Pramen Labe

U Špindlerova Mlýna byla mezi lety 1910 až 1916 vybudovaná Vodní nádrž Labská (Labská přehrada), především jako ochrana proti povodním. Je nejhořejším stupněm soustavy vodních děl na Labi, který zachytává převážnou část sněhových vod ve střední části Krkonoš. Od roku 1994 pracuje v hrázi i malá vodní elektrárna.

Hráz je vysoká 41,5 metrů, dlouhá 153,5 metrů a široká 55 metrů. Délka vodí nádrže je 1,2 km, plocha je 40 ha. Přes vodí plochu vede silniční most. 

Další naše cesta směřovala do Horních Míseček a odtud k Vrbatově boudě, kde byla první pivní přestávka ve výšce 1 400 m.n.m. s nádherným výhledem.

Vrbatova bouda je horská bouda nacházející se na Zlatém návrší v těsné blízkosti smyčky ukončující tzv. Masarykovu horskou silnici coby poslední úsek silnice. Jméno získala na počest mříčenského občana Václava Vrbaty, který 24. března 1913 v těchto místech obětoval život pro svého přítele Bohumila Hanče. 

Trvale se zde ubytovat možné není, jde jen o občerstvovací a stravovací zařízení. Přestože silnice vede až k boudě, není možné sem dojet vlastním autem. Je zde však konečná stanice kyvadlové autobusové linky z Horních Míseček (v provozu od poloviny května do konce října). Jedná se o nejvyšší místo v ČR, kam lze dojet linkovým autobusem. 

Z Vrbatovy boudy se vydáme (teď už jen po svých) dále po zelené a po chvíli dojdeme na Vrbatovo návrší, kde přímo na vrcholu stojí Mohyla Hanče a Vrbaty na paměť tragické smrti Václava Vrbaty a Bohumila Hanče během mezinárodního závodu v běhu na lyžích na 50 km, konaném 24. března 1913. Během závodu se extrémně zhoršilo počasí, za vysokého větru přišla sněhová vánice a výrazně poklesla teplota. Kromě Bohumila Hanče se podařilo všechny závodníky zastavit a závod zrušit. Vrbata tehdy poskytl Hančovi při pokusu o jeho záchranu část svého oděvu, čímž nakonec obětoval i svůj život - jeho zmrzlé tělo bylo nalezeno právě v těchto místech. Na jeho památku je den 24. března slaven jako Den Horské služby. 

Za horkých letních dní bývá na mohyle pozorován Eliášův oheň (= akustický a optický jev vyvolaný vybitím statické elektřiny při silných bouřích, který se projevuje modrým světélkováním objektu, kde dochází k vybití statické elektřiny). 

Od Mohyly pokračujeme dále po zelené a u rozcestníku Nad Kotelní jámou se napojíme na žlutou turistickou značku, která nás dovede až k Prameni Labe. Kolem nás je několik řopíků, které lze za nepříznivého počasí využít jako úkryt.

Další nouzové stanoviště je u rozcestníků U čtyř pánů na Pančavské louce, která se rozkládá mezi Labskou loukou, Mumlavskou loukou, Harrachovou loukou, Hančovou loukou a Pančavskou jámou. Součástí je i nejrozsáhlejší vrcholové rašeliniště v západních Krkonoších. Tvoří součást přírodní rezervace Prameny Labe. 

Pramen Labe je místo na hřebeni Krkonoš, pro turistické účely symbolicky upravené jako počátek řeky Labe. Nachází se 1 387 m.n.m. na Labské louce. Místo patří k nejvyhledávanějším cílům vycházek na české straně pohoří, jeho význam byl oceňován již od roku 1684, kdy je navštívil a požehnal královéhradecký biskup Jan František Kryštof z Talmberka.

Symbolické místo na křižovatce značených turistických cest má podobu skruže s přítokem a odtokem vody, vydlážděným okolím s lavičkami a kamennou stěnou, vyobrazující barevné znaky 26 významných měst, jimiž Labe na své cestě k moři protéká.

Od Pramene Labe pokračujeme souběžně po červené a zelené turistické značce až dojdeme k Labské boudě. Je to soukromý hotel ležící 1 340 m.n.m. na Labské louce nedaleko Špindlerova Mlýna. 

Moderní železobetonová devítipatrová budova z roku 1975 nese stejný název jako původní hostinec z 19. století, který vyhořel roku 1965. V sobotu 17. listopadu 2018 v okolí Labské boudy začala hořet horská tundra. Požár byl ohlášen po 16. hodině, uhašen byl v půl osmé večer, zasahovalo celkem 7 požárních jednotek. Zasažena byla plocha asi 20 ha. Budova neutrpěla žádné škody jen díky opačnému směru větru. 

Budova vznikla v 19. století jako hostinec s ubytovacím zázemím. Již dříve zde ale údajně jakási podnikavá žena prodávala kolemjdoucím kozí výrobky a kořalku. V letech 1878 - 1879 ji nechal přestavět hrabě Jan Harrach. Dnešní Labská bouda má 79 pokojů s kapacitou 120 hostů. Její součástí jsou mimo jiné dvě restaurace, široké sportovní vyžití, vlastní úpravna pitné vody, kotelna na lehké topné oleje, garáže pro služební vozidla a několik výtahů. Umístěna zde byla trvalá meteorologická stanoviště. Vzhledem ke své poloze je především v zimním období významným orientačním prvkem. 

Při běžeckém závodě Bohumil Hanč zemřel právě na Labské boudě (nalezen byl bez známek života v místě dnešního Hančova pomníčku nedaleko Pančavského vodopádu). 

Pod Labskou boudou padá 35 metrů vysoký Labský vodopád do Labského dolu. Na samotný vodopád navazuje ještě přes 200 metrů dlouhý úsek kamenitých peřejí. Jeden z dřívějších majitelů Labské boudy nad vodopádem roku 1859 zřídil menší nádrž, jejímž účelem bylo zmohutnění průtoku vodopádu. Zbytky nádrže jsou pod Labskou boudou údajně dosud patrné.

Od Labského vodopádu vystoupáme zpět k Labské boudě a po červené turistické značce se vydáme opět Bucharovou cestou (Jan Buchar byl propagátor turistiky v Krkonoších) k Ambrožově vyhlídce a k Pančavskému vodopádu.

Pančavský vodopád je nejvyšší vodopád v Česku. Měří 148 metrů a nachází se v horní části Labského dolu v Krkonoších. Vodopád vytváří potok Pančava (pravostranný přítok Labe). Je stálý s kolísavým průtokem, průměrně 25 l / s. Nejvydatnější je při jarním tání sněhu, což je obvykle konec dubna až začátek května. Za vysokých stavů vody se vodopád větví na několik ramen. Ústí do svahových sutí a nevytváří tedy vývařiště. 

Název pochází z německého pantschen, spisovně planschen nebo plantschen, česky cákat, šplíchat.

Celý vodopád je možné pozorovat z modré turistické značky vedoucí Labským dolem. 

Nedaleko odtud je Hančův pomník. Cesta pak dále pokračuje k našemu výchozímu bodu - Vrbatově boudě.