Tržiště na Starém Městě bylo dávno předtím, než král Václav I. založil v roce 1235 město. Víme o tom od arabského kupce Ibráhíma ibn Jakuba, který ve své zprávě z roku 965 píše: "Město Frága je vystavěno z kamene a vápna a je největším městem co do obchodu". Každé pražské středověké město mělo hlavní tržiště, na kterých se konaly pravidelné trhy a výroční trhy (tzv. jarmarky) o církevních svátcích. Na některých místech v Praze se konaly i speciální trhy: kurný, dobytčí, svinský, rybný apod., které ještě dnes můžeme odhalit v názvech dnešních ulic a náměstí. 

Ovocný trh

V dřívější Královské ulici byl Ovocný trh. Tržiště je doloženo již od 13. století. Dřívější názvy byly Nové tržiště, Školní náměstí, Královská třída, Karolinenplatz nebo Theaterplatz. Současný název byl zaveden roku 1870. Název tohoto místa pochází právě podle toho, kdy zde v dávné době bývalo tržiště, kde se především prodávalo ovoce a zelenina, ale také živí ptáci. Prodávalo se z nůší, či ošatek nebo bylo ovoce jen nasypáno na plachtě na zemi. Uprostřed těch barevných hromad, které vypadaly jako živý koberec, seděli trhovci a trhovkyně a vychvalovali své zboží. Kromě tradičního ovoce se tu dalo sehnat i ovoce cizokrajné. Na Ovocném trhu se prodávalo ještě počátkem 20. století. 

V jednom domě na Ovocném trhu byla první obchodní krytá pasáž nazývaná Malý bazar. Nepotřebné vojenské zásoby stanů, celt, kotlíků, rýčů, nožů, sekerek a podobných věcí pro tramping a skauting tu prodával vynikající sportovec (získal 500 mistrovských titulů v mnoha sportovních odvětví), který se účastnil i olympijských her v Paříži, Emmerich Rath, který se velkou měrou zasloužil o vznik tábornických osad u Sázavy. Obchod mu však byl znárodněn, za propagaci západního způsobu života byl na rok zavřen do převýchovného tábora pro "buržoazní živly" ve Sv. Janu pod Skalou a nakonec mu byl vyměřen důchod ve výši 370 Kč měsíčně.  

Nachází se zde několik velmi významných pražských budov. Na jihozápadní straně náměstí se jedná o budovu Stavovského divadla. V jejím těsném sousedství se nachází budova Karolina, historické budovy sídla Karlovy univerzity a Kolowratský palác. Na severovýchodní straně náměstí směrem k Celetné ulici a Prašné bráně pak stojí dům U Černé Matky Boží. Na jižní straně náměstí se dále nachází zadní trakt Pasáže Myslbek a palác Pachtů z Rájova (Nová mincovna, dnes sídlo Obvodního soudu pro Prahu 1).

V současnosti je náměstí koncipováno jako pěší zóna. Mezi zdejší novodobé tradice patří umělé kluziště, které zde bývá pravidelně každou zimu. 

Vaječný trh

Jedním velkým tržištěm, který se nazýval Vaječný trh, je dnešní Rytířská ulice, která se nachází mezi Ovocným trhem a Uhelným trhem. V září 1347 zde probíhaly rytířské turnaje jako součást oslav korunovace Karla IV. a jejich tradice zde zůstala do 18. století. V 17. - 18. století se západní část ulice nazývala "Kotcová", začátkem 19. století pak "Vaječný trh" a východní část "Husí trh". Asi od poloviny 19. století je to již Rytířská ulice. 

Dochované tržní řády z 19. století přesně vymezují, co a jak se na Vaječném trhu mohlo prodávat. Kromě vajec a mléčných výrobků, to byly i vyjmenované druhy zabitých, ale nestažených zvířat. O sobotách a před svátečními dny to byly hlavně husy. 

I když Rytířská ulice byla dlouhá, prodavači a prodavačky chtěli Vaječný trh ještě rozšířit, a proto navrhovali, aby se zbořilo Stavovské divadlo a plocha tržiště by se tak propojila s Ovocným trhem.  

