Křížová cesta Cetviny aneb naše první ...
Křížová cesta, někdy podle jejího cíle nazývaná Kalvárie, je symbolická cesta sledující události spojené s ukřižováním Ježíše Krista. Zahrnuje dění kolem jeho odsouzení Pilátem Pontským, nesení Kříže po Via Dolorosa a ukřižování na hoře Golgota (Kalvárie). Křížová cesta je rozdělena na obvykle 14 zastavení, která odpovídají jednotlivým událostem tradičně spojenými s pašijemi.
Je to také název pro výtvarné zpracování jednotlivých zastavení, obvykle v podobě cyklu obrazů v kostele nebo zvláště v baroku a 19. století oblíbených kapliček zasazených do krajiny.
Tradičních 14 zastavení popisuje tyto pašijové události:
1. zastavení - Pán Ježíš odsouzen k smrti
2. zastavení - Pán Ježíš přijímá kříž
3. zastavení - Pán Ježíš padá pod křížem poprvé
4. zastavení - Pán Ježíš potkává svou Matku
5. zastavení - Šimon Kyrenský pomáhá Pánu Ježíši nést kříž
6. zastavení - Veronika podává Pánu Ježíši roušku
7. zastavení - Pán Ježíš padá pod křížem podruhé
8. zastavení - Pán Ježíš napomíná plačící ženy
9. zastavení - Pán Ježíš padá pod křížem potřetí
10. zastavení - Pán Ježíš zbaven roucha
11. zastavení - Pán Ježíš přibit na kříž
12. zastavení - Pán Ježíš umírá na kříži
13. zastavení - Tělo Pána Ježíše sňato z kříže
14. zastavení - Tělo Pána Ježíše uloženo do hrobu
Někdy je Křížová cesta rozšířena na začátku o zastavení Poslední večeře nebo v závěru o zastavení Vzkříšení.
Pobožnost křížové cesty vykonávají římskokatoličtí křesťané nejčastěji v postní době a na Velký pátek. Procházejí se jednotlivá zastavení za modlitby, meditace a zpěvu. Křížová cesta je spojena s plnomocnými odpustky. Kromě obvyklých podmínek (zpověď, sv. přijímání a modlitba na úmysl svatého otce) je nutné, aby byla meditace vykonána na křížové cestě v architektonickém smyslu (což je čtrnáct křížů, doprovázených obrazy jednotlivých zastavení), modlící se musí přecházet od jednoho zastavení k druhému (v případě společné modlitby postačuje, když přechází pouze jeden a ostatní ho sledují). Forma modlitby není předepsána, pro získání odpustků postačuje jakékoli zbožné rozjímání o umučení a smrti Páně, není ani nutné, aby byla jednotlivá zastavení rozjímána zvlášť. Ve východních katolických církvích, kde tato modlitba není zvykem, mohou patriarchové určit pro získání téhož odpustku jiné modlitby vztahující se k umučení Páně.
Cetviny (německy Zettwing) byl městys na pravém břehu řeky Malše v okrese Český Krumlov na hranicích tehdejšího Československa a Rakouska. V roce 1921 v něm žilo 520 obyvatel ve 102 domech. Byly tu následující živnosti: barvíř, bednář, hamerník, hodinář, hokynář, holič, hostinský, hrnčíř, jirchář, kloboučník, kolář, kovář a podkovář, krejčí pro pány, lékař, malíř písma, mlynář a pilař, nájemce honby, nájemce pivovaru, pekař, pojišťovací agent, pojišťovací jednatelství, prodejce smíšeného zboží, prodejce střelného prachu, prodejce střižního zboží, řezník, sedlář a čalouník, sklenář, šindelář, trafikant, truhlář, výčepní lihovin. Po II. světové válce bylo převážně německé obyvatelstvo vysídleno. V padesátých letech 20. století se Cetviny staly součástí hraničního pásma, většina zbývajících obyvatel byla vystěhována a většina budov zdemolována.
Dnes stojí v Cetvinách 3 stavení a kostel Narození Panny Marie. Gotická stavba je zhruba z druhé třetiny 14. století. Jako duchovní centrum středověké venkovské farnosti - plebánie a malého městečka založeného rakouskými kolonisty ve 13. století, je zasvěcen události narození Panny Marie - Matky Boží. Jde o významnou architektonickou památku, která je krajinnou dominantou i dokladem vyspělého středověkého stavebnictví v oblasti Rožmberského panství - tzv. Rožmberské stavební huti. V hodnotném interiéru kostela se prolínají tři postupné fáze gotické výstavby.
