Nymburk

Bývalé královské město Nymburk leží na řece labi, 45 km východně od Prahy. Území města bylo osídleno již v pravěku, a v některých jeho obdobích zde stálo hradiště. Osídlení se koncentrovalo přibližně v prostoru mezi Kostelním náměstím a náměstím Přemyslovců. Nejstarší opevnění zde pravděpodobně vzniklo v eneolitu a vybudovali je příslušníci lidu řivnáčské kultury. Nesporné archeologické stopy opevnění spojované s nositeli lužické kultury pochází z mladší doby bronzové. Pravděpodobná je existence hradiště také v době halštatské. místo bylo osídleno i v závěrečné fázi raného středověku, ale není jasné, jestli zde v té době stálo hradiště nebo pouhý dvorec. 

Královské město Nymburk vděčí za své založení Přemyslu Otakaru II. Přesné datum, kdy bylo započato s výstavbou Nymburka, však dodnes není úplně známo. V současnosti je za vznik města přijímán rok 1275. Již na konci 18. století bylo prvními osvícenci odmítnuto založení města (Vícemílova) roku 779, jak je uvedeno v bájeslovné Hájkově kronice. O století později bylo vyloučeno datum 1219 (vztahuje se k Litoměřicím) a později i rok 1257, k němuž se vztahuje nejstarší dochovaná listina o městě Nymburce vydaná pro zdejší dominikánský klášter. Historický výzkum toto datum zcela jistě vyloučil a naopak klade vznik listiny pro dominikánský klášter až na samý sklonek vlády krále Přemysla Otakara II., přesněji mezi 25. listopad 1274 a 21. listopad 1276. Proto se rok 1275 jeví jako nejpravděpodobnější datum, kdy král uložil lokátorovi Konrádovi (někdy se uvádí Kunrátovi), aby vyměřil a zřídil město Nymburk. 

Název Nymburk je odvozen od slova Neuenburch (Nový hrad), podle Hájkovy kroniky ze 16. století se Nymburk dříve jmenoval Vícemílov, hanlivě jako Svinibrod, a to údajně z důvodu, že se zde na druhé části, dnes za Labem, pásly svině (divoká prasata). Král zde usadil na břehu Labe dominikánský řád. Nymburk, jak i ostatně název napovídá, založili němečtí a holandští kolonisté. Český jazyk v Nymburce převládl nad německým jazykem až v 1. pol. 15. století v době husitských válek. 

Samotné založení bylo nicméně pravděpodobně dokončeno až za vlády krále Václava II. Za Václava II. došlo též k výstavbě gotického chrámu sv. Mikuláše (dnes kostel sv. Jiljí) a dominikánského kláštera. Město bylo obehnáno hradbami z pálených cihel s asi padesáti věžemi a obranným příkopem (Vala) napájeným z Labe. Součástí hradeb byly čtyři městské brány a branka k řece. Na západ vedla brána Svatojiřská, na severozápad Velelibská či též zvaná Boleslavská, na severovýchod Bobnická brána a na jižní straně stála Mostecká neboli Labská brána, na kterou navazoal dřevěný most přes Labe. Dřevěný most byl nahrazen roku 1912 dnešním železobetonovým. 

Město bohatlo díky tomu, že leželo na křižovatce obchodních cest a získalo řadu královských práv a privilegií. Během husitských válek zpočátku podporovalo císaře Zikmunda, v roce 1421 ale uzavřelo dohodu s pražským svazem a přešlo na stranu kalicha. Během vlády Jiřího z Poděbrad se Nymburk opět úspěšně rozvíjel a až do konce 15. století zůstal utrakvistickým městem, působila zde např. známá latinská škola. Během 16. století dosáhl vrcholu svého rozkvětu, tehdy byla také roku 1526 (možná ale 1536) postavena renesanční radnie. Koncem století vznikla v Nymburce zásluhou Samuela Ignáce Turnovského poštovní stanice. Během Třicetileté války však v roce 1634 většinu města vypálili Sasové, kteří ve zdejším kostele povraždili více než 200 lidí. Obnova života města trvala dlouhá desetiletí, původní slávu se už ale kvůli požárům, moru a omezení hradbami obnovit nepodařilo. 

