Římov - evropský Jeruzalém
Obec Římov leží asi 14 km od města České Budějovice v nadmořské výšce 480 m. Římov je doložen v listině z roku 1395 jako Hřimov, tj. Hřimův dvůr. Hřim je domácká podoba osobního jména Pelhřim.
V okolí dnešního Římova bylo slovanské osídlení nejpozději v 8. století. Vlastní vesnice byla založena pravděpodobně ve 13. století, první písemná zmínka o Horním Římově však pochází až z roku 1383. V roce 1395 je v Dolním Římově připomínána původní tvrz. V době svého založení ves patřila drobnému šlechtickému rodu, počátkem 15. století ji získali Roubíkové z Hlavatec, kteří zde vystavěli pevnou tvrz. Od roku 1541 patřila rodu Ojířů z Protivce, v této době v Římově vznikl pivovar. Ctibor Ojíř z Protivce se zúčastnil stavovského povstání, za což mu byla v roce 1622 zkonfiskována část majetku včetně Římovského statku. V roce 1626 Římov získává majitel českokrumlovského panství Oldřich Eggenberg, který jej však ještě téhož roku daroval českokrumlovské jezuitské koleji. Ta měla jeho výtěžek použít pro zajištění provozu chlapeckého semináře.
V polovině 17. století došlo na návrh českokrumlovského jezuitského lékárníka Jana Gurreho k založení poutního místa s loretánskou kaplí a křížovou cestou. Kaple byla postavena jako kopie slavného Loreta v Itálii v letech 1648 - 1653 a kolem ní byly v letech 1652 - 1658 vystavěny čtvercové ambity. V letech 1672 - 1697 (?) byl na východní straně přistavěn kostel Sv. Ducha. Křížová cesta vznikala v okolní krajině postupně od roku 1658 až do první čtvrtiny 18. století.
Díky nadaci Jana Kryštova Malovce z Malovic zde od roku 1694 trvale sídlili dva jezuitští misionáři, starající se o duchovní zaopatření poutníků. Ve 2. pol. 17. století se pak ustálili pravidelné termíny poutí na svátky Nalezení sv. Kříže, Povýšeni svatého Kříže a Navštívení Panny Marie a na svatodušní svátky. Místo navštívilo ročně 40 000 - 80 000 poutníků. Po církevních reformách Josefa II. množství poutníků dočasně zesláblo, ale již koncem 18. století nabylo původní intenzity.
Někdy před rokem 1661 jezuité ve vsi založili školu a v letech 1671 - 1691 vystavěli na místě někdejší tvrze barokní zámeček. V roce 1771 byl jezuitský řád zrušen a Římovský statek se dostal do správy náboženského fondu, odkud jej v roce 1801 koupil kníže Josef ze Schwarzenbergu. Později se zde vystřídalo ještě několik soukromých vlastníků, ale od poloviny 19. století je již Římov samostatnou obcí.
Pamětihodnosti:
Poutní areál s kostelem sv. Ducha a Loretánskou kaplí byl v roce 2018 prohlášen za národní kulturní památku ČR. Loretánská kaple stojí uprostřed poutního místa, na nádvoří, obklopena ambity. Jedná se o nečleněnou, prostou hranolovou stavbu o vnějších rozměrech 11,90 × 7,36 metru, vysokou přibližně 6,6 metru. Její konstrukční řešení půdorysu čtvrtplášťového typu umožňuje chodbu na části podélné a závěrové straně se schodištem do patra. Kaple má po obou delších stranách po dvou vchodech a malé okénko na kratší straně. Uvnitř je kaple vyzdobena napodobeninami starých loretánských fresek. Zde je též vystavena socha Panny Marie, řezba ze 17. století. Kolem hranolovité, nečleněné Loretánské kaple vyrostl roku 1658 přízemní ambit, vyzdobený roku 1685 nástropními malbami.
Napodobeniny Loretánské svaté chýše se objevují v celém katolickém světě, rozšířeny jsou i ve střední Evropě, byť na Českobudějovicku nejsou tak časté. Originální svatá chýše je v Loretu, slavném italském poutním městě nedaleko přístavního města Ancona. Jedná se o domek, který stál původně v Nazaretě a přebývala v něm Panna Maria. Když domku hrozila záhuba, andělé jej přenesli v roce 1291 do Trsatu v Dalmácii a v roce 1294 do Loreta. Chýše má pravoúhlý půdorys o rozměrech 9,5 x 4,1 m a je vysoká 5 m. Nad chýší v Loretu se tyčí statyně Santuario della Santa Casa se třemi apsidami.
