Olomouc

Olomouc je šesté nejlidnatější město v Česku, třetí na Moravě, jedno ze dvou historických metropolí celé Moravy. Bylo centrem Olomouckého údělu = označení historického území na severní a východní Moravě, kde v 11. až 12. století vládla knížata z jedné z větví Přemyslovců. 

Olomouc byla ve středověku třetím největším městem zemí Koruny české (po Praze a Vratislavi) a soutěžila s Brnem o status centra Moravy. To se však změnilo poté, co město okupovala armáda Švédského impéria v letech 1642 až 1650. V polovině 18. století bylo město přebudováno na mocnou pevnost a Olomouc bývala významným obranným centrem, sídlem silné vojenské posádky. V následujících letech tu vyrostlo mnoho kasáren, cvičišť, skladišť a dalších objektů, které využívala armáda i po zrušení pevnosti v roce 1884, po dobu Československé republiky (kdy vzniklo i významné letiště v Neředíně), i po 2. světové válce. Od roku 2015 zde byl vytvořen Útvar podpory speciálních sil Armády České republiky. A spolu s krajským velitelstvím, 15. ženijním plukem, velitelstvím vojenské policie i sídlem vojenské hudby se dodnes jedná o významné vojenské centrum ČR. 

Význam Olomouce jako vzdělanostního centra podtrhují:

- Univerzita Palackého, nejstarší na Moravě a druhá nejstarší v Česku. Založena byla 22. prosince 1573 udělením příslušných práv dosavadní olomoucké koleji Tovaryšstva Ježíšova. Vysokoškolská výuka začala o tři roky později. V době stavovského povstání univerzita na čas zanikla, ale byla obnovena v roce 1621.V roce 1778 byla moravská univerzita na čas přestěhována do Brna, ale v roce 1782 vydal císař Josef II. dekret, kterým se univerzita přenesla zpátky do Olomouce, zároveň však byla degradována na akademické lyceum (podle dekretu měly být univerzity pouze ve Vídni, v Praze a ve Lvově). V roce 1827 bylo učení znovu povýšeno na univerzitu pojmenovanou C. k. Františkova univerzita v Olomouci. 

Revoluční hnutí roku 1848 nalezlo na olomoucké univerzitě živnou půdu. V březnu byla vytvořena ozbrojená Akademická legie o celkem 382 mužích (první rota se skládala ze studentů práva pod velením studenta Appela, druhá ze studentů filozofie a medicíny pod vedením studenta Arnošta Förchtgotta). Část legionářů pak podpořila akce revolučního studentstva ve Vídni. Profesoři a studenti se účastnili činnosti politických spolků, podnítili vznik německých i českých novin. Pro své aktivity v roce 1848 univerzita upadla v nemilost a poté, co habsburský režim nabyl zpět sebevědomí, byla od roku 1851 postupně likvidována. V roce 1860 císař František Josef I. dekretem univerzitu zrušil, v Olomouci zůstala kromě univerzitní knihovny pouze samostatná teologická fakulta, která se stala pojítkem mezi starou univerzitou a univerzitou dnešní, obnovenou až v roce 1946.  

Dnes se sestává z 8 fakult a umožňuje studium přes 900 kombinací studijních programů. V rámci přírodovědecké fakulty a lékařské fakulty zároveň provozuje tři mezinárodní vědecká centra. Vzdělává i nejširší veřejnost. Založila interaktivní muzeum vědy Pevnost poznání a pořádá vzdělávací a společensko-kulturní akce. 

- Vědecká knihovna, která se řadí mezi nejvýznamnější knihovny na území Česka s unikátním souborem historických fondů. Tento soubor tvoří 1 451 rukopisů, 1 700 prvotisků a téměř 80 tisíc svazků starých tisků. Knihovna byla založena v roce 1566 a až do roku 1860 plnila funkci knihovny olomoucké univerzity. Právo povinné výtisku  (= exemplář periodické či neperiodické publikace, který je vydavatel povinen bezplatně a na svůj náklad odevzdat příjemcům povinného výtisku, většinou významným knihovnám) pro Moravu získala knihovna v roce 1807 a od roku 1947 pak pro celé území tehdejšího Československa. 

