V okrese Kroměříž ve Zlínském kraji na hranici mezi Hanou a Valašskem na řece Rusava leží město Holešov, který se utvořil na starobylé křižovatce dvou bočních tras tzv. Jantarové stezky. 

Jantarová stezka je označení prastaré obchodní trasy spojující sever Evropy (pobřeží Baltu) s civilizačním centrem kolem Středozemního moře. Jantar, jakožto důležitá komodita a vysoce ceněná surovina s magickou mocí, která dala komunikaci jméno, byl po této trase dopravován od Baltu na jih, do Itálie, Řecka a dále Egypta) dlouho před naším letopočtem a po něm. Třebaže ze severu byl dovážen především jantar, předmětem obchodu byly i jiné suroviny jako med, kožešiny, snad i otroci; z jihu pak to byly luxusní výrobky středomořských dílen. 

V katastru dnešního Holešova byla objevena neolitická osada, tj. sídlo trvalé povahy nejstarších zemědělců (asi 7 - 6 tisíc let př. n. l.) Vlastní centrum Holešova je víceméně trvale osídleno od doby bronzové, jak dokládají objevená pohřebiště (asi 2 000 př. n. l.).

První písemná zmínka pochází z roku 1141 a vztahuje se k osadě jménem Golesouicí (tj. Holešovici). Už v roce 1275 se obec uvádí jako Holesow. Obec byla původně biskupským majetkem, za Přemyslovců ale byla povýšena na městečko a později (roku 1322) na město. Měšťanské domy na náměstí mají zachované gotické a renesanční sklepy, nejstarší spolehlivě datovaný do roku 1480. Někdy před rokem 1371 Holešov získal Matouš ze Šternberka, který byl zakladatelem lukovské a holešovské větve pánů ze Šternberka. Šternberkové drželi město až do roku 1574. V časech reformace byl rušným centrem Jednoty bratrské i luteránů. Katolický Holešov však byl při vpádu Lisovčíků na Moravu ušetřen, přestože okolí bylo vypleněno. V letech 1616 - 1620 byl posledním působištěm Jana Sarkandera (budoucího světce) před tím, než byl zatčen u Troubek pro zemězradu a umučen v Olomouci. O radostech a strastech Třicetileté války informuje zachovalý deníček holešovského měšťana. Poté Holešov získal pobělohorský zbohatlík a zemský hejtman Johann z Rottalu a učinil jej svou rezidencí, jeho nástupci pak významným kulturním centrem. S tím souviselo velkorysé budování zámku a zámecké budovy, která v lepších časech mohla směle konkurovat zahradám kroměřížským.

V meziválečné době zanechal v Holešově výrazné stopy v podobě dvou děl také slavný architekt Bohuslav Fuchs, který zde dříve studoval na gymnáziu. Holešov se též stal útočištěm ultraortodoxních Židů včetně několika věhlasných kabalistických učenců, což z něj v následujících staletích učinilo poutní místo ortodoxního judaismu, na druhou stranu se negativně podepsalo na soužití menšiny s většinou. Mimo jiné i díky této menšině prof. Tomáš Garrigue Masaryk úspěšně kandidoval do říšského sněmu za volební okrsek valašský. Po vzoru průmyslové výstavy v Praze, se i v Holešově konala výstava, která se stala nejvýznamnějším hospodářsko-kulturním podnikem na východní Moravě před I. světovou válkou. Bezprostředně po skončení války se v Holešově odehrál poslední protižidovský pogrom v českých zemích před II. světovou válkou. Na počátku 20. let 20. století vzniklo v Holešově nejprogresivnější české fašistické hnutí, z něhož se později změnou názvu stala Národní obec fašistická.