Však Římova co slávu založilo, je místo, jež je duši zvláště milo, kde andělé své Královně se koří, a věčný oheň lásky Boží hoří. Toť Loreta, ta milá, svatá chýše, kde osvěžně se zbožné duši dýše. Tak malý koutek jen, v něm tolik lásky, že zhojí všechno hoře, všechny vrásky. Jen zkus to postát tady chvilku stranou. Zde nemáš toho valně na vybranou; jsou chudé jenom zde ty siré stěny, že oči tvé jen tam jsou zamířeny, kde nad oltářem, v nadpozemské kráse, v tvé srdce Matka Boží zahlédá se. Jen dovol, aby tato Matka milá tvé srdce vroucí láskou roznítila ku Dítku, které něžně k srdci vine, a s jehož rtů se milost k tobě line. Toť ono velké mysterium loci:
kde zázraky se denně opakují, kde vředy duše v ráz se uzdravují z ran, jež hříchy v bídnou duši vťaly a které celého tě rozleptaly. Na také rány jiná pomoc není, než cesta k Matce Páně pro spasení. A zde to místo, Římovská kde Matka ti zjedná přímluvu u Jezulátka. Jen poznej pramen zázračného léku a užij pro svou spásu jeho vděku!
První Loreta v Čechách byla vybudována již v roce 1584 v Horšovském Týně, následovaly Hájek (1623) u Unhoště, Mikulov (1623) a Praha (1625). Římovská Loreta patří ke starším stavbám tohoto typu v Čechách.
Ambity kolem Lorety uzavřel na východní straně roku 1697 kostelík svatého Ducha. Jedná se o ploše zastropenou barokní rotundu s apsidou. Do arkádového nádvoří je otočena patrovou nástavbou kruchty, ukončenou rozložitým trojúhelníkovým frontonem.
Kol Lorety se tichých ambit loubí jak ramen obchvat na ochranu kloubí. Zde každý zbožný krok bez pobízení ti skýtá svoji pomoc k přemýšlení.
Roku 1685 spojila poutní místo s rezidencí společná ochranná zeď. Její hlavní brána z návsi obce vede do malého dvora, odkud se vystoupalo po schodech ke vchodu do ambitu. K vlastní Santa Casse se pokračovalo patrovou arkádovou spojkou. Ta byla roku 1891 doplněna vstupní věží do ambitů.
Bývalá přestavěná tvrz, kterou jezuité používali jako letní rezidenci, v současnosti slouží jako farní úřad. Madoně Římovské byla zasvěcena 33. kaple Svaté cesty z Prahy do Staré Boleslavi, založená jezuity roku 1674.
Poblíž poutního areálu u kostela sv. Ducha roste nejstarší a nejmohutnější památný strom okresu České Budějovice - lípa Jana Gurreho. Stáří lípy je přes 600 let. V roce 2008 měřila 15 metrů na výšku, koruna měla výšku 9 metrů a šířka koruny 17 metrů. Obvod kmene v roce 2008 byl 760 cm. V roce 2008 byla vítězem soutěže Strom roku. Má zápis v Guinessově knize rekordů v roce 1996, kdy se v duté lípě o výšce 12 metrů vešlo 51 osob. Tento rekord byl překonán v roce 1997, kdy se tam vměstnalo 55 osob. Během sanace byl objeven vzdušný kořen o výšce 3,5 metru, který vede středem lípy a zajišťuje výživu a stabilitu stromu. Z dutiny stromu bylo odstraněno několik kubických metrů hniloby.
Pověst říká: Strom byl vysazen kolem roku 1330. V roce 1626 došlo pod 300 let starou lípou k božskému zjevení šestadvacetiletému jezuitskému lékárníkovi Janu Gurreovi. Na jeho základě se zasadil o výstavbu poutního komplexu - kostela svatého Ducha a loretánské kaple. Traduje se, že Gurre na poslední chvíli nechal posunout stavbu o tři metry, aby lípa zůstala nedotčena. Jiná pověst říká, že římovskou Madonu přinesli poutníci z Habeše položenou na lipové větvi. Větev poté zasadili před kostelem a během staletí z ní vyrostla současná lípa.
Římovský areál se řadí do skupiny tzv. Evropských Jeruzalémů, budovaných podle italských vzorů. Do této vybrané "společnosti" patří např. poutní místo Kalwaria Zebrzydowska u Krakova (budováno v letech 1600 - 1666), areál v kladských Vambeřicích (1676 - 1711), Kalvarienberg v Eisenstadtu (1701 - 1707) či o něco mladší dílo chebských jezuitů ve Starém Hroznatově.
U silnice stojí historický zájezdní hostinec čp. 51.
