"Na Padrť"

Padrťské rybníky je souhrnný název pro dvojici rybníků, které leží v široké kotlině, nazývané též Padrťské údolí (dlouhé přes 10 km), v níž leží Hořejší Padrťský rybník a menší Dolejší Padrťský rybník. Nacházejí se v srdci Brdské vrchoviny, v tzv. Středních Brdech v průměrné nadmořské výšce 640 m a jsou jednou z nejcennějších součástí Chráněné krajinné oblasti Brdy. 

Rybníky byly založeny v 16. století jako vodní rezervoár pro plavení dřeva pro hutě, rozložené na bývalém Padrťském potoce, dnes Klabavě. Dlouhou dobou byly i největší vodní plochou v Plzeňském kraji. Pod nimi stála ves Padrť, která byla vysídlena a následně zničena v 50. letech 20. století (spolu s dalšími brdskými obcemi) při rozšíření Vojenského újezdu Brdy. Ve své době byly vyhlášeným rekreačním místem a jezdilo sem i mnoho známých osobností. 

V jejich okolí se vyskytuje řada chráněných rostlin a živočichů, hnízdí zde např. orel mořský, bekasina otavní, čáp černý, volavka popelavá a žije zde i vydra. Oba rybníky spolu s pobřežními porosty jsou v rámci CHKO Brdy přírodní rezervací o rozloze 200 ha, doprovázené přirozenými společenstvy podmáčených smrčin. Oblast Padrtě je navržena i do soustav Natura 2000.

Na východních březích Hořejšího Padrťského rybníka se rozkládá rozsáhlé rašeliniště.

Pod hlavními dvěma rybníky se nachází ještě další 4 menší rybníky, u kterých kdysi stávaly mlýny a hamry.

Rybníky jsou napájeny spoustou bezejmenných potůčků a Zlatým potůčkem. Kolem rybníků protéká potok Klabava, který hned pod hrází Dolejšího rybníka pohlcuje výtok z rybníka. Nedaleko Chrástu u Plzně se vlévá do Berounky.

Oblast severně od rybníků, tzv. Padrťské pláně byla po řadu let součástí vesnic Padrť, Zadní Záběhlá a Přední Záběhlá a byla využívána k zemědělským účelům. Dodnes se tu setkáme s typickými vesnickými stromy jako je jabloň či hrušeň.

Asi 1 300 m jižně od Hořejšího padrťského rybníka se nachází kóta 718,8 m, kde měla být vybudována radarová základna amerického systému protiraketové obrany. Řada lidí se obávala o mikroflóru přítoků rybníků, kterou by plánovaný radar mohl poškodit. 

V blízkosti se nalézají také významné vrchy, jako např. Praha (862 m), druhá nejvyšší hora Brd - Paterák (814 m), Kočka (789 m), Kamenná, Palcíř (724 m) a Okrouhlík (707 m) s působivými skalními útvary nedaleko vrchu. 

Trasa z obce Teslíny kolem obou rybníků je dlouhá 15 km a trvá něco málo přes 4 hodiny. 

Využít se dá také cyklostezka z obce Skořice, kolem bývalé obce Kolvín a Padrť na hráz Hořejšího Padrťského rybníka, dále kolem bývalé vsi Záběhlá zpět. Trasa je dlouhá 19,1 km a na kole trvá 1,5 hodiny. Cestou zpět do obce Skořice lze udělat odbočku ke zřícenině hradu Drštka. Na kraji obce Skořice v bývalém vojenském areálu je přístupné placené parkoviště (celý den 50 Kč). Zde je i nabíjecí stanice pro elektrokola, na hrázi Hořejšího rybníka turistický přístřešek s lavičkami.

Území Padrtě leží při západním okraji Středních Brd. Nadmořská výška 620 - 620 m. Přítomnost rybníků a vysoká nadmořská výška znamená, že to je jedno z nejchladnějších a nejvlhčích podnebí této části Čech. Průměrná roční teplota tu dosahuje 6,6 °C.

Z živočichů tu můžeme pozorovat orla mořského, orlovce říčního, kormorána velkého, čápa černého, husy, kachny, volavku popelavou, potápku roháče, lednáčka říčního, hodně druhů ryb i jelena evropského.

