Kaple sv. Máří Magdaleny u Čechova mostu
Kaple sv. Máří Magdaleny se nachází v Praze na nábřeží Edvarda Beneše pod Letenskými sady. Stojí v malém proužku území Holešovic, který patří do městské části Praha 1.
Raně barokní stavbu vyprojektoval italský architekt Giovanni Battista (Domenico) de Barrifis ke klášterní vinici cyriaků (Řád Křižovníků s červeným srdcem) pro vinaře z letenských vinic a voraře, kteří zde vzdávali Bohu díky za pomoc při proplutí nebezpečných úseků Vltavy a v jejím okolí odpočívali. Inspirována byla Vlašskou kaplí, která byla postavena při pražském Klementinu.
Vinice a zahrady pokrývaly začátkem 17. století letenskou stráň až k levému břehy Vltavy. Jedna z vinic tehdy patřila klášteru Křížovníků s červeným srdcem u svatého Kříže Většího. Členy této řehole znali Pražané jako bílé křižovníky nebo jako cyriaky podle jejich legendárního zakladatele. Byl to probošt Jan Zlatoústý Trembský, tehdy nejvyšší představitel zdejšího kláštera, který dal kapli v roce 1635 vybudovat.
Dějiny kaple svaté Máří Magdalény jsou pestré. V závěrečné fázi třicetileté války ji obsadilo švédské vojsko, které odtud v roce 1648 pálilo na studenty bránící Staré Město. Když se doba uklidnila, cyriaci se k ní zase vrátili. Do nezáviděníhodné situace se kaple dostala v roce 1783, kdy ji Josef II. i s klášterem a kostelem svatého Kříže Většího v rámci josefinských reforem zrušil. Sloužila pak jako sklad dřeva a uhlí a dokonce i jako holubník a ovčín pro majitele blízké Občanské plovárny. Znovu obnovena a vysvěcena byla roku 1908, kdy ji do své péče převzala Starokatolická církev. Ta je členskou církví Utrechtské unie starokatolických církví. Hlásí se k odkazu České církve podobojí (utrakvistické). Slovo katolická v názvu znamená, že je otevřená světu, demokratická a že je tu především pro lidi. Její součástí je i anglikánská farnost působící při kostele sv. Klimenta. Otevřena bývá při Noci kostelů a také o Vánocích, kdy tu bývají vystaveny jesličky.
V polovině 20. století kapli hrozila kvůli přestavbě nábřeží a budování tramvajové tratě demolice; podle některých pamětníků ale spíš "hyzdila skvostný výhled na tehdejší Stalinův pomník na Letné". Záchranu každopádně inicioval slavný statik a betonář Stanislav Bechyně - a právě on prý vymyslel způsob, jak kapli přestěhovat o necelých 31 metrů dál proti proudu Vltavy (přesně 30,75 m).
Jednalo se tenkrát o první přesunutí historické stavby na československém území. Stavba s nově vybudovaným základovým věncem v ocelových obručích a zevnitř vyztužená dřevěnými trámy, putovala po kolejích do předpolí Čechova mostu, kam definitivně dosedla dne 4. února 1956. Posunování trvalo asi dva dny.
Přesun dodnes připomínají vitráže z 50. let. Jejich autorkou je Alena Novotná - Gutfreundová a zobrazují různé výjevy z historie stavby (vinobraní, odpočinek vorařů, pobyt Švédů v Praze, stavba Čechova mostu, vyztužování zdiva před přesunem, přesun kaple).
Stěny kaple zdobí nástěnné fresky biblických stromů a keřů. Nad vchodem je veraikon Krista obklopený obrazy čtyř českých patronů: svatých Cyrila, Metoděje, Václava a Jana Husa. Autorem obrazu je Andrej Kolomacký.
Mezi Čechovým mostem a Malou Stranou najdeme na vltavském nábřeží památkově chráněnou budovu ve stylu klasicismu - Občanskou plovárnu. Na místě plovárny byla původně rozsáhlá zahrada. V roce 1600 ji Marie Manriquezová de Lara, jež byla manželkou Vratislava z Pernštejna, darovala jezuitské koleji sv. Klimenta. Tehdy tedy přirozeně dostala jméno Jezuitská kolej. V areálu byl také kostelík sv. Michala, který byl však po zrušení řádu zbořen a roku 1786 byla zahrada prodána Františku Bartonimu.
Všechny budovy byly na tomto místě zbořeny v době, kdy vyrostla velká Strakova akademie, v současné době sídlo vlády ČR. Ta původně sloužila jako kolej pro nemajetné syny české šlechty. Datum vzniku samotné plovárny - Vojenské plovárny - se vztahuje k roku 1809 a jménu Arnošta z Pfuolu. Jiné zdroje tvrdí, že se zde poprvé plovárna objevila o dva roky později, a to právě v místech, kde dnes stojí zmíněná Strakova akademie. Tím se zdejší plovárna stala pravděpodobně nejstarším zařízením podobného typu v Rakousku-Uhersku.
