Křemešník

Křemešník je výrazný vrch ležící asi 7 km od Pelhřimova, je to jeden z nejvyšších vrcholů Českomoravské vrchoviny. Nadmořská výška vrcholu je 765 m. Ve vrcholových partiích byla vyhlášena v roce 1985 přírodní rezervace Křemešník. Rezervací vede 3 km dlouhá naučná stezka zřízená roku 2004. Opodál se nachází přírodní památka Ivaniny rybníčky. 

Když došlo v roce 1415 k rozdělení původních statků Pelhřimovska, nebylo užívání lesů omezeno žádnými pravidly. Užívaly se velmi prostě a nahodile a dochované zápisy potvrdily, že jejich kvalita nebyla nejlepší. Lesy byly převážně jehličnaté, převažoval zde smrk a jedle. Oblast se využívala zejména pro zemědělské účely, jako byla pastva dobytka a lov zvěře. Ani přes zvýšenou spotřebu dřeva se péče o les nijak nezlepšila. Tomu dopomohl až nástup tereziánských reforem v 18. století, kdy byla stanovena pravidla pro těžbu dřeva, pastvu dobytka, či zacházení s ohněm. Výraznější změna v hospodaření nastala až od roku 1888, kdy byla ukončena stavba železnice na trase Tábor - Jihlava. Byly vypracovány podrobné mapy pro jednotlivé revíry a byl vytvořen návrh pro pěstění lesa a obnovu porostů. V průběhu první světové války péče o les spíše stagnovala a dřevo bylo využíváno hlavně jako palivo. V meziválečném období došlo k modernizaci a byl kladen vyšší důraz na celkovou péči. V srpnu roku 1925 byl vrch Křemešníku vyhlášen rezervací, došlo ke zrušení zvláštního lesního úřadu a byl zaveden systém revírních správ. Dne 1. ledna 1950 musely být městské lesy vydány státu a k navrácení městu Pelhřimov došlo až v roce 1991, a to nově zřízené organizaci Městská správa lesů Pelhřimov s.r.o.

Ve 13. a 14. století na úbočích Křemešníku provozovali Rožmberkové a Trčkové z Lípy těžbu stříbra; opuštěné šachty po ukončení těžby později sloužily jako obydlí poustevníků z řádu františkánů a ivanitů. Ještě dnes jsou patrné zbytky hald a šachet po těžbě stříbra. Vzhledem k náročnosti a nepříliš bohaté hornině probíhala pouze krátce.

Podle dochovaného záznamu v pamětní knize spadl v roce 1555 pelhřimovský měšťan Matouš Chejstovský při útěku před lupiči do stříbrného dolu. Po návratu do Pelhřimova pak nechal na vrchu postavit dřevěnou kapli zasvěcenou Nejsvětější Trojici. V roce 1652 došlo k přestavbě na zděnou kapli, kterou vysvětil pražský arcibiskup Arnošt kardinál Harrach. Zároveň sem byly přeneseny ostatky sv. Kandida, sv. Uršuly a papeže sv. Martina. Postupně sem docházelo stále více poutníků, takže kapacita brzy přestala stačit. K dalšímu rozšíření tedy došlo v 18. století - v letech 1710 až 1720 byla kaple přebudována na poutní kostel Nejsvětější Trojice, ten byl roku 1734 doplněn ambity a roku 1750 byl dokončen do dnešní barokní podoby. Od roku 1763 byly vedeny kroniky o procesích; po staletí sem každoročně putovaly desítky tisíc věřících. V novodobé historii zažil Křemešník největší rozmach v letech 1878 - 1919 za průvodcovské činnosti křemešnického učitele Josefa Zahálky. Vzpomínkou na něj je kniha Na krásné samotě, jejímž autorem je kněz, spisovatel a kulturní organizátor František Bernard Vaněk, který s ním na Křemešníku jako expozita působil v letech 1902 - 1907. 

Poutní kostel Nejsvětější Trojice je chráněn jako kulturní památka ČR. Jedná se o trojlodní kostel s půdorysem ve tvaru kříže. Složen je z hlavní lodě na půdorysu obdélníka a trojice kaplí na severovýchodní straně. V tympanonu nade dveřmi se nachází trojúhelníkový reliéf z druhé poloviny 16. století. V reliéfu je možné vidět korunovaci Panny Marie. Malby uvnitř kostela vytvořil především Jan Kalina a znázorňují výjevy Božích vůlí, osmera Blahoslavenství a Boží ctností. Vitráže pochází z roku 1936. Hlavní oltář z roku 1752 je taktéž zasvěcený Nejsvětější Trojici. Hlavní oltář pak doplňuje dvojice vedlejších oltářů. Oltář vlevo je zasvěcen Nejsvětějšímu Srdci Ježíšovu, pravý pak Panně Marii.  Oltář kostela je zapsán v České knize rekordů jako jediný trojboký oltář v České republice. Celý poutní areál pak doplňuje kaple mrtvých, kaple korunovace Panny Marie, ambity, fara a škola.