Olomoucká univerzita byla jako první vysoké učení na Moravě založena olomouckým biskupem Vilémem Prusinovským z Víckova, který v reakci na převažující luteránství na Moravě (až 90 % obyvatel) pozval v roce 1566 do města příslušníky Tovaryšstva Ježíšova. Z jejich řádového domu - koleje postupně vznikla akademie s právem promovat k univerzitním hodnostem. Dne 22. prosince 1573 římskoněmecký císař Maxmilián II. potvrdil fundaci biskupa Prusinovského a současně dal olomoucké jezuitské koleji právo udělovat univerzitní hodnosti. Při univerzitě vznikla samozřejmě také knihovna. Základ sbírky tvořily dary biskupa, kanovníků, zemských úředníků a měšťanů, knihy se však také kupovaly. Počet studentů se stále zvyšoval, takže bylo nutno rozšiřovat také knihovní fond. 

Katastrofální důsledky pro Olomouc měla Třicetiletá válka a knihovna nebyla výjimkou. Zpočátku se sice díky pobělohorským konfiskacím fond rozrůstal, ovšem osmiletá švédská okupace, která teď už bývalé hlavní město Moravy téměř zlikvidovala, citelně ochudila i knihovnu. Švédská královna Kristýna (druhá dcera krále Gustava II. Adolfa) pověřila své vojevůdce, aby během svých válečných tažení věnovali mimořádnou pozornost uměleckým předmětům. Jediný zbylý jezuita ve městě, knihovník Jiří Pellinga se sice pokoušel knihy utajit, Švédové však univerzitní knihovnu vypátrali a údajně z Olomouce tehdy odváželi na sto vozů plně naložených uměleckými předměty, knihami a archiváliemi. Řada olomouckých historických fondů je dnes uložena v Královské knihovně ve Stockholmu a Univerzitní knihovně v Uppsale. 

Rozhodnutím moravského gubernia z 11. srpna 1775 byla knihovna prohlášena za veřejnou Univerzitní knihovnu. Skončilo tak zhruba dvousetleté období, v němž knihovna sloužila pouze členům univerzity. Mezi nejvýznamnější rukopisné památky patří Bible boskovická (nejstarší známá česká bible s velkými částmi překladu tzv. 2. redakce, pochází z doby někdy kolem roku 1415, pravděpodobně z prostředí Husova, je psána novým diakritickým pravopisem) či Evangeliář zábrdovický (románský iluminovaný rukopis pocházející pravděpodobně z konce 11. století).

- Slovanské gymnázium, nejstarší nepřetržitě fungující střední škola na Moravě s českým vyučovacím jazykem. Další je pak Gymnázium na třídě Kapitána Jaroše v Brně. Založeno bylo 1. října 1867 a první maturity, u nichž byl přítomen císař František Josef I., proběhly v roce 1872. Škola však v tehdy německy orientované Olomouci dlouhou dobu neměla vlastní budovu, až roku 1884 začala působit v budově na Kosinově ulici, vybudované z dobrovolných sbírek českých vlastenců (do té doby se vyučovalo v několika domech v Purkrabské ulici) 

Jméno je odvozeno od osobního jména Olomút, jehož původ je nejasný. Poprvé je doloženo v Kosmově Kronice české k roku 1055 v podobách Olomuz, Olomuc či Olomucz. Nářeční tvar s počátečním písmenem H - v latinské podobě Holomucensis - je poprvé doložen v roce 1208. Od 13. století město používalo ve svém znaku i na pečetích moravské šachované orlice. Rozdílem byl jen červený jazyk orlice, moravská má zlatý. Po roce 1558 se začínají objevovat v rozích písmena SPQO (Senatus Populusque Olomucensic - senát a lid olomoucký), jako odkaz na zkratku římské šíře SPQR. V roce 1758 znak polepšila královna Marie Terezie přidáním babenberského štítku na prsa orlice, který byl na památku neúspěšného obléhání Prusy ovinut zlatým řetězem a na kterém bylo uvedeno FMT (iniciály císaře Františka I. a právě Marie Terezie). 

