Loupežnický Hradenín
Vesnice Hradenín je místní část městyse Plaňany v okrese Kolín. Poprvé se písemně připomíná v roce 1295, kdy zde má majetek zeman Předota z Hradenína, za něhož vznikla první tvrz na nevysoké skalnaté terase nad potokem Blinka. Místo však bylo osídleno již v období bylanské kultury, tedy v 8. století př. n. l.
Halštatské birituální pohřebiště (= kostrové i žárové pohřebiště), které v letech 1924 - 1930 odkryl František Dvořák, obsahovalo celkem 64 hrobů, které byly vyrovnány v řadách od severozápadu k jihovýchodu. Žárové hroby byly většinou chudé a bez výbavy, zato kostrové pohřby byly ve velkých pohřebních komorách (5,3 x 3,8 x 1,8 m) s bohatou výbavou nádob, železných a bronzových součástí koňských postrojů a bronzových šperků. Nad komorami byly zřejmě navršeny mohyly. Tři kostrové hroby patřily velmožům a jsou nazývány knížecí. Komory těchto hrobů byly obloženy dřevem, upevněny v rozích kůly a vybaveny značným množstvím nádob a šperků, včetně čtvrtky rituálně zabitého vepře i s dýkou. Těla pohřbených mužů ležela na čtyřkolových vozech, s mečem u pravé ruky, koně se v období bylanské kultury nepochovávali. Nálezy obdivuhodných předmětů bylanské kultury z Hradenína udivily v době svého nálezu odbornou veřejnost svým neobyčejným bohatstvím. Pohřebiště leží 250 - 400 metrů severovýchodně od obce v poloze Na Malých familích.
Keltské sídliště z 6. - 5. stol. př. n. l. bylo odkryto na severovýchodním konci obce v poloze "Nad mlýnem" v roce 1976 při hloubení základů bytovek, během výstavby kravína v letech 1978 - 1979 byl odkryt hrob s železnou sponou z 3. století př. n. l. a kostrou asi třicetiletého muže. Tyto nálezy jsou uloženy v muzeu v Kolíně.
Germánské pohřebiště z doby stěhování národů (1. stol. př. n. l. - 1. stol. n. l.) bylo odkryto během výstavby kravína v letech 1978 - 1979. Mezi nálezy vyniká kostra dívky staré 10 - 12 let, která byla uložena na zádech ve směru západ - východ, a v jejímž hrobě byla nalezena železná ozdoba, jantarový korál, provrtaný medvědí zub, kroužek a železný nůž. Na kostře mladé ženy, která zemřela ve věku asi 20 let, bylo antropologickým výzkumem prokázáno, že měla za života velmi dobré životní podmínky a že nemusela vykazovat fyzickou aktivitu, jedná se zřejmě o kostru příslušnice vyšší společenské vrstvy. Mezi milodary byl plochý bronzový kruh, jantarový korál, železná přezka a průvlečka.
Gotická tvrz Hradenín je příkladem panského sídla na hranici mezi tvrzí a hradem. Předchůdcem tvrze byl panský dvorec, jehož poloha není známá, ale pravděpodobně stál v prostoru hospodářského dvora. Tvrz na nevysoké skalnaté terase nad potokem Blinka vznikla pravděpodobně již kolem roku 1265 za Předoty z Hradenína nebo později v letech 1289 - 1295, kdy se vzpomíná Zbyslav z Hradenína a v roce 1295 spolu s ním i Bruno z Hradenína. Tato starší tvrz, asi dřevěná, stála nejspíše na jiném místě, a to v jihovýchodním koutu současné návsi (na místě domů č.p. 58 a 62).
