Sidonie Nádherná

Sidonie Amalie svobodná paní Nádherná z Borutína (1. prosince 1885 Vrchotovy Janovice - 30. září 1950 Harefield, Hillingdon, Anglie) byla česká šlechtična z rodu Nádherných z Borutína, mecenáška a organizátorka kulturního života, poslední šlechtická majitelka zámku Vrchotovy Janovice.

Měla bohaté kulturní vzdělání a mezi její přátele patřily přední osobnosti tehdejšího kulturního a politického života - architekt Adolf Loos, malíř Max Švabinský, chorvatská hudební skladatelka Dora Pejačević, kníže Max Lobkowicz a mnoho dalších. Jejími nejbližšími dlouholetými přáteli byli básník Rainer Maria Rilke a spisovatel a novinář Karl Kraus, jimž oběma byla múzou. 

Její otec, baron Karel Nádherný z Borutína (rodným jménem Karel Boromejský Jan Ludvík Nádherný z Borutína, 1849 - 1895), pocházel z rodiny, jejichž předkové byli mlynáři v Narysově na Příbramsku. Jeho praděd Jan Nepomuk Nádherný (1772 - 1860) se stal pražským měšťanem, podnikal v hutnictví a vydělané peníze investoval do zemědělství. V roce 1838 byl za své zásluhy povýšen do šlechtického stavu. Mezi příbuzné Karla Ludvíka Nádherného patřil i Ignác Nádherný (1789 - 1867), vynikající lékař, vysokoškolský profesor a v roce 1823 rektor Karlo-Ferdinandovy univerzity. Karel Ludvík Nádherný byl nejmladším z pěti synů. Protože na něj nezbylo žádné rodinné panství, byl bratry vyplacen částkou 210 000 zlatých. Za tyto peníze zakoupil v roce 1879 od Františky Puchnerové - Wedemaierové panství Vrchotovy Janovice. Rekonstrukci zámku v novogotickém slohu zadal architektovi Josefu Mockerovi. Z projektu byla ale realizována pouze menší část.

Matka, Amelie Klein, svobodná paní z Wiesenbergu (1854 - 1910) pocházela z rodiny stavebních a průmyslových Kleinů (byla dcerou Alberta Kleina), kteří byli za zásluhy při budování železniční sítě v Rakousku-Uhersku povýšeni do šlechtického stavu.

Sidonie se narodila spolu se svým dvojčetem bratrem Karlem (Karel Maria Ludvík Hubert Adalbert) dne 1. prosince 1885. Sourozenci měli staršího bratra Jana (Jan Karel Ludvík Sidonius Adalbert Julius Otmar Maria, 1884 - 1913). 

Sourozenci Charlie, Sidie a Jan prožili šťastné dětství na panství Vrchotovy Janovice. Otec je učil jízdě na koni, cyklistice, plavání a bruslení. Matka se snažila děti přivést k literatuře, kreslení a hudbě. K výchově dětí byla přijata irská vychovatelka Mary Cooney, kterou děti oslovovaly May-May. Ve službách rodiny Nádherných zůstala až do své smrti 12. ledna 1942 (86 let). Sourozenci mezi sebou mluvili anglicky, s rodiči německy a se služebnictvem "kuchyňskou" češtinou. Toto idylické dětství skončilo náhle smrtí otce, který zemřel na zápal plic dne 21. března 1895.

Jejich poručníkem byl ustanoven bratr Amelie Nádherné, Vilém Klein z Wiesenbergu. Matka s dětmi strávila léto 1896 v Meranu (severoitalské lázeňské město). Zde se děti spřátelily s Dorou a Markem Pejačevićovými. Matka pronajala v roce 1897 janovický velkostatek Emanuelu Peškovi a věnovala se pouze dětem. Téhož roku nastoupili bratři Karel a Jan ke studiu na Strakově akademii (dnes sídlo Úřadu vlády ČR). Byla to pro ně nepříjemná změna proti předešlým bezstarostným létům. Především Jan změnu nesl těžce a neustále žádal matku, aby je z Akademie odvolala. Oporou jim zde byl biskup Antonín Podlaha. V roce 1898 byla Amelie Nádherná po audienci u císaře Františkem Josefem I. povýšena za svoji osobu do stavu svobodných pánů. Toto povýšení se týkalo i jejích dětí (jedná se o šlechtický titul udělovaný v rámci Svaté říše římské až do roku 1918, někdy se používá ekvivalent baron). 

Liberální požadavky sourozenců opakovaně vedly k názorovým konfliktům s matkou i s poručníkem, strýcem Vilémem. V roce 1903 složil Jan Nádherný maturitu a zapsal se ke studiu filozofie a dějin umění na pražské německé univerzitě. To poručník zcela odmítal a chtěl se vzdát svého poručnictví. Na filozofické fakultě se Jan stal členem kroužku příznivců filozofie Franze Brentana. Zde nebo také v pražské kavárně Louvre na Národní třídě se s největší pravděpodobností setkával s dalšími podobně orientovanými studenty a německy píšícími pražskými literáty, jakými byl Franz Kafka, Max Brod, Hugo Bergmann či Oskar Pollak. Později studoval Jan z Borutína na univerzitách v Heidelbergu a v Mnichově. Bratr Karel složil maturitu v roce 1904 a začal studovat práva ve Štýrském Hradci. 