Koncem třicátých let 20. století se Holešov stal posádkovým městem, čs. posádku elitních hraničářů však brzy vystřídala německá Schutzpolizei. V kasárnách se pak pořádala školení a výcvik příslušníků Schutzpolizei i protektorátního četnictva. Později na tuto tradici navázal komunistický režim zřízením Vysoké školy SNB, zahrnující i výcvikový prostor pro příslušníky pohraniční stráže. Ještě později na tuto "tradici" navázalo zřízení Vyšší policejní školy a Střední policejní školy MV v Holešově, která je co do velikosti a rozsahu činnosti řazena mezi tři největší policejní školy v ČR. Když se 21. srpna 1968 objevily brzy ráno před kasárnami v Holešově sovětské tanky, velitelé tamních výsadkářů je odmítli dovnitř vpustit. Gardový tankový prapor se do kasáren, ve kterých sloužilo zhruba 700 členů 7. výsadkového pluku zvláštního určení, nedostal ani v následujících dnech. V celém Československu šlo při srpnových událostech o zcela ojedinělý čin. 

Na místě bývalého vnitrostátního veřejného letiště vznikla Strategická průmyslová zóna Holešov.  Poválečná existence civilního letiště přinesla Holešovu několik mistrů světa ve sportovním parašutismu. Zdejší Kynologický klub se věnuje výcviku psů, agility a obranám, popř. dalším výcviku.

Nejvyšší člověk, který podle dochovaných údajů kdy v českých zemích a v Holešově žil, zemřel a je pochován, tzv. hanácký obr Josef Drásal (nar. 4. července 1841 v Chromči, zemř. 16. prosince 1886 v Holešově), dal své jméno nejobtížnějšímu bike maratonu ČR, který každoročně startuje z holešovské zámecké zahrady. Narodil se v chudé rodině brusiče jehel Johanna Drásala a jeho manželky Magdalén jako třetí z jejich šesti dětí. Dorostl do výšky cca 241 cm; žádný hodnověrný doklad o jeho výšce se sice nedochoval, lze ji však poměrně přesně stanovit z kosterních pozůstatků (kopie jeho kostry je uložena v Anatomickém ústavu lékařské fakulty Masarykovy univerzity v Brně). Za jeho abnormálním vzrůstem stála zřejmě nadměrná produkce růstového hormonu, způsobená poruchou podvěsku mozkového; tato porucha ho asi dvacet let živila, když Josef vystupoval jako varietní a cirkusová atrakce po celé Evropě (dokonce i před francouzským císařem Napoleonem III.) a dostal se až do Turecka. Kromě výšky proslul ovšem i silou a samozřejmě i mimořádnou chutí k jídlu, kterou se mu údajně jen málokdy podařilo zcela uspokojit. Jako většinu lidí, vybočujících z normálu, i jeho trápily komplexy, za svou výšku se styděl a chodil nahrbený, později však, když začal být známý a živil se jako atrakce, byl na svoji výšku naopak hrdý. 

O jeho síle se traduje řada historek: dovedl prý zvednout převrácený vůz naložený plně obilím či porazit rukou vola a zase ho zvednout; kámen, který by se musel přepravit povozem s voly, dokázal sám přenést; rváče v hospodě prý posbíral do náruče a vynesl je ven; při vystoupení před Napoleonem III. měl na velký stříbrný podnos naskládat několik trpaslíků a přinést je císaři.

Podle některých zdrojů Drásal zemřel ve věku 45 let na souchotiny. V úmrtním listu byla ale jako příčina smrti uvedena choroba ledvin. Ještě za jeho života projevilo Britské muzeum zájem o jeho kostru. Drásal to však odmítl, chtěl být pochován v Holešově a v poslední vůli si vymínil po smrti pokoj a na svém hrobě umístění kamene své velikosti. Toto přání však nebylo naplněno - jeho pozůstatky byly třikrát exhumovány a v roce 1967 bylo provedeno i antropologické vyšetření, které ukázalo, že Drásal trpěl vzácným onemocněním, které bylo příčinou nejen jeho abnormálního vzrůstu, ale i příčinou jeho předčasné smrti. V celosvětovém měřítku byl Josef Drásal  patnáctým nejvyšším člověkem, v Evropě pak obsadil desáté místo.