Na počátku 14. století tvrz zřejmě zanikla, zprávy o ní totiž v dalším období chybí, nicméně Zbyslavovi potomci se v Hradeníně připomínají ještě v roce 1325. Kolem roku 1380 získal Hradenín bohatý kutnohorský měšťan Mikuláš Písek (Pešek), který se v roce 1398 psal z Hradenína. A právě za něho byla postavena dnešní tvrz, chráněná z jedné strany rybníkem, na zbylých stranách ve skále vylámaným příkopem plněným vodou z potoka Blinky a hradbou s obranným valem ukončeným palisádou, který obklopoval celý areál. Že byl Mikuláš Písek (Pešek) skutečně stavitelem tvrze doložil dendrologický průzkum dochovaných dřevěných článků v nejvyšším podlaží věže (stromy na ně byly pokáceny kolem roku 1380).
V roce 1409 koupil Hradenín Reinhard z Mühlhausenu, významný šlechtic se styky na císařském dvoře Karla IV., za něhož byla realizována velkolepá přestavba ve stylu vrcholné gotiky. Ještě více bylo zpevněno opevnění, příkop byl vyzděn a také byl vylepšen systém v napájení příkopu vodou. Vstupní brána na západní straně byla opevněna polygonální baštou a upravena a modernizována byla i samotná obytná věž, o čemž svědčí nemnohé dochované gotické detaily (portály, ostění). Obytné prostory se nacházely v prvním a druhém patře věže, ve třetím patře byla velká obytná místnost prolomená k východu dvojicí hrotitých oken (ve starší literatuře se chybně uvádí, že okna vedou do bývalé kaple), vytápěná kachlovými kamny. Po Reinhardově smrti se ovšem dcera Ofka z Hradenína v roce 1423 vzdala svých dědických nároků k Hradenínu ve prospěch strýce Rynarta ze Sluštic, který se stal jediným majitelem tvrze. Rynart prováděl velmi obratnou politiku ve prospěch Jiřího z Poděbrad, která nakonec vyústila jeho volbou za českého krále (1458), byť on sám se jí nedožil, nebo´ť zemřel kolem roku 1450. To se pak hodilo jeho vdově Machně z Horek, která se o Hradenín soudila s královskou komorou po manželově smrti až do roku 1460, kdy ji byl na přímý zásah krále Jiřího z Poděbrad navrácen. V roce 1482 se na Hradeníně připomíná její zeť Mikuláš Dax z Hammerštejna, ale v roce 1488 po smrti Machny získává celý statek Bušek Kdulinc z Ostromíře jako dar od krále Vladislava Jagelonského. V roce 1499 se jako majitel Hradenína připomíná Beneš ze Solopysk.
Počátkem 16. století se Hradenín dostal do vlastnictví rodiny Amchů z Borovnice, z nichž se v roce 1515 připomíná Albrecht Amcha a později Václav Amcha z Borovnice, hejtman kouřimského kraje. Tento významný úředník potřeboval prezentovat své důležité postavení a proto nechal tvrz rozšířit o renesanční palác, přiléhající k bráně, a přes vodní příkop vybudoval kamenný most. Touto přestavbou získala již tak dost rozlehlá tvrz charakter hradu.
V roce 1531 prodal Václav Amcha Hradenín Bohumilu Horňateckému z Dobročovic, který ho v roce 1534 postoupil Anně z Tloskova a jejím bratrům Hynku a Ctiboru Nečanským z Minic. Jejich rod zde sídlil až do roku 1600, kdy tvrz kupuje kutnohorský měšťan Václav Šatný z Olivetu, který ho v roce 1606 postoupil náhradou za dluhy svému věřiteli Václavu Zárubovi z Hustířan, majiteli nedalekého zámku v Radimi. V roce 1615 Hradenín kupuje Markéta Talmberková, rozená Trčková, která ho ale v roce 1623 prodává Anně Kedrutě Dobranovské z Těhenic, jejíž syn Václav na Hradeníně sídlí až do roku 1652. Od něj tvrz koupili poslední majitelé, kteří na ní trvale pobývali - Kateřina Magdalena Častolárová z Mejtolu s manželem Ladislavem Častolarem z Dlouhé Vsi. Za jejich vlastnictví byla v polygonální baště u hradní brány zřízena kaple s barokní lunetovou klenbou a malbami. Po 11 letech ale Kateřina (titulována jako paní na hradě Hradeníně) prodává tvrz v roce 1663 Janu Viktorinu z Valdštejna, který celý statek připojil k panství Komorní Hrádek a tvrz byla nadále využívána jako správní budova poplužního dvora, v roce 1677 je doloženo využívání kaple v polygonální baště.