Dnes již zaniklá obec Padrť stávala v Padrťském údolí v Brdech. Když byl vytvořen vojenský výcvikový prostor Jince, bylo kolem roku 1953 zničeno celkem 5 obcí, které do něj zasahovaly: Hrachoviště, Velcí, Kolvín, Padrť a Zaběhlá. Obce Kolvín, Padrť a Zaběhlá byly částečně vysídleny již během II. světové války. Po skončení války se obyvatelstvo vrátilo. V roce 1951 však padlo rozhodnutí o rozšíření Vojenského újezdu Brdy a následující rok byly obce vysídleny a srovnány se zemí.

Obec Padrť byla založena až v 18. století v místě původní hutě, která se zde nacházela v 16. století, kdy nechal Florián Gryspek založit Padrťské rybníky. Obec založili němečtí hutníci, kteří pracovali v místních provozech - dvě vysoké pece, čtyři hutě a pět hamrů. Název obce je odvozen od slova "drtit" či "podrtit". Stavba č.p. 1 byl dům lesní správy, který je zmiňován již roku 1670, kdy sloužil jako dům hamerního úřadu a v letech 1927 - 1952 jako vojenská lesní správa. Poslední hamr na Padrti zakončil své fungování v roce 1867. V 19. století obec svým umístěním v přírodní scenérii a podhorským charakterem lákala množství turistů. Oblíbeným cílem byl hostinec "U rybníka", kde se konaly taneční zábavy. Nájemci byli František Tichý, Karel Tichý a Josef Felt. Další hostinec se jmenoval "U Nováků" a nacházela se zde stanice Klubu českých turistů a letní kuchyně pro turisty tzv. lufťáky. V létě na Padrť jezdila řada slavných osobností, jako např. spisovatelka Růžena Jesenská, básník Karel Toman a Vladimír Holan a divadelní herec Eruard Vojan.

V roce 1896 měla obec 529 obyvatel, v roce 1952 už jenom 145. Dne 24.06.2000 se uskutečnilo setkání potomků rodáků a občanů a dalších příznivců obcí Padrť, Zaběhlá a Kolvín v hostinci ve Skořicích.

Z obecních kronik se dále dozvíme, že území nejbližší k Padrtí pravděpodobně v roce 1295 ovládali páni z Drštky, dne 8. února 1421 byl Husity pobořen benediktinský klášter na Teslínech s kostelem sv. Jana Křtitele, vzniklý někdy po roce 1310 jižně od Padrtě. Do dneška jsou v místě "U kostelíka" patrné zbytky základů budov a hrází bývalých rybníků. 

V roce 1431 byl hrad Drštka obléhán Táborskými vedenými Janem Žižkou, k nim se připojili i Rokycanští. Drštka se ubránila. Dobyl ji až v roce 1450 král Jiří z Poděbrad a nechal hrad zničit. 

V roce 1756 se na Padrti poprvé zkoušela výroba oceli ze štýrské vysokopecní litiny. V roce 1781 děti z Padrtě začaly docházet do jednotřídky do Skořic, čerstvě zřízené při skořické faře. . Docházely sem děti ze Skořic, Padrtě, Kolvína a Štítova. Dětí však bylo moc, a tak padrťským dětem byla určena pro výuku středa. V roce 1800 jsou v Padrti již 4 vysoké pece a 2 hamry. V roce 1804 byla v Padrti založena jednotřídka pro děti z Padrtě a Zaběhlé. V roce 1836 má obce 63 domů a 350 obyvatel, možná zde řádila cholera. V roce 1838 je v obci 5 hamrů, jedna škola, jeden hostinec, jeden mlýn, jedna hájovna, 45 domů a 425 obyvatel. O rok později se v obci rozšířil tyfus. 

V roce 1847 se narodil Antonín Uxa, který ve 2. pol. 19. století šířil mezi stovkami havířů, pracujících v dolech na Mirošovsku a Nýřansku, socialistické myšlenky a zakládal dělnické spolky. Za svoje dělnické aktivity byl několikrát rakouskými úřady vězněn a posléze v 80. letech 19. století internován do Příkosic. Éře těžby uhlí a havířskému vůdci A. Uxovi je také věnován pomník, postavený v obci Příkosice v roce 1974. O Antonínu Uxovi, ale především o těžkém životě a práci horníků, napsal nýřanský rodák František Kroc publikaci Havířské generace. 