Sidonie jako šlechtická dcera studovat nemohla, resp. neměla. O její vzdělání pečovala domácí učitelka slečna Josa Jirušová. Kreslení ji učila Lotte Sykorová. Skutečný kontakt se vzděláním jí ale zprostředkoval bratr Jan, který jí vozil knihy a diskutoval s ní o literatuře, filozofii a umění. Sourozence tyto zájmy velmi sblížily. Matka a strýc byli naopak jejich zájmem o moderní literaturu a myšlení znepokojeni. Nepochopení mezi matkou a jejími mladšími dětmi se léty prohlubovalo. V zimě 1904 absolvovala Sidonie své uvedení do společnosti na plesech v Praze a ve Vídni. Toto prostředí ji ale nezaujalo a podobných akcí se pak již nezúčastňovala. Tím získala pověst "příliš emancipované" a "excentrické" mladé dámy.

Na jaře 1906 odjela Sidonie s matkou na několikatýdenní návštěvu Paříže. Dorazily tam 20. března 1906 a asi o týden později navštívily Augusta Rodina v jeho ateliéru v Meudonu. Zde se setkaly se samotným Rodinem. Z Paříže dámy odcestovaly 5. května a přes Basilej, Kostnici, Innsbruck, Salzburg a Linec se vrátily do Vídně. V roce 1907 podnikly matka a dcera podobnou cestu do Berlína, Nizozemska a Belgie. Téhož roku požádala Sidonie matku a strýce, aby ji prohlásili za plnoletou o dva roky dříve, než stanovil zákon. Tato její žádost byla oběma odmítnuta a opět zostřila napětí mezi dětmi, matkou a poručníkem. Nakonec po mnohých sporech získala Sidonie roční apanáž a jistou dávku svobody. 

Matčino zdraví se zhoršovalo. Sidonie doprovodila matku do vídeňského sanatoria Löw, kde Amelie Nádherná dne 20. července 1910 zemřela. Ještě před její smrtí odkoupil v únoru 1910 syn Jan Nádherný od matky janovické panství a dále přikoupil dvory Křešice a Voračice. 

V červenci, těsně před matčinou smrtí, ukončil bratr Karel své studium práv a byl promován. Zahájil službu u pražského zemského soudu, ale brzy požádal o uvolnění a pomáhal bratrovi ve správě statků. Návrhy na přestavbu vyhořelého dvora Křešice a na drobné stavby v Janovicích vypracoval pražský německý architekt Josef Zasche. S výzdobou zámku radili malíři Viktor Stretti a Max Švabinský.

Celoživotní zálibou a vášní Sidonie Nádherné bylo cestování. Po dvou velkých cestách, které podnikla s matkou, navštívila: Itálii, Maďarsko, Chorvatsko, Švýcarsko, Německo, Pobaltí, Egypt, Palestinu, Řecko, Turecko a Irsko. 

Se slavným básníkem Rainerem Maria Rilkem se Sidonie poprvé setkala 26. března 1906 v ateliéru sochaře Augusta Rodina v Meudonu, kde ji a matku doprovázel. První dopis Rilkemu Sidonie napsala ještě během cesty z Paříže a první Rilkeho odpověď ji čekala v Janovicích po jejím návratu. Tím začala jejich vzájemná korespondence, která trvala až do Rilkeho smrti v roce 1926. Rilke navštívil Vrchotovy Janovice v roce 1907 a 1910. Během této návštěvy konali sourozenci Nádherní s Rilkem procházky po blízkém okolí, lovecké výpravy a výlety. Potřetí byl Rilke na zámku v roce 1911, ale tou dobou pobývala Sidonie v Anglii. O rok později se Sidonie setkala s Rilkem, jeho ženou i dcerou v Mnichově.

V roce 1904 požádal Jan Nádherný Maxe Švabinského, aby jeho sestru portrétoval. Švabinský tuto zakázku považoval za jednu z nudných komerčních objednávek a dva roky ji oddaloval. Po osobním setkání se Sidonií změnil názor, obraz byl dokončen v roce 1909. Během práce v ateliéru se sblížili a Švabinský vyznal Sidonii lásku. Sidonie se snažila uniknout tomuto vztahu cestováním a milostnou avantýrou s mladičkým J.R. (jméno neznáme, nicméně z různých souvislostí badatelé usuzují, že se jednalo o hraběte Josefa Kalixta Stanislava Rzyszczewo-Rzyszcezwského, důstojníka rakouského těžkého dělostřelectva, který zahynul v závěru 1. světové války). Se Švabinským se setkala znovu v roce 1912, ten se však obrátil k další své múze a pozvánky k návštěvě Janovic opakovaně odmítal.

