S literární postavou Járy Cimrmana je spojena železniční zastávka u vesnice Kaproun, z které byl vyhozen z vlaku. Zastávka se nachází v lese nedaleko vsi. Na této zastávce má Jára Cimrman zřízenou mohylu a pamětní desku. Na místo se lze dostat úzkokolejkou Jindřichohradeckých místních drah z Jindřichova Hradce nebo opačně z Nové Bystřice, případně autem do Kaprounu a odtud pěšky lesem po zelené turistické značce. Trasa je dlouhá necelý 1 km a trvá 15 min. Cestou se dozvíme spoustu věcí ze života Járy Cimrmana.

Kaproun je malá vesnice, část obce Kunžak v okrese Jindřichův Hradec. Je zde evidováno 23 adres, v roce 2011 zde trvale žili dva obyvatelé. První písemná zmínka o vesnici pochází z roku 1487. 

Nedaleko vesničky Kaproun leží Hůrky. Jsou částí města Nová Bystřice. Pozůstatky bývalého městečka stojí na vyvýšenině, ze které přes Hůrky vede silnice k Senotínu. Další silnice pak vede k Landštejnu či do Dobré Vody. Název vesnice je odvozen ze slova hórka ve významu malá hora. V oblasti se nejdříve usadili poustevníci. Název napovídá, že se jedná o bývalé horní město. Jménem Hory, Hůry, Hůrky bývala ve středověku označována místa, kde byly těženy drahé kovy. V případě Hůrek se odhaduje, že se zde těžilo stříbro už ve 12. století. První písemná zmínka o vesnici pochází z roku 1654. Největšího rozmachu těžba dosáhla zřejmě v 16. a 17. století. Nejznámější byl Čertův důl na stříbro, který roku 1530 koupil od bratrů Tewlů (Tewl od německého Teufel / čert) Adam I. z Hradce. V roce 1628 Hůrky dostal od své matky Adam Pavel Slavata z Bystřice, který v roce 1637 osadě udělil městská privilegia, povolal sem další německé horníky, kteří těžili síru a skalici. Po něm město dostalo název Adamsfreiheit. V roce 1870 žilo v Hůrkách 577 obyvatel německé národnosti, kteří se většinou zabývali výrobou plátna. Konaly se zde do roka dva jarmarky. Po roce 1945 došlo k vysídlení původního obyvatelstva, osídlení českým obyvatelstvem asi nebylo jednoduché, v odlehlé oblasti s drsným počasím se bez vhodných pracovních příležitostí lidem příliš žít nechtělo. V 80. letech 20. století bylo V Hůrkách plánováno otevření uranových dolů. Než mohla být těžba zahájena, došlo ke změně politického systému a od těžby bylo upuštěno. Do té doby se o oživení Hůrek staral státní statek, státní lesy a vojenská jednotka protivzdušné obrany státu, která zde měla kasárna. Také místní škola je v současné době pro malý počet žáků uzavřena. K pamětihodnostem patří kostel sv. Jakuba, domy č.p. 2, 14, 21, 23 a 45, socha sv. Jana Nepomuckého a nádraží úzkokolejné železnice. Na Křížovém vrchu jihovýchodně od obce stála kaple Panny Marie Bolestné z roku 1841, ke které vedla Křížová cesta. Zbořeno bylo kolem roku 1955. 

Jára Cimrman

Jára Cimrman je fiktivní postava univerzálního českého génia, vytvořená Jiřím Šebánkem a Zdeňkem Svěrákem. Založeno bylo i celé Divadlo Járy Cimrmana, které dodnes uvádí hry přisuzované Járovi Cimrmanovi a zároveň zpracovávalo fiktivní život a dílo člověka, jenž je popisován jako génius a všeuměl. 

První zpráva o existenci českého velikána Járy Cimrmana se objevila 16. září 1966 v humoristickém pořadu (Nealkoholická) Vinárna  U Pavouka v Československém rozhlase. Byl popsán jako řidič parního válce a sochař, neúspěšně vystavující v nafukovacím pavilonu předměty zdeformované jejich přejetím parním válcem.

Příjmení Cimrman vymyslel Jiří Šebánek podle chomutovského hokejisty Otto Cimrmana, jehož jméno slyšel dotyčný v rozhlase a zalíbilo se mu. Křestní jméno "Jára" bylo dodáno, aby vzbuzovalo zdání uměleckosti. 

V roce 1983 natočili Ladislav Smoljak a Zdeněk Svěrák divácky úspěšný film Jára Cimrman ležící, spící, který pojednává o Mistrově životě a díle v historických souvislostech. V roce 1984 pak natočili film Rozpuštěný a vypuštěný, který sice Cimrmana přímo nezmiňuje, ale vychází z jeho fiktivních děl (zejména ze hry Vražda v salónním coupé) a postav (inspektor Trachta, továrník Bierhanzl a další). 