Staroměstská tržnice

V prostoru mezi novými bloky domů v Rytířské a Ovocné ulici nechala Praha vybudovat první krytou tržnici. S rozvojem techniky (elektřina, umělé chlazení, vytápění či vodovod) vznikla v letech 1894 - 1897 nákladem 2,7 milionů korun průchozí tržnice se 300 stánky rozmístěnými mezi litinovými nosnými sloupy s prosklenými stropy. Přes nedůvěru a vysoké poplatky se nakonec do prostorné haly přestěhovala většina trhovkyň z Vaječného trhu. 

Impulsem k výstavbě byla nevalná hygiena na pražských tržištích. Prodávalo se z nůší, krosen, puten, košů, trakařů a vozíků. 

Hala tržnice je protáhlá a litinová konstrukce má tvar pětilodní baziliky. V křížení lodí je umístěna prosklená kupole. Původně byla hala osvětlena Křižíkovými oblouky, do roku 1922 napájenými vlastní parní elektrárnou. Průchod do Rytířské ulice se nachází ve čtyřpatrové budově s novorenesanční fasádou a je zdoben motivy z pražských trhů. 

Uhelný trh

Jedná se o trojúhelníkové náměstí navazující na Rytířskou ulici, ulici V Kotcích a Havelskou ulici. Původně bylo toto místo jen zakončením rozsáhlého Havelského nebo Svatohavelského tržiště, které zabíralo prostor od Celetné ulice až po Skořepku. Název pochází již z pol. 14. století, kdy se sem přesunul z nedalekého Kozího plácku prodej dřevěného uhlí. Náměstí se proto také někdy označovalo jako "Nový trh uhelný". 

Uhlí se sem přiváželo z venkova, část se pálila ve zdejší uhlířské huti, která stála uprostřed náměstí. Uhlí se kupovalo jednak do domácností, jednak je potřebovali řemeslníci (kováři, zvonaři, zámečníci a jiní). Teprve v 1. pol. 19. století prodej dřevěného uhlí klesal, protože bylo postupně nahrazováno uhlím kamenným. V sousedství huti na náměstí stávala i kovárna (zbourána byla v roku 1894). 

Na místě zaniklé huti a kovárny stojí od roku 1951 kašna, kterou nechal zřídit již v roce 1797 bohatý pražský měšťan Jakub Wimmer. Toto je však už její čtvrté stanoviště. Plastika uprostřed čtvercové pískovcové nádrže je dílem pražského sochaře Františka Xavera Lederera. Sousoší hocha, podávajícího sedící dívce hrozen, představuje alegorie sadařství a vinařství. Středový sloupek kašny, kterým je vedena voda, představuje kmen palmy obtočený vinnou révou. Je ukončen labutí se vztyčenou hlavou chrlící vodu. Ta přepadává přes horní mísu do kašny. 

Od roku 1888 jsou zde veřejné toalety, které patřily k síti toalet provozovaných v letech 1890 - 1937 Marií Procházkovou. V roce 1925 byla dřevěná bouda přenesená do Michle nahrazena dnešními podzemními toaletami. 

Na Uhelném trhu se následně prodávaly hlavně řezané květiny a také pohřební věnce. Podobně jako na Ovocném trhu, i zde se rozložily četné pouliční vývařovny. Až do 1. světové války se prodávala za jednotnou cenu dvou krejcarů, "za dva na dlaň", např. sběračka horkých brambor, nudlí, hrnek polévky nebo velká kobliha. 

Jediným zachovaným z celé řady starobylých domů s podloubím, které lemovaly západní stranu náměstí, je dům U Tří stupňů (č.p. 424), původně kavárna. Ostatní domy byly zbourány. Na jejich místě byl postaven činžovní dům U Šturmů (na rohu Skořepky) a v roce 1883 budova školy. Dne 15. března 1939 školní budovu obsadili členové Národní obce fašistické, svolávali sem své příznivce a mínili paralelně s německými okupanty obsazovat významné veřejné státní budovy v centru Prahy. V pozadí stát Radola Gajda. Proti akci na Uhelném trhu se postavily německé úřady a po rozkazu gen. Johannese Blaskowitze, vrchního velitele německých vojsk v Čechách, byla akce po třech dnech rozpuštěna.  