První historicky spolehlivou zmínkou o městečku Cetviny a jeho kostelu je listina pražského arcibiskupa Jana Očka z Vlašimi z roku 1384, kterou uděluje kostelu pod patronátem Jana z Rožmberka právo odpustků na tři roky. O kostele nejsou dochovány žádné zprávy ani v konfirmačních knihách pražského arcibiskupství v období od 15. století až do Bílé hory a ani v písemných pramenech pasovského panství, které si zde až do 16. století udržovalo církevní pravomoc. Kostelu ale byla zřejmě věnována dobrá péče, která dle dobových pramenů byla v rožmberském panství u takovýchto objektů obvyklá.
Za českého povstání se rožmberská panství, v majetku protestantských dědiců Švamberků, stala nepřátelským územím císařské katolické armády. Ta v roce 1620 městečko Cetviny i s kostelem vyloupila a vypálila. Rožmberské panství se roku 1623 stalo majetkem generála hraběte Buquoye. Roku 1630 se město Cetviny obrátilo na ovdovělou hraběnku Marii Magdalenu z Buquoye s žádostí o pomoc při obnově kostela, který válečnými událostmi "do základu vyhořel". Téhož roku následný hraběnčin dar liturgické nádoby (ciboria) i mešních oděvů dokládá pokročilost obnovy kostela do provozuschopného stavu, opravy kostela však dle doložených stavebních nákladů dále pokračovaly i po tomto roce. Stav objektu kostela v roce 1700 je charakterizován hlášením faráře pražské konzistoři. Dle zprávy byl kostel v péči patrona hraběte Buquoye, měl důstojnou a zabezpečenou sakristii, tři oltáře, čtyři zvony ve velké věži a jeden zvon v malé věži nad presbytářem.
V roce 1795 vypukl v domku blízko kostela požár, který zachvátil postupně celé město i kostel s farou. Obnova kostela po požáru proběhla tentokrát poměrně rychle, což dokládá dokumentované přelití a znovuvysvěcení čtyř zvonů hned následujícího roku 1796. V 19. století proběhla řada oprav, roku 1820 získal kostel nové varhany.
Na začátku století přestával objekt kostela kapacitně stačit potřebám farnosti. Proto roku 1907 vznikl vážný záměr rozšíření či prodloužení lodi kostela. Záměr však byl odmítnut jak místním farářem, tak i pražským místodržitelstvím a vídeňským památkovým ústavem. Po definitivním opuštění záměru přestavby byl kostel ve stávající dispozici renovován. Opravy probíhaly od roku 1916 a byly zakončeny v roce 1922 obnovou vnějších podmínek. Posledním pozitivním počinem v tomto století byla výměna šindelové krytiny střechy v roce 1927 a obměna varhan v roce 1928.
Městys Cetviny obývalo prakticky výhradně německy mluvící obyvatelstvo. Po druhé světové válce v roce 1946 byl na základě Benešových dekretů proveden odsun německých obyvatel a po roce 1949 se město stalo součástí uzavřeného, běžně nepřístupného hraničního pásma. V letech 1955 až 1956 byla zástavba městečka, kromě kostela a tří dalších budov, kompletně zbourána. Kostel pozbyl své funkce, byl údajně využíván k porážce vepřů a jako skladiště, bylo v něm zřízeno strážní stanoviště Pohraniční stráže a v důsledku absence jakékoli údržby začal nezadržitelně chátrat. Postupem času došlo až ke zřícení krovu a klenby presbytáře, k poškození střešní báně nad věží a k rozsáhlému narušení vnějších i vnitřních omítkových vrstev a zdiva samotného.
Po roce 1989 opětným zpřístupněním hraničního pásma došlo iniciativou církve za vydatného, především finančního přispění jak původních obyvatel (v čele s Gertrud Schöllhammer) a dalších institucí, tak i státních příspěvků nejen ze strany České republiky, ale i Rakouska a Německa, k realizaci záměru opravy objektu. Práce začaly provedením stavebně historického průzkumu doc. Kašičkou v roce 1995. Obnova objektu byla technicky velmi náročná. Proběhla v rámci Programu záchrany architektonického dědictví a zdárně byla dokončena roku 2003. Postupně zahrnula opravu věže, rekonstrukci klenby presbytáře, krovů a střech. Zakončena byla obnovou vnějších omítek a restaurováním interiéru. Dne 6. září roku 2003 byl kostel českobudějovickým biskupem Jiřím Paďourem znovu vysvěcen.
