Tuto stezku po dalších 10 mlýnech na kladensku, berounsku a unhošťsku jsem zdolala opět na kole tak, jako Mlýnskou stezku 1, trasa z Poteplí do Poteplí byla dlouhá 30 km.

1. Roučmídův mlýn (Podlipský mlýn)

První zastávkou byl Roučmídův mlýn (Bratronice č.p. 100), ačkoliv žádnému Roučmídovi nikdy nepatřil. Původně byl podle mohutné lípy nazýván Podlipský. Podle pověsti zde byl též vodní hamr a kovárna, kde se vyráběly zbraně pro valdštejnskou zbrojní manufakturu v Nižboru. Řemeslníkům v kovárně se říkávalo rotšmídi podle německého Rohrschmied (kovář vyrábějící děla nebo pušky). Začalo se tedy i kovárně říkat rotšmída nebo roučmída, místu i mlýnu toto označení zůstalo. 

Mlýn je dosvědčen teprve k roku 1795, kdy zde byl mlynářem Jan Hlavsa, v roce 1832 pak Jan a Kateřina Birnbaumovi, v pozemkové knize byl zapsán pod názvem Rohršmídský mlýn. Od roku 1863 mlýn drželi Václav a Alžběta Jenčíkovi, od roku 1879 syn Karel Jenčík s manželkou Augustou. Dne 16. července 1885 mlýn vyhořel, škoda byla 12 000 zlatých. Roku 1886 byl vlastníkem Karel Procházka, o dva roky později pak Anna Hofmannová. Roku 1891 drželi mlýn bratři Adolf a Vilém Hofmanovi. Roku 1904 odkoupil Adolf bratrův podíl. Roku 1917 vlastnila polovinu mlýna manželka Růžena Hofmanová.  Dne 7. května 1918 zde došlo k incidentu, kdy mlynář Vilém Hofmann vystřelil do davu lidí, rabujících mlýn a těžce zranil kladenského dělníka Václava Holečka z Rozdělova. V roce 1934 mlýn zdědily Helena a Vilemína Hofmannovy, kteří jej v roce 1936 prodaly Vojtěchu a Justině Jelínkovým. V roce 1946 na jedinou majitelku, Justinu Jelínkovou, byla uvalena národní správa, polovinu mlýnu odkoupil Ladislav Karlík. V roce 1956 byl mlýn znárodněn, v roce 1960 jej od státu odkoupil Karel Tykal, v roce 1972 jej zdědil syn Josef Tykal a ten jej v roce 1974 prodal Sboru požární ochrany na Kladně, který zde zřídil školící a rekreační středisko. Od roku 1989 je to školící středisko Ministerstva financí ČR. 

2. Mostecký mlýn

Další zastávkou byl Mostecký mlýn (Bratronice, bývalé č.p. 45). V malé vyvýšenině mezi bývalým penzionem s názvem Mostecký mlýn a malým domkem u potoka jsou zavezeny zbytky mlýna. Z mlýna kromě pomístního názvu zde zbyl jeden mlecí kámen na zahradě domku a malý mlynářský znak ve štítě tohoto domku. V domku žijí dosud potomci posledních mlynářů. 

První zmínka o majitelích mlýna Václavu a Barboře Bůžkových je z roku 1872, starší historie mlýna není známa. V roce 1898 vlastnil polovinu mlýna Bohumil Bůžek, který o rok později už vlastnil mlýn celý. V roce 1900 se oženil s Marií, které zapsal polovinu mlýna. V roce 1928 mlýn vlastnil Bohumil Bůžek ml. s manželkou Annou, v roce 1930 byl majitelem mlýna i elektrárny Antonín Zeman. V 60. letech 20. století mlýn vyhořel, majitelé byli manželé Plhalovi. Roku 1969 začal nový majitel s opravou mlýna, ale roku 1973 byl mlýn stržen, okolí mlýna zplanýrováno při stavbě nové silnice a mostu přes Loděnici, byl zasypán a srovnán náhon a zničena stavidla a vantroky. Roku 1975 manželé Plhalovi prodali mlýn k rekreačním účelům. 

Potomci mlynáře Zemana žijí v malém domku vedle bývalého mlýna, kde bývala hospoda. U domku stojí torzo klenutého mostku, strženého při povodni. 