Kavárnu, zvanou U sester kafíčkových, navštěvovaly na přelomu 19. a 20. stol. hlavně zelinářky a trhovkyně. Nabízela kávu za 8 krejcarů čili 16 haléřů v době, kdy např. známka na pohlednici stála 5 haléřů. Šlo o bílou kávu a dle ceny půllitrový "kafáč". Vedle kavárny byl krám s obnošeným šatstvem, na náměstí s trhem neměl nouzi o zákazníky. 

Uhelný trh je také spojen s filmovými místy. V restauraci U Dvou koček se natáčely záběry s Josefem Abrhámem do filmové komedie Vrchní, prchni! Před budovou základní školy i na nedalekých tržištích se natáčely díly k seriálu Třicet případů majora Zemana. Dalšími významnými budovami jsou dům U Cibulků (na rohu Perlové ulice), palác Platýz či dům U Tří zlatých lvů. 

Osvětlení na náměstí je replikou původních lamp z roku 1867. 

V Kotcích

Dnes spíše nevzhledná, úzká, a nepříliš navštěvovaná ulička V Kotcích je pozůstatkem středověké tržnice. Spojuje Uhelný trh a Melantrichovu ulici. Název je odvozen od tržních krámků zvaných kotce, které byly ve velké trojlodní tržní hale postavené kolem roku 1362. Prodávali tu především kožešníci, pláteníci a soukeníci. V letech 1739 - 1783 tu hrálo Divadlo v Kotcích, první kamenné divadlo a současně druhá operní scéna v Praze. 

Ulice byla od založení Starého města v roce 1232 součástí tzv. Havelského města kolem kostela sv. Havla, kde bylo po Staroměstské tržnici druhé největší pražské tržiště zvané Havelský trh. Trojlodní tržnice měla uprostřed chodbu dlouhou 200 metrů, ze které se přecházelo do dvou bočních lodí, kde byly jednotlivé kotce. Střední chodba tržnice byla zbořena v roce 1795 a na místě kotců se začali stavět domy. V 1. pol. 19. století tu vznikla ulice, která má od začátku název "V Kotcích". 

Prodejní stánky (kotce) v ulici přetrvaly až do 2. pol. 20. století, kdy se zde prodávalo partiové zboží, především levné dětské oblečení, ubrusy, zlevněné látky nebo oděvy druhé jakosti.     

Havelský trh

V provozu byl již od roku 1232. Je jediným dochovaným tržištěm uprostřed staré Prahy. Ve středověku byl nazýván Novým tržištěm. Kromě Havelské ulice, kde stojí v současnosti stánky trhovců, zahrnovalo původní tržiště i paralelně Rytířskou ulici, Uhelný trh a rozkládalo se až k ústí Železné ulice. V 16. století to bylo nejvýznačnější tržiště v Praze. 

Název trhu i ulice je podle kostela sv. Havla, který byl postaven v roce 1263. Ale v historii se názvy měnily: od 15. století se části při Uhelném trhu (západní) nazývala "V kolářích" a část při Ovocném trhu (východní) "Tanmark" nebo "Tandlmark", což značí trh s použitým zbožím - vetešnictví. Od 18. století má část při Uhelném trhu název "Uhelná" a část při Ovocném trhu "Havelský plac". Po roce 1850 má západní část název "Zelný trh" a východní část "Havelské náměstí". Mezi lety 1870 - 1940 má celá ulice název "Havelská", mezi roky 1940 - 1945 má západní část název "Eberhardova" a od roku 1945 pak opět celá ulice má název "Havelská". 

