Michelská vodárenská věž

Jednu z dominant pražské pankrácké pláně, viditelnou z mnoha vyvýšených míst v Praze, tvořila dříve nepřehlédnutelná vodárenská věž v Michli. Dnes je nejlépe viditelná při výjezdu z města k dálnici D1, jinak splývá s místní zástavbou. Vybudovalo ji město Vršovice v letech 1906 až 1907 jako součást svého vodárenského systému. Proto se jí někdy říká i Vršovická vodárenská věž či Kotěrova vodárenská věž, pěkný je ale i název "štramák s buřinkou" :-)

Nejvýraznější součástí je věžový vodojem, k vodárně ale dále patří zemní vodojem, přečerpávací stanice a obytný dům. Komplex vodojemu tvořil celek s tzv. vršovickou vodárnou v ulici Vltavanů č.p. 229 v Braníku, kde byly jímací studně na vodu. Ty ale ležely v záplavové oblasti a po záplavách se voda z nich stávala závadnou. Právě vršovický vodovodní systém se tak stal pravděpodobně prvním vodovodním systémem v Československu, kde byla voda chlorována. 

Zatímco původní pražská, nuselská (s káranskou vodou) i vinohradská vodárna v Podolí byly zbořeny a nahrazeny dnešní podolskou vodárnou, branická část původní vršovické vodárny byla až do 60. let 20. století udržována jako rezervní zdroj pitné vody pro potřeby civilní obrany, od 70. let byla využívána jako sportovně-rekreační zařízení, později jako byty, sklady a dílny. 

Až do roku 1975 sloužil vršovický věžový vodojem v Michli přívodu vody z podolské vodárny v Podolí na území Braníka, Krče a Michle, do vodárenského komplexu na Vinohradech (v Praze 2, 3 a 10) a do Vršovic v Praze 10. Dnes svému účelu slouží pouze zdejší podzemní vodojem. 

Architektonickou úpravu všech budov vršovické vodárenské soustavy navrhl významný český architekt Jan Kotěra. Fasády jsou provedeny z neomítnutých cihel, věžový vodojem má měděnou střechu. Podobnou stavbu realizoval Jan Kotěra na počátku 20. století pro tehdejší okres Třeboň poblíž židovského hřbitova Na Kopečku. Obě pozoruhodné stavby, vysoké 42 m (Praha) a 32 m (Třeboň), dosud stojí.  

Nejdůležitějším článkem byl vlastní vodojem, plechový válec o průměru 10 a výšce 5 metrů. Kubatura nádrže je 500 m3, výška hladiny při maximálním naplnění byla 299 metrů nad mořem. Středem vodojemu se dá po úzkém žebříku dojít až do úplné špičky věže, která ovšem není veřejnosti přístupná, tak jako věž, správcovský domek i podzemní vodojem se dvěma komorami, z nichž každá má rozměry 13 x 13 metrů a obsah 12 000 kubíků, a která je přístupná během festivalu Open House Praha. 

Michelskou vodárenskou věž najdeme v lokalitě Na Zelené lišce, nazvané podle stejnojmenného zájezdního hostince, který tu v blízkosti stával.

Zájezdní hostinec Zelená liška (Grüner Fuchs) s namalovanou zelenou liškou ve štítě stával na severním rohu dnešních ulic Budějovická a Hanusova v místech domu, který zdědil jeho popisné číslo 64. Vznikl před rokem 1720, jižně od vsi Pankrác, vlevo od cesty z Prahy do Benešova a Českých Budějovic, navazující na Táborskou silnici v Nuslích a bylo možné v něm přepřáhnout koně a přenocovat. 

Název pochází od vyobrazení zelené lišky na dřevěném štítu, který původně visel venku nad vraty, později uvnitř hostince .... nade dveřmi u vchodu starý malovaný obraz na podlouhlém, obdélném a ozdobně vykrojeném prkně - zelená liška v postavení, jako kdyby se plížila za nějakou svůdně kynoucí kořistí. Obraz patrně velmi starý ...

Pojmenování Zelená liška má nejspíš základ ale v logičtějším názvu, a to Zelená líska. Líska představuje zdrobnělinu archaického slova lícha, označujícího úzký pruh pole. O tom hovoří nedaleké historické místní názvy Za lískem, U lísku a Pod lískem v Michli. 

Na konci 19. století usedlost koupila firma Saxl a vyráběla zde obuv. Od Saxlu koupil roku 1922 Zelenou lišku a přilehlé pozemky zbrojař Janeček, zakladatel firmy Jawa v Nuslích. Využil všechny prostory bývalého hostince a k nim přistavěl halu a další objekty. Továrna nesla název "Zbrojovka ing. F. Janeček" a kromě kulometů vyráběla pro válečné účely i ruční granáty. 

Budovy bývalého hostince i továrny byly zbořeny; továrna Jawa se přeměnila v roce 1963 na závod Polovodiče oborového podniku ČKD; na jejich místě vyrostly prodejní a administrativní budovy. Přestavěna, ale částečně zachována zůstala vstupní budova bývalé továrny Jawa na rohu ulic Budějovická a Hanusova. Naproti dnes stojí budova Generálního ředitelství cel.