11 - Uchcánek
Přírodní památka Zelendárky je soustava deseti rybníků na potoce Divišovka a jeho přítoku, rozkládající se zhruba 3 - 5 km východně až severovýchodně od města Protivína v okrese Písek. Soustavu tvoří rybníky Skopec, Čejka, Zukáček, Uchcánek, Starý u Nové Vsi, Kolářů u Nové Vsi, Na Rejčavých, Starý a Nový u Krče a Mlýnský u Krče. Chráněna je nejen soustava rybníků, ale i přilehlé břehové porosty, porost hrází a okolních mokřadů. Rezervace byla vyhlášena v roce 1985 na ploše 30,5 ha. Název je převzat od stejnojmenné samoty (hospodářského dvora) severně od Nového rybníka u Krče.
Název rybníku Uchcánek je spíš obecný než speciální. Znamená, že nechtěně propouští vodu. Názvy rybníků se ostatně často odvozují od jejich vlastností, např. průtočný rybník má přítok i odtok, nebeský rybník je napájený pouze deštěm, zdržník slouží k zadržení vody, aby ji mohl v době sucha upouštět do hlavního rybníka pod sebou ...
Chráněné území slouží jako přirozené sídliště několika chráněných druhů rostlin a živočichů a jako doklad charakteristického prvku jihočeské krajiny - rybníkářství.
Flóra
Na podmáčených loukách v okolí je možné pozorovat prstnatec májový, vrbinu kytkokvětou, všivec ladní, dále na území Česka poslední přežívající populace vodního mechu prameničky chabé. Dále zde roste kuřinka ostnosemenná, blatěnka vodní, úpor peprný, úpor trojmužný, bahnička vejčitá a ostřice šáchorovitá. V roce 2003 zde byl ověřen výskyt kriticky ohroženého šáchoru Micheliova. Až do konce 70. let 20. století se na dně některých rybníků vyskytovala puštička rozprostřená.
Fauna
Z chráněných druhů se na území přírodní památky vyskytují např. skokan zelený, rosnička zelená, kuňka obecná, užovka obojková, křepelka polní či ťuhýk obecný.
Oblastí prochází okružní naučná stezka Zelendárky z Protivína (cca 11 km), žlutě značená pěší turistická trasa z Protivína na Velký a Malý Kamýk a cyklistická trasa. Případně si lze trasu zkombinovat a o zhruba půlku zkrátit. U rybníka zvaný Reidův (Na Rejčových) se nachází boží muka. V nikách jsou zobrazeny tyto postavy světců: sv. Hubert, sv. Petr, sv. Eligius a Panna Marie.
Cestou z Krče k rybníku Mlýnský u Krče stojí dva kříže. Dočteme se, že: v údolí mezi Krčí a Podkrčím stojí mlýn. Pod ním do zelendárské rybniční soustavy přitéká Krčský nebo také Zábořský potok. V krajině je jen ztěžka k nalezení a na cestě k mlýnu je skryt pod mostkem. Tak to vypadá nyní, ale nebylo tomu tak vždycky. V 19. století mostek přes potok nebyl a k mlýnu se jezdilo přes brod. Také vody bývalo často mnohem víc než dnes. O tom svědčí i zápis z kroniky rodiny Šupitarů ze Záboří, zaznamenaný panem Václavem Chalupským. V září 1888 vezl hospodář Josef Chalupský - Šupitar do mlýna obilí. Vzal sebou na vůz dvě děvčata - svou sestru Annu Šupitarovou a služebnou Rosálii Petříkovou. Děvčata měla jako mlečky pomáhat při mletí. Jejich úkolem bylo vynášet obilí na zásyp a uklízet. Ale toho dne nebylo děvčatům dopřáno své povinnosti splnit. Prudký proud rozvodněného potoka vůz na brodu převrátil a strhl sebou děvčata, která utonula.
Text dále pokračuje: Mysleli jsme, že tento křížek na velkém balvanu při cestě zde byl umístěn na památku této tragické události. Ale pravda je mnohem prozaičtější. Křížek na kámen umístil pan František Hrdina, rodák ze samoty Pařezí. Jako recesi, a také trochu provokaci, umístil pan Hrdina pod křížek ještě mosazný štítek s nápisem SČSP - 1968. Tento čin měl zřejmě ironizovat podlézavost členů Svazu československo-sovětského přátelství, která byla 21. srpna 1968 "odměněna" vpádem vojsk Varšavské smlouvy a poté dlouhodobou okupací sovětskými vojsky. Mosazná tabulka byla na pomníčku prokazatelně ještě v roce 1979. Bez ohledu na paradoxní spojení socialisticky zaměřené tabulky a kříže nad ní, byl nápis na mosazné tabulce některými lidmi pochopen jako oslava SSSR, a proto byl jedním z místních chalupářů odstraněn.
Nejstarší zmína o krčském mlýně pochází z roku 1607, kdy bylo do vrchnostenského soupisu veškeré poddanské půdy (urbáře) Protivínského panství zapsáno předání mlýna pod rybníkem za vsí Krčí mlynáři Vondrovi Rackovi, poddanému Václava Malovce z Malovic. Byl to již tehdy vrchnostenský mlýn a teprve roku 1759 jej Schwarzenberg prodal novému osadníkovi, Josefu Čalounovi, a to za symbolických 100 zlatých. Při prvním skutečném prodeji za tržní cenu stál mlýn 680 zlatých. Od roku 1607 do roku 1860, tj. v průběhu 253 let, se ve mlýně vystřídalo 14 majitelů. V roce 1860, kdy si mlýn koupili předkové dnešních majitelů, byla jeho cena již 5 800 zlatých.
Součástí mlýna bývala i pila. Vrchnostenské povolení k její výstavbě bylo vydáno roku 1788 a pila byla postavena v roce 1794. Když byl v roce 1807 mlýn prodán, byla spolu s ním prodána i pila, ovšem vyhořelá. Později byla obnovena, protože při dalším prodeji mlýna v roce 1858 byla pila opět součástí prodaných nemovitostí.
Pro období po roce 1860 v archívu již žádné zápisy nejsou. Údaje z posledního období byly proto získány od žijících pamětníků. Ti si vzpomínají na své dětství, kdy se na pilu vozily klády z píseckých hor. Zde se pomocí vodního pohonu řezaly na trámy, fošny a prkna.
V roce 1931 nebo 1932 práce na pile skončily. Někdy v letech 1939 až 1940 pila opět vyhořela a již nikdy nebyla obnovena. Tím skončila její více než tři sta let stará historie. Po pile zůstaly jen rozvaliny, které se dají najít u potoka pod pravou stranou hráze rybníka "Zukáček". Ze starého názvu mlýna - Šmelcovna - odvozeného z německého schmelzen, což znamená tavit, se dá usuzovat, že se v těchto místech kdysi tavilo zlato z dolů a rýžovišť v okolí.