Nižbor
Nižbor je obec nacházející se ve Středočeském kraji, necelých 7 km severozápadně od Berouna. Obec leží v Křivoklátské vrchovině, v údolí řeky Berounky.
Nižbor leží na místě, kde se kříží poledník (14 ° v.d.) a rovnoběžka (50 ° s.š.), tento průsečík se nachází uprostřed obce, jen několik metrů severně od zámku.
První písemná zmínka o Nižboru pochází z 27. září 1265, kdy král Přemysl Otakar II. vydal na zdejším hradě zakládací listinu města Poličky. Z původně německého jména Miesenburg, čili "hrad na Mži" se postupně (Myzburk, Nyžburt) vyvinul nynější český název Nižbor. Základem obce se stala železná huť, založená v roce 1512 rytířským rodem Ottů z Losu. Ti měli tehdy v držení i hrad. Lidé přicházeli za prací a stavěli si v okolí hutě domy. Jelikož již jednu huť provozovali v nedalekém Hýskově, nazvali tu zdejší Nová Huť. Konec chodu železárny způsobila velká povodeň roku 1872 a pád vídeňské burzy roku 1873. Obec se od 16. stol. do roku 1925 jmenovala Nová Huť, mezi lety 1925 - 1946 Nová Huť pod Nižborem a teprve od roku 1946 nese současný název Nižbor.
V roce 1932 zde byl poštovní úřad, telegrafní úřad, telefonní úřad, četnická stanice, katolický kostel a tyto živnosti a obchody: biograf Sokol, obchod s cukrovinkami, galanterie, 2 holiči, 4 hostince, kolář, Dělnický konsum, kovář, 2 krejčí, 2 obchody s lahůdkami, lihovar, 2 obuvníci, 2 pekaři, pila, povoznictví, 2 pojišťovací jednatelství, porodní asistentka, 8 rolníků, 2 řezníci, sklárna, 7 obchodů se smíšeným zbožím, 2 stavební družstva, obchod se střižním zbožím, 3 trafiky, 2 truhláři, 2 velkostatky (Fürstenberg, Správa státních lesů), 2 obchody s uhlím, 3 zahradnictví.
K Nižboru patří ještě část Stradonice a Žloukovice.
Významným průmyslovým podnikem v obci je sklárna, jejímž majitelem byl bývalý senátor Jiří Rückl. Sklářský rod Rücklů zde zahájil provoz v roce 1903, kořeny Rücklů je možno vysledovat až do 17. stol. Sklárna se brzy stala známou v celé Evropě, v několika zemích měla i své zastoupení. V té době Rücklové vlastnili ještě sklárnu ve Včelničce a Skalici. Pro výběr místa na sklárnu bylo určující, že v okolí byl dostatek palivového dřeva a blízko i uhlí a železnice. Sklárna byla po 2. světové válce znárodněna dle dekretu prezidenta Beneše č. 100, do soukromých rukou se vrátila až po roce 1989. Vyrábí se zde olovnatý křišťál.
Nedaleko od Nižboru se do řeky Berounky vlévá potok Vůznice, který protéká stejnojmennou přírodní rezervací.
