině 18. století byla původní plochostropá loď kostela zaklenuta vloženou barokní klenbou a zvenčí byla při věži přistavěna sakristie. 

K velmi zajímavým úpravám kostela došlo v letech 1835 - 1842, kdy se Trautmannsdorfové rozhodli vytěžit celé podzemí pod kostelem a zřídit zde rozsáhlou empírovou rodovou hrobku. Zároveň byla vedle Božího hrobu postavena roku 1835 i empírová pohřební kaple Jana Norberta Trautmannsdorffa s trojúhelným štítem, odkud byl zřejmě chodbou přístupný i interiér spodní hrobky. 

Po 2. světové válce byl kostel opakovaně vykraden a poškozován vandaly, a tak do roku 1970 nenávratně zmizela či byla zničena většina původního vybavení, jehož zbytky byly nakonec na počátku 90. let odstraněny, takže celý kostel je v současnosti zcela prázdný. Po roce 1991 se zdálo, že svítá na lepší časy: byl opraven interiér kostela a především střechy. Projekt celkové obnovy kostela však nebyl z důvodu nedostatku finančních prostředků dokončen, a tak je v současné době kostel sv. Anny opět uzavřen a v dezolátním stavu zůstává, stejně jako stavby Božího hrobu a sousední kaple.

Tradované pověsti: kostel sv. Anny byl podle místní tradované pověsti založen nedaleko místa, kde místní sedlák Křenka či Křečka vyoral na konci 15. století zázračnou sošku sv. Anny. Jiná, smutnější pověst, zřejmě založená na skutečné události, se váže k traumannsdorffské hrobce. Při jednom z panských pohřbů se do ní prý schoval malý chlapec, dráteníček, kterému byla zima, a tak se zabalil do řaseného hedvábí zdobícího interiér hrobky a usnul. Obřad však brzy skončil, a tak po odchodu všech účastníků zasunuli pacholci těžkou kamennou vstupní desku a nevědomky odsoudili stále spícího hocha ke strašné smrti v podzemí. Jeho pozůstatky byly objeveny až po několika letech při dalším pohřebním obřadu a vypráví se, že měl místo rukou jen holé kosti, jak si je při nesnesitelném hladu v zoufalství okousal.  

- křížová cesta a hrobka - kolem roku 1696 zde vznikl špitál (chudobinec) a křížová cesta, jejíž zastavení Kristovy pašije byla ztvárněna jako volná sochařská díla v krajině. Čtveřice sousoší byla v roce 2013 přemístěna do kostela kapucínského kláštera z důvodu vandalismu, sousoší u nádraží stojí na svém původním místě. 

Majitel panství horšovskotýnského František Ferdinand kníže Trautmannsdorff - Weinsberg se krátce po napoleonských válkách zabýval vybudováním nové rodové hrobky. Její výstavba započala v roce 1839, kdy byl u kostela svaté Anny položen základní kámen vestavby do podzemí chrámové lodi. jedná se o velkou novoklasicistní stavbu, v jejímž vstupním západním průčelí jsou po stranách dva páry dórských železných sloupů. Hrobka byla vysvěcena 30. března 1842.  

- kostel sv. Apolináře - arciděkanský chrám na Husově náměstí byl založen v polovině 13. století a patří k nejstarším církevním stavbám ve městě. Je to jednolodní obdélníková stavba s gotickým presbytářem zaklenutým křížovou žebrovou klenbou z konce 14. století a o něco málo mladší kaplí Panny Marie, v níž se nacházejí vzácné nástěnné malby z doby kolem roku 1500. K severozápadnímu nároží kostela přiléhá mladší věž. Roku 1422 byl kostel při obléhání města husity vypálen a jeho dostavba se poté značně protahovala, takže byl úplně dokončen až v baroku po polovině 18. století. V letech 1926 - 1927 došlo k celkové rekonstrukci kostela, při níž byly pod barokní omítkou objeveny některé gotické architektonické detaily. Dodnes se tak dochovaly vstupní gotické portálky a řada zajímavých, zvenčí osazených náhrobních kamenů z let 1510 - 1834. 

- lovecký zámeček Annaburg - na počátku 17. století založil majitel horšovskotýnského panství Vilém starší Popel z Lobkovic u vsi Horšova kolem poplužního dvora velkou panskou oboru se soustavou devíti rybníků a obehnal ji pevnou kamennou zdí, která se zachovala dodnes. Na ostrůvku jednoho z rybníků, v těsné blízkosti Horšova, postavili někdy po roce 1744 tehdejší majitelé panství Trautmannsdorfové malý barokní lovecký zámek. Tento dodnes zachovaný šestiboký altán se čtyřhrannou věžičkou a dvojitou střechou o jedné centrální místnosti byl pojmenován Annaburg zřejmě na počest druhé manželky Františka Norberta Trautmannsdorfa Marie Anny, rozené hraběnky z Herberštejna. V 80. letech 19. století byla kolem zámku výrazná květinová výzdoba. Později přestal zámek plnit svoji funkci a byl opuštěn. Rybník kolem opuštěné budovy, stojící dnes na pozemcích školního statku střední zemědělské technické školy v Horšovském Týně, vyschl a z ostrůvku se stalo mírné návrší v rovinatém terénu. Altán postupně zchátral až do úplné ruiny - v 90. letech 20. století se propadla střecha, v altánu rostly stromy. Altán byl obnoven v letech 2007 - 2009. 

- Šibeniční vrch - původně zde bývalo popraviště, později zde stávala dřevěná kaplička Panny Marie Svatohorské se zvonicí. V letech 1910 - 1913 zde byla postavena nová zděná kaple Panny Marie Lurdské, kapli nechali postavit členové místního mariánského sdružení po své pouti do Lurd. Kaple s patnáctimetrovou věží připomínala spíše kostel. Místo se rychle stalo oblíbeným poutním i výletním místem. Roku 1939 byly poutě věřících zakázány a kaple byla ponechána chátrání. 

Po roce 1945 byla poblíž kaple zřízena vojenská střelnice a kaple byla postupně rozstřílena (definitivní odstřel v 60. letech 20. století). Nová dřevěná rozhledna (21,5 m) s muzeem byla postavena v letech 2009 - 2010. Z vyhlídkové plošiny ve výšce 13 metrů je krásný výhled na Horšovský Týn a jeho okolí, na Šumavu a Český les. Kříž na rozhledně připomíná někdejší kapli Panny Marie Lurdské.