Industrializace začala až v pol. 19. století, přičemž nejvýznamnějším podnikem se stala železnice, jejíž správa v Nymburce vybudovala své ředitelství, dílny, topírnu a železniční kolonii. Mimo to ve městě vznikl cukrovar, pivovar, korkovna a místní mlýny byly zmodernizovány. Telegraf byl zaveden v roce 1850, první místní telefony byly instalovány v roce 1900 a o dva roky později i linky meziměstské. Díky vzrůstajícímu blahobytu, který industrializace přinesla, si město mohlo dovolit budování veřejných staveb. Byla tak postavena okresní nemocnice, měšťanská škola, sokolovna, evangelický kostel či synagoga. 

Symbolem města jsou cihlové hradby s hranolovými baštami. Původně město o ledvinovém půdorysu obepínala linie dvou hradeb, bílé opukové a červené cihlové, společně se dvěma příkopy (zachovány dodnes coby Malé a Velké Valy). Z hradeb dnes zůstaly jen zbytky, nejdelší úsek na východě, u něhož se nachází i staré děkanství, byl počátkem 20. století romanticky zrekonstruován, další pozůstatky zdí se nachází v Hradební ulici. 

Dominantou města je gotický cihlový kostel sv. Jiljí stojící na Kostelním náměstí. Původně měl dvě věže, jedna z nich však byla po požáru stržena, proto má zbývající věž zvláštní pozici mimo osu chrámu. Tento kostel je spolu s dochovanými stavbami nymburského opevnění ojedinělým příkladem cihlové gotiky (původně severoněmecké) v českých zemích. 

Z kovových desek upevněných na kostelní zdi se dočteme:

Chrám tento založen za krále Václava II. 1262 - 1305 ke cti sv. Mikuláše. Vystavěna nejdřív kaple, k níž zanedlouho připojena loď hlavní, poté dvě postranní, kaple proměněna v presbyterium. Stavba provedena v kvetoucím tehdá slohu gotickém z cihel, jen k ozdobám v oknech a portálech použito tvrdého pískovce. Stavitelem byl bezpochyby týž, jenž stavěl o něco později chrám sv. Ducha v Hradci Králové, oba jedinečné toho druhu stavby v Čechách. Délka chrámu je 51 m, světlost 45 m.

Měl původně dvě veliké věže. Na severním rohu byla čtyřhranná věž z cihel, věž červená, na níž zavěšeny byly zvony a jež zbořena byla zbytečně roku 1846. Druhá, bílá věž, zbudována z kvádrů v polovici 14. věku, nejspíš za krále Karla IV. jest vysoká asi 66 m.

Kolem kostela býval hřbitov s kostnicé, kam pochovávalo se až do roku 1787. Zrušen byl roku 1821. Kamenný kříž vedle hlavního portálu jest památkou po hřbitově zbylou. Na stavbu velkolepého tohoto chrámu přispěli vydatně kromě krále Václava Očko z Vlašimě, tehdá biskup olomoucký, pak druhý arcibiskup pražský. Mnozí dobrodinci věnovali dary na vydržování faráře, zvlášť byli to rychtář Jakub a vdova Anežka. Od roku 1421, kdy měšťané nymburští připojili se k Pražanům, pak k Táborům, koncem 16. století k novoutrakvistům, byl tento chrám jedním z hlavních chrámů husitských. 

Roku 1432 dne 25. července konán zde sjezd stavů podobojích za přítomnosti biskupa Augustina Luciana Sankturienského, při čemž jednáno o jeho potvrzení a opatření. 

Pobyl v Nymburce několik neděl, udíleje biřmování a světil husitské kněze. 

Od roku 1622 jest chrám tento zase katolickým a přesvěcen ke cti sv. Jiljí. Chrám stihly mnohé pohromy, zvláště ve válečných dobách, jež to Nymburk svou polohou a jako město hrazené býval pravidelným průchodištěm vojsk a příčinou k mnohým bojům. Také utrpěl častými požáry roku 1348, 1410 a j.