Poblíž kostela se nachází nedokončená stavba tzv. Větrného (havraního) zámku. Podle projektu Kamila Hilberta jej začal roku 1930 stavět sochař Josef Šejnost pocházející z nedalekého Těšenova. Na věži zámku sedí sedm skleněných havranů jako připomínka pohádky o sedmi bratrech. Josef Šejnost zde plánoval zřídit muzeum svých medailí, projekt však nebyl dokončen.

Roku 1993 byla na vrcholu zpřístupněna rozhledna přezdívaná Pípalka, která je výsledkem spolupráce pelhřimovského Klubu českých turistů a Armády ČR. Vyhlídková plošina je ve výšce 40 metrů a vede na ni 205 schodů (2 betonové a 203 železných). Věž vysoká 51 metrů slouží také radistům armády. 

Kromě kostela poutníky přitahovaly i tři křemešnické studánky: Stříbrná studánka, studánka U buku a zejména Zázračná studánka (též Zlatá studánka), která se nachází přímo naproti kapličce sv. Jana Křtitele. 

Jedná se o jeden z periodických pramenů na svahu Křemešníka. Objevuje se vždy v období okolo Vánoc, vysychá v květnu v době Křemešnické pouti (někdy se uvádí i období června a července). Tuto periodicitu způsobují podzemní štoly vzniklé při těžbě stříbra, která probíhala v oblasti od Jihlavy k Sezimovu Ústí. Voda ve studánce je mírně radioaktivní a obsahuje příměsi stříbra. Radioaktivu způsobují zasahující uranové žíly. Podzemními štolami je patrně propojena se studánkou U Buku, ležící na druhé straně vrchu.

Ke studánce se vztahuje řada pověstí a mýtů. Jedna z nich se vztahuje na výskyt vody. Pokud se totiž objeví dvakrát během roku, dá se očekávat válka či epidemie nemocí. Ve starých kronikách okolních obcí se tak můžeme dočíst o výskytu vody již na podzim v letech 1938 a 1939. Ještě dřívější záznamy se pak vztahují např. k rokům 1832 (voda se objevila v prosinci) či 1866 (v srpnu), kdy v kraji následně vypukla epidemie cholery. Výjimku představují roky 1837 - 1839. Od roku 1763, kdy křemešnický kaplan Josef Neumann založil pamětní knihu, je výskyt vody pravidelně zaznamenáván, byť ne vždy pečlivě.

Zdejší obyvatelé také věřili na její léčivé účinky. V době třicetileté války se měla v okolí Křemešníka, resp. u nedalekého Branišova, odehrát bitva. Jeden zraněný voják se dostal až ke studánce a vodou si rány vymýval. Ty se mu pak rychle zahojily. Poté, co se to rozkřiklo po okolí sem proudily davy lidí. Obdobná situace nastala během epidemie cholery v roce 1837. Podle jiné verze pověsti se zde měl uzdravit slepý mrzák, kterému se ve snu zjevila lesní studánka s obrazem Svaté Trojice. Poté, co se v ni umyl, opět uviděl a nepotřeboval ani berle. Z vděčnosti postavil u studánky dřevěnou kapličku a berle do ní uschoval. 

Vlastní pramen se nachází pod oltářem v nedaleké kapličce, odkud byla vytékající voda svedena pod kapličku. Až do roku 1946 zde vytékala třemi chrliči. Dva byly toho roku zničeny a třetí později zmizel. Současná podoba pochází z 90. let 20. století a autorem je mistr kovář Habrman. 

U kapličky začíná Křížová cesta, stoupající na vrchol Křemešníku. Je zakončena jeskyní, která symbolizuje Boží hrob - v ní je uložena kamenná socha Kristova těla od sochaře Antonína Bílka, bratra Františka Bílka.

Vrch Křemešník se často objevuje v díle básníka, prozaika, publicisty a spisovatele Stanislava Augusty (1915 - 1990). Je zde Hotel Restaurant Poutník.