Karel Čapek a Olga Scheinpflugová

Karel Čapek (9. ledna 1890 Malé Svatoňovice - 25. prosince 1938 Praha) byl český spisovatel, intelektuál, novinář, dramatik, překladatel a amatérský fotograf. Byl mladším bratrem malíře a spisovatele Josefa Čapka (1887 - 1945).

Narodil se v Malých Svatoňovicích v rodině venkovského lékaře MUDr. Antonína Čapka. Matka sbírala slovesný folklor. S rodiči se brzy přestěhoval do Úpice, kde byl v místním kostele 13. ledna 1890 pokřtěn. V Úpici také absolvoval základní školu, poté studoval na gymnáziu v Hradci Králové, odkud musel po odhalení jím organizovaného protirakouského spolku přestoupit na gymnázium v Brně. Roku 1915 ukončil studium na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy a získal doktorát. V letech 1910 - 1911 byl Čapek na studijním pobytu v Paříži a Berlíně.

Karel Čapek trpěl od svých 21 let Bechtěrevovou nemocí, což je chronické zánětlivé onemocnění především páteřních obratlů. Pro svou nemoc nebyl odveden do rakouské armády a nemusel proto bojovat v 1. světové válce, přesto byl touto válkou a jejími následky velmi ovlivněn.

Po ukončení studia krátce působil jako vychovatel v šlechtické rodině, v roce 1917 byl domácím učitelem Prokopa Lažantského na zámku Chyše. Jako vychovatel však údajně působil pouze tři měsíce, a brzy přešel k novinařině. Stal se redaktorem v několika denících a časopisech - Národní listy (1917 - 1921), týdeník Nebojsa (1918 - 1920) a Lidové noviny (od roku 1921). Z Národních listů odešel na protest proti vyloučení svého bratra z redakce a proti politickému směřování listu, které vnímal jako zaměřené proti prvnímu československému prezidentovi Tomáši Garrigue Masarykovi. 

V letech 1921 - 1923 byl dramaturgem i režisérem Vinohradského divadla. V letech 1925 - 1933 byl prvním předsedou československého odboru PEN klubu (= celosvětové sdružení spisovatelů  založené 5. října 1921 ve Florence Restaurantu v Londýně na shromáždění 41 anglických spisovatelů). 

Karel Čapek a jeho bratr byli zhruba od roku 1925 aktéry pravidelného pátečního setkávání osobností politického a kulturního života. Tyto schůzky se staly zavedenou "institucí". Roku 1927 se pro jejich účastníky všeobecně vžil název "pátečníci". Mezi pátečníky patřili kromě bratří Čapků mj. prezident T.G. Masaryk, ministr zahraničí Edvard Beneš, historik Josef Šusta a novinář Ferdinand Peroutka. 

Čapkovy Hovory s T.G. Masarykem (sepsány 1928 - 1935) jsou jedinečným svědectvím o T.G. Masarykovi, o jeho názorech nejen politických, filozofických, ale i lidských, a jeho vzpomínek. 

Dne 26. srpna 1935 se Karel Čapek na vinohradské radnici oženil se svou dlouholetou přítelkyní, herečkou Olgou Scheinpflugovou.

Mnichovská dohoda a po ní následující kapitulace znamenaly pro Čapka zhroucení jeho dosavadního světa a osobní tragédii. Když se vzpamatoval z prvotního šoku, snažil se o ospravedlnění vládních a prezidentových kroků v situaci, která dle Čapka nenabízela jiná ospravedlnitelná řešení. Jako nemístné viděl v tehdejší situaci hledání viníků. Snažil se zabránit rozdělení národa a usiloval o jeho jednotu. Po abdikaci prezidenta Beneše se však stal jediným viditelným symbolem první republiky a často plnil roli "obětního beránka". Součástí této kampaně se tak stávaly  nejen četné urážlivé anonymní dopisy a telefonáty, ale i vytloukání oken Čapkova domu apod. V reakci na útoky na svou osobu zveřejnil úvahu "Jak to bylo" otištěnou 26. listopadu 1938 v Lidových novinách, kde se pokusil vysvětlit své aktivity v roce 1938.

Olga Scheinpflugová (3. prosince 1902 Slaný - 13. dubna 1968 Praha) byla česká herečka, spisovatelka, básnířka a dramatička, manželka Karla Čapka.

Narodila se v rodině spisovatele Karla Scheinpfluga a matky Boženy, rozené Fričové. Jejími sourozenci byli JUDr. Karel Scheinpflug, pozdější ochránce autorských práv Karla Čapka, a Božena Scheinpflugová. Od roku 1918 studovala herectví u Marie Hübnerové, členky činohry Národního divadla. V roce 1920 byla angažována do Švandova divadla. V letech 1922 - 1928 byla členkou Městského divadla na Královských Vinohradech. Ve filmu se poprvé objevila v roce 1922, v němém filmu Zlatý klíček podle scénáře Karla Čapka. Od ledna 1929 přešla do Národního divadla.

S Karlem Čapkem se Olga osobně seznámila v roce 1920, kdy podle jejího vyprávění na ni počkal před Švandovým divadlem, ve kterém hrála. Obě rodiny vztahu zpočátku nepřály. Dne 26. srpna 1935 se na vinohradské radnici za Karla provdala, své umělecké příjmení Scheinpflugová si však ponechala. Žili spolu v jeho polovině dvojdomu, který si bratři Čapkové postavili v Praze 10 a ve vile na Strži u Příbrami. Spolu s manželem procestovala řadu evropských zemí a žila s ním až do jeho smrti v prosinci 1938.

V období Protektorátu Čechy a Morava sice pracovala dále jako herečka, byla však opakovaně vyslýchána gestapem a ve svém domě musela strpět prohlídky. Ve svých vzpomínkách zejména uvádí, že byla podezřelá z uchovávání dopisu Edvarda Beneše z exilu Karlu Čapkovi. 

V roce 1940 odešla na nátlak ze souboru Národního divadla, v její roli ji nahradila Lída Baarová. Protižidovský a pronacistický Arijský boj ji v roce 1941 napadl i pro její pohostinská vystoupení se slovy: "... Nechtěla byste toho jednání nechat, milostpaní? Máme na vás nepěkné vzpomínky ještě z dob, kdy jste byla pravidelnou páteční návštěvnicí hradních židovských potlachů."

Po válce se druhem Olgy stal JUDr. František Krčma, který po jejím úmrtí především usiloval o vydání jejích spisů, zejména pamětí Byla jsem na světě. Významné televizní role se dočkala až v televizním seriálu Eliška a její rod. V roce 1946 se vrátila do souboru Národního divadla, kde zůstala až do své smrti v roce 1968. Divadelní kariéru ukončila ve hře Karla Čapka Matka. Neukázněné chování dětských diváků na představení o velikonocích 1968, které dohrála, ale po kterém se již na jeviště nevrátila, zhoršilo její zdravotní stav (dlouholetá srdeční choroba) a krátce nato zemřela. Přijata do ošetření v nemocnici byla 11. dubna 1968. Zemřela 13. dubna 1968 v 16:55 hod na III. interní klinice fakultní nemocnice KU v Praze na srdeční infarkt, který se vyvinul v dopoledních hodinách. Národní pohřeb se konal 19. dubna 1968. Pohřbena je v Praze na Vyšehradě.

V roce 1930 obdržela Státní cenu, 1953 titul zasloužilý umělec a v roce 1968 titul národní umělec.