V roce 1866 bylo u rybníků ležení pruských vojsk před tažením na Prahu, roku 1867 byl zrušen poslední hamr, v roce 1874 měla obec přes 600 obyvatel. Roku 1882 se rozšířila škola na dvoutřídku, později na trojtřídku. V roce 1904 definitivně končí těžba uhlí na Mirošovsku a rodiny horníků převážně bydlící na Padrti byly byly bez práce. V roce 1921 (po 1. světové válce) má obec 313 obyvatel. Bydlela zde například rodina Jeníčkova, Voříškova, Pourova, Bělohlávkova ... 

V roce 1927 byla vybudována dělostřelecká střelnice, rozloha asi 18 - 20 tisíc ha. V roce 1930 byly vojenskou správou uzavírány lesní cesty, na což si stěžují kolvínští občané. Probíhá sčítání občanů. V Padrti je 258 obyvatel. Bylo zde 68 domů, 4 hostince, 2 smíšené obchody, 1 řeznictví, 1 pekárna chleba a rohlíků, 2 mlýny, 1 pila, dvoutřídní škola, středisková vojenská lesní správa, kaplička, obecní mostní váha, obecní stříkačka a několik menších pozemků. Padrť navštívil v tomto roce i Tomáš Garrigue Masaryk. V roce 1932 byla vybudována nová škola. Lesní správa stanovila "dřevěné dny", kdy bylo možné sbírat palivo v lese (úterý a pátek). 

V roce 1940 byla brdská střelnice rozšířena o zastavěná území obcí Padrť, Přední a Zadní Záběhlá, Kolvín, Skořice, Příkosice, Hořice, Vísky, Trokavec, Štítov a Myť. Jejich obyvatelé se museli vystěhovat s výjimkou lesních zaměstnanců a povozníků bydlících na Padrti a v Záběhlé. Byl zakázán přístup do lesů, lesnímu dělnictvu byly vojenskou lesní správou vydány německé průkazy - Ausšveizy. Prodej palivového dříví byl zakázán. Od Colloredo-Mannsfeldů byly následně vykoupeny padrťské rybníky. V roce 1941 probíhaly odhady majetků, evakuace však byli obyvatelé Padrtě částečně ušetřeni, pokud byli lesními dělníky a povozníky. Na Padrť byla po vysídlení Kolvína z této obce převezena veřejná obecní knihovna i s knihovním inventářem. 

V roce 1942 německé vojsko, četnictvo a další vpadly do lesů, jelikož bylo zjištěno, že u Lomské louky poblíž Přední Záběhlé byli vysazeni parašutisté. Nalezeni však nebyli. Nastaly kontroly všech osob. Na vrchu Praha byl vybudován opěrný bod moderní pozorovací stanice, odkud šlo přes Padrť kabelové, později stabilní vedení do Plzně a dál do Německa. 

V roce 1945 přinesli Mirošovští do Padrtě zprávu, že válka skončila 9. května. Z Prahy prchá v malém zeleném autě K.H.Frank, proto byly na Padrti udělány z automobilů barikády. Ve čtvrtek 10. května přijely do Padrtě dva džípy americké armády. V každém autě byli čtyři vojáci. Děti dostaly od vojáků čokoládu a dospělí cigaretu. V květnu dorazila také Rudá armáda. Do obce se vracejí vystěhovaní obyvatelé. Koncem října Rudá armáda odchází. 