Vojenská plovárna byla zanedlouho přemístěná pod křižovnický klášter u Karlova mostu. V zátoce křižovnického kláštera se tehdy pořádala představení, během kterých se vojenští plavci potápěli na dno Vltavy pro dělové koule. Vojenskou plovárnu později doplnily kryté lázně, které založil předseda Humanitního spolku pro využití slunce Leopold Berthold. Ani na tomto místě plovárna dlouho nevydržela, dvakrát ji strhla voda, naposledy se zastavila u Jezuitské zahrady před dnešní Strakovou akademií, kde sloužila ještě řadu let, od roku 1817 i pro civilní obyvatele.
Kvůli sporům si pak ale Pražané v těsném sousedství postavili v roce 1840 Občanskou plovárnu, která se stala prvními pražskými říčními lázněmi. Budovu postavil architekt Josef Kranner (mimo jiné autora schodů z Karlova mostu na Kampu). Otevřena byla 7. července 1840. Pražané se tam koupali v řece mezi dřevěnými pontony, které byly každé jaro pravidelně stavěny a na podzim zase sklízeny. Během následujících let se plovárna stala místem pro společenská setkávání. V roce 1876 byly přistavěny šatny, restaurace, konaly se zde koncerty a další akce.
Pražská obec plovárnu koupila až v roce 1906 a provozovala ji až do roku 1924, kdy byla pronajímána Amatérskému plaveckému klubu. Součástí lázní byla také plavecká škola, pořádaly se zde plavecké či veslařské soutěže, scházeli se zde i otužilci. Jako malý kluk sem pravidelně chodíval i Franz Kafka s otcem, jehož rodina bydlela pár metrů od lázní. Scházeli se zde Pražané všech společenských vrstev, nebylo tedy neobvyklé potkat tu i Adinu Mandlovou.
Do její historie se bezesporu zapsal i Ferdinand Platil. Zhruba v době, kdy Občanskou plovárnu navštěvoval Franz Kafka, zde už Ferdinand Platil působil. Vysloužilý námořní důstojník z 1. světové války zde dělal plavčíka a ne ledajakého. Ve své funkci vydržel neuvěřitelných 60 let a naučil plavat celé generace nejen dětí, ale i dospělých. Kolik lidí vlastně Ferdinand Platil naučil plavat? "Přesné číslo nevěděl, ale vždycky říkal, že to byla tři pokolení: babičky, matky a dcery. A všechny na bidle. Kurt - šňůra a hup! Výcvik končil skokem z třímetrové věže. Stačilo po nohou. Táta měl takového adepta pro jistotu uvázaného na šňůře a stál nahoře za ním. Když se bál, tak do něj trochu šťouchnul. Musel také uplavat vzdálenost podél plovárny. To bylo nějakých sto dvacet metrů, ale proti proudu, a táta samozřejmě jel na loďce, kdyby se něco stalo. Pak teprve dostal adept vysvědčení, že je prověřený plavec," vypráví v knize Pražské příběhy od Dana Hrubého syn plavčíka Ferdinand Platil junior. Ferdinand Platil starší byl výrazná osobnost, která na plovárně nešla přehlédnout, Svým vzezřením spíše připomínal amerického gangstera než plavčíka od Vltavy. To ostatně potvrzuje i jeho syn ve vyprávění. "Táta měl respekt. Byl akurátní a měl rád pořádek. Když se podíváte na jeho fotku z profilu, to mu bylo nějakých třicet let, tak vypadá jako gangster z Chicaga. Ostře řezané rysy, k tomu tetování. Kormidlo na břiše, plachetnici a námořníka na prsou. Samé námořní motivy. Uměl si zjednat autoritu," vzpomíná.
Tato jedinečná osobnost fungovala na Občanské plovárně až do 80. let, Ferdinand Platil zemřel v roce 1993. Těsně před jeho smrtí s ním ještě stihl Miloš Forman natočit rozhovor. Odehrálo se to přímo na lodi na Vltavě. Ferdinand Platil vesloval a rozmlouval u toho s Formanem, který byl před svou emigrací také velmi častým hostem Občanské plovárny.
Plovárna Pražanům sloužila do 70. let 20. století, četné povodně ale zapříčinily, že z původního Krannerova návrhu budovy zůstala zachována jen střední část se sloupovím, křídla budovy jsou dostavovaná.