3. Pokorného mlýn (Bezděkovský mlýn)

Třetí zastávkou byl Pokorného mlýn nebo-li Bezděkovský mlýn (Dolní Bezděkov č.p. 26). Původní mlýn u panského dvora zakoupil v roce 1904 od Františka Dubského za částku 2 000 zlatých Josef Pokorný, který jej vybavil na svou dobu nejmodernější technikou (turbína, naftový motor). Roku 1921 mlýn zdědila jeho dcera Anna, provdaná Neustupová, jejíž mimořádné zásluhy v období okupace 1939 - 1945 připomíná pamětní deska, pořízená vděčnými spoluobčany. V roce 1952 byl mlýn znárodněn, mlynářka Neustupová zde je pouze zaměstnancem. Roku 1954 bylo ukončeno mletí, ale až do roku 1963 se zde šrotovalo. Poté byl mlýna ukončen, místní JZD nechalo rozbít a vyvézt do štoru válcové stolice i turbínu. Mlýnský náhon byl zavezen. V roce 1990 byl zdevastovaný mlýn v restituci navrácen synu poslední majitelky Josefu Neustupovi, který mlýn opravil a dnes slouží jako skladiště.  

4. Nový mlýn (Jupovic mlýn)

Na adrese Družec č.p. 1, je mlýn založený patrně koncem 18. století, nejstarším majitelem byla rodina Švejcarova z Dolního Bezděkova (větev rodiny Švejcarovy ze Švejcarova mlýna v Družci č.p. 43). Roku 1850 byl mlýn prodán Durasovi, cukráři z Rakovníka, který se sám z Družce vystěhoval a roku 1855 prodal mlýn Františku Štillerovi z Rakovníka. Roku 1858 František Štiller koupil v exekuční dražbě Švejcarův mlýn č.p. 43 v Družci a Nový mlýn prodal za 11 000 zlatých Josefu Pánkovi ze Žiliny. Za Pánka mlýn značně zpustl. Roku 1880 Pánek prodal mlýn Josefu Vlasákovi z Družce č.p. 39 a sám se odstěhoval do Hýskova. V roce 1882 Josef Vlasák zemřel a mlýn zdědil jeho syn, který jej ihned prodal Tomáši Zachařovi z Kopaniny u Ledče. Od roku 1917 byl v držení rodu Jupů, odtud tedy název Jupovic mlýn. Josef Jupa, mistr tesařský z Unhoště, který pojal za manželku Rozálii Zachařovou, se do mlýna přiženil. V roce 1925 byla zřízena pila s katrem. V provozu byl mlýn do roku 1940, pila až do roku 1950. V roce 1940 přešel mlýn na syna Karla Jupu, tesaře. V roce 1947 Karel Jupa postavil nové nízké provizorní obytné stavení před vchodem do mlýna na severním břehu Kačáku, tam se i s rodinou přestěhoval. V roce 1959 manželé Jupovi nuceně bez náhrady darovali 12 ha pozemků čs. státu, které nadále obhospodařovalo JZD. V roce 1962 Karel Jupa prodal staré obytné stavení krajskému výboru Čs. Červeného kříže v Praze, ten zde zřídil kuchyni a jídelnu pro pionýrský tábor, zřízený ve svahu u lesa za mlýnem. Pila byla zbořena, turbína zničena a zasypána zeminou a zabetonována. V roce 1964 areál pionýrského tábora odkoupil n.p. KOVO, zahraniční obchod pro podnikový dětský tábor. Obytná část mlýna byla zbořena, zůstala pouze mlýnice. Mlýn byl elektrifikován, postaven nový betonový most přes Kačák. Po roce 1989 byl mlýn i s nuceně darovanými pozemky restituován rodině Karla Jupy, ti zde však již nebydleli, odstěhovali se do Kladna. Dětský tábor zanikl. V roce 1995 byl uzavřen průchod dvorem mlýna. V roce 2000 byl areál mlýna odprodán Jitce Schneiderové-Müllerové z Horního Bezděkova. Následně byl odprodán akciové společnosti Nový mlýn, která jej v roce 2002 nechala zbořit a začala zde stavět luxusní penzion ve stylu podnikatelského baroka. Dokončen však byl pouze obytný dům, zbytek byl v roce 2003 zakonzervován ve stadiu hrubé stavby. Později byl někdejší mlýn nabízen k prodeji. 

