Hradiště Žlubinec

Nad údolím řeky Berounky se v lese nachází ohrazená lokalita, která pravděpodobně fungovala ve vazbě na blízké keltské oppidum Stradonice, anebo hrad Nižbor.  

1. Hovno (zřejmě srnčí bobky), ale pod listím se skrývala pivní zátka od Gambrinusu :-)

Lokalita se nachází na ostrožně Žlubinec, nad ústím potoka Výbrnice do Berounky. K Berounce a Výbrnici vedou prudké svahy, ostroh je přístupný ze severu. Z této strany byla poloha chráněna příkopem a dvěma valy, které se stáčí k severu. Uvnitř areálu se nachází kruhová vyvýšenina.  

Zatím zde nebyl nalezen téměř žádný datovací materiál. Jedná se buď o hradiště, které je někdy spojováno s blízkými Stradonicemi nebo o stavbu středověkého původu související snad s nedalekým hradem Nižbor. Jedná se o dobrý doklad drobného opevněného sídla, které mělo pravděpodobně strážní funkci brodu.  

Proti nám se za řekou tyčí mohutný kopec - od nižborského zámku napravo až po svah klesající ke Stradonicím. Dole u řeky býval brod a poblíž něho dýmající pece zpracovávající železnou rudu na surové železo. O kus dál vyrážely na řeku lodě místních rybářů, možná sem připlouvaly vory se stavebním dřívím odkudsi ze šumavských lesů a není vyloučeno ani to, že se jednalo také o místní kupecký přístav.

Jedná se o území s archeologickými nálezy I. kategorie. 

Dne 2. srpna 1877 vypukla ve Stradonicích doslova zlatá horečka. Stradonický občan na dávném oppidu nalezl 200 (dokonce snad i 700) zlatých keltských mincí v polorozpadlém koženém vaku. Hutě v nedalekém Hýskově tehdy propouštěly a mnozí z nezaměstnaných dostali nápad, jak by si mohli vylepšit rodinný rozpočet. Kopalo zde údajně až 300 lidí. Existovaly tu dokonce - stejně jako v Americe či Austrálii - claimy (zábory), které byly občas i tvrdě hájené pomocí loveckých pušek. Žádný další poklad nalezen však nebyl, jen několik mincí (statérů) nebo drobností z drahého kovu, ze železa, bronzu nebo keramiky. Vzrostla ale poptávka po starožitnostech pro movité sběratele z domova i ze zahraničí. To vedlo k tvorbě důvěryhodných falzifikátů. Další tu těžili alespoň keltský odpad, kosti, kterých tu bylo vytěženo snad okolo 300 tun. Využívány byly k výrobě kostní moučky, ale hlavně v cukrovarech k odvápňování a odbarvování "šťávy". Původní zlatý poklad byl z větší části roztaven, takže se dodnes dochovalo jen několik posledních kousků.

O tom, že zdejší oppidum patřilo k nejbohatším a nejmocnějším střediskům v Čechách svědčí to, že se zde razily zlaté mince, tzv. duhovky.