... mohylové pohřebiště

Tento výlet se vlastně prolíná s výletem ... středověké cesty. Tentokrát se ale vydáme po Naučné stezce archeologa Františka Xavera France a několika mohylových pohřebištích. 

Trasa nás povede z Kornatic po zelené naučné stezce kolem tvrziště Jílová, Mydlná, Javor, přes mohylové pohřebiště Hádek až k mohylovému pohřebišti Hájek a kolem zříceniny hradu Lopata zpět do Kornatic. Je dlouhá cca 14 km a trvá necelé 4,5 hodiny.

Kornatice je obec na okraji rozsáhlého šťáhlavského polesí, poprvé písemně uváděná v roce 1368. Nevelká osada byla poničena za třicetileté války. Někdy kolem roku 1680 tehdejší majitel panství Engel z Engelflusu založil panský dvůr. V roce 1883 byl zahájen provoz na železniční trati Rokycany - Nezvěstice. V roce 1913 byl při kopání na zahradě statku č.p. 7 objeven poklad starých mincí (částečně pražských grošů Václava IV.). 

V obci stojí kaplička, u dvora kříž. 

Na dolním toku Kornatického potoka od Kornatic po ústí jsou rozsáhlé sejpy připomínající někdejší těžbu zlata. Na Kornatickém potoce leží Kornatický rybník. Tento 7 ha romanticky položený rybník je uprostřed lesů, dne 16. června 1945 se po průtrži mračen hráz tohoto rybníka protrhla. 

V oblasti Přírodního parku Kornatický potok jsou četné archeologické lokality (zaniklé vsi, tvrziště, mohylová pohřebiště) i stopy po dolování. V letech 1920 - 1926 zde byla v provozu úzkokolejná železnice Pod Lopatou - Vrch Maršál.

Asi 2 km severovýchodně od Kornatic leží zřícenina tvrze Mydlná na mírně vyvýšeném břehu nově obnoveného rybníka. Prvními zmiňovanými majiteli jsou Bohuslav a Protiva z Mydlné v roce 1397. V roce 1437 ji prodal Kuneš z Hlohova Rackovi z Kvíčovic a ten jí v roce 1442 prodal Janovi z Rakové. Jan za statek zaplatil jen polovinu ceny, kterou platil Racek z Kvíčovic, a proto se předpokládá, že vesnice u tvrze byla pustá. V roce 1474, když jí Jan z Rakové spolu s dalším zbožím prodával panu Bozděchovi ze Šťáhlav, je v Mydlné zmiňován pustý poplužní dvůr i vesnice. V roce 1488 je zmiňován dvůr pustý v Mydlné a v dalších pramenech již jen pustá ves Mydlná. Vesnice tedy zanikla před polovinou 15. století a tvrz nejpozději v době válek za krále Jiřího z Poděbrad.

Po požáru na zbytcích tvrze pracoval pouze zub času, neboť vesničané z okolí považovali zbytky tvrze za zbytky kostela (dodnes o tom svědčí pomístní název U kostelíka), a tak zde natěžili stavební kámen, aby se nedopustili svatokrádeže. Důsledkem toho jsou zbytky tvrze v poměrně dobrém stavu. 

Tvrz měla lichoběžníkový půdorys, na jeho východním okraji se nalézají pravděpodobně zbytky paláce postaveného z lomového kamene. Trosky budovy měří 6 x 10 metrů a na její jižní straně byly nalezeny pozůstatky portálu. V SZ rohu lichoběžníku se nalézá mohutná kupa vypálené mazanice s patrnými zbytky kamenné podezdívky po obvodu, pravděpodobně zbytky věže. V terénu jsou patrné i pozůstatky obvodové hradby. 

V místech zvaných U Zámečku se nachází tvrziště Javor. Tvrz bývala součástí středověkého sídliště tvořeného samotnou tvrzí a stejnojmennou zaniklou obcí, která stávala nejspíš od 14. do 15. století asi o 500 metrů dále na sever v trati Zvoníčkovna. V písemných pramenech se tvrz neobjevuje, ale předpokládá se, že její majitelé byli totožní s majiteli zaniklé vesnice. V sousedství tvrze se nachází dvě jámy, z nichž v jedné byla nalezena keramika ze 2. pol. 13. a ze 14. století. 