5. Otrhánkův mlýn (Votrhánkův mlýn)

Po cyklostezce od Nového mlýna jsem se dostala k Otrhánkovu mlýnu (Mlýnská 2, Družec). Mlýn je připomínaný v 1. pol. 17. století, původně byl v držení rodu Votrhánků, od roku 1798 jej vlastnil Jan Čech, mlynář na Votrhánkově mlýně podepisuje jako svědek smlouvu mezi obcí a Josefem Bukvohorským. V 60. letech 19. století je zmiňován Václav Čech, který měl mnoho dcer, ale jen jednoho syna Ferdinanda, kterého poslal na studie, proto mlýn prodal Babánkovi. Z utržených peněz dal jistou část svému zeti Josefu Opltovi, majiteli usedlosti č.p. 30, udělal si u něho doživotní výměnek, v roce 1897 zde ve věku 83 let zemřel. V roce 1853 Babánek zrušil a odstranil pilu. Zanedlouho potom se odstěhoval do Prahy a mlýn prodal Šrámkovi, mlynáři z Obořišťského mlýna u Dobříše, který jej koupil pro svého syna Josefa Šrámka za 14 000 zlatých. V roce 1872 Josef Šrámek prodal mlýn Čechovi (nebyl příbuzný se zdejšími mlynáři Čechy) z Mšeckých Žehrovic za 15 000 zlatých a odstěhoval se na Žižkov. V roce 1882 Čech předal mlýn dceři, přistěhoval se sem její manžel Antonín Duras, syn rolníka ze Mšece. Za něho mlýn zpustl. Antonín Duras prodal mlýn Eduardu Ratajovi a ten jej roku 1921 prodal Josefu Aldorfovi. Bohužel dne 11. dubna 1924 mlýn vyhořel, ale byl znovu postaven. Od roku 1952 bylo ukončeno mletí, zařízení bylo zakonzervováno Vojenskou správou jako strategická rezerva pro případ válečného konfliktu. Ve mlýně žil dál syn Jaroslav Aldorf. 

6. Švýcarův mlýn (Švejcarův mlýn, Štillerův mlýn)

V ulici Hlavní 43, Družec stojí mlýn doložený již k roku 1616, kdy jej vlastnil Lazar Švejcar. Mlýn byl v držení rodu Švejcarů až do roku 1849, kdy jen Antonín Švejcar prodal za 19 000 zlatých Karlu Párysovi z Prahy a sám se přestěhoval do Bratkovic. Karel Párys mlýn zadlužil a musel být prodán v exekuční dražbě. Roku 1858 mlýn koupil František Štiller, který se sem přestěhoval z Ryšína u Rakovníka a roku 1855 zakoupil i Nový mlýn. Nový mlýn následně prodal. Roku 1872 František Štiller mlýn rozdělil na dvě usedlosti - č.p. 43 a 86, původní dvůr byl přepažen zdí. K č.p. 43 připadla stodola před mlýnem, mlýn s obytným stavením, pila, polovina hospodářského stavení vlevo od vchodu a pozemek, na němž bylo mnohem později zřízeno koupaliště. K č.p. 86 připadlo obytné stavení z roku 1845, druhá polovina hospodářského stavení a všechny polnosti (přes 10 ha polí). Po rozdělení byla v pozadí dvora přistavěna nová zděná stodola, zřízen nový vjezd zadem okolo hospodářského dvora. Roku 1888 byl u vchodu postaven seník, který byl v roce 1966 zbořen. Č.p. 86 si ponechal František Štiller, č.p. 43 postoupil synu Eduardu Štillerovi. Roku 1877 František Štiller postoupil i č.p. 86 druhému synu Františkovi. Na konci 19. století Eduard Štiller prodal č.p. 43 bratru Františkovi z č.p. 86 a obě č.p. byla spojena zase v jednu usedlost. V roce 1916 František Štiller mlýn postoupil svému synu Eduardovi, číslo bylo opět rozděleno, neboť č.p. 86 bylo postoupeno synovci své manželky Františku Součkovi z Lidic, učiteli měšťanské školy v Kladně. 

V roce 1928 bylo u mlýna zřízeno koupaliště, první v širokém okolí, tzv. Štillerák. V roce 1929 Eduard Štiller předal polovinu mlýna č.p. 43 svému synovci Františku Štillerovi (poslední mlynář) a druhou polovinu jeho manželce Jarmile. Synovec František postoupil svou polovinu mlýna dcerám Jarmile, provdané Šulcové v č.p. 29 a Lence, provdané Jedličkové v Uničově na Moravě. V letech 1937 - 1940 byl mlýn zcela zbořen a vystavěn nový. V Roce 1947 byl u č.p. 43 přestavěn vjezd a kůlna z roku 1892, na jejich místě vyrostla jednopatrová budova, jejímž středem v přízemí vede průjezd do dvora. 

K 1. lednu 1955 došlo ke znárodnění koupaliště u mlýna, majitelem se stalo MNV v Družci. V roce 1959 byl znárodněn i mlýn, převeden byl pod n.p. Mlýny a pekárny Pardubice. V roce 1966 bylo znárodnění mlýna upraveno, vyňata byla obytná budova s drobnými hospodářskými budovami a navrácena manželce Jarmile Štillerové a dcerám Jarmile a Lence. Koupaliště, mlýn, skladiště s garážemi a velké hospodářské budovy zůstaly národním majetkem. V roce 1967 byl ukončen provoz mlýna a zařízení udržováno v zakonzervovaném stavu v pohotovosti pro vojenskou správu. V roce 1989 svazáci z ONV Kladno a Ocelárny 2 Poldi Kladno zde plánovali zřízení malé vodní elektrárny, majitel Mlýnský průmysl s.p. podmínil její zřízení demontáží mlýnského zařízení. S výjimkou součástí vodní turbíny tak bylo veškeré dřevěné i kovové zařízení vytrháno a vyházeno na dvůr. Projekt malé vodní elektrárny se nakonec nerealizoval. V roce 1992 byl mlýn navrácen v restituci sestrám Štillerovým. V roce 2002 majitelky mlýn i s pozemky, nádržkou a koupalištěm prodali Miloslavu a Haně Voráčkovým z Kladna, mlýn ale nadále chátral. 