Nejcennější je historický srub z roku 1610, odkrytý v roce 2001 v objektu bývalého obecního úřadu, v němž bylo otevřeno muzeum Roubenka s expozicí modelů vláčků. Připomíná se tu bývalá koněspřežná železnice z Českých Budějovic do Linze a její projektant František Antonín Gerstner měl projekční kancelář v římovském zámku.
Od kaple vycházela od roku 1658 křížová (pašiová) cesta, později doplněná na 25 zastavení. Je dlouhá 4,5 km a trvá cca 1,5 hod.
Nuž, pojďme cestou Jeho utrpení! Je čtvrt sta této cesty zastavení, a nelze říci, že by Římov viděl, kdo zastavit se u nich by se styděl. Jsou odlišné svou formou, počtem, vznikem, od kostelních, jichž čtrnáct bývá zvykem. Jsou roztroušeny po okolí kruhem, jdou poli, lesem, vesnicí a luhem, a nápadně se obrážejí v kraji, se kapličkám či mukám podobají. Jen několika všimněme si blíže, k jichž významu víc vzpomínka se víže.
1. Loučení Ježíše s P. Marií
2. Poslední večeře Páně
Vnitř večeřadlo a dvanácte apoštolů a Kristus s nimi u dlouhého stolu. Jak živé postavy jsou proveden a zrovna jako mluvit naladěny; máš dojem, Kristus najednou že vstane a svatou září chléb mu v rukou vzplane.
3. Stádní brána u Getsemanského dvora
4. Dvůr Getsemanský
5. Smutná duše
6. Olivetská hora
Olivetská hora - U anděla pochází z roku 1660. Ve výklenku kaple je umístěna socha anděla, jenž drží kříž a kalich. Pod skálou klečí Kristus. Níže jsou sochy tří spících apoštolů.
Na skryté výspě tiché lesní stráně se Kristus modlí k Otci v Getsemane. Výš na skalisku anděl k němu spěje, však v úzkosti mu těchy nedopřeje, a Petr, Jan a Jakub podál leží, jim na tom, co je s Mistrem, nezáleží. Když noční šero v svitu bledé luny pro skrytý bol ti zladí srdce struny, sem zajdi vžít se s Kristem, s myslí pravou, v děs hrůzy odsouzence před popravou, a bolest tvá se zmírní v citu vřelém, když protrpíš ji se svým Spasitelem.
... Dlouho trvá, než podle potůčku dojdeme k Olivetské hoře. Krásná zadumaná cesta tě přivede až sem. Potůček ti bublal na cestu, můstek přes něj jen zve, abys jej překročil. Učiň tak, a hned pak zatoč vpravo a prudce stoupej do kopečka. Olivet je tu. Pod starými smrky, modříny a listnáči tu leží dva spáči na malé planince. Ten vlevo, k nedaleké silnici, je benjamínek sboru apoštolského Jan, ten vpravo k potoku jeho bratr Jakub starší. Vystoupíš ještě několik kroků a je tu třetí spáč Šimon Petr. A teď tu stojíš jako přimrazen. Pár kroků odtud klečí Boží Syn! Opuštěný, krví se potící Ježíš. Neznám dojemnějšího sošního zpodobnění nad toto. A nad ním na malé skále stojí anděl, Boží Posel, s kalichem utrpení v ruce. Od Olivetu se pak jde lesní přetichou cestou k malované kapli, kde byl Pán Ježíš od Jidáše zrazen. Je tu temno a úzko. Zrada je tu připomínána.
7. Jidášova zrada
8. Ježíš odváděn z Getsemanské zahrady
9. Kristus pod Horou Olivetskou
10. Kristus jde přes potok Cedron
I zde potok v létě tak, jako potok Cedron v Jeruzalémě, vysychá.
11. Ježíš tupen a urážen
12. Vodní brána Jeruzaléma
13. U Anáše
14. U Kaifáše
V tvé duši klivý stesk se zachví plaše při pohledu na Krista u Kajfáše. Zač žil? Nač všecko utrpení jeho, když Petr-Skála zapře Mistra svého ve strachu zbabělém před mrzkou děvkou?
15. Malý Pilát
16. Kristus u Heroda
Odtud k dalšímu zastavení jdeme ulicí Betlém.
17. Velký Pilát
Zde jsou tři výjevy: bičování, trním korunování a Ejhle člověk. Sochy v nich, v nadživotní velikosti, jsou z pozdější doby stavby křížové cesty a také jsou mnohem umělečtější než ty v prvních kaplích. Kaple vyniká i architektonicky svými štíty, římsovím a vnitřní úpravou.
18. Na Ježíše vložen kříž
19. Setkání Ježíše s P. Marií
Syn potupně své vleče smrtné lože - proč ještě Matku musil potkat, Boře?