Dne 27.12.1951 bylo předsedům obecních národních výborů oznámeno, že obyvatelé jejich obcí budou vysídleni a obce zaniknou. Občané se jednomyslně postavili proti vysídlení a zvolili delegaci pro jednání s vládou. Jednali však pouze s generálem Kokešem, který byl pověřen vysídlením. Pod dohledem politické komise oceňoval nemovitosti arch. Lyer. Měření rozměrů staveb prováděli pomocníci. Vysídlence arch. Lyer s oceněním nesměl seznamovat, pouze jen politická komise, která prováděla nátlak na podepsání Dohody. Na Dohodě byla uvedena jen celková částka. V Padrti funguje stěhovací vojenský oddíl, u kterého si lidé podle výměru přesidlovací komise okresu Hořovice mohli objednat potřebný počet stěhovacích vozidel. V roce 1952 se budova školy změnila na stanici SNB, jejíž příslušníci dohlíželi na odsun obyvatel. V roce 1953 se začínají srovnávat se zemí domky buldozery. Budova školy byla rozebrána hasiči ze Strašic. Končí i činnost lesní správy. V roce 1971 byl zaznamenán naposled výskyt tetřeva hlušce, a to na Houpáku a Hlavě. Bylo nalezeno 50 druhů hub a 165 vzácných rostlin.

Občanům dotčených obcí nebyly propláceny válečné škody. Při vyvlastňování v roce 1952 se nemovitosti oceňovaly podle cen z roku 1939 bez ohledu na vrcholící inflaci, a též se oceňovaly podle "třídního původu" majitele, byl vydán cenový strop na oceňované nemovitosti a od státního příspěvku byly odečteny úspory majitele nemovitosti. Vzápětí v roce 1953 byly peníze za nemovitost znehodnoceny měnovou reformou.

Zřícenina hradu Drštka se nachází asi 1 km jižně od obce Skořice v Brdské vrchovině na buližníkovém hřebeni v nadmořské výšce okolo 540 m.n.m. Dochovaly se z něj terénní nerovnosti a drobné zbytky zdiva.

Většina písemných zpráv se k hradu vztahuje pouze nepřímo. Prvním možným majitelem hradu byl Dobrohost z Ronšperka, přičemž predikát z Ronšperka může být vztahován jak k Drštce, tak k tvrzišti u Skořického potoka v severní části Mirošova. Za jisté majitele lze považovat čtyři Dobrohostovy syny nebo vnuky, kteří roku 1390 ve skořickém kostele vykonávali patronátní právo. Byli to Nachval, Sezema, Břeněk a Zdeněk. Uvedená jména se v rodě pánů z Dršťky používala často, takže je obtížné sledovat další vztahy. Hrad, který zřejmě zůstal Břeňkovi, byl možná roku 1421 napaden husitským vojskem, které zničilo nedaleké proboštství Teslíny, ale ubránil se. Roku 1427 byl s dalšími hrady opěrným bodem křižáků na Plzeňsku. Břeněk zemřel bez dědiců po roce 1447 a připadl Zachařovi z Říčan na Štěkni. Při zasedání zemského soudu roce 1454, byl hrad prohlášen za odúmrť a připadl králi, který jej věnoval Oldřichu z Rakové a z Radyně.

Následovalo několik let trvající období sporů s Břeňkovými příbuznými, kteří rozhodnutí o odúmrti soudně napadli, ale do roku 1460 spor nejspíše vyřešili mimosoudní cestou. Břeňkovi příbuzní od roku 1459 přesídlili do Poběžovic, které nechali opevnit a postavili si v nich sídlo Nový Ronšperk. 

Oldřich z Rakové snad Dršťku přenechal Václavu Lukavovi z Račína a v 70. letech 15. století bylo panství hradu připojeno k Rožmitálu. Na hradě už tehdy zřejmě nikdo nesídlil a v polovině 16. století se uvádí jako pustý. 

Hrad byl postaven na členitém buližníkovém hřebeni. Na jednom ze skalních bloků stála obytná věž, ke které přiléhal hradbou chráněný dvorek nebo menší dvouprostorová budova. Dochovaly se z ní drobné zbytky zdiva. Na dalším skalním bloku na jihozápadě stála menší obranná budova postavená z velké části ze dřeva. Prostor mezi ní a obytnou věží byl ohrazen palisádou. Terénní prohlubeň naznačuje přítomnost další stavby pod jihozápadní skálou. Na jihovýchodní straně skalního hřebene stálo hospodářské zázemí hradu, ze kterého se dochovaly další terénní relikty. V roce 1999 bylo zjištěno narušení fragmentů zdiva.