Dvůr v roce 1720 koupilo od Františka Josefa z Valdštejna město Kutná Hora, která ho připojila ke svému panství Lošany. Tvrzi se za městské správy dostalo sice pravidelné údržby, ale žádné zásadní opravy neprobíhaly. Pouze v polovině 18. století byla obytná věž, sloužící jako sýpka, pokryta barokní mansardovou střechou. Na počátku 19. století nastalo období, během kterého se vystřídalo několik majitelů tvrze, až ji v roce 1867 koupili od Jana Altera manželé Josef a Marie Mašínovi, kteří celý areál radikálně přestavěli v souvislosti s rozvojem jeho zemědělské funkce. Především nechali (bohužel) zbořit renesanční palác se vstupní bránou a na místě zavezených příkopů na východní straně areálu byly postaveny nové sklady a vepříny. V roce 1870 byl na místě zbořeného paláce postaven obytný dům, na jehož stavbu byly použity některé prvky původního paláce. Střecha tohoto domu vrcholila dnes již zaniklou vížkou s hodinami.
V roce 1895 koupili usedlost s tvrzí manželé Alois a Božena Nekolovi a Božena Nekolová-Hanušová ji vlastnila až do roku 1948, kdy ji koupil poslední soukromý majitel Václav Rande. Nicméně od roku 1950 část hospodářských budov využívalo současně s ním i místní JZD. Dne 17. ledna 1955 poškodila střechu věže vichřice a do historických částí tvrze začalo zatékat. V roce 1960 byl Václav Rande nucen převést svou část statku s tvrzí státu. V polovině 70. let udeřil do věže blesk, přičemž byla narušena její statika a shořela již tehdy poškozená mansardová střecha a propadl se krov severní hospodářské budovy. Bez další větší údržby tvrz chátrala do roku 1985, kdy byl tehdejším Střediskem státní památkové péče proveden stavebně-historický průzkum, došlo k vyčištění příkopu na západní straně a byla zahájena rekonstrukce věže, která byla rovněž provizorně zastřešena. Stavební činnost byla ukončena v roce 1993, kdy byl majetek v restituci vrácen potomkům posledního majitele, rodině Klvaňových. Restituenti bohužel v žádných dalších opravách nepokračovali, takže tvrz bez patřičné údržby znovu chátrala. V roce 2008 byla hradenínská tvrz zařazena mezi nejohroženější památky v Česku, ale o čtyři roky později ji do správy získalo Regionální muzeum v Kolíně, které zahájilo rekonstrukci objektu.
Tvrz obklopoval ve skále vytesaný vodní příkop a rybník. Nejvýznamnější stavbou byla dochovaná pětipatrová obytná věž (9,6 x 11,5 m, dnes vysoká přes 24 m) se vstupem v prvním patře na západní straně. Nejlépe provedená místnost se nachází v nejvyšším patře a osvětlují ji velká hrotitá okna. V roce 2015 byly v okenních výklencích 2. patra věže objeveny a restaurovány historické kresby rudkou (zřejmě z 16. století), které jsou zajímavým dokladem o životě dávných obyvatel tvrze. Během pozdně gotické přestavby byly místnosti v přízemí a prvním patře zaklenuty valenou klenbou a postaveno točité schodiště. U věžové brány také vznikla polygonální dělostřelecká bašta a celý areál obehnala obvodová hradba. U severní a jižní hradby byly postaveny hospodářské budovy, které byly později několikrát přestavěné. V suterénu se dochoval původní gotický sklep. V 17. a 18. století se v severním křídle nacházela hradní kuchyně a místnosti pro ubytování služebné čeledi, na konci 19. století a ve 20. století zde byly chlévy. Vedle zbořené brány je do masy renesančního mostu vestavěn obytný dům z konce 19. století, který nahradil původní renesanční palác. Na jižní a východní straně se dochoval vodní příkop, kterým protéká potok Blinka.