K výrazným rysům města patřila od 15. století do 40. let 20. století početná židovská komunita. Za nejstarší zmínku o přítomnosti židovského obyvatelstva v Holešově je považována zpráva v zemských deskách moravských z roku 1391, podle níž měl jistý Žid Pešek z Brna získat dvůr v Kostelci u Holešova. Avšak skutečný počátek židovské komunity souvisí až s vypovězením Židů z královských měst v roce 1454. Židovská obec pod ochranou holešovské vrchnosti patřila k nejvýznamnějším na Moravě. Největšího počtu dosáhlo zdejší ghetto v roce 1848 (1 694 obyvatel, tj. 31 % tehdejší populace Holešova). Tehdy se také stalo samostatnou administrativní jednotkou. "Židovský Holešov" (tzv. "Židovna") pak existoval až do roku 1919, kdy byla obě města spojena v jedno. 

Židovská komunita v Holešově se stala několikrát obětí pogromů či protižidovských bouří. Dne 5. dubna 1774 bylo ghetto vydrancováno po vraždě křesťanské lehké dívky, která vydírala Žida Abrahama Arona. Byly vyrabovány téměř všechny židovské domy v ghettu včetně Staré synagogy. 

Ve dnech 22. - 24. října 1899 došlo k dalším protižidovským-protiněmeckým násilnostem, které nepřímo souvisely se zrušením Gautschova jazykového nařízení (neúspěšný pokus zrovnoprávnit češtinu s němčinou). O šábesu 21. října židovská obecní policie brutálně zasáhla proti českým provokatérům, na což většinové křesťanské obyvatelstvo následujícího dne odpovědělo násilnými útoky proti židovským obchodům a bytům. Při střetech s četnictvem a armádou byli 22. října 1899 zastřeleni řezník Augustin Prusenovský, dělník v sodovkárně Alois Turna a manželka obchodníka s dobytkem Františka Halašková. Čtvrtá oběť, obuvnický pomocník Albín Kudlík, zemřela na následky bodnutí bajonetem 25. října. Všichni čtyři byli katolíci. Dalších 37 osob bylo zatčeno z nich 13 bylo následně odsouzeno pro zločin veřejného násilí k násilí k vězení v rozmezí trvání 1,5 - 13 měsíců. Z příslušníků židovské stráže, kteří násilí zahájili, bylo 6 odsouzeno za lehké ublížení na těle k trestu vězení v délce až 3 týdny. 

Nejznámější holešovský pogrom se udál 3. a 4. prosince 1918. Bylo při něm vydrancováno 50 domácností a pálen majetek holešovských Židů. Dva lidé při něm přišli o život. Vše začali vojáci vznikající Československé armády, patrně z ostravské posádky, k nimž se posléze přidalo i křesťanské holešovské obyvatelstvo. Vojáci v rámci rabování zastřelili Huga Grätzera a ubodali Hermanna Grünbauma, shodou okolností jejich bývalé spolubojovníky, kteří se jen nedávno vrátili z bojů v I. světové válce a kteří byli zavražděni, když bránili svůj majetek. Pogrom zastavil až příchod vojska z Kroměříže. Podle jiné verze se vojenská jednotka z Kroměříže pogromu aktivně účastnila, proti pogromu zakročila až vojenská jednotka z Brna.

Židovská komunita zanikla během holokaustu. Po válce, kterou přežilo jen asi 9 % obyvatel židovského původu, byla nakrátko obnovena náboženská obec, ale nakonec byli zbývající členové podřízeni ŽNO v Brně. Poslední příslušník zemřel v roce 1986. V současné době usiluje občanské sdružení o obnovení židovské kulturní tradice ve městě i o obnovení náboženské obce. 

