Prácheň
Asi 1 km jihozápadním směrem od města Horažďovice v okrese Klatovy leží v přírodní rezervaci na ostrožně nad Otavou v nadmořské výšce 505 metrů zřícenina gotického hradu Prácheň. Předchůdcem hradu bylo raně středověké hradiště, které zaniklo v polovině 13. století. Ke hradu patřila také vesnice, ze které se dochoval pouze kostel svatého Klimenta.
Ostrožna byla osídlena již v době halštatské, ale opevnění z té doby nebylo prokázáno. Začátek tohoto období je archeology datováno do období 7. století př. n. l. a končí kolem roku 450 př. n. l. V tuto dobu se ve střední Evropě objevili Keltové a začalo se zpracovávat železo. Před polovinou 11. století zde vzniklo raně středověké hradiště doložené písemnými prameny i archeologickými nálezy. V dobách raného feudalismu v Čechách patřilo stejně jako okolní půda českým knížatům. Hrad Prácheň se tak stal centrem zdejší oblasti a získal po něm jméno celý někdejší Prácheňský kraj. V době vlády knížete Bedřicha je na Práchni jako kastelán roku 1184 doložen významný český šlechtic a zakladatel moci Vítkovců v jižních Čechách Vítek I. z Prčice.
Později však hradiště zpustlo a v roce 1315 Bavor III. ze Strakonic začal na jeho místě se souhlasem krále Jana Lucemburského stavbu nového hradu. Bavor o dva roky později zemřel, a Prácheň přešla na Viléma ze Strakonic, kterému patřila až do doby okolo roku 1359, kdy zemřel, a majitelem se stal Bavor ze Strakonic na Blatné. Další zprávy o hradu z období jeho života se nedochovaly. V letech 1389 - 1394 hrad nejspíše jako poručník spravoval Zdeněk z Rožmitálu a po něm Břeněk ze Strakonic, jehož smrtí po roce 1404 rod Bavorů ze Strakonic vymřel.
Do roku 1417 byl prácheňským pánem Jan starší z Hradce, který sídlil na Velharticích, a po něm jeho syn Menhart z Hradce (zemř. 1449). Menhartův syn Oldřich přežil svého otce jen o 4 roky a hrad po něm zdědili nezletilí potomci Jana Hradeckého, jejichž rod se během husitských válek zadlužil. Aby mohli dluhy splatit, prodali před rokem 1456 jejich poručníci Prácheň Děpoltovi z Rýzmberka. Od něj hrad s Horaˇžďovicemi koupili bratři Jan a Racek z Kocova. Oba sídlili ve městě a hrad zanedbávali. Racek se navíc dostal do sporu s Albrechtem Bavorským a v letech 1477 - 1478 se podporován Matyášem Korvínem bránil v obležených Horažďovicích. Vyhladovělé město se nakonec vzdalo a Racek přišel o majetek. Roku 1481 o něj vedl při u zemském soudu, ale výsledek sporu se nedochoval. Obléhatelé však své válečné výdaje uhradili prodejem horaˇžďovického panství, které roku 1483 koupil Jan ze Švamberka, ale ještě toho roku se novým majitelem stal Půta Švihovský z Rýzmberka. Ten nechal Prácheň na počátku 16. století opravit, ale roku 1558 se hrad připomíná jako pustý.
Raně středověké hradiště bylo dvoudílné s celkovou rozlohou asi 2,8 ha. Výše položenou akropoli na severním konci ostrohu zničila stavba hradu. Z předhradí se dochoval pozůstatek hradby v podobě valu širokého až 15 m a vysokého okolo 6 m. Archeologický výzkum prokázal, že původní hradbu tvořila čelní zeď z nasucho kladených kamenů široká 1,5 m, na kterou se napojovala dřevohlinitá konstrukce široká 5,5 m. Před hradbou bývala berma (= úzká lavice ve svahu vysokého náspu nebo hlubokého výkopu) a mělký příkop.
Rozměrný hrad založený na počátku 14. století svou koncepcí odpovídal královským hradům s obvodovou zástavbou. Je proto možné, že zakladatelem hradu byl panovník, který stavbou pověřil vybraného šlechtice. Ten poté hrad získal jako léno, ale musel ho v případě potřeby dát k dispozici králi.
