Lanová dráha Diana je třetí a poslední pozemní lanová dráha v Karlových Varech. Byla vystavěna v letech 1911 - 1912. V době zprovoznění byla nejdelší lanovou dráhou v Rakousku-Uhersku.

O výstavbě lanové dráhy na kopec Výšina přátelství bylo rozhodnuto v roce 1911. Zalesněný kopec byl protkán sítí stezek, které využívali lázenští hosté, problémem ale byla jejich špatná dostupnost z údolí, kde se nacházela většina lázeňských budov. Dráha byla vystavěna v letech 1911 - 1912 podle projektu švýcarského inženýra H. H. Petera, dodavatelem byla vídeňská stavební společnost Leo Arnoldi a technická zařízení pocházela od firmy Österreichische Siemens Schuckert Werke. K zahájení jejího provozu došlo 5. srpna 1912, několik týdnů po zprovoznění druhé lanovky k hotelu Imperial. Známá rozhledna Diana s restaurací na vrcholu Výšiny přátelství byla dokončena až dva roky po zprovoznění lanovky (27. května 1914), předtím se na kopci žádná zástavba nenacházela. Provoz dráhy byl sezónní, od dubna do října, interval byl přibližně 15 minut. Na rozdíl od obou lanových drah na Imperial, které vystavěla a provozovala soukromá firma, lanovku na Dianu financovalo město Karlovy Vary, v jejímž majetku se dráha také nacházela.

Stav lanové dráhy po druhé světové válce byl špatný, nicméně rekonstrukce se dočkala až v polovině 60. let. Roku 1954 lanovku od města převzal nově založený Dopravní podnik města Karlových Var, přesto se však nikdy nestala součástí karlovarské MHD (na rozdíl od dráhy Imperial). V roce 1960 byl zaveden na dráze celoroční provoz. 

Vzhledem ke špatnému stavu dráhy byl její provoz zastaven v roce 1980 (obdobně jako u tunelové lanovky Imperial) a její osud byl nejasný. V roce 1984 byla zahájena její kompletní rekonstrukce, kterou provedla polská společnost Budimex. Byly použity stejné vozy a technologie jako u dráhy Imperial, jedinou odlišností byl černý nápis "DIANA" na obou čelech obou nově dodaných vozů a také skutečnost, že měly dveře po obou stranách karoserie. Rovněž došlo k rekonstrukci horní stanice. Provoz lanovky na Dianu byl obnoven 20. prosince 1988.

Rozhledna Diana

Cihlovou rozhlednu s dřevěným krytým ochozem nechala vystavět karlovarská městská rada v letech 1913 - 1914 při nové výletní restauraci na turisty oblíbené Výšině přátelství vypínající se nad lázeňským centrem města. Stavební práce provedla firma Františka Fouska podle návrhu architekta Antona Breinla. Dokončená rozhledna byla následně dne 27. května 1914 slavnostně zpřístupněna veřejnosti. V letech 1994 - 1997 byla provedena celková rekonstrukce vyhlídkové věže.

Původně bezejmenný vrch (562,2 m.n.m.) s nádherným rozhledem na levém břehu říčky Teplé vypínající se nad lázeňským městem Karlovy Vary objevil pro turistiku již v roce 1804 karlovarský občan a nožíř Václav Drumm. Na vrchol tehdy vedla strmými svahy pouze neudržovaná lesní cesta, sloužící převážně ke svážení dříví. Václav Drumm spolu se svým strýcem, karlovarským historikem a kronikářem Augustem Leopoldem Stöhrem, proklestili les, na výšině umístili dvě odpočinková sedátka a zřídili vyhlídku. Na starý strom poté zavěsili plechovou tabulku s německým nápisem: "Bože, jak obdivuhodná je tvá země a kolik nám skýtá krás! Dříve, než se stanu popelem, chci se jimi těšit v každý čas".

Další kronikářův synovec, novinář a zároveň karlovarský radní Rudolf Mannl pak nechal na vrcholku kopce upevnit tabulku s nápisem Freunschaftshöhe (Výšina přátelství). Tento název se poměrně rychle a snadno ujal. Dobové průvodce propagovaly po celé 19. století výšinu jako místo s nejlepším výhledem na město. K četným poutníkům na nově upravenou vyhlídku, se během let přidali i význační návštěvníci města, například Johann Wolfgang Goethe či Theodor Körner.

V roce 1909 nechala karlovarská městská rada vypracovat návrh na celkové využití oblíbené výletní lokality. Radní následně schválili realizaci rozsáhlého projektu s pozemní kolejovou lanovou dráhou, letní restaurací a vyhlídkovou věží. Projekt na stavbu lanovky připravil inženýr H. H. Peter z Curychu a stavbu nákladem 126 484 rakouských korun realizovala vídeňská firma Leo Arnoldi. 