Po zničení Nové synagogy nacisty v roce 1941 se do dnešních dnů zachovala Šachova synagoga. Ta je unikátní renesanční stavbou s významnou vnitřní výzdobou polského stylu a instalovanou výstavou "Židé a Morava". Druhou židovskou památkou je židovský hřbitov s nejstarším zachovaným náhrobkem z roku 1647. Mezi nimi je nejznámější tumba rabbiho Šabtaje ben Me´ir ha-Kohena (1621 - 1663), zvaného Šach, kterou každoročně navštěvují stovky ortodoxních Židů z celého světa. V areálu hřbitova je i rekonstruovaná obřadní síň se seznamem obětí holocaustu a židovských vojáků padlých za I. světové války.

Kulturní památky v Holešově:

- zámek

- kostel Nanebevzetí Panny Marie

- kostel svaté Anny - původně modlitebna Jednoty bratrské, později sloužil jezuitům a pak trinitářům, dnes v barokní podobě

- kaple svatého Kříže z roku 1662

- kaple svatého Martina

- morový sloup u kostela z počátku 18. století, vysoký 7 metrů

- Zemanova kovárna

Zámek Holešov

Zmínky o tvrzi v Holešově, coby feudálním sídle, pocházejí již z roku 1245, v souvislosti s biskupským leníkem Hugem z Holešova.

V době husitských válek byla tvrz dobyta a zničena. Poté se panství dostalo do držení Šternberků, kteří vybudovali novou tvrz, patrně obehnanou vodním příkopem, jejíž pozůstatky se částečně dochovaly v suterénu a přízemí dnešního zámku. Tvrz byla s největší pravděpodobností obehnána vodním příkopem. 

Před rokem 1574 byla gotická tvrz přestavěna na renesanční zámek. Začátkem 17. století vlastnili zámek bratři Haugwiczové baroni z Biskupic (Václav, Jan Vilém, Jan Bartoloměj, Alexander Jošt), synové moravského zemského hejtmana Hanuše Haugwicze z Biskupic (1517 - 1582). Na konci třicetileté války však byl zámek vypleněn a vypálen Švédy. Zničené panství v roce 1651 zakoupil Jan hrabě z Rottalu, jenž zde zřídil rodové sídlo. Hrabě Rottal započal s přestavbou zámku v honosné sídlo, kterou byl pověřen vídeňský architekt Filiberto Lucchese.

Panství holešovské, které Václav Eusebius, kníže z Lobkovic, prodal roku 1650 Janovi, hraběti  z Rotálu, zůstalo v držení tohoto rodu až do roku 1763, kdy připadlo dcerám Františka Antonína, hraběte z Rotálu. Roku 1770 převzala celé panství Marie Barbora, provdaná hraběnka Erdödy. Když její syn Karel hrabě Erdödy roku 1833 předal Holešov své dceři Barboře, provdané hraběnce Bruntálské z Vrbna, přešel Holešov do vlastnictví hrabat z Vrbna. Po tragické smrti hraběte Rudolfa Wrbny (1892 - 1936) se dostal holešovský zámek do složitých vlastnických poměrů a v roce 1940 byl prodán zemskému úřadu v Brně. 

Za správy hraběte Rottala probíhal na zámku v Holešově velmi čilý kulturní ruch. Holešovský zámek byl jedním z kulturních center na Moravě, kde se aktivně pořádala představení italské barokní opery. Společně s dalšími podobnými centry, zámky v Kroměříži (sídlo olomouckého arcibiskupa), Vyškově, Jaroměřicích nad Rokytnou, či Mikulově. Jedním z nejvýznamnějších skladatelů, kteří na zámku působili, byl František Xaver Richter.

Kostel Nanebevzetí Panny Marie

Na náměstí v Holešově stál gotický kostel s farou a hřbitovem obehnaným zdí už ve 14. století. Pod patronací šlechtického rodu Rottalů, majitelů výše zmíněného zámku a panství, byla koncem 17. století na stejném místě zahájena stavba nového kostela. Stavba byla dokončena roku 1708, v dalších letech byly prováděny úpravy interiéru. Kostel Nanebevzetí Panny Marie byl slavnostně vysvěcen 26. července 1735 olomouckým biskupem hrabětem z Egkhu a Hungersbachu. 

