Plaňany

Plaňany leží asi 12 km západně od Kolína. První písemná zmínka je z roku 1212 jako majetek Holce z Plaňas (Holach de Planan), kastelána olomouckého, a roku 1226 bratra Sulislava (Golac castellanus Olomucensic et frater eius Zuezlav de Planan). Historie osídlení však sahá až do období bylanské kultury v 1. stol. př. Kristem a osada při soutoku Kouřimky s Výrovkou na staré trstěnické obchodní stezce existovala již v 10. století.  

Narodil se tu a působil statkář a politik Alois Kryf (1865 - 1912), poslanec zemského sněmu a Říšské rady. 

V roce 1932 žilo v Plaňanech 1 411 obyvatel, byl zde poštovní úřad, telegrafní úřad, telefonní úřad, četnická stanice, 2 katolické kostely, kostel československé církve, společenstvo stavebních a různých živností, sbor dobrovolných hasičů a byly zde evidovány tyto živnosti a obchody:  2 lékaři, autodílna, nákladní autodoprava, biograf Sokol, cihelna, cukrovar, čalouník, obchod s dobytkem, drogerie, elektrotechnický závod, 6 galantérií, hodinář, 3 holiči, 8 hostinců, kamnář, 2 klempíři, knihař, 3 koláři, 3 kováři, 5 krejčích, lom, mlýn, modistka, 2 obchody s obuví, továrna na obuv, výroba pletené obuvi, 6 obuvníků, 3 obchody s ovocem a zeleninou, paliva, 3 pekaři, 2 pohřební ústavy, pojišťovna, 2 pokrývači, porodní asistentka, 10 rolníků, 5 řezníků, 3 sedláři, 9 obchodů se smíšeným zbožím, Spořitelna města Kolína, spořitelní a záložní spolek, stavební družstvo, stavební hmoty, sklad šicích strojů, štěrkovna, 5 švadlen, tesařský mistr, 3 trafiky, 3 truhláři, 2 velkostatky, 3 zahradnictví, 3 zámečníci, železářský obchod. 

Mezi pamětihodnosti patří 2 archeologická naleziště:

- sídliště a pohřebiště bylanské kultury - celkem devět bohatých hrobů bylanské kultury (po roce 750 př. n. l.) bylo odkryto na Plaňanských polích. Největší z nich obsahoval kostru staršího muže s bronzovým mečem s nákončím (= součást honosného opasku), železnou sekerou, nožem a železnými součástmi vozu (bronzovými hřebíčky krásně zdobené dřevěné jho = část postroje tažných zvířat), jehož přítomnost v hrobě však nebyla prokázána, a součásti koňského postroje. V hrobě byly dále nalezeny nedokonale spálené kosti ženy a 21 keramických nádob. Hrob byl po pohřbu zavalen vrstvou kamenů. Pohřebiště prozkoumal v roce 1931 F. Dvořák, nálezy jsou vystaveny v muzeu v Kolíně. V roce 1894 byl při stavbě sokolovny odkryt kostrový hrob v orientaci sever - jih s mimořádně umělecky ztvárněnými výrobky slévačských dílen z 2. pol. 3. století př. n. l. (rosetkový zapínací náramek s nálitky, šnekovitě zdobené nánožníky, spona a náramek ze sedmi dutých polokoulí. Tyto nálezy jsou v Národním muzeu v Praze.   

- sídliště "Plaňanského horizontu" doby germánské - dalo pojmenování nejstaršímu chronologickému horizontu doby římské v Čechách, nacházelo se v místech někdejšího cukrovaru. V roce 1894 byla na jeho dvoře byla objevena velká, asi 1 metr hluboká obětní jáma. Na dně stály 4 velké nádoby, poháry plaňanského typu, zlomky dalších nádob a zvířecí kosti. V okolí byl pak nalezen další pohár plaňanského typu, kostrový hrob se stříbrnou sponou a poklad asi 25 římských bronzových mincí s ražbou Antonia Pia (141 n. l.) a Septima Severa (217 n. l.).

V obci stojí kostel Zvěstování Panny Marie (do roku 1620 kostel sv. Petra) – jedná se o románský kostel postavený kolem roku 1168, poprvé písemně se vzpomíná až v roce 1352. V roce 1359 jsou jako patroni zdejšího kostela doloženi Čeněk z Lípy a Hron z Kostelce, po nich pak Pavel z Jenštejna, otec pozdějšího pražského arcibiskupa Jana z Jenštejna. Do jenštejnského období (70. - 80. léta 14. století) spadá gotická přestavba kostela, při níž byl vybudován vzdušný a bohatě prosvětlený presbytář, provedený arrasovsky orientovanou dvorskou hutí. Renesančně byl kostel upraven v roce 1591 za Mírků ze Solopysk, sídlících na místní tvrzi. V první třetině 18. století byl za vlády kněžny Marie Terezie Savojské barokně upraven interiér kostela, zejména byla nově sklenuta loď, a věž byla snížena o jedno patro (dnešní výška činí 38,5 metru). Kolem roku 1800 byla v pozdně barokních formách rozšířena varhanní kruchta a prolomeny nové okenní otvory. Při úpravách v roce 1862 byla nově zastřešena věž, v roce 1880 byl opraven interiér a v roce 1892 byly při puristické obnově exteriéru odstraněny některé pozdější přístavby. Ve věži jsou umístěny hodiny z roku 1868 od poděbradského hodináře Janaty. Od roku 1910, kdy byl v sousedství postaven nový kostel sv. Jana Křtitele, byl kostel Zvěstování Panny Marie využíván již jen jako hřbitovní a postupně chátral.

Z roku 1587 pochází renesanční zvonice, postavená nákladem tehdejšího držitele Plaňan Šimona Mírka ze Solopysk. Zvonice byla opravena v roce 1886, kdy bylo spodní patro upraveno na márnici.

Pseudogotický kostel sv. Jana Křtitele z let 1908 - 1913 byl vystavěný stavitelem Gabrielem z Prahy podle staršího plánu z roku 1901 od architekta Františka Mikše. Kostel byl slavnostně vysvěcen 18. září 1913. Jelikož došlo při stavbě k použití nekvalitních materiálů zejména do základů stavby, v roce 1931 hrozil kostel sesutím. Proto byl v letech 1931 - 1932 opraven a původní strop nahrazen betonovou výztuží dle návrhu Františka Kloknera. Znovu byl kostel opraven po požáru v roce 1953. Věž je vysoká 54 metry a vlivem jejího špatného založení se začala odchylovat již během stavby kostela. V roce 1932 činila odchylka vrcholku střechy od svislice 0,8 metru, v roce 1998 již 1 metr. 

Modlitebna Československé církve husitské je bývalá synagoga z roku 1850, pro dnešní účely přestavěná v 1. pol. 20. století. Tato křesťanská církev byla vyhlášena 8. ledna 1920. Jde původně o specificky českou národní církev, jejíž působení je omezeno prakticky jen na dnešní Českou a Slovenskou republiku. 

Mírkovská tvrz je poprvé zmíněna v roce 1539, kdy byla dokončena jako nové rodové sídlo a středisko panství Benešem Mírkem ze Solopysk. Jednalo se o jednopatrovou budovu v jihovýchodním rohu poplužního dvora a podle dochovaných popisů byla tvrz začleněna do celého komplexu dvora, s nímž tvořila uzavřenou stavební jednotku. Roku 1624 ji získali Lichtenštejnové, v 1. pol. 18. století proběhla přestavba na sýpku. Hospodářským účelům sloužila až do 90. let 20. století. Po zrušení zemědělského družstva je v majetku obce, která se snaží o její záchranu.