Havelské město vzniklo pravděpodobně kolem 30. - 40. let 13. století (uvádí se 1232 - 1234) kolem farního kostela sv. Havla na místě nevýrazného staršího osídlení. Nejstarší dochovaná písemná zmínka se vztahuje k roku 1265. Bylo městem ve městě, uvnitř opevnění Starého Města pražského, avšak mělo vlastní právní a správní řád. Se Starým Městem bylo právně sloučeno roku 1287. Město založil v počátcích vlády Václava I. z královského pověření lokátor Eberhard, horní podnikatel a pozdější mincmistr Království českého. Většina obyvatel pocházela zřejmě z jihoněmeckých měst, zejména z Řezna. Důvod vytvoření města uvnitř města nebyl uspokojivě vysvětlen. Jádrem města bylo rozsáhlé privilegované tržiště (tzv. Nové tržiště), které konkurovalo tržišti na dnešním Staroměstském náměstí. Město vyrostlo na pravidelném půdorysu, bylo tvořeno věžovitými domy z lomové opuky a exponovaná místa havelského náměstí byla vydlážděna. Leželo kolem tržiště v ose cesty mezi Petrskou čtvrtí a Újezdem svatého Martina, přibližně v místech dnešních ulic a náměstí Rytířská, Uhelný trh, Havelská, V Kotcích a Ovocný trh. 

Tržiště mělo délku kolem 560 metrů a rozlohu přes 3 hektary. Ve 14. století byla západo-východní osou tržiště vedena zástavba dvěma řadami mohutných soukenických, postřihačských a dalších kotců, a tržiště tak bylo rozděleno na ulice v dnešních uličních čarách. Poté vznikaly kamenné domy v dnešních ulicích Melantrichova a Železná, spojující čtvrti se starším tržištěm na Staroměstském rynku. 

Výstavba Havelského města se stala spojnicí pozdějšího Nového Města pražského, jež bylo odděleno hradební zdí s věží (dodnes dochovanou v nárožním domě ulic Na můstku a Rytířská), příkopem a kamenným můstkem (dochovaným ve vestibulu stanice metra Můstek a odhaleným při jeho stavbě). Významný palác Jana Rotleva posloužil ve 2. pol. 14. století pro výstavbu univerzitní budovy Karolina. 

Kamenná zástavba, která se rozvinula zejména v 17. - 18. století, scelila Havelské a Staré Město, nadále z něj zbyly dva farní obvody kostela sv. Havla se hřbitovem a kostel sv. Martina ve zdi se hřbitovem. Hřbitovy byly zrušeny koncem 18. století (svatohavelský) a 19. století (svatomartinský). Hlavními novostavbami byl jednak raně barokní klášter obutých karmelitánů v Rytířské ulici a jednak Nosticovo divadlo z let 1781 - 1782. 

Dobytčí trh

Jedno z největších náměstí Evropy, Karlovo náměstí s rozlohou 80 552 m2, do roku 1848 zvané Dobytčí trh, bylo zakladatelem Nového Města pražského, císařem Karlem IV., předurčeno za hlavní tržiště. Původně dosahovalo až po dnešní Lazarskou ulici, v níž se od poslední třetiny 14. století začaly stavět masné krámy až k ohradě ˇŽidovské zahrady a po Řeznickou ulici. Obchodovalo se zde nejen s dobytkem (převážně hovězím), ale také například se slanečky, jejichž skladiště stávalo před Novoměstskou radnicí až do roku 1863. Roku 1367 připadlo pražské privilegium pro obchod s dovezenými mořskými rybami právě Novému Městu. Ještě do konce téhož století pak na Dobytčím trhu vznikl první slanečkový sklad. 

Slanečková bouda bývala původně přízemní budova, rozdělená na řadu komor. Později přibylo ještě vrchní patro. V bezprostředním okolí se rozprostíraly stánky a krámky maloobchodníků i velkoobchodníků, kteří měli své zásoby uložené v centrálním skladišti. Novoměstští slanečkáři měli i vlastní znak - dva stříbromodré sledě se zlatými korunkami v červeném poli.