U Jana Nádherného se patrně roku 1908 začala projevovat nákaza pohlavními chorobami (syfilis a patrně i kapavka). Přes různé léčení se jeho stav zhoršoval a nakonec spáchal 28. května 1913 v Mnichově sebevraždu. Ztráta milovaného bratra Sidonii velmi silně zasáhla. Nikdy se s ní nesmířila, ač se její milenec Karl Kraus usilovně snažil jí bratra intelektuálně nahradit. S Karlem Krausem se seznámila ve Vídni v kavárně Imperial. Kraus navštívil Janovice v roce 1913, strávil zde dokonce i vánoce. Sidonie začala uvažovat o sňatku, od čehož ji zrazoval Rilke. Kraus koupil Sidonii v roce 1914 osobní automobil, Sidonie se pro řízení nadchla. Byla jednou z prvních držitelek řidičského oprávnění v Rakousku-Uhersku. Během návštěvy Itálie se Sidonii začal dvořit italský šlechtic Carlo Guicciardini, Sidonie se nakonec rozhodla pro sňatek s ním. Sňatek se měl konat v Římě 6. května 1915, na poslední chvíli přijel do Říma Karl Kraus a Sidonii odvezl zpět do Janovic. Oficiálně byl sňatek zrušen proto, že Itálie a Rakousko-Uhersko vstoupily do válečného stavu a ženich byl povolán do armády. V roce 1917 se ale opět vztah Sidonie a Krause dostal do krize a v roce 1919 se rozešli. Po krátkém nezdařeném manželství s Maxem Thunem (Maxmilián Maria Mořic hrabě Thun-Hohenstein byl známý svým výstředním chováním, manželství ztroskotalo již po půl roce, kdy Sidonie manžela opustila, ten byl později hospitalizován v ústavu pro choromyslné ve Vídni, kde v roce 1935 zemřel) v roce 1920 obnovila Sidonie vztah s Krausem, ale tato etapa skončila v lednu 1924. Třetí etapa jejich vztahu začala na jaře 1927 a trvala až do Krausovy smrti 12. června 1936. 

Bratr Karel zemřel na embolii v roce 1931 po operaci slepého střeva. Sidonie se stala správkyní statků, aby udržela v provozu zámek, prodala některá umělecká díla a rodinné šperky. Ve třicátých letech došlo k intenzivnímu zkrášlování zámeckého parku, v roce 1927 zde byl zřízen také rodinný hřbitov, kam byly přeneseny ostatky rodičů a bratra Jana. Nájemcem zemědělských dvorů se stal Artur Pešek, syn Emanuela Peška. V roce 1942 však celá rodina Pešků byla odvlečena do Osvětimi, kde většina jejích členů zahynula. V červenci 1943 bylo vyhlášeno Úřadem říšského protektora vyklizení Janovic. Sidonie se na jaře 1944 odstěhovala do pronajaté místnosti na statku ve Voračicích. Mobiliář zámku byl uskladněn v nedaleké stodole. Po skončení 2. světové války byl zámek i park dále drancován místním obyvatelstvem i sovětskými vojáky (místní nesli těžce, že zámek zůstal poměrně zachován, zatímco jejich domy a majetky byly poničeny). Ke konfliktní atmosféře přispěla i skutečnost, že rodina Nádherných mluvila německy, i když v průběhu války si Sidonie změnila příjmení z Nadherny na Nádherná a snažila se i zkodonalit v češtině. Po odchodu armády se Sidonie nastěhovala do bývalé prádelny v parku a pustila se energicky do obnovy zámku i parku. Začátkem roku 1948 ji však byla zabavena veškerá rozloha statku nad 50 ha. Z výtěžků nebylo možné financovat provoz zámku a parku. Současně byla na Sidonii podána žaloba pro "aktivní podporu okupační moci", obvinění bylo v září 1948 zastaveno, protože bylo svědecky dokázáno, že bylo obvinění lživé. Sidonie darovala sbírky a mobilář muzeu v Pacově. Plánovala útěk z komunistického Československa, pomocníkem jí byl Max Lobkowicz. Svá zavazadla s nejcennějšími věcmi odeslala pomocí diplomatů do zahraničí a sama překročila hranice 10. září 1949. Část zavazadel zůstala na půdě velvyslanectví Nizozemska až do roku 1996, kdy je převzalo Národní muzeum. První útočiště našla u Lobkowiczovy sestry na hradě Wernberg. Přes Bonn odcestovala do Londýna. Aby získala prostředky na živobytí, prodala svou korespondenci s Rilkem za 450 liber. V květnu 1950 jí byla diagnostikována rakovina plic. Celoživotní kuřačka podlehla této nemoci 30. září 1950 o půl čtvrté odpoledne v Londýně. Pohřbena byla na venkovském hřbitově v Denhamu. 

Příběh Sidonie Nádherné inspiroval i tvůrce muzikálu. Na Letní scéně byl uveden komorní muzikál Touha jménem Einodis. Kromě barvitého osobního života krásné a inteligentní baronky přibližuje muzikál také pohnuté historické okamžiky naší země a coby ctitelé baronky v něm vystupují významní muži minulého století. Einodis (pozpátku Sidonie) výborně ztvárnila Marta Kubišová a Aneta Langerová.