Dispozice hradu byla trojdílná. V přední části se dochovaly pouze fragmenty hradby. V čele největší střední části stával okrouhlý bergfrit (= hlavní věž hradu, jenž v případě potřeby sloužila obráncům jako poslední útočiště), za kterým se nacházelo dlouhé nádvoří s palácovými křídly na západní a východní straně. Kromě dalších prostor paláce obsahovaly jednotky tvořené velkým sálem s dvojicí obytných místností na kratších stranách, které jsou typické pro hrady krále Přemysla Otakara II. Níže položená zadní část hradu zřejmě obsahovala hospodářské budovy. V jejím severním čele stála další věž nejasného půdorysu.
Vnější stranu východního paláce zesilují dvojice okrouhlých a čtverhranných věží. Není jisté, zda vznikly současně se stavbou paláce, nebo byly vloženy do prostoru parkánu dodatečně. Jejich schopnost flankování (= boční palby) hrad řadí také ke hradům kastelového typu.
Nedaleko středověkého hradiště najdeme malý hřbitovní kostel sv. Klimenta, stojící v nadmořské výšce 512 m nad mořem. Kdy přesně byl postaven původní chrám, není jasné. Původní svatyně byla dřevěná a byla devátou na území Čech, kostel měl světit svatý Metoděj, který tudy procházel ze svatým Gorazdem, pravděpodobně stavba chrámu probíhala souběžně se stavbou Prácheňského hradu.
Jedná se o jednolodní s převýšeným pětiboce ukončeným přesbytářem s opěráky, přilehlou sakristií a novogotickou předsíni v jižní straně lodi, v období baroka byla postavena hlavní loď a v roce 1859 byla přistavena předsíň, poslední větší úpravy byly provedeny mezi roky 1938 - 1940.
Střecha je rozdělena na dvě části, vyšší je nad presbytářem, nižší nad hlavní lodí, na které je dřevěná věžička, vchod je na jižní straně kostela, vnitřní zařízení je jednoduché, oltář pochází z roku 1700 a z poloviny 19. století je obraz svatého Klimenta.
Stavba sakristie zřejmě spadá do doby stavby presbytáře, v jeho severní straně je letopočet 1594, který zřejmě souvisí s opravou omítek, drobné úpravy objektu proběhly v 18. století, kdy došlo k prolomení nových oken lodi a sakristie, úpravu ostění vstupu z presbytáře do sakristie. Jižní portál mohl vzniknout úpravou staršího vchodu.
Na místním hřbitově jsou pohřbeni spisovatel Josef Pavel a regionální historik Karel Němec.
Známo je také několik pověstí:
Pověst o prokletém zvonu - když se stal pánem Práchně Půta Švihovský, proslulý svou tvrdostí a přísností na poddané, rozhodl se, že dá opravit starobylý prácheňský kostelíček, ale nechtěl sám nést břímě vydání. Po čase nechal ulit zvon, který nařídil otočit, a poddaní do něho měli přispívat. Když byla ke příspěvku donucena chudá vdova, ta po odevzdání posledních peněz zvon proklela a zvon plný bohatství se zřítil do hlubin a nikdo jej již nenašel. Jednou se o to pokusil bohatý měšťan z nedalekých Horaˇžďovic, když svou motykou narazil na korunu zvonu ozval se křik: "Hoří! Horažďovice hoří!" Měšťan kopání přerušil a běžel se podívat, když se vrátil, jáma i motyka byly pryč. Nahoře na hradbách seděl šeredný mužík, který strouhal lakomci mrkvičku. Měšťan posedlý strachem uháněl s prázdnem domů.
Pověst o potrestaném dítěti - v nedaleké vsi Velké Hydčice žila matka s malým synkem, kterého rozmazlovala. Chlapec se vymkl kontrole a matku byl metlou. Byl potrestán a přes veškerou lékařskou péči zemřel, krátce po něm i jeho matka. Od té doby se provinilý chlapec snaží dostat z hrobu, ze kterého nejdříve vystrčí ruce, v té chvíli se objeví duch matky a šlehá jej přes ruce. Dotyčná metla se na Práchni dochovala a byla pro výstrahu vystavena na svatoklimentském kostelíčku jako výstraha pro zlobivé děti. Dnes již v kostele není, zmizela neznámo kdy a neznámo kam.