Jméno domu U Kamenného stolu na rohu Ječné ulice je upomínkou na skutečný stůl, na kterém obchodníci počítali stržené peníze. Zdejší trhy připomíná i pražský loket, zazděný v 18. století do zdiva radniční věže, u kterého si kupující mohl ověřit správnou míru. Kromě tržiště určil císař Karel IV. toto místo také za středisko duchovního života. Uprostřed náměstí nechal postavit dřevěnou stavbu věžovitého vzhledu, ve které se každoročně vystavovaly říšské korunovační klenoty a ostatky svatých, což přitahovalo poutníky, ale i obchodníky z celé Evropy. Její funkci později nahradila gotická kaple Božího Těla, postavená opodál, ve které byly v roce 1437 zazděny desky s basilejskými kompaktáty. Kaple s půdorysem osmicípé hvězdy byla zrušena za Josefa II. a později odstraněna. Většina původních gotických domů na náměstí byla zbořena, do dnešních dnů se zachovala po mnoha úpravách jen Novoměstská radnice. Ta proslula zejména v době husitské, kdy se zde 30. července 1419 odehrála 1. pražská defenestrace. Z oken radnice byly svrženi konšelé - odpůrci kalicha, dosazení Václavem IV. V radnici bývala proslulá šatlava s mučírnou, z věže radnice bděli nad bezpečím novoměstských v noci dva ponocní, ve dne jeden hlásný. Po sloučení obou pražských měst v roce 1784 samosprávná funkce Novoměstské radnice zanikla, do budovy se nastěhoval soud a později trestnice, na jejímž nádvoří se ještě počátkem 20. století konaly popravy. 

Další význačné stavby změnily tvář náměstí v 17. a 18. století. Po Třicetileté válce zakoupili jezuité celou řadu domů na východní straně Dobytčího trhu a vystavěli tu svou kolej (pozdější vojenská nemocnice) a kostel sv. Ignáce. Významným počinem barokního stavitelství na náměstí byla přestavba Faustova domu, kdysi paláce knížat Opavských, Františkem Maxmiliánem Kaňkou v roce 1725. Výraznou změnu prodělalo náměstí v 19. století. Do roku 1863 byly odstraněny nevzhledné domy uprostřed náměstí a na místě "bídné, hrbolaté, nedlážděné návsi", jak psal tehdy jeden z pamětníků, byl založen park podle projektu Františka Josefa Thomayera. Postupně jej zkrášlovaly pomníky slavných osobností: Vítězslava Hálka (1881), Benedikta Roezla (1898) a Karoliny Světlé (1910). 

Dosud zde roste mnoho památných a starobylých stromů. 

Starobylá tvář Dobytčího trhu, charakterizovaná četnými pivovary a zájezdními hostinci, zmizela definitivně ve 30. letech 20. století. Tuto tradici dnes připomíná již jen název Černý pivovar na domě Českého vysokého učení technického.

Koňský trh

Mezi nejdůležitější náměstí v Praze patří "Václavák", Václavské náměstí, dříve nazývané Svatováclavské náměstí a původně Koňský trh. Protáhlý obdélník má délku okolo 750 metrů a šířku 60 metrů. Pojmenováno bylo po svatém Václavovi, českém patronovi, ale svou historii začalo jako konírna ve 14. století. Od roku 1362 se zde konaly výroční trhy. Obchodovalo se zde převážně s koňmi, ale také se zbraněmi nebo luxusními látkami. Postupně se zde v dalších letech obchodovalo také s obilím a dalšími potravinami. Ve spodní části náměstí stávaly novoměstské kotce. Po jejich zbourání v roce 1786 zde krátce působilo dřevěné české vlastenecké divadlo Bouda. Ještě na počátku 19. století vypadalo náměstí poměrně venkovsky. Uprostřed náměstí stála kamenná boží muka. 