Největší zhouby doznal ve Třicetileté válce, kdy roku 1631 Sasové, tehdá spojenci Švédů, pod generálem Arnimem Nymburk obléhali a bombardovali, v srpnu 1634, kdy města dobyvše, obyvatelstvo napořád vraždili. Když mnozí v chrámě útočiště hledali, saská soldateska vrazila dovnitř dveřmi na severní straně, kde nyní je barokní přístavek a všecky povraždila. Při tom uloupila vše, co se odnésti dalo, zvony, 42 centy mědi, jíž pokryta byla střecha věže, drahocenné pergamenové kancionály a j. Na památku té události ony dveře zůstávají stále zamčeny a 14. srpna slouží se smuteční bohoslužby. 

Sotva byl chrám zhruba opraven, zhubil jej veliký požár dne 6. března 1686 tak, že teprv po 71 letech byl střechou opatřen a nuzně opraven. Teprve v letech 1862 - 1866 podniknuta větší oprava pod řízením arch. profesora P. Gruebra a Mockera. Důkladně pak restaurován v letech 1914 - 1918 řízením arch. Kamila Hilberta a přičiněním Spolku pro slohovou opravu, jenž k tomu účelu po mnoho let příspěvky sbíral a podpory ze strany země i státu se domohl.

Z pozoruhodných věcí uvnitř chrámu jsou: křtitelnice, dílo proslulého mistra Ondřeje Ptáčka z Kutné Hory, z roku 1488 přenesená sem z bývalého kostela v Rohově s vysokým svícnem. Druhý podobný svícen Anny Huňaté z roku 1604, velké dobroditelky města, pomník z červeného mramoru, postavený touž A. Huňatou M. Hlavnicovi a dítkám, pomník Mat. Hanyky z Nysdorfu 1616 a Václava Hlavy z Kiršfeldu 1594. 

Hlavní oltář byl koupen od neznámého mistra, kazatelna, zpovědnice jsou ve slohu barokním, postranní oltáře moderní od Helicha. Obrazy ostatní většinou pocházejí z někdejšího kláštera dominikánského. Polychromní ozdoba chrámu jest od Artura Scheinera.

Na vrchol kostelní věže vede 147 schodů, zajímavostí je, že se musí podlézt jeden ze dvou zavěšených zvonů, tudíž je třeba si hlídat čas, abychom nedostaly srdcem zvonu po hlavě :-) Z ochozu je nádherný výhled - já měla to štěstí, že byl vidět i Ještěd a Krkonoše dokonce i se Sněžkou, což nebývá tak obvyklé.

V Tyršově ulici je gotická kaple sv. Jana Nepomuckého, která je jediným pozůstatkem bývalého klášterního kostela Nanebevzetí Panny Marie Růžencové a ke které bylo přistavěno funkcionalistické Hálkovo divadlo. Jihozápadním směrem od historického centra se nachází renesanční kostel sv. Jiří. 

Dominantou centrálního náměstí Přemyslovců je vzácná renesanční radnice, stojí zde také Mariánský sloup. 

Zajímavou technickou památkou je nedaleko stojící Turecká věž, bývalá městská vodárna z roku 1597. Naproti je pak Šafaříkův mlýn, patří k posledním říčním mlýnům ve Středočeském kraji. Podobný se nachází ještě v Hoříně a Nezabudicích. 

Jednou z nejzajímavějších novodobých staveb města je pak architektonicky významné puristické krematorium nebo funkcionalistická Löwitova vila. Naopak svědkem pradávných časů je dochovaná pravěká mohyla v ulici Na Příkopě. Mezi nejhodnotnější dochované industriální památky v Nymburce patří Nymburský pivovar postavený v letech 1895 - 1898. Hned v prvním roce provozu vyprodukoval 21 075 hektolitrů piva, kolem roku 1927 přistoupila k renovaci strojů a zařízení. Dodnes se zde vaří Francinův ležák a Pepinova desítka, Hrabalův film Postřižiny se však točily v Dalešicích na Vysočině. 

V letech 1910 - 1911 byla Ludvíkem Wantochem postavena továrna na výrobu likérů, po 2. světové válce zde sídlil konzervárenský podnik Fruta - později Zelko. 

Krásnou procházkou kolem městských hradeb, Velkých Val a řeky Labe nejdříve můžeme vidět bývalou katovnu a poté Starou rybárnu.  

Nymburk již mnohokrát posloužil i filmařům - např. v parku pod hradbami se točil jeden z dílů Cirkusu Humberto, také pohádka Tři veteráni, film Hodinový manžel či seriál Trpaslík. 