Po revoluci byla budova Občanské plovárny výhodně pronajata společnosti BIH-HAM s.r.o., která ji pronajala firmě Royal Admiral Yacht Club a.s., která v něm provozovala luxusní River club casino. V roce 2004 v samém centru Prahy, v ulici Na Příkopech, zaútočil atentátník bombou na majitele Casina Royal Praha Assafa Abutbula. Podle policie šlo v případě atentátu o vyřizování účtů mezi majiteli kasin, kteří v nich údajně perou špinavé peníze. Podle Večerníku Praha a deníku Právo byl Assaf Abutbul napojen na finanční skupinu provozující kasino právě v Občanské plovárně. Royal Admiral Yacht Club jakékoliv kontakty s kasinem Na Příkopech popřel. Společnost Royal Admiral Yacht Club a.s. a BIG-HAM s.r.o. byly vzájemně majetkově propojené, se zahraniční majetkovou účastí, a jako jediný společný člen představenstev obou společností byl uveden občan Izraele Avraham Tikva. Royal Admiral Yacht Club a.s. byla v letech 2000 - 2002 vlastněna holandskou společností, jejíž akcionáři byli občané Izraele. Bezpečnostní rizika spojená s provozem kasin v objektech pronajatých městem Prahou řešila i tajná služba BIS. Občanskou plovárnu - restauraci - provozuje stále BIH-HAM s.r.o. Dát si zde můžeme např. humří sendvič s avokádovou omáčkou a lehkým bylinkovým salátkem (295 Kč), vepřovou kotletu 300 g (295 Kč), grilovanou zeleninu (105 Kč), pečené brambory (85 Kč), bílý česnekový chléb (75 Kč), hovězí burger s chedarem a paprikový relish (285 Kč), caesar salát s grilovanými kuřecími prsíčky, česnekovými krutony a parmazánem (280 Kč), tiramisu s borůvkami (135 Kč), 1,15 l vína (105 Kč), coca-colu 0,33 l (60 Kč) či Fernet Stock 0,04 l (75 Kč). No a protože pivo tu nemají, tak sem asi nepůjdu :-(
V roce 1905 se začal stavět v Praze nový most přes Vltavu, který měl propojit Staré Město s Letnou a být prodloužením tehdejší Mikulášské třídy, dnešní Pařížské ulice, vzniklé v rámci asanace Židovského města, odkud potom se průkopem Letenské stráně mělo otevřít nové spojení se severozápadní částí metropole. Podle původních plánů měl být most součástí velkorysého dopravního řešení: Můstek - Staroměstské náměstí - Pařížská ulice - průkop či tunel letenskou strání.
Dnes se jedná o jediný ocelový obloukový most v Praze. Návrh architekta Jana Kouly rozpracovali Ing. Jiří Soukup, Václav Trča a František Mencl. Přes náměstí Curieových navazuje na Pařížskou ulici. Vltava je v těchto místech úzká a její prudký tok omezuje počet pilířů. Z toho plyne značná plochost a rozpětí oblouků, a tedy také použitý materiál. Most má jednostranné stoupání 2 % a rozpětí oblouků od pravého břehu roste (47,8 + 53,1 + 59,2 m). Z těchto důvodů je každé z celkem 24 klenbových žeber jinak dimenzováno. Šířka mostu je 16 m (z toho vozovka 10 m).
Přímo pod mostem vede hlavní kanalizační sběrač. Betonové pilíře s tuhou výztuží z profilových želez jsou založeny na kesonech. Stavba pilířů byla slavnostně skončena položením závěrného kamene císařem Františkem Josefem I. dne 17. dubna 1907. Chodníky byly vydlážděny tříbarevnou mozaikou s obrazci šachovnic a rybiček. Na vozovku byla položena speciální 13 cm vysoká špalíčková dlažba z tvrdého australského dřeva zvaného Jarrah. Dokončený most byl předán veřejnosti 6. června 1908.
Výzdoba mostu je pozoruhodná jak svým rozsahem, tak kvalitou provedení. Čtyři bronzové postavy Viktorií od sochaře Antonína Poppa jsou postaveny na zasklených železných lucernách na vrcholech sloupů ve výšce 17,5 m. Samotné sochy jsou více než 3 m vysoké a drží pozlacené ratolesti. Na zhlavích proti vodě stojí bronzové sochy ženských světlonošů s pochodněmi (autoři L. Herzl a Karel Opatrný), na zhlavích po vodě jsou bronzoví tříhlaví draci se znaky Prahy (Luděk Wurzl). Do pochodní světlonošů i hlav draků byl původně zaveden plyn a z plynových hořáků šlehaly plameny. Pilíře byly vyzdobeny bronzovými a žulovými festony. Okraje mostních oblouků byly pro slavnostní příležitosti osvětleny dvěma sty žárovkami. Pro dvanáct osvětlovacích stožárů byly odlity patice ozdobené beraními hlavami, postavami vorařů, nosiči vody apod. Za povšimnutí stojí i tepané výplně oblouků, které zdobí nízké reliéfy (L. Wurzel, Vilém Amort, G. Zoula?), nebo secesní zábradlí.