Ve 40. letech 18. století byla vybudována Černá kaple, pohřební hrobka rodiny Rottalů a Vrbnů. Černá kaple nese jméno podle převládající barvy, která je kombinací černého a šedého imitovaného mramoru na stěnách. V bočních nikách jsou na protilehlých stranách umístěny sochy F.A. Rottala a jeho první ženy Marie Cecilie v nadživotní velikosti. Do kaple byla z hlavní lodi přemístěna skupina cechovních postavníků z konce 18. a počátku 19. století, které byly dříve připevněny na bocích lavic, v nichž sedávali příslušníci jednotlivých řemeslných cechů. Tyto insignie symbolizovaly jednotlivé cechy a dokládaly skutečnost, že cechy pečovaly o společnou účast při náboženských slavnostech a vychovávaly tak i tovaryše a učedníky ke kázni a ke katolickému vyznání. Každý cech měl svého svatého patrona, který s příslušným řemeslem souvisel. Obraz světce zdobil cechovní prapor (korouhev) a také postavníky na svíce. Postavník byl asi 3 metry dlouhá tyč, na jejímž vrcholu byla hlavice s atributy cechu, heraldickými znaky nebo figurkami vystihujícími řemeslo. 

Při opravě kostelní věže roku 1924 byly nalezeny doklady o předchozích opravách, soubor mincí z 18. století a zprávy o minulých událostech. Ve farním kostele se původně nacházelo pět zvonů. V roce 1942 musel být největší zvon Maria odvezen na vojenské účely, spolu s ním také menší umíráček a sanktusník. Ve věži zůstaly jen dva zvony, sv. Jakub z roku 1596 a sv. Václav z roku 1597, které mají renesanční výzdobu doplněnou znaky města Holešova a erby rodu Žerotínů. 

Kostel je obklopen vzrostlými lipami, jeho délka je 45,5 metrů, šířka 24,65 metrů a výška věže je 51,2 metry. 

Kostel sv. Anny

Tento kostel byl postaven na místě původní bratrské (jezuitské) modlitebny ze 16. století, která stála v bezprostřední blízkosti zámku. V roce 1584 k ní byla přistavěna renesanční věž. Po příchodu jezuitů do Holešova během rekatolizace, dal majitel panství Ladislav Popel mladší z Lobkovic modlitebnu přeměnit na katolický kostel zasvěcený svaté Anně. Kostel vysvětil 15. května 1616 olomoucký biskup František z Ditrichštejna, farářem byl jmenován Jan Sarkander. V tomto období byl ve 2. patře věže vybudován klenutý depozitář. Po odchodu jezuitů z Holešova kostel od roku 1626 chátral, pouze o některých svátcích se v něm konaly bohoslužby a církevní slavnosti. 

O obnovení kostela rozhodl hrabě František Antonín z Rottalu, který jej nechal přestavět v letech 1742 - 1748. Přistavěna bylo nové kněžiště se sakristií a oratoří v patře, pod lodí upravena krypta a pořízena nová vnitřní výzdoba. Ke kostelu bylo v roce 1747 přistavěno klášterní křídlo o několika pokojích, s jídelnou a kuchyní pro pět příslušníků řádu trinitářů. 

Od pol. 50. let 19. století až do 30. let 20. století mělo v areálu sídlo hejtmanství rozlehlého okresu Holešov. Po válce se nehygienické a neobyvatelné byty dočkaly oprav. V této souvislosti byla objevena v kapli svatého Kosmy a Damiána původní nástropní malba Josefa Františka Pilze s motivem Svaté Trojice a řadou světců spojených s řádem Trinitářů. Další malby pak byly nalezeny v rokovém stylu na bočních zdech, špaletách oken a v nice bočního oltáře. 

