Manský dům hradu Křivoklát
První písemný záznam o hradě Křivoklát je z roku 1110, kdy zde podle kronikáře Kosmase kníže Vladislav I. (1109 - 1117, 1120 - 1125) uvěznil svého bratrance Otu Černého, knížete olomouckého, který tu pak dlel až do roku 1113. Na stavbě měl podíl též Přemysl Otakar I. (1197 - 1230), který si toto sídlo nad Rokytkou oblíbil a už rok po svém zvolení tu pobýval. Na hrad přemístil úřad lovčího ze Zbečna, jehož knížecí dvorec přestal být definitivně venkovským sídlem krále a stal se jím právě hrad Křivoklát.
Také Přemyslův syn Václav I. (1230 - 1253) si zamiloval nejen hrad Křivoklát, ale i celý kraj pro jeho hluboké lesy. Ve své lovecké náruživosti tu pobýval velmi často a po celém kraji postavil další hrady. Při lovu v křivoklátských lesích přišel dokonce o oko.
I Přemysl Otakar II. (1253 - 1278) si hrad oblíbil. Z hradu vytvořil reprezentační sídlo českých panovníků, středisko nového kraje Rokytensko a korunní panství. Za pobytu Přemysla Otakara II. bývalo na hradě rušno. Odtud jsou datovány i některé jeho listiny. Aby hrad byl chráněn a bylo o něj dostatečně pečováno, zavedl král služebné a robotné manské služby. Manský systém byl v českých zemích poprvé použit asi na statcích Bruna ze Schauenburgu a bývá spojován s příchodem německého práva. Historické bádání však nedokázalo počátky manské soustavy v Čechách a na Moravě zatím uspokojivě objasnit. Služebné manství vykonávali svobodní majitelé vsí, dvorů a tvrzí kraje, kteří měli za povinnost obranu hradu. Někteří sídlili na hradě, jiní se museli dostavit na hrad na rozkaz panovníka nebo jeho zástupce – purkrabího či hejtmana buď ve zbroji, nebo ji obdrželi až na hradě. Robotné manství vykonávali poddaní, kteří pečovali o hrad a jeho vnitřní život. Za tyto služby dostávali manové od panovníka různé odměny a úlevy. Mezi robotné many na Křivoklátě patřili lidé, jejichž povinností bylo chytat zpěvné ptactvo nebo zajišťovat seno pro královský prevét (jemnou otavu nebo mech). Přemysl Otakar II. přemístil též krajský soud do Rakovníka a na hradě ustanovil purkrabího, který tu od roku 1267 zastával úřad zástupce krále a byl nejvyšším pánem hradu Křivoklátu a jeho panství. Po smrti Přemysla Otakara II. v bitvě na Moravském poli v roce 1278 ustal na Křivoklátě téměř veškerý život a současně přestaly i práce na jeho další výstavbě. Nebyla dokončena hradní kaple, kterou dostavěl až roku 1287 Václav II. (1278 – 1305), jenž na hradě pobýval už jen málo. Jeho správu svěřil Zbyslavovi Zajíci z Třebouně. Křivoklát sloužil potom Přemyslovcům až do roku 1306 jen k přechodnému pobytu při lovech.
Rozvoj manského systému hradu Křivoklát nastal v době Jana Lucemburského. K jeho největšímu rozmachu dochází za Václava IV. Václavův nástupce král Zikmund přijel na Křivoklát poprvé v roce 1420, jen aby zjistil situaci a přesvědčil se o hradním majetku. Dne 18. března 1422 vypukl v konírně na nádvoří požár, který se rozšířil po celém hradě a zničil všechno, co bylo ze dřeva. Vyhořelý hrad se dostal roku 1422 na krátkou dobu do držení Pražanů, kteří v něm zanechali svou posádku v čele s hejtmanem Absolónem Bělbožkou z Chříče. V srpnu 1422 dobyl hrad Aleš Holický ze Šternberka, Absolóna Bělbožku zajal a uvěznil v Praze. Hrad však nedržel dlouho. Absolónův bratr Žibřid z Chříče, bývalý místopurkrabí křivoklátský, se Holickému pomstil a hrad znovu dobyl. Držel jej však jen několik dní, neboť Aleš Holický ve spojení s Hanušem Kolovratem z Krašova jej dobyl nazpět. Král Zikmund připsal potom Křivoklát s hradem Týřovem Aleši Holickému dědičně za 3 960 kop grošů. Holický držel křivoklátské panství až do roku 1454, kdy je vrátil, protože obdržel zástavní obnos. Na hradě však sídlil až do 19. března 1455, kdy zde zemřel.
V průběhu 14. století využívali hradní, zejména ušlechtilí manové domky na prvním nádvoří. Nárůst rozsahu manské soustavy za Václava IV. se odrazil v podobě hradu, kterou získal na konci 14. století. V tomto období vzniká v severozápadní části hradního areálu opevněný komplex, tvořený plochostropým palácem a obytnou věží, oddělený od prvního hradního nádvoří úzkým komunikačním koridorem. Tento obytný areál sloužil, podle archeologických nálezů v podobě pozůstatků dřevěných truhlic s různorodým vybavením a honosné stolní i kamnářské keramiky, potřebám především ušlechtilých hradních manů. Příčinou zániku objektu se stal výše zmíněný rozsáhlý požár, který zachvátil značnou část hradu dne 18. března 1422. Tento požár vedl ke vzniku unikátní "pompejské" situace, která se stala zdrojem jednoho z nejvýznamnějších vzorků středověké hmotné kultury z hradního prostředí v Evropě.
Součástí prohlídky byla návštěva Stříbrnice, kde je instalována expozice věnovaná právě archeologickým nálezům z Manského domu i jeho model. Součástí expozice je také filmová projekce s rekonstrukcí této části hradního areálu v době okolo přelomu 14. a 15. století. V rámci prohlídky Stříbrnice byly diskutovány otázky spojené s konzervací a prezentací tohoto unikátního nálezového fondu s Vendulou Skřivánkovou.