Kaple je uvnitř vyzděna říčními škeblemi, mnohé z nich se ještě ve zdi udržely a na světle se blýskají.
20. Setkání se sv. Veronikou
21. Soudní brána
22. Kristus padá pod křížem
23. Kalvárie
Teď na Golgotu vystup v duchu víry. Tři kříže, na nich Gustas, Dismas, INRI. Kříž prostřední se nebetyčně přímí. Jen ve mně spása! - do duše ti hřímí.
Golgota (hora Kalvárie) je místo, kde byl podle Bible v 1. století ukřižován Ježíš Kristus, které se původně nacházelo vně Jeruzaléma (za hradbami). Jeho přesná poloha je tradována od starověku. Původní označení Gulgalta v aramejštině a podobné v hebrejštině znamenalo lebka, zřejmě označení kopce obsahujícího lebky nebo skalního útvaru lebku připomínajícího. Označení podle lebky byla převzato do řečtiny i latiny - Calvariae Locus, ze kterého počeštěním vzniklo slovo kalvárie.
Podle některých křesťanských a židovských tradic bylo u paty kříže místo uložení lebky Adama - prvního člověka, jehož prvotní hřích byl odčiněn tím, že na jeho lebku skanula Kristova krev při ukřižování, a tím byl s Kristovou obětí vykoupen i hřích Adamův.
24. Pieta (Snímání z kříže)
Dál Pieta, tak podmanivé krásy, mi v mysli utkví na veškeré časy. Hle, Matka Svatá na svém měkkém klínu mír sladký přeje nejdražšímu Synu. Led ztrnulosti zmučeného těla se alabastru kameninou bělá, typ tváří stejný, výraz očí, lící, bol zmrtvělý - u matky drásající, když pravou paži Syna těžce zvedá a marně v nebi pochopení hledá; je neoblomné nebe jako skála, by oběť obou byla dokonalá.
25. Svatý (Boží) hrob
Hrob Boží ve skále se níže skrývá. Je kobka těsná to, jak opravdivá, a úzko člověku, když dovnitř vkročí a v temnu k pravé straně oko stočí. Jen zbystři zrak, a co se ve tmě bělá, je světlá rouška Ježíšova těla. I zdá se ti, že smrt tu na tě sahá, a hrůza z věčnosti se ve tvém srdci vzmáhá. Však vyjdeš ven a vše se na tě směje, pryč úzkosti a chmury beznaděje! Vděk úcty Bohu pod nebesy vzdejme, a allelujah triumfálně pějmě!
Šels svatou cestou přes římovské nivy. Kol v širou dálku viděls pravé divy, jež příroda tu Boží vytvořila, by za tu pouť se tobě odměnila. A co jsi získal, vzroste na úroky, neb požehnány jsou zde všechny kroky.
Chraň, věčný Bože, naši krásnou zemi všech pohrom archanděla perutěmi! Chraň tento kout jak perlu v drahém kovu, zde žehnej lidu svému vždy a znovu, když spěchá k útočišti u Marie, ať z této naší české Kalvárie nám vzejde spása pro zásluhy Syna, jenž tady za nás k Tobě ruce spíná! Tvůj Kristus odevšad tu na tě hledí, zde vydechnout bys přál si naposledy - a duše uvolněná vzhůru spěje kams daleko, a u srdce tak hřeje!
Nejstaršími stavbami této cesty jsou kaple Božího hrobu z roku 1658 a sochy ze zastavení Hora Olivetská z roku 1660.
V barokní době přicházelo do Římova na 50 000 poutníků - nejen z Čech, ale i z Moravy, Rakous, Bavorska. Zaznamenána byla řada zázraků - třeba uzdravení slepé dívenky či setkání tří ztracených bratří v jednom dni v Loretě. Po roce 1948 byly poutě výrazně omezeny a procesí byla zakázána. Dnes jsou římovské pouti rozděleny na Jarní (neděle po 3. květnu na svátek Nalezení sv. Kříže), Letní (neděle po 2. červenci na svátek Navštívení P. Marie) a Podzimní (neděle po 14. září na svátek Povýšení sv. Kříže).
Přehrada na řece Malši je asi 0,5 km od centra obce. Vznikla v letech 1971 - 1978. Hráz je vysoká 47,5 m, v koruně dlouhá 290 m, zadržuje jezero o objemu 33,8 mil. m3, které dosahuje plochy až 210 ha. Nádrž je hlavním zdrojem pitné vody pro jižní Čechy. Přehrada není přístupná, rekreační využití je zcela vyloučeno.
Řeka Malše nedaleko ulice Betlém.