Račice nad Berounkou
Račice nad Berounkou leží v prudkém svahu na pravém břehu řeky Berounky asi 13 km severozápadně od Berouna.
Vznikly již v průběhu 14. století, první dochovaná písemná zmínka o obci se však nalézá až v urbáři z roku 1556. Prvotně byli ve vsi 4 osedlí, všichni hrnčíři, kteří měli povinnost dodávat každý týden 12 hrnců a 12 kahanců na Křivoklát, které museli sami na zádech na hrad donést. Jeden z nich také musel pomáhat při lovu na divoká prasata. Klejt na polévání hrnců brali z olověných hor u Častonic. Ve spolek měli přiděleno 3/4 lánu dědin (67 strychů), což ze všech činilo chalupníky. Po husitských válkách se ze třech usedlých stali sedláci, čtvrtý zůstal chalupníkem.
Již od vzniku obce měli obyvatelé povoleno těžit v okolních lesích palivové dříví a proutí ke stavbě polských plotů. Za to museli platit každý rok 90 vajec (urbář z roku 1556 uvádí jmenovitě počty: Havel 15, Jan Blín 30, Jan Vožralý 30 a Jaroš 15). Také měli právo sekat v lesích trávu na seno pro dobytek a hnát dobytek do lesa na pastvu. Za sekání trávy platil každý tři slepice ročně, za pastvu pak každý po dvou slepicích, dvou sýrech a patnácti vejcích, z toho polovina slepic, sýrů a každé třetí vejce náleželo hudlickým hajným a zbytek odváděli na Křivoklát.
Za třicetileté války dva statky zpustly a manská povinnost odvádění hrnců a kahanců byla nahrazená peněžitým platem. Roku 1651 bylo v Račicích již 28 osedlých, z toho 19 katolíků a 9 nekatolíků. Záznamy dále uvádějí jména a majetky některých z nich: Jan Rota má 15 strychů polí a luk na 4 vozy sena. Bartoň Blín má 18 strychů polí a luk na 5 vozů sena. Jan Dvořák má 14 strychů polí a luk na 5 vozů sena. Alžběta Havlíčková má 40 strychů polí a luk na 6 vozů sena. K nim patřil také oborský hajný Blažej z lesa. Dále je uvedeno, že k Račicím patřil les do vzdálenosti 100 provazců od vesnice, ve kterém mohou obyvatelé hospodařit, ale dřevo nesmí užívat na stavbu či k prodeji bez povolení vrchnosti.
V lednu 1686 odkoupil Křivoklátské panství, pod které Račice spadaly, místodržitel království českého Arnošt Josef z Valdštejna. Ten se v průběhu mnohých soudních pří zmocnil všech svobodných dvorů, které na panství držela různá nižší šlechta a také všem obcím pobral lesy dokládaje, že v urbáři je přikázané nemají. Dostal se tak do sporu i s Račickými, jenže polovina ze 100 provazců lesa, zapsaného Račicím, již byla vykácena a přeměněna v pole. Spor se táhl až do roku 1736, kdy bylo Račicím přiznáno 50 provazců lesa v revíru oborském a 5 sáhů palivového dříví ročně. Dosud náležely Račice k rychtě zbečské, Valdštejn je přidělil k rychtě budské.
Roku 1785 byl v Račicích 1 sedlák, 2 chalupníci, a 11 domkářů. Sedlák robotoval 3 dny v týdnu s potahem, chalupníci po 3 dnech ručně, domkáři muži po 8, ženy po 4 dnech do roka.
Roku 1862 bylo právo na pastvy, sekání proutí a 5 sáhů dříví vyváženo za 1400 zlatých.
Račice vždy spadaly pod zbečenskou faru. Desátek platili faráři 1 strych a 3 věrtele žita a za letníky 16 grošů.