Hradenín také získal pověst nebezpečného místa, kde žijí loupeživý rytíři.
Dle pověsti: ... "Kdysi bydlíval na hradenínské tvrzi rytíř Sviták. A jak už tak páni bývali, nechoval se ke svým poddaným jako milostivý vladař. Kromě toho měl ještě další nectnost, a tou bylo loupení. Se svojí hradní čeládkou přepadal kolem jedoucí kupce i pocestné a podnikal divoké výpady i na panství svých sousedů, pánů z Bošic, Přeboz a vyrážel i ke Kouřimi. Po úspěšném lupu se pak i s nakradeným bohatstvím vždy na čas ukryl za pevnou hradbou svého vodního hrádku. Míra jeho skutků prý přetekla ve chvíli, kdy se odvážil se zbraní v ruce vniknout i do kláštera v (Klášterní) Skalici. Mnichy, kteří své sídlo bránili, bez milosti pobil a pobral všechno kostelní náčiní z drahých kovů, kalichy, monstrance i draze vyšívaná roucha. Tento bezbožný čin rozlítil krále Karla IV., který byl přítomen založení skalického kláštera a tak proti Hradenínu vyslal zemské vojsko, jež v krátkém čase vodní tvrz dobylo. Uloupené věci byly navráceny klášteru a loupeživý rytíř i se svými devíti zbrojnoši byl pověšen na stromě nedaleko Skalice. Potomek tohoto stromu, jemuž se říkalo Vaz Svitákův, rostlina onom místě ještě na začátku 20. století." ...
Pověst o loupeživých rytířích se zakládá na skutečných událostech, které se staly ve 14. století na Hradenínsku. Zdejší vladyka Čeněk z Hradenína s oblibou přepadal kupce jedoucí přes jeho panství a drancovali i majetek svého souseda Oldřicha z Bošic, až se tyto činy dostaly před zemský soud.
Pověst o pruské vojenské pokladně zase vypráví: ... "Když se v červnu 1757 strhla u Kolína bitva mezi vojsky rakouské Marie Terezie a pruského krále Fridricha II., obsadil Hradenín i Poboř císařský maršál Daun svými granátníky a děly. Přestože zde nakonec k žádným bojům nedošlo, zachovaly se vzpomínky na bitvu i řadu vyprávění. Kousek za obcí je v louce malé jezírko, které bývalo daleko větší a říkalo se o něm, že je bezedné. Během manévrů před bitvou do něho prý spadl rakouský voják i s koněm a zmizel v něm beze stopy. Pamětníci si také po dlouhá léta vyprávěli, že na poli "U rozbořené kapličky" zakopali prchající Prušáci po prohrané bitvě plukovní pokladnu."
Punc pravdivosti této zkazce dodává skutečnost, že v roce 1900 byla na základě záznamů objevených v Německu tato pokladna hledána u kapličky stojící nedaleko osady Slunce. Podle dobových záznamů však nebyl poklad nalezen a tak zřejmě dál čeká na svého šťastného nálezce v okolí Hradenína ...
Střípky pověsti o Hradeníně vypráví, že: ... "z hradenínské tvrze vede tajná chodba přes dům č.p. 19 ve vsi a končí až na Vysoké mezi. V této chodbě je prý ukryt prapor sv. Vojtěcha, střežený po celá staletí v nedalekých Vrbčanech."
Podle jiných zpráv ... stával kdysi na hradním nádvoří hřbitov zvaný "hřbitůvek", kde byl pochován děd českého krále Jiřího z Poděbrad ...
Z roku 1866 pochází pseudogotická zvonička z červeného nučického pískovce.
Za vesnicí (pravděpodobně nedaleko býv. č.p. 19, poslední dům) stojí při silnici na Žabonosy výklenková kaplička z poloviny 18. století (dříve zde bylo rozcestí na Přebozy).