Kolem roku 900 po dobytí původního slovanského hradiště Olomouc-Povel nově vznikala Velkomoravská říše. I přes počáteční přežití pádu Velkomoravské říše v polovině 10. století je nakonec i Olomoucké hradiště vypáleno / dobyto. Olomouc ovládají čeští Přemyslovci. Hradiště i Moravu obsazuje polský kníže Boleslav I. V roce 1019 kníže Oldřich dobude Moravu zpět a na hradišti v Olomouci usazuje svého syna Břetislava. V roce 1063 bylo králem Vratislavem II. obnoveno moravské biskupství. V roce 1201 vymírá po více než 150 letech smrtí Břetislava Olomouckého vládnoucí olomoucká větev Přemyslovců. V roce 1239 - 1248 založil král Václav I. Královské město Olomouc, a to ze tří dříve samostatných osad (osada sv. Mořice, sv. Michala a sv. Blažeje) a sítě stezek a tržišť (dnešní Dolní a Horní náměstí). V roce 1253 došlo k drancování širokého okolí a obležení Olomouce vojsky Bély IV. s Kumány. Tato událost měla za následek příliv německých kolonistů. Král Přemysl Otakar II. zakládá fojtství. Roku 1306 zde došlo k zavraždění krále Václava III. a tak k vymření královské větve Přemyslovců. Roku 1398 postihl město nejničivější požár. Roku 1422 povolil král Zikmund Lucemburský městu razit vlastní mince, jedná se o nejstarší dochované mincovní privilegium na Moravě. Roku 1469 byl v katedrále sv. Václava prohlášen českým králem Matyáš Korvín, o sto let později přišli kvůli rekatolizaci jezuité. Roku 1642 začala město okupovat švédská vojska, město opustili až dva roky po válce (1650). Roku 1741 začala okupace města pruskou armádou, začaly války o rakouské dědictví. Po 2. světové válce došlo k vysídlení olomouckých Němců, kterých byla asi 1/4 celé populace města. V roce 1997 město zasáhla katastrofální povodeň, nejničivější v jeho historii. 

Nejvýznamnější památkou je katedrála svatého Václava, zvaná také dóm sv. Václava. Původně románská bazilika, založená roku 1107 přemyslovským knížetem Svatoplukem Olomouckým jako nový biskupský kostel, vysvěcená roku 1131 Jindřichem Zdíkem, byla po požáru roku 1204 a 1266 na popud olomouckého biskupa Bruna ze Schauenburku přestavěna v nákladném gotickém stylu a stavba byla doplněna náročnou sochařskou výrobou. 

V sousedním domě bývalého olomouckého děkanství byl dne 4. srpna 1306 zavražděn český král Václav III., coby poslední z hlavní linie rodu Přemyslovců. Pohřben byl v kryptě kostela, ovšem roku 1326 dala jeho sestra královna Eliška Přemyslovna ostatky převézt do Zbraslavského kláštera. 

Roku 1469 prohlásila v kostele část českých a moravských pánů uherského krále Matyáše Korvína českým králem.

Presbytář pochází z let 1617 - 1618. Roku 1803 po úderu blesku shořely všechny tři věže v průčelí katedrály. Místo nich byla vybudována jediná středová věž nad společnou římsou shořelých věží. V letech 1883 - 1892 nechal arcibiskup Bedřich z Fürstenberka provést novogotickou přestavbu. Byly vybudovány dvě průčelní věže o výšce 68 m a tři novogotické portály s tympanony. K severní straně byla přistavěna kaple sv. Cyrila a Metoděje a na jižní straně presbytáře hlavní věž vysoká 100,65 m.