Zemanova kovárna

Za vlády Rottalů byla v polovině 16. století vystavěná stará panská kovárna. Stojí naproti hostinci na Holajce. Kovárna je nazývána Zemanova podle majitelů, kteří ji vlastnili desítky let. I když budova slouží jako muzeum, původní vybavení je stále funkční. Od roku 1988 je chráněna jako kulturní památka.

Kovárna stávala na místě vedle zámku již od roku 1550. Byla majetkem vrchnosti, až manžel poslední dědičky rodu Rottalů, Ludvík Rudolf Erdödy, ji prodal soukromníkovi, kováři Václavu Gargulákovi. Roku 1847 ji odkoupil Jakub Zeman. Velkého rozkvětu se kovárna dočkala za vlády posledních držitelů Holešova z rodu Bruntálských z Vrbna. Posledním kovářem z tohoto kovářského rodu byl Emil Zeman, který podle pamětníků do kovárny docházel do roku 1953. Pak zůstala kovárna opuštěná a začala chátrat, dokonce se uvažovalo o její demolici. Záchrany kovárny se ujal turistický odbor místní tělovýchovné jednoty. Turisté dostali kovárnu do správy v roce 1968 a podařilo se ji opravit k dalšímu užívání. Posledním kovářem, který v kovárně vykonával kovářské řemeslo, byl místní rodák Pavel Ševeček, který získal mnohá národní i mezinárodní ocenění za své luxusní nože vyráběné z damaškové oceli. 

V kovárně o rozměrech 4 x 5 metrů je uchováno zařízení z 19. století: výheň, kovářský měch, vrtačka, ruční lis a řada nářadí - kovadlina, měch, sada kleští atd. Jsou tu i ukázky výrobků. Od poloviny roku 2012 je zde expozice Malého muzea kovářství. 

Přímo pod ohništěm se nachází vstup do chodby, kterou se dalo projít do Hostince na Holajce a na náměstí sv. Anny a do zámku. Podle pověsti tudy hrabě chodil za kovářem hrávat karty a hraběnka zase z jiných důvodů. Chodba je asi po 15 metrech zavalena.

Jednou z nejhonosnějších částí města, v posledních letech však dělala spíše ostudu, je areál panského pivovaru. Pivovar nechal na konci 17. století vystavět majitel zdejšího panství Jan Kryštof z Rottalu. Hrabě, který byl i úspěšným podnikatelem, zásoboval pivem své poddané. Pivo z Holešova odebírali lidé od Bystřice po Tlumačov, jako poddaní ani nemohli jinak. Vařit vlastní pivo nesměli. Budovu zřejmě projektoval architekt Giovanni Pietro Tencalla, který měl mimo jiné na starosti také přestavbu kroměřížského zámku. 

Vespod budovy bylo výrobní zázemí, nahoře vznikly obytné místnosti. Je zde několik desítek klenutých raně barokních sálů. Zatímco menší pivovary investovaly do nových technologií, v Holešově na to neměli prostředky. Ekonomický úpadek pokračoval i za Vrbnů, kteří panský pivovar převzali na konci 19. století. Vrbnové začali pivovar pronajímat, ale úroveň se nezlepšila. Zatímco jinde přešli na ležáky plzeňského typu, v Holešově bylo k dostání kalné pivo vyráběné zastaralými technologiemi. Po smrti posledního majitele z rodu Vrbnů v roce 1936 odkoupili pivovar tehdejší nájemci. Pivo se tu vyrábělo ještě na začátku 60. let, do roku 1973 tu pokračovala výroba sladu. Poté přišel definitivní úpadek celého areálu. 

Dnes je celý areál opraven, nabízí hotel, restauraci, byty i služby. U vstupu do restaurace stojí kovová socha nejvyššího Čecha "obra" Josefa Drásala. Čepuje se tankový Budvar a krnovská Nachmelená opice. 

Vysoký pivovarský komín slouží dnes jen jako zázemí pro hnízdiště čápů.