Fotografie interiéru pochází od Libuše Šedinové.
Cetviny se nachází v nadmořské výšce 648 m na levém břehu Malše, jež tvoří státní hranici mezi Českou republikou a Rakouskem.
Založeny byly ve 13. století německými osadníky, kteří sem přišli v rámci Velké středověké kolonizace, podporované v Čechách především Přemyslem Otakarem II., v té době jako českého, tak i rakouského panovníka. Vznikly jako vřetenová ulicovka, typická pro oblast jihočeského podhůří, jejíž osa směřuje podél potoka, kolmo k toku Malše. V roce 1418 byla trhová osada, ležící na obchodní stezce, povýšena na město a dostala městský znak a právo pořádat trhy. Ještě před třicetiletou válkou tvořilo základ pouhých 15 usedlostí po obou stranách návsi; kromě toho zde bylo 38 dalších obydlí chalupníků a domkařů. V 19. století městečko značně vzrostlo, velké usedlosti vznikaly západně od návsi i dále údolím směrem k Mikulovu. Cetviny byly živým městysem až do roku 1938, kdy měly asi 650 obyvatel, byl zde pivovar a továrnička na výrobu kos (40 tisíc / rok), ročně se zde konalo 5 trhů. Po roce 1945 bylo všechno německé obyvatelstvo vystěhováno. Po odsunu Němců bylo městečko částečně dosídleno rumunskými Čechy a Slováky. Od roku 1951 se Cetviny staly součástí nepřístupného hraničního pásma a v roce 1956 bylo prakticky celé městečko (cca 120 domů) zbouráno, vyjma kostela, školy a celnice. Zbořeny byly i nedaleké vesnice Mikulov (Böhmdorf), Janova Ves (Johannesdorf), Lhota (Neustift) a Dolní a Horní Přibrání (Untere und Obere Sinetschlag). Vedle kostela byla postavena kasárna Pohraniční stráže.
Od roku 1990 bylo hraniční pásmo zpřístupněno včetně prostoru Cetvin. O 5 let později iniciovala českobudějovická diecéze rekonstrukci zcela devastovaného kostela Narození Panny Marie, které byly realizovány především za finančního přispění původních obyvatel včetně občanského sdružení vzniklého v roce 2001. Náročné opravy byly dokončeny roku 2003 a dne 6. září 2003 byl kostel znovu vysvěcen.
Další dochovanou památkou je čtvercová kašna a zarostlý cetvinský hřbitov.
Trasa po žluté turistické značce ke kapli Panny Marie Lurdské a zpět trvá 1 hodinu a je 3,2 km dlouhá. Ovšem za předpokladu, že cestu trefíte napoprvé. My poměrně dlouho bloudily, cesta nebyla značena a tak jsme Křížovou cestu měly opravdu "křížovou" - do kopce přes louku plnou asi metrových kopřiv a vysoké trávy (možná plné klíšťat), ale co naplat - byla to výzva, kterou jsme za vyslyšení našich modliteb, nakonec daly ...
Křížová cesta byla vybudována roku 1883 (a od té doby tu jsou ty kopřivy), vede k farní kapli ve Farním lese. Tvoří ji 14 kamenných kapliček s nikou s pašijovými obrázky. Zrekonstruována byla v roce 2007.
Bílá Farská kaple byla postavena roku 1827 ve farním lese a rozšířena roku 1844.
Na vrchu Na Čepici (763 m.n.m.) byla v roce 1892 postavena jeskynní kaple Panny Marie Lurdské (Grottenkapelle), leží u studánky, zmiňované již roku 1616.
Zázračná voda vyvěrá v kamenné jeskyňce hned vedle jeskynní kaple. Na informační tabuli u Farské kaple je uvedena pověst dokládající léčivé účinky vody známé údajně od roku 1616. Manželé ze Štýrska měli nemocné dítě. Ve snu se jim živě zjevil pramen, nacházející se v jihočeských hraničních lesích. Manželé podnikli i se svým dítětem dlouhou cestu k tomuto prameni. Poté, co v něm dítě vykoupali, došlo k jeho uzdravení. Díky této pověsti se místní obraceli k Panně Marii s prosbami o uzdravení.
Také jsem okusila zázračnou léčivou vodu, tak snad bude mít ty správné účinky ...