Jára Cimrman se narodil ve Vídni mezi lety 1869 a 1874. Jeho otcem byl český krejčí Leopold Cimrman a matka rakouská herečka Marlen Jelinková. Cítil se však být Čechem, o čemž prý svědčí poslední zápis z jeho deníku, kde vyjadřuje touhu "uvidět svou vlast Böhmen". Byl jedním z největších českých dramatiků, básníků, hudebníků, učitelů, cestovatelů, filozofů, vynálezců, vědců, kriminalistů a sportovců své doby. Za místo Cimrmanova stáří je v semináři ke hře Lijavec označen starobinec ve Frymburku, podle semináře k Poslu z Liptákova zemřel na samém počátku I. světové války. Místem Cimrmanova stáří byla podle tohoto semináře pojizerská fiktivní obec Liptákov Od této obce se následně odvíjí příběh, kterým herci Divadla Járy Cimrmana popisují "znovuobjevení" osobnosti Járy Cimrmana - právě tam byla totiž nalezena truhla s géniovým dědictvím. Poslední uvedená hra Divadla Járy Cimrmana, České nebe, však zahrnuje informaci, že Jára Cimrman žil a tvořil i během první světové války a tuto hru napsal v Dymokurech. O Cimrmanově manželství, natož potomcích, nebylo dlouho nic známo. Teprve vyslaná sedmičlenná expedice objevila v liptákovské hospodě U Sirotků mezi spícími opilci jedince s dědičným "pahrbkem geniality" na temeni hlavy - liptákovského občana Josefa Schmoranze, který je s nejvyšší pravděpodobností Cimrmanův vnuk. Ten zároveň způsobil expedici drobné zklamání, neboť byl nejprve považován za pyrotechnika, ale ve skutečnosti je úředníkem.

Jára Cimrman předložil americké vládě projekt Panamského průplavu včetně libreta stejnojmenné opery. Reformoval haličské školství. S hrabětem Zeppelinem konstruoval první vzducholoď s tuhou konstrukcí ze švédské oceli a s gondolou z českého vrbového proutí. Jako anarchista vyhoštěný z Německa si nesl v osobních dokladech záznam "strůjce nepokojů", což vedlo švýcarskou firmu Omega k nabídce, aby zdokonalil setrvačník dámských hodinek Piccolo. Zároveň v těžkých podmínkách tamních Alp zavedl (a po nějaký čas také vykonával) funkci porodního dědka. Dále zkoumal život polárních Samojedů a na útěku před vyhladovělým kmenem Mlasků minul severní pól o pouhých sedm metrů. V Paraquayi založil loutkové divadlo. Ve Vídni založil kriminalistickou, hudební a baletní školu. Vedl obsáhlou korespondenci s G. B. Shawem, na niž bohužel zarputilý Ir neodpovídal. Vynalezl jogurt. Nezištně pomáhal řadě světových velikánů: manželům Curieovým nanosil do sklepa na vlastních zádech pětačtyřicet puten smolince, prof. Burianovi asistoval při prvních plastických operacích, Edisonovi předělal pupík na objímce jeho první žárovky, Eiffelovi sehnal podnájem, J. V. Sládkovi opravil původně chlípný závěr jeho známé básně Lesní studánka, Čechorovi pochválil novou knihu povídek a pohnojil višňový sad. Je také tvůrcem filozofie externismu. Jako vášnivý přírodovědec objevil monopól. Tento objev však upadl v zapomnění, neboť ekonomy 20. století došlo k záměně. Vymyslel označení pro sněžného muže "Játy", který byl později Angličany zkomolen a převzat jako "Yetti". Objevil také CD (Cimrmanův disk) znovuobjevený roku 1979 a nazvaný kompaktní disk. Cimrman však místo dnešního polykarbonátu používal ekologický včelí vosk. Další vynálezy: dvoudílné plavky, plnotučné mléko, princip internetu a mnoho dalších ... Jeho vizionářství dokládá, mimo jiné, i Mistrův výmluvný epitaf:

"Budoucnost patří aluminiu."

                    - Jára Cimrman -

Po Cimrmanovi je pojmenována řada ulic v různých městech (Olomouc, Roztoky, Brno, Tišnov, Stará Huť, Kunice, Homole, Horšovský Týn), nábřeží v Lipníku nad Bečvou (které není vůbec u vody), v Březové nad Svitavou byla slavnostně otevřena Dobře ukrytá rozhledna Járy Cimrmana, kino v Tanvaldu. Další rozhledna Maják Járy Cimrmana stojí v Příchovicích v Jizerských horách. Od roku 2014 je po Cimrmanovi pojmenována Základní škola Járy Cimrmana Lysolaje. Nový název byl zaveden v souvislosti s rozdělením lysolajské základní a mateřské školy na dvě samostatné organizace. V Letohradu byl odhalen pomník, zřízeno muzeum a světnička. V roce 2015 byla přejmenována ZUŠ Františkovy Lázně na ZUŠ Járy Cimrmana Františkovy Lázně.