od roku 1858 Štillerů.1937 původní mlýn zbořen a 1937 - 1940 vystavěn znovu. 1959 znárodněn, 1967 ukončen provoz, zařízení, ponechávané jako strategická záloha pro případ války, bylo 1989 sešrotováno. 1992 navrácen v restituci, v dnešní době však ve špatném stavebním stavu. 

7. Syrových mlýn (Tůmův mlýn)

V Žilině č.p. 1 najdeme mlýn Syrových. Obytné stavení je napojeno na mlýnici, která přechází v chlévy. Budova je ve tvaru L. Uzavřený obdélníkový dvůr je ohraničen zachovalou vysokou zdí. Mlýn se dnes nachází v areálu lomu a je oficiálně nepřístupný. 

V roce 1930 a 1939 je jako vlastník a mlynář zapsán František Tůma. 

8. Zlivský mlýn

Od mlýna Syrových přes kamenolom jihovýchodním směrem leží na adrese Lhota 99 (dříve č.p. 22) Zlivský mlýn. V roce 1840 byl majitelem Václav Danda, v roce 1930 pak František Dubský. Je až s podivem, že tak malý potůček dokázal utáhnout dva mlýny. 

9. Kyšický mlýn (Šmídův mlýn)

Nejstarší zápis o tomto mlýně je z roku 1854, kdy zde v Chyňavě č.p. 237 (dříve č.p. 157) již hospodařili členové rodu Trejbalova. Mlýn je však zachycen již na mapě I. vojenského mapování z let 1764 - 1768 a následně i na indikační skice z roku 1840. V roce 1840 jej vlastnil Václav Trejbal z Unhoště, v letech 1854 - 1864 František Trejbal, po něm do roku 1890 Karel Trejbal a po něm do roku 1898 jen syn Karel Trejbal ml. V roce 1898 mlýn kupují manželé Václav a Marie Šmídovi, Karel Trejbal si zde až do smrti vymínil výměnek. V roce 1925 jej vlastní Václav a Jana ˇŠmídovi.

Po tři generace členové tohoto rodu mleli ve svém mlýně, až v roce 1829 zde vypukl požár, který zničil prakticky celou usedlost. Přestože noví majitelé Šmídovi postupně obnovili jak nemovitost, tak i hospodářské budovy, mlít se zde již nezačalo. Z mlýna se stal statek s penzionátem, který v létě pravidelně hostil návštěvníky z Prahy. Podoba objektu se od roku 1928 nezměnila, stejně jako se nezměnilo ani jeho okolí - objekt leží na samotě, stranou od jiných nemovitostí, v lukách, na kraji lesa. 

10. Dědkův mlýn (Křížův mlýn, Křížový mlýn)

Na adrese Unhošť č.e. 488 (dříve č.p. 178) najdeme Dědkův mlýn, který byl přebudován na výrobnu houslí. Pojmenován je po mlynáři Martinu Dědkovi, jinak také zvaném Suchý mlynář, o kterém se písemné zprávy zmiňují v 1. pol. 18. století. V roce 1840 byl mlynářem Václav Jahoda, v roce 1875 mlýn vlastnili manželé Štíbrovi, roku 1880 Josef a Marie Grunclovi. V roce 1897 byl mlýn prodán v exekuční dražbě s vyvolávací cenou 27 091 zlatých a zakoupil jej Karel Špaček, Grunclovi zůstali jako nájemci. V roce 1904 Grunclovi zakoupili mlýn v Sakách, nový majitel je Václav Štěpánek. V roce 1908 jej vlastní Václav a Kateřina Štěpánkovi. Vedle mlýna byla postavena pila. 

V roce 1930 byl majitelem mlýna, pily a polního hospodářství Václav Štěpánek z č.p. 178. V roce 1947 prodal Štěpánek mlýn Josefu a Marii Neprašovým, ti jej pronajali švagru Žiakovi. V roce 1950 byl mlýn znárodněn, byla zde sezónní prodejna Jednoty. Po roce 1989 zchátralé stavení mlýna změnilo nejen svoji podobu, ale i svůj účel. Dnes se v tomto objektu vyrábějí housle. V minulosti byl mlýn také nazýván Křížový, důvod jsem nezjistila. V letní sezóně funguje ve mlýně pivovar a občerstvení. Mlýn byl přestavěn ve stylu podnikatelského baroka, před západním průčelím je instalováno vodní kolo.