Prvním známým majitelem vesnice byl Čáslav z Javora připomínaný v letech 1373 - 1379. Z dalších majitelů nebo členů rodu jsou z let 1391 - 1393 známi Drslav, z roku 1403 Chval, otec Jaroslava, a z roku 1405 Kunrat z Javora. Po něm se držitelem vesnice stal Čejchan z Javora, kterému patřila také část zaniklých Pokonic, kde vedl úspěšný spor o odúmrť po Ofce na Pokonicích. Jaroslav a Kunrat z Javora se během husitských válek postavili na stranu katolíků proti pražanům. Jaroslav před rokem 1427 Javor prodal, a přestěhoval se do Blovic. Novým majitelem se stal nejspíše Olfart z Javora, který byl také hejtmanem na Vildštejně. Zemřel nejspíše roku 1447, a panství po něm převzal syn Burjan z Javora připomínaný roku 1449. Byl posledním známým členem vladyků z Javorova, kterému vesnice patřila. Později byla připojena k poříčskému panství, u něhož byla v zápisu v deskách zemských z roku 1601 uvedena jako tvrz i vesnice jako pustá. Předpokládá se, že vesnice i tvrz zanikla během bojů mezi Jednotou zelenohorskou a králem Jiřím z Poděbrad. 

Dochované tvrziště se nachází nad pravostranným přítokem Kornatického potoka. Ze západu ho chrání někdejší rybník, zatímco na zbývajících stranách byl vybudován val. Za valem se nachází příkop, který obepíná centrální pahorek s plošinou o průměru asi 8 metrů. Stopy zástavby se nedochovaly, ale vzhledem k rozměrům tvrziště na něm stávala nejspíše dřevěná věž. 

Mohylové pohřebiště na Javoře se rozkládá na bývalých středověkých polích u hájovny Hádek, nedaleko tvrziště Javor. V letech 1878 - 1883 prokopal F. X. Franc všech 42 zachovaných mohyl, které nebyly poničeny orbou, pro valdštejnské sbírky na nedalekém Kozlu, později byly nálezy umístěny do Západočeského muzea v Plzni. 

Obsah mohyl spadá převážně do kulturního období střední doby bronzové. Velmi častou výbavou těchto hrobů jsou bronzové sekery s nepříliš rozšířeným břitem, které se nasazovaly na dřevěnou, na konci zahnutou násadu a byly k ní připevněny koženým řemínkem. Běžnou výbavou hrobů byly doplňky oděvu a bronzové ozdoby. Nalezené jehlice ke spínání šatů jsou až 50 cm dlouhé, zakončené malou hlavou a mají podélnou žebrovou výzdobu. Nalezené prsteny byly vyrobeny z bronzových pásků, jejichž konce jsou zavinuty do plošných spirál. V jedné mohyle nalezl Franc patrně kostrový pohřeb, kosterní pozůstatky z té doby se většinou nedochovaly, společensky výše postavené ženy v jejíž posmrtné výbavě se nacházel bronzový náhrdelník sestavený z bronzových terčíků a spirálně stočených trubiček z bronzového drátu. K milodarům byly přiloženy i zlaté svitky. Výbavu doplňovala keramika. Velké misky, různé nádoby a džbánek.

Hroby mužských příslušníků rodu obsahovaly zejména zbraně, jakými jsou bronzové lukostřelecké šipky se zpětnými křidélky či velké hroty kopí s listovitou čepelí opatřenou dutou tulejí pro nasazení na ratiště. Běžně se vyskytují dýky kosodélného průřezu s ostřím oble se zužujícím ke špici, které se nýtovaly k rukojeti. 

Samozřejmostí každé výbavy hrobu byla keramika. Nádoby mají většinou vydutou dolní polovinu na níž je nasazena mírně se zužující kónická horní část. Nádoba je po stranách opatřena malými oušky. Výzdoba nádob byla prováděna rytými šikmými pásky s vyšrafovanými trojúhelníčky. Z ostatních nádob je možné připomenout široké misky nasazené na tenkou nožku. 

