Provaznické muzeum Deštná

Od roku 1847 je Deštná městečko. Leží mezi Třeboňskou pánví a Českomoravskou vrchovinou asi 3 km od zámku Červená Lhota (více o této historii zde). První zachovalý písemný dokument je darovací listina Oldřicha z Hradce z 25. července 1294, který již tehdy uvádí Deštnou jako městys (villa forensis - místo trhové). Prvními majiteli byli Vítkovci (páni z Hradce), kteří v roce 136 prodali zboží bratrům z Rožmberka, od nichž také pochází městský znak. Deštná byla téměř na dvě století připojena k choustnickému panství. V době rožmberské vlády byl postaven kostel, pravděpodobně spjatý s německými rytíři a kolonisty. Ti přišli z okolí Bamberka, kde žil a je pochován biskup Otton, patron deštenského kostela. Tomuto svatému je v Čechách zasvěcen právě pouze kostel v Deštné. 

Předhusitské období zasáhlo i rožmberské statky na Deštensku. Mladý Oldřich z Rožmberka v snaze otupit revoluční hnutí vydal roku 1418 řadě měst a obcí včetně Deštné právo volného odkazu majetku obyvatel. V tomto privilegiu je Deštná nazývána městem, dostala také právo pečetit své listy pečetí se znakem rožmberské růže. Tento znak si Deštná podržela dodnes, růže je i na praporu.  

V roce 1531 získali deštenské zboží do zástavy páni z Jindřichova Hradce, ale Petr Vok v roce 1581 Deštnou vyplatil a opět připojil k choustnickému panství. Z té doby je zmínka o znovupostavení vyhořelé radnice. V roce 1599 byl nad Deštnou objeven pramen zázračné vody, v průběhu 17. století byly založeny lázně. V letech 1774 a 1846 trápily Deštnou velké požáry. V roce 1789 koupil panství baron Ignác Stillfried, pocházející ze Slezska. Založil novou vesnici Stillfriedov (dnešní Lipovka) a na svém Novém Dvoře poskytl útočiště zchudlému hudebnímu skladateli Karlu Dittersovi z Dittersdorfu (1739 - 1799), s jehož dcerou se oženil. Karel Ditters je pohřben na deštenském hřbitově (náhrobní kříž datovaný 1799).

V 70. letech 18. století přišel do městečka rod Kliků a s ním i provaznické umění. Poslední provazník z tohoto rodu Karel Klik zřídil v roce 1998 v bývalé dílně svého domu unikátní Provaznické muzeum, jediné svého druhu v Čechách, ukazující tradiční výrobu provazů, popruhů a sítí pomocí originálních nástrojů a na dobových provaznických strojích a také část soukenického a tkalcovského řemesla. Provaznická výroba v Deštné pokračuje ve výrobním družstvu Delana. 

Ve dvou místnostech je cca 260 exponátů. Většina zdejších strojů a dalších exponátů je během prohlídky uváděna přímo do provozu, např. pletací stroj, jeden nejstarší u nás, stáčecí stroj ve stáří 80 - 100 let, na kterém se vyrábí stáčené šňůrky, 80 let stará zkoušečka pevnosti provazů, více jak 100 let starý stroj na předení a stáčení provazů.

Dále je zde praktická ukázka zpracování lnu, síťování, výroba klubíček na ručním stroji, a to v době, kdy ještě nebyla elektřina, ale pohon vodou a párou.

V roce 1602 byl nad studánkou s léčivou vodou vystavěn renesanční kostelík sv. Jana Křtitele. V něm jsou Kamarýtovy obrazy. Ten nejvýznamnější, zobrazující pověst o nalezení svatojánského pramene, je umístěn nad vchodem. 

Objevení svatojánského pramene vysvětluje pověst. Přesně v den sv. Kateřiny (25. listopadu) roku 1599 se vdova Kateřina Urbanová (Urbancová) vracela z vesničky Světce do Deštné. Již dlouho trpěla bolestmi hlavy, ale nikdo jí nedokázal pomoci. Na mírném návrší, v místech, kde dnes stojí kostelík sv. Jana Křtitele, spatřila klečícího starce v kněžském rouchu. Vedle kmeta stál asi tříletý chlapeček, celý v bílém, oběma rukama držel hořící pochodně. Udivená žena poklekla a začala se modlit. Třikrát se zablesklo na obloze, stařec se třikrát sklonil čelem k zemi, pak obě postavy zmizely. Vdova přistoupila blíž a spatřila tři tryskající prameny,, které tu dříve nebyly. Umyla si hlavu touto vodou a bolesti rázem ustaly. Brzy sem začaly proudit zástupy poutníků, a tak zde majitel panství nechal postavit kostelík. Již kolem roku 1650 tady by v provozu i lázeňský dům. Vany byly zprvu dřevěné, později kamenné (jedna taková vana se dochovala údajně na zahradě domu č.p. 92). Do lázní jezdila řada osobností, léčil se tu např. Bohuslav Balbín, který lázně ve své době považoval za třetí nejvýznamnější v Čechách (po Karlových Varech a Teplicích). V době sedmileté války se tu léčili zranění vojáci, stejné to bylo za napoleonských válek. Po polovině 19. století ale nastal úpadek. V roce 1910 dokonce lázeňské budovy vyhořely a budova byla začleněna do objektu stáčírny. Začala se tu vyrábět sodová voda pod úspěšnou značkou Deštenka. 

U hřbitova je pak kaplička z 19. století. 

Další zajímavostí, kterou zde můžeme navštívit, je Letecké muzeum. Expozice je rozdělena na válečnou a poválečnou část. Vidět můžeme např. kopii protiletadlového krytu, expozici, která přibližuje osudy československých válečných letců, toto období dokumentují trojrozměrné exponáty včetně vyznamenání, uniforem a modelů i fragmentů z válečných letounů. 

Je zde i pietní místnost s velkoplošnou fotografií největšího československého vojenského hřbitova ve Velké Británii a seznamy všech našich padlých letců. 

V další části expozice je jeden z největších unikátů muzea - motor z Messerschmittu Bf-109  torzo trupu s kabinou Bf-109. Nechybí ani připomínka o našich letcích ve Slovenském národním povstání. 

V další místnosti najdeme řadu exponátů a dokumentů přibližující sportovní i vojenské československé létání od 1. republiky po nedávnou součastnost.