Jelen nebo kamzík ?

Pověst praví: Lovecká družina Karla IV. lovila v lesích zvěř. Jeden ze psů zavětřil jelena a pustil se do jeho pronásledování. Jelen bojoval o život a podařilo se mu utéct díky skoku ze skály. Bohužel pes neuměl skočit tak daleko a proto spadl do tůně s horkou vodou a začal výt bolestí. Lovci se běželi podívat, co se psovi stalo, a našli horkou tryskající vodu, kterou se rozhodli ochutnat. Voda jim zachutnala a ihned se vydali informovat krále Karla IV. Král přijel na místo a obdivoval krásnou přírodu a rozhodl se zde založit město, které bude nést jeho jméno. Skála, ze které jelen skočil a zbavil se svého pronásledovatele, se od té doby nazývá Jelení skok.

Proč je tedy ale na skále socha kamzíka a ne jelena? Vysvětlení je prosté. Karlovarští radní, řídící město okolo roku 1850, chtěli sice na skálu nad řekou sochu jelena umístit, ale tak dlouho váhali (roli hrála i cena sochy), až je předběhl soukromý investor. Sochu kamzíka vytvořil berlínský sochař August Kiss v roce 1851 a pokoutně ji sem nechal nainstalovat baron Lützov, vášnivý myslivec, aby zesměšnil pověst o objevení Vřídla, neboť odmítal teorii, podle které skočil ze skály jelen. Nechal proto postavit podle jeho mínění daleko "věrohodnějšího" kamzíka. Lázenští hosté naštěstí symbol přijali za vlastní a Jelení skok - byť s kamzíkem - se stal od té doby oblíbeným místem procházek. Původní zinkový kamzík byl v roce 1986 nahrazen bronzovým vážícím údajně 80 kg, jeho autorem je karlovarský sochař Jan Kotek. Původního kamzíka v roce 1984 poničili vandalové. Kamzík patří ke Karlovým Varům stejně jako termominerální voda, lázeňské oplatky či Becherovka.

Patrně nejstarší vyhlídkovou stavbou v lázeňském městě je dřevěný altánek na skalním ostrohu u Jeleního skoku přímo nad centrem Karlových Varů. Altán zde nechal postavit v roce 1804 karlovarský rodák, bohatý vídeňský obchodník Mayer, podle něhož se nazývá rovněž Mayerův gloriet. Osmiboký dřevěný vyhlídkový altánek je tvořen osmi jednoduchými dřevěnými sloupy, které nesou vysokou jehlancovou plechovou stříšku na osmibokém základě. Altánek je doplněn dřevěným zábradlím mezi sloupy a lavičkami.

Nad Jelením skokem byla již v roce 1835 osazena pamětní deska se jmény všech členů ruské carské rodiny, kteří lázně navštívili. Během své druhé návštěvy v lázních sem totiž dne 11. listopadu 1712 v rámci sázky vyjel car Petr I. Veliký (1672 - 1725) na neosedlaném koni. Na výšinu nevedla tehdy ještě žádná cesta a car musel šplhat údajně od Vřídla skalnatým terénem, což byl obdivuhodný výkon. Car vyryl tehdy do dřevěného kříže na důkaz svého úspěchu vlastní iniciály MSPI (manu sua Patrus I.). Během 19. století přibyly na skalisku další dvě postranní pamětní nápisové desky s ódami, oslavujícími Petra Velikého. Francouzskou báseň složil polský spisovatel Alfred de Chabot, ruskou pak v roce 1853 ruský spisovatel Petr Andrejevič Vjazemskij. 

Roku 1877 byla na vrcholu skaliska s pamětními deskami osazena ve výšce 2,5 m pískovcová busta ruského cara Petra Velikého v nadživotní velikosti od pražského sochaře prof. Thomase Seidana, učitele J. V. Myslbeka. V roce 1909 byla původní tehdy již silně zvětralá pískovcová busta nahrazena věrnou kopií rovněž z pískovce. V roce 1948 byly všechny pamětní nápisové desky renovovány. V roce 2011 prošla kompletní rekonstrukcí i busta cara Petra Velikého. 

V nadmořské výšce 489 m ve svahu nad Jelením skokem stával patrně už od 16. století velký dřevěný kříž s plastikou Ukřižovaného Krista, který býval i nejstarším na území města. Jak bylo uvedeno výše, dne 11. listopadu 1712 na výšinu vyjel během své druhé návštěvy v lázních ruský car Petr I. Veliký na neosedlaném koni a do dřevěného kříže vyryl své iniciály. Někdy poté byl vrcholek u kříže, nazvaný Petrova výšina, upraven ve vyhlídku a zpřístupněn kamenným schodištěm, doplněným kovaným zdobeným zábradlím. V roce 1877 byla na skále pod křížem osazena busta Petra Velikého v nadživotní velikosti. V roce 1991 byl krucifix nahrazen prostým jednoduchým dřevěným křížem s nápisem INRI (lesus Nazarenus Rex ludaeorum - Ježíš Nazaretský, král židovský).

Cesta od Vřídelní kolonády ke Kamzíkovi, k Mayerovu glorietu, k vyhlídce Petra Velikého vede strmě do kopce po žluté turistické značce, zdolat musíme i kamenné schody. Nádherný výhled na lázeňské město ale opravdu za tu námahu stojí. Odtud jdeme více méně po vrstevnici kolem chaty U Myslivny až dojdeme ke stanici lanové dráhy Jelení skok. Odtud scházíme z kopce dolů, napojíme se na modrou turistickou značku a dojdeme až ke stanici lanové dráhy Stará louka. Cestou míjíme kapli Panny Marie. Odtud se pak již pohodlně dostaneme zpět k Vřídelní kolonádě. Trasa je dlouhá něco málo přes 2,5 km a trvá jednu hodinu.

Původní barokní kaple Panny Marie (Mater Dolorosa) byla zřízena v roce 1700 hrabětem ze Sternbergu a jeho chotí za pobytu v lázních. Kaple byla postavena za bývalým Saským sálem (Sächsischen Sall), dnešním hotelem Pupp, na východním svahu Výšiny přátelství při pozdější lanové dráze na rozhlednu Diana. Již v polovině 18. století se uvažovalo o přestavbě o rozšíření kaple. Nakonec byla kaple v letech 1885 - 1886 pseudogoticky přestavěna. V roce 1991 byla tehdy již zchátralá kaple celkově restaurována. V presbytáři je dnes již pouze dřevěný pseudogotický portálový oltář z 19. století bez doplňků.