V rámci akce "Archeologické léto 2024" pořádané Archeologickým ústavem AV ČR a Polabským muzeem jsem měla možnost seznámit se blíže s městem Nymburk a s pravěkou a vrcholně středověkou topografií tohoto místa, s eneolitickou mohylou z období nálevkovitých pohárů, gotickým sklepením dnešní radnice, zachovalým torzem tzv. bílých (opukových) hradeb i  renesanční sladovnou. I ve třicetistupňovém horku jsem vyšplhala 147 schodů na věž kostela sv. Jiljí a z červených (cihlových) hradeb se pak dívala na řeku Labe.      

Eneolitická mohyla

Tato pravěká mohyla z doby pozdních zemědělců se nachází v ulici Na Příkopě. Unikátní nález skříňového mohylového hrobu z pozdní doby kamenné – eneolitu (3 600 př. n. l.) je důkazem dávného pravěkého osídlení města. Hrob s megalitickým kamenným obložením, ve kterém ležela kostra muže v mírně skrčené poloze, byl objeven v roce 1994 při archeologickém výzkumu. Současně s ním byly nalezeny pozůstatky vnitřního valu opevněné osady z doby bronzové a pravěký příkop. Nakonec celý půdorys vodních příkopů a hradeb kopíruje původní pravěké opevnění.

Tato kulturní památka je volně přístupná v době turistické sezóny od dubna do října (9 - 17 hod) v pavilonu, kde systém vnitřní stavby zajišťuje udržení správného mikroklimatu. Vidět ji můžeme ale můžeme i zvenku přes sklo přímo z ulice. Duchovní rozměry stavbě dodává konstrukce na střeše objektu, z níž příležitostně vychází světelný paprsek směrem k nebi s dosvitem 500 m.

Na stránkách https://www.meu-nbk.cz/mohyla/ můžete shlédnout příběh o vzniku kamenné mohyly i rozhovor s archeoložkou PhDr. Karlou Motykovou, CSc., z Polabského muzea v Poděbradech.

Nymburská radnice

Nachází se na náměstí Přemyslovců. Jako první městská rychta sloužil gotický královský hrad (stával v místech dnešního okresního soudu), založený Přemyslem Otakarem II. současně s městem. Spíše než o hrad se jednalo o kamenný dům opatřený kulatou nárožní věží a přistavěný k hradbám hned vedle fortny. Toto opevněné sídlo označované jako Kamenný dům bylo určeno potřebám panovníka, pokud by na svých cestách královstvím zavítal do Nymburka. Městská rychta je zde zmiňována koncem 13. století v roce 1293. 

Nejstarší radnice byla postavena ve 14. století na západním nároží východní části jižní strany náměstí (dům č.p. 14). V tomto gotickém domě se radní scházeli až do roku 1526, kdy dům přestal potřebám vzkvétajícího města vyhovovat. Od roku 1526 mohli již konšelé zasedat v nové honosné budově, vystavěné na severním nároží západní strany náměstí. 

Budovu nové městské radnice nechali nymburští konšelé vystavět v letech 1524 - 1526, zcela dokončena byla až v roce 1546. Původní stavba měla bohatou renesanční výzdobu - krásný renesanční štít do náměstí, vížky a hlavní věž se dvěma zvony a s hodinami. Do náměstí bylo otevřeno podloubí, v 1. patře vystupoval z průčelí renesanční arkýř či pavlač. Portál a průčelí bylo zdobeno malbami, stejně jako klenby pod podloubím. V letech 1631 - 1634 byla poničena Sasy a následně v roce 1639 znovu, tentokrát Švédy. V roce 1686 navíc vyhořela a opravena byla jen "nuzně". Po velkém požáru v roce 1838 pak byla nevhodně klasicistně upravena, podloubí zazděno, okna zmenšena a štít omítnut. Zůstal jen historický znak a několik drobných plastik. V tomto neutěšeném stavu pak zůstala budova dlouhá desetiletí. 

Ve válečných letech 1939 - 1940 prošla radnice velkou rekonstrukcí pro potřeby tehdejšího okresního úřadu, která alespoň z části nevhodné stavební úpravy napravila. 