Ještě v roce 1912 proto přijala městská rada definitivní plán výstavby výletních objektů na Výšině přátelství. Radní vybrali starší projekt karlovarského architekta městského úřadu ing. Antona Breinla z roku 1909, který navrhl ve spolupráci s místním stavitelem Heinrichem Johannem Viethem postavit loveckou chatu v tzv. Heimatstilu, čerpajícího z místní lidové architektury s jedním hlavním a dvěma vedlejšími sály, vše s kapacitou 250 osob a nákladem 110 000 rakouských korun. Součástí sousední zděné rozhledny za 76 000 korun se stal i elektrický výtah. Firma karlovarského stavitele Františka Fouska zahájila stavební práce dne 1. října 1912. Samotná vyhlídková věž byla postavena v letech 1913 - 1914. 

Ihned po svém vzniku se rozhledna stala oblíbeným výletním cílem lázeňských hostů. Dne 24. května 1926 byla vyhlídková věž z iniciativy zemědělského spolku přejmenována na rozhlednu Hanse Kudlicha (1823 - 1917), bývalého poslance říšského sněmu a rakouského revolucionáře, který mimo jiné formuloval návrh na zrušení poddanství. U vstupu do věže byla instalována pamětní deska s bronzovým reliéfem Hanse Kudlicha jako legionáře a nápisem: "Dr. Hans Kudlich". V roce 1945 byla vyhlídková věž na krátkou dobu přejmenována na Benešovu rozhlednu, nakonec se ustálil název Diana. Dne 3. května 1958 byla rozhledna Diana v Karlových Varech zapsána na státní seznam kulturních památek pod rejtř. č. 15221/4-4129. Již ve druhé polovině sedmdesátých let 20. století se však objevily technické závady na zařízení zdviže a provoz výtahu musel být postupně minimalizován, počátkem devadesátých let byl nakonec z vyhlídkové věže zcela odstraněn.

V roce 1992 převzalo město Karlovy Vary rozhlednu Diana zpět do svého vlastnictví a v letech 1994 - 1997 přistoupilo k její celkové rekonstrukci. Během stavebních prací byly opraveny krovy, položena nová střecha, obnoven vnější plášť a v útrobách vyhlídkové věže byl rovněž instalován nový výtah, zprovozněný v lednu roku 1998, který nahradil původní elektrickou zdviž. Rozhledna rovněž dostala noční osvětlení. Roku 1996 mezitím pronajalo město rozhlednu firmě ČSAD-MHD Karlovy Vary, a. s. (od roku 2001 Dopravní podnik Karlovy Vary, a. s.), které byla vyhlídková věž spolu s restaurací nakonec v roce 2000 vložena do základního jmění. Hlavním akcionářem společnosti je město Karlovy Vary.

Samostatně stojící mohutná čtyřboká cihlová rozhledna se zkosenými nárožími, postavená na hranolové kamenné podstavě a doplněná nasazeným krytým dřevěným ochozem vyhlídkové plošiny, završeným jehlancovou střechou, dosahuje celkové výšky 40 metrů. Vyhlídkový ochoz ve výšce 35 metrů je přístupný po 150 dřevěných schodech točitých proti směru hodinových ručiček nebo elektrickým výtahem v nitru tubusu věže.

Z vyhlídkové plošiny věže se nabízí úplný kruhový rozhled. Výhled se otevírá na prakticky celé město Karlovy Vary v údolí řek Ohře a Teplé a velkou část lázeňských lesů. Severně pak na hřeben Krušných hor s nejvyšším vrcholem Klínovcem, východně na Doupovské hory a jihozápadně na Slavkovský les. Za dobré viditelnosti lze na západojihozápadu spatřit i vrcholky pohoří Fichtelgebirge (Smrčiny) a za jasného počasí dohlédnout až do vzdálenosti 70 kilometrů. 

Nedaleko rozhledny se nachází Minizoo a Motýlí dům. Ten opravdu stojí za to navštívit. Přibývají stále nové a nové druhy motýlů a teď tu jsou v malém jezírku i 2 želvy nádherné.

Trasa o délce 3,7 km trvá asi 1,5 hodiny. Vede od Vřídla  po Staré louce, kde před hotelem Pupp začíná modrá turistická značka, po ní dojdeme klikatou cestou až ke Kamenné lavici a odtud stoupáme dále až k rozhledně Diana. 

Cestu si můžeme zpestřit třeba pozorováním stromů - nejčastěji buků - některé jsou totiž velmi zajímavé. Já jsem kromě přírodních zajímavostí viděla i přistání a vzlet záchranářského vrtulníku na střeše nemocnice.