Na horním konci Koňského trhu stávala Koňská brána, zbořená spolu s pražskými hradbami roku 1875. Na jejím místě vyrostla v letech 1885 - 1890 budova Národního muzea. V původní podobě protékal prostředkem současného Václavského náměstí Vinohradský potok, který ústil do rybníka na Můstku, a který byl později v rámci terénních úprav sveden do kanalizační sítě. Na dolním konci tržiště končilo Svatohavelskou bránou. Dlažby se náměstí dočkalo až koncem 19. století. Kolem roku 1875 bylo náměstí osázeno řadami lip, které však po dvaceti letech ustoupily kolejím elektrické dráhy. Koněspřežná dráha Generálního ředitelství Pražské tramvaje jezdila v příčném směru po ulici na Příkopech od roku 1875, Vodičkovou a Jindřišskou ulicí od června 1883 a po délce Svatováclavského náměstí od 20. května 1884. Uprostřed náměstí se tehdy tratě pouze křížily, ale nebyly na sebe napojeny. Koleje trati byly umístěny ve středním pruhu náměstí a mezi nimi stála velká alej. Vzdálenost se postupně měnila. Až do roku 1927 tak existovalo náměstí bez středního pásu a tramvajemi po obou stranách náměstí, což byl unikát. Po přestavbě odstraněním kolejí vznikla parkovací místa pro automobily. Dne 10. dubna 1895 bylo uvedeno do provozu osvětlení elektrickým proudem.  

Koňský trh se přejmenoval na Svatováclavské náměstí až v roce 1848, a to zásluhou Karla Havlíčka Borovského. Bylo součástí mnoha historických aktů, významný historický okamžik zažilo náměstí v roce 1918, kdy byla vyhlášena samostatnost Československa. Dne 3. července 1942 se zde konala manifestace proti Německé říši, během Pražského povstání v roce 1945 bylo v blízkosti Národního muzea zničeno několik budov. Na jejich místě vyrostlo několik obchodních domů. Tragicky zde skončil svůj život upálením student Jan Palach, který tímto vyjádřil svůj nesouhlas se srpnovou invazí vojsk Varšavské smlouvy 21. srpna 1968. V roce 1989 se Václavské náměstí stalo centrem masových demonstrací a klíčovým místem Sametové revoluce.

Dominantní socha postavy Václava, kterou vytvořil sochař Josef Václav Myslbek v roce 1913, je obohacena o další světce - Václavova babička sv. Ludmila, sv. Anežka Česká, sv. Prokop a sv. Vojtěch. Původní barokní socha sv. Václava, kterou v letech 1678 - 1680 vytvořil sochař Jan Jiří Bendl, stála na barokní kašně uprostřed Koňského trhu naproti dnešní Jindřišské ulici. Během morové epidemie v roce 1713, kdy bylo zakázáno shromažďování v kostelech, se u sochy sv. Václava konávaly mše pod širým nebem. 

Senný a obilný trh

Senný trh či Senné náměstí patřilo k nejstarším veřejným prostorám po vytyčení středověkého Nového Města v ose Koňského trhu, při vsi Chudobice (kolem kostela sv. Jindřicha a Jindřišské věže), která náležela řádu Křižovníků. Císař Karel IV. na něm 13. červena 1360 povolil pícníkům prodej obroku, ovsa a sena. K tržišti patřila stabilní váha, podle které byl zaveden název Senovážné náměstí. Váha stála na jižní straně náměstí v místě domu č.p. 981/II, č.o. 21, "U zlaté váhy". Byl to nízký jednopatrový dům. Později k senu a pícninám přibyly i další potraviny jako vejce nebo drůbež.

Náměstí je rozděleno pomyslným pokračováním Dlážděné ulice a tramvajovou tratí na dvě části odlišného charakteru. Zatímco plocha západní je celá dlážděná, východní část po zrušení tržiště byla parkově upravena a je zde kašna (fontána) s bronzovými sochami tančících postav Anny Chromy. 

Severozápadní cíp náměstí je uzavřen budovou Plodinové burzy, jihozápadní cíp Jindřišskou věží. 