Vlastivědné muzeum

V současné době zde probíhá rekonstrukce a tudíž i archeologický průzkum. Díky němu se nalezly i na tomto místě stopy po pravěkém osídlení. Unikátně se dochovaly i středověké komůrkové sklepy - lochy (německy = díra), na uchování potravin, které vedly vpravo i vlevo od hlavní chodby. Nejhlubší sklepy má Staré děkanství, až 7 m pod městem. 

Zajímavostí bylo i zcela náhodné objevení kostry bagristou těsně pod povrchem venkovní půdy. Zatím je zjištěno, že se jednalo o kostru "pohozenou" do velmi mělkého hrobu z období Třicetileté války. Měla svázané ruce i nohy a pravděpodobně byla nahá. Další průzkum kostry probíhá.  

Městské hradby

Spolehlivé písemné prameny o stavebním vývoji hradeb během středověku chybí. Nepochybně začalo být opevnění budováno hned po založení města králem Přemyslem Otakarem II. (kolem roku 1275). Ve stavbě se pokračovalo zejména za vlády krále Václava II. na konci 13. století a protože ve středním Polabí je nedostatek kvalitního kamene pro stavby a protože Nymburk osidlovali kolonisté z území kolem dolního Rýna, užili pro opevňovací hradby techniku zdění z cihel, kterou dobře znali z původní vlasti. Před "červenou" cihelnou hradbou byl vyhlouben vodní příkop (dnešní Malé Valy). Součástí opevnění byly stavby přiléhající k Labi – přemyslovský hrad (Kamenný dům) ve střední části a klášter dominikánů na jihu města.

Nejspíše po husitských válkách bylo městské opevnění zesíleno. Byl vyhlouben druhý, vnější a značně širší hradební příkop (Velké Valy) a na parkánu mezi vnitřním a vnějším příkopem byla vybudována parkánová zeď z opuky. Z této asi metr široké "bílé" zdi se dochovaly jen nepatrné zbytky. Ani zesílené hradby nedokázaly během Třicetileté války město ochránit před útočícími Švédy, kteří Nymburk dobyli a jeho obyvatele téměř všechny pozabíjeli. Také během válek o rakouské dědictví byly hradby natolik poškozeny, že je obyvatelstvo samo začalo už jako nepotřebné bořit, případně je užívat jako součást při stavbě nových domů, jak je dodnes vidět v Hradební ulici. Také městské brány nebyly po velkém požáru v roce 1838 již opraveny a během 19. století byly postupně zbořeny kvůli rozšiřování a úpravám silnic. Mostecká a Boleslavská brána byla stržena po velkém požáru města v květnu 1838, Svatojiřská brána byla zbořena roku 1871 a stejný osud potkal i poslední Boleslavskou bránu v roce 1884. Kolem roku 1917 byly zbořeny zbytky Kamenného domu a také přilehlá poslední malá brána (Fortna). 

Severní úsek hradeb se šesti věžemi přiléhající k Labi ("Na Přístavě") zrekonstruoval do romantizující podoby architekt Ludvík Lábler v letech 1905 – 1909. Panorama této části hradeb spolu s věží kostela se stalo symbolem města. Zcela unikátní jsou v českém prostředí oba hradební vodní příkopy – Malé a Velké Valy, jimiž dodnes proudí říční voda. Jsou napájeny z nymburského jezu, který udržuje hladinu Labe výše než bližší Mrlina. Koryto Velkých valů přehrazuje jez nefunkčního mlýna u Boleslavské ulice. Velké valy se staly domovem velkého množství nutrií. 

Renesanční sladovna

Nacházela se v místě dnešního domu č.p. 470 v ulici U Staré sladovny. Její zbytky jsou spolu s městskými hradbami chráněny  jako kulturní památka České republiky.

Součástí domu č.p. 166 v dnešní ulici U Staré Sladovny bylo v 16. století zařízení určené k výrobě sladu a k vaření a skladování piva. Budova byla za Třicetileté války v horních partiích zničena, podzemní části výrobního zařízení sladovny se však uchovaly až do dnešních dnů, kdy je v roce 1996 odhalil záchranný archeologický výzkum. Renesanční sladovna je jedinečným dokladem vaření piva nejen v Nymburce, ale i v celých Čechách. Vidět zde můžeme i archeologické nálezy.