Pro kulturu doby bronzové je charakteristické využívání bronzu ve všech oborech lidské činnosti. Bronz je slitina převážně mědi a cínu v určitém poměru. Vzniklá slitina je tvrdá a vhodná k výrobě zbraní a nástrojů s trvanlivým ostřím. Na druhou stranu je křehčí a nevhodná ke kováckému zpracování. Sekerky, srpy, šipku a dýky se musely vyrábět odléváním do formy. Kovolitec odhadl poměr obou kovů a v malé okrouhlé pícce vyrobil slitinu, kterou pak odléval do kadlubů vyrobených z jemnozrnného kamene nebo vypálené hlíny. Slevači získávali většinou již hotové kovy v podobě ingotů (hřiven), s nimiž dále pracovali. Formy byly většinou dvoudílné. Po vychladnutí a rozdělení formy odlitek vypadl. Existovaly i složitější odlévačské postupy jako na ztracený vosk a podobně. Pole výroby ovládl tak kovolitec a forma, do které odléval svoje sekery a srpy. To byl nepochybně ten nejpřevratnější důsledek zavedení bronzu.

Na Návrší mezi zámkem Kozel a hradem Lopatou je Mohylové pohřebiště Hájek. V letech 1878 - ? 1884 prozkoumal F. X. Franc všech 91 zjištěných mohyl, z nichž byla část zničena při dobývání pařezů. Dochovaných je jich dnes asi 50. Mohyly byly různých velikostí, od zcela malých, majících v průměru 2 m, až k velkým o průměru až 15 m a výšce 2 m. Ještě dnes se dají vysledovat v terénu patrné pozůstatky vykopaných mohyl. V sousedství pohřebiště je dosud dobře patrná středověká cesta, spojující Šťáhlavice se zaniklými Neslívy. 

Mohyla je uměle navršený násep z kamení a nebo hlíny obvykle nad jedním či více hroby. Tento způsob pohřbívání se objevoval od pravěku v různých kulturách po celém světě, je známý i z raného středověku a někde přetrvával ještě dlouho do pozdního středověku. Mohylová pohřebiště se označují jako mohylníky.

Mohyly dělíme na dlouhé, kruhové a oválné. K nejstarším patří mohyly dlouhé (období eneolitu = starší doba kamenná). Na našem území se těchto mohyl moc nedochovalo (dochovány jen jako pozůstatky zjištěné při archeologických průzkumech).

Pohřeb pod mohylou může být kostrový, žárový nebo birituální. Pozůstatky mohou být uloženy volně nebo ve skříňce či popelnici. Pro významnější jedince byla pod mohylou vystavěna pohřební komora. V případě žárového ritu mohl být popel jen rozptýlen v násypu mohyly. Existují i mohyly, pod kterými se žádný pohřeb nenašel. 

Velikost mohyl může být různá od několika desítek centimetrů po kolosy o desítkách metrů. Největší mohyla v Evropě Silbury Hill v anglickém hrabství Wiltshire je vysoká 39,6 m a má 167 m v průměru. 

U převažující většiny mohyl se nejedná pouze o primitivní navršení materiálu, ale o stavbu, která má určitou strukturu. Hliněné mohyly bývají ohraničeny kamenným věncem po celém obvodu. Pokud mohyla stojí ve svahu, tak je kamenný věnec jen částečný. Tento kamenný věnec zabraňoval rozplavení mohyly, ale v abstraktní rovině i mohl vymezovat posvátné místo. Okolo mohyly mohl být vyhlouben i žlab či příkop, méně často je doložena palisádová konstrukce. Velké mohyly bývaly zpevněné dřevěnými kůly. Násep mohl být tvořen hlínou, kameny či směsí obojího - materiál mohl být dovážen i z několikakilometrové dálky. V zásypu mohyly se někdy nacházejí stopy ohnišť, která bývají interpretována jako pohřební hranice.

Na území ČR se mohyly objevují od středního eneolitu a objevují se s přestávkami po celou dobu bronzovou a dobu halštatskou. V eneolitu a střední době bronzové je pod mohylami pohřbívána většina členů komunity. V pozdní době bronzové a pak po celý halštat se mohyly stávají znakem výsadního postavení jedince ve společnosti. 

Mohyly se v Česku nacházejí pouze v oblastech, kde nedošlo k intenzivní zemědělské činnosti, která je poškodila či zničila. Hroby pod nimi uložené se mohly zachovat, ale jeví se jako ploché.