Dům č.p. 976/II, č.o. 31-33, je novobarokní kancelářská budova o dvou traktech s kubisticko-novoklasicistními prvky na fasádě, tzv. Cukrovarnický palác, v letech 1991 - 1998 byl sídlem IPB. Od roku 2018 budovu rekonstruují rakouští majitelé na luxusní pětihvězdičkový hotel. Celý komplex nových budov spojený patrovým přístavkem se svatojindřišskou zvonicí byl postaven v letech 1911 - 1912 na místě skupiny bývalých budov. Asekurační spolek průmyslu cukrovarnického byl založen v roce 1861, s prvním sídlem v Panské ulici, byl vzájemnou pojišťovnou 235 cukrovarů na území Rakouska-Uherska. Pojištěný majetek činil 526 milionů zlatých (údaje z roku 1898)

Dům  č.p. 978/II, č.o. 23, původně Pojišťovací banka Slavia. Banka byla založená v roce 1869 a nabízela životní pojistky, ale i pojištění proti požárům a krupobití. Měla filiálky po celém Rakousku-Uhersku, její popularita kulminovala v období 1. republiky. 

Dům č.p. 991/II, č.o. 13, bývalá Hypoteční banka Království českého.

Rohový palác č.p. 866/II, č.o. 28-30, Plodinová burza (budova), otevřená roku 1894, dnes součást České národní banky. Palác postavila za 400 tisíc zlatých včetně vybavení firma Jechenthal-Hněvkovský. (S rodinou stavebníků Jechenthalů je moje rodina Nebeských příbuzná sňatkem). Členem burzy se mohl stát každý, kdo plodiny vyráběl anebo s nimi obchodoval a opatřil si burzovní kartu, která stála 25 zlatých ročně. Hlavní burzovní dny se konaly dvakrát týdně. V budově se nacházela kavárna a České obchodní muzeum, založené v roce 1896, s vystavenými vzory importovaného zboží. 

Po založení Nového Města pražského v roce 1343 se prostor jmenoval Senný trh. Od roku 1443 do roku 1896 to bylo Senovážné náměstí. V letech 1896 - 1940 se Senný trh jmenoval Havlíčkovo náměstí. Za německé okupace se vrátil název Senovážné náměstí, poté opět až do roku 1947 Havlíčkovo náměstí. V letech 1947 - 1951 neslo jméno po českém politikovi a novináři Soukupovo, v roce 1951 dostalo náměstí pojmenování po jednom z klasiků sovětské literatury Maxima Gorkého, od roku 1990 se vrátil název Senovážné náměstí. 

Jednoznačnou dominantou náměstí je bývalá městská věž a zvonice při kostele sv. Jindřicha z let 1472 - 1476. Je nejvyšší volně stojící zvonicí v Praze. Prodělala několik požárů a nepřítelem jí byl i silný vítr. Po požáru byly v roce 1745 provedeny barokní úpravy a v roce 1880 ukončena regotizace arch. Josefem Mockerem. Opuštěná a zchátralá věž byla koncem 90. let 20. století generálně rekonstruována a vložena do ní nová železobetonová samonosná konstrukce. Má deset pater, v tom nejvyšším je nově instalována zvonkohra o deseti zvoncích.

Kurný trh

Náměstí Franze Kafky, které se rozkládá mezi Staroměstským náměstím u kostela svatého Mikuláše, ulicí U Radnice, Platnéřskou, Kaprovou a Maiselovou, je pojmenováno po spisovateli Franzi Kafkovi (1883 - 1924), který se zde narodil. 

Původně se zde od 1. pol. 13. století do roku 1346 rozkládal plácek nazývaný Kurný trh. V letech 1727 - 1730 byl zastavěn prelaturou dle návrhu Kiliána Ignáce Dientzenhofera (1689 - 1751), která patřila ke klášteru benediktinů u sv. Mikuláše. Benediktini se sem přesunuli z bývalého klášterního stavení, které se nacházelo na sever od kostela sv. Mikuláše. V roce 1787 byl klášter zrušen a od roku 1791 byla budova využívána k různým účelům. Bydlela zde i rodina Hermanna Kafky a právě zde se roku 1883 narodil pozdější spisovatel Franz Kafka.