A protože město Nymburk je spojen i s mými předky rodu Nebeských, tak jsem nemohla vynechat místo, kde dosud stojí vila, do které se dne 15. srpna 1882 nastěhoval Jan Křtitel rytíř Nebeský z Wojkowicz se svou manželkou Františkou (roz. Machalická) a dětmi Marií Annou Ludvíkou Nebeskou (provdanou za Ludvíka Hausera), Karolínou Nebeskou (provdaná za Ladislava Čecha), Jaroslavem Ludvíkem Nebeským (dědic deskového statku Dolní Bezděkov, oženil se s Louisou Vranou) a Ludmilou Annou Nebeskou (provdaná za bratrance Václava Karla Nebeského z Radouně). Již v Nymburce č.p. 449 se ještě narodili Božena Anna Nebeská (provdaná za Stanislava Černého), pozdější básník Jan Křtitel Václav Ludvík Nebeský (psal pod pseudonymem Jan z Wojkowicz) a Karel Boromejský Marie Ludvík Nebeský (oženil se s Emilií Bendovou). Bližší informace najdete zde.

Jan Křtitel Nebeský se narodil 28. února 1842 v Brozánkách č.p. 2 a zemřel ve svých 78 letech dne 3. září 1920 v Nymburce. Jako obchodník působil na řadě míst - Brozánky, Dolní Bezděkov, Lázně Libverda, Most, Nymburk, Praha, Světec či Ústí nad Labem. Vystudoval Akademické gymnázium v Praze a Vyšší hospodářský ústav v Libverdě u Děčína. Téměř deset let působil v různých funkcích správního aparátu šlechtických velkostatků. V roce 1874 založil právě v Nymburce první český velkoobchod s uhlím. V roce 1889 koupil hnědouhelný důl v Chodově u Karlových Varů a následně Janův Důl v Mostě. Založil hnědouhelnou těžařskou společnost, spoluzaložil Florentinské doly ve Světci. V Praze založil firmu Nebeský s.r.o.. Pro obchodní styk se zahraničím založil velkoobchod s uhlím v Ústí nad Labem. Postupně rostoucí podnik však na přelomu 19. a 20. století postihla hospodářská krize, kterou ale překonal. 

V roce 1893 koupil deskový statek v Dolním Bezděkově. V roce 1896 mu byl obnoven starý český rytířský stav s predikátem "z Wojkowicz". V roce 1904 byla nobilitace zrušena, a to z důvodu falz vyhotovených tehdejším historikem a genealogem Josefem Mejtským. Od roku 1897 byl poslancem sněmu Království českého (s ním zde byli i Ferdinand a Jiří Kristián Lobkowicz, kterým rodina Nebeských dělala správce jejich majetku). Byl členem správní rady Společnosti na rafinování cukru v Bečvárech, v Nymburce byl v letech 1886 až 1888 členem městského zastupitelstva, devět let pak působil v okresním zastupitelstvu. Byl mecenášem chudých studentů a umělců, sám psal básně i hrál divadlo. Dne 16. června 1909 byl Janu Křtiteli Nebeskému udělen titul císařský rada. O tři roky později, 16. února 1912, mu pak byl udělen komturský stupeň papežského rytířského řádu Božího hrobu. Originál listiny na pergamenu i s řádovou pečetí Zmrtvýchvstání Páně z bílého vosku je v rodině Nebeských stále dochována. Rovněž tak i jeho vlastní rukopis knihy Z mého života, kterou věnoval vnučce Mařence (Marie Nebeská, dcera Ludmily Nebeské).   

Vila, která nesla nápis "Vila J. B. Nebeský", byla postavena za začátku 80. let 20. století. Měla velkou zahradu či spíše honosný park s glorietem, kapličkou, sochami a umělý kopec, místní jí říkali Nebeská zahrada.  

Na místním hřbitově je pohřben syn Jan z Wojkowicz, básník a prozaik, jehož životopis sepsal Jan Řehounek v knize Rytíř smutné postavy. Jeho podivínský život je rovněž uveden v mé kronice zde. Po zrušení starého hřbitova u sv. Jiří byly péčí města Nymburk básníkovy ostatky vyzvednuty a spolu s ostatky MUDr. Jana Dlabače uloženy k jeho celoživotnímu příteli Otakaru Theerovi do hrobu rodiny Theerových na hřbitově novém, kde mají společnou desku.