Prostor před někdejší prelaturou a kostelem sv. Mikuláše býval v 19. století označován jako Mikulášské náměstí, na východní straně ho uzavíral Krennův dům. Jednalo se o původně dvoupatrový středověký dům, jehož majitelem byl v roce 1409 Fricek Neugrünner (nebo Neugrün) z Chebu. Gotický dům, podle majitele tehdy nazývaný Grünhaus, patřil k největším a nejhonosnějším středověkým domům na Starém Městě. Název se během doby zkomolil na Krennhaus, tedy Krennův dům. Ve 2. pol. 16. století nechal tehdejší majitel O. Flanderka budovu přestavět renesančně, později kolem roku 1710 - 1720 byla nákladem Kryštofa Morice Wittauera přestavěna barokně. Čtyřkřídlý dům byl také zvýšen o patro a dřívější podloubí bylo zastavěno, ale domem bylo možné projít na malé náměstíčko zvané Kurný trh, proto se domu říkalo "průchoditý". Vzhledem ke své velikosti, budova při pohledu z náměstí zakrývala průčelí kostela sv. Mikuláše. V 19. století byl dům využíván pro kanceláře (před rokem 1845 tu sídlil krajský soud Kouřimského kraje) a pro nájemní bydlení. V roce 1902 byl dům (tehdy č.p. 936) zbourán, protože překážel nově vznikající Pařížské třídě. 

Kozí plácek

Na původním Kozím plácku se od středověku konaly trhy na živé kozy, kůzlečí maso a boty z kozinek. Obuvnické řemeslo zde přetrvávalo v kotcích a krámcích až do 30. let 20. století. Prodávaly se v nich boty pevné, ručně zpracované.

Jeden z těchto krámků byl i v přízemí nájemního domu č.p. 916. Řada domů po levé straně ulice byla zbořena v roce 1904. Nárožní dům na náměstí (na fotce) pochází z roku 1852 . Na protilehlém nároží byly již domy č.p. 792 - 794, v rámci asanace zbořené, nahrazeny novostavbou. Předtím zde stál dům č.p. 748, zvaný Nový Ungelt. Sem byl přenesen v roce 1779 celní úřad ze starého Ungeltu - Týna. Později, až do jeho zboření v roce 1898, v něm působil Loterijní úřad. 

Pražská / Holešovická tržnice

Památkově chráněný areál s prvky secese a novorenesance byl vybudován v letech 1893 - 1895 podle návrhu architekta Josefa Srdínka pro Ústřední jatka královského města Prahy. Svému účelu jatka sloužila až do roku 1983, kdy byla přebudována na tržnici. Proto celý areál bývá nazýván Pražská či Holešovická tržnice. U hlavního vjezdu z Bubenského nábřeží stojí na mohutných podstavcích dvě monumentální plastiky Muže s býkem, někdy zvané jako alegorie Trhu a Jatek. Na podstavcích jsou znaky hlavního města Prahy.

Ústřední jatka hl. m. Prahy spojené s ústředním trhem na dobytek a maso byla zřízena na základě zemského zákona z roku 1889. Areál se sestával ze 41 objektů vybudovaných jako součást komplexu jatek. Později došlo k asanaci menšího počtu objektů, případně k jejich radikální přestavbě. Od roku 1910 do roku 1922 proběhly další stavební úpravy - přístavby nových objektů.

Areál měl vlastní vodovod a kanalizaci, byla tu vodárenská věž, dále různé správní a administrativní objekty, burza a železniční vlečka z nádraží Praha - Bubny. Většina objektů byla provedena v historizujícím stylu z režného, omítaného zdiva v červeno-bílé barvě. 

Tržnice měla být zaměřena hlavně na velkoobchod, ale brzy si našla oblibu i u drobných nakupujících. Hojně navštěvovaný je dnes zeleninový trh, největší v Praze, s denně čerstvým ovocem a zeleninou od soukromých pěstitelů. Najdeme tu však i bylinky, maso, ryby, vejce a mléčné výrobky, pečivo, bio potraviny, asijské a další speciality, květiny či sezónní sazenice.