Soběslav
Soběslav je historické město v Jihočeském kraji, 18 km jižně od Tábora, ležící na soutoku Lužnice a Černovického potoka. Město je přirozeným centrem Soběslavských blat.
Archeologické nálezy z okolí města a z blízkého hradiště Svákov dokládají, že toto místo a blízké okolí bylo osídleno již v pravěku. První nepřímá písemná zmínka pochází z roku 1293, kdy hrad a okolní obec byla v majetku rodu Rožmberků. Městská práva obdržela Soběslav v roce 1390. O čtyři roky později byl na místním hradě vězněn král Václav IV. V průběhu husitských válek bylo město v letech 1421 a 1435 vypáleno. V 16. století byla Soběslav sídelním městem Petra Voka z Rožmberka a jedním z nejvýznamnějších měst rožmberského panství. Představovala hospodářské centrum jižních Čech s vazbami na Bavorsko a Rakousko. Ve městě byla založena Rožmberská škola, které Petr Vok v závěti odkázal významnou Rožmberskou knihovnu. K přenesení knihovny do Soběslavi ale nikdy nedošlo. Tato nejvýznamnější etapa v historii města je patrná v četných historických stavbách na území města dodnes. Po smrti Petra Voka z Rožmberka získávají město Švamberkové.
Město znovu utrpělo za třicetileté války i za válek napoleonských. V roce 1619 obsadil město císařský generál B. Marradas a odtud napadal Tábor. Město upadalo. V roce 1660 i s třeboňským panstvím přešlo do rukou Schwarzenberků. Časté průchody i táboření vojsk nedovolovaly městu nějaký rozmach, na začátku 19. století se přidalo i několik požárů. Až pak se situace začala obracet k lepšímu. Stále se konaly tradiční trhy, rozvíjelo se domácké punčochářství, kožešnictví a soukenictví. Pošta zde byla zřízena dne 9. ledna 1850. V roce 1871 byla otevřena železniční trať vedoucí přes Soběslav, a to úsek Dráhy císaře Františka Josefa (KFJB) z Českých Velenic do Prahy. Roku 1900 měla Soběslav 442 domů a 3 800 obyvatel, byly zde tkalcovny hedvábí, pivovar a další. Po vzniku Československa vznikla v Soběslavi společnost Lada, která se stala významným světovým výrobcem šicích strojů.
Hrad ze 13. století byl goticky přestavěn v roce 1390, vypálen v husitských válkách (1421 a 1435) a v 16. století označován jako pustý. Původně býval sídlem purkrabího. V 18. století byl přeměněn na pivovar, později na sýpky, v jižní části bývala Vokova rožmberská škola. Nejhezčí připomínkou unikátního městského hradu je obranná hláska z roku 1510 se sedlovým portálkem a hvězdicovou klenbou ve sklepní místnosti. V 1. patře byla s hradním palácem spojena padacím mostem. Z městského opevnění se dochovaly jen zbytky (nejlépe patrné od kostela sv. Víta).
Velmi cenné jsou církevní památky, vytvářející přirozené dominanty města.
V době kolem roku 1280 byl postaven raně gotický kostel sv. Petra a Pavla - z této doby se dochovala sakristie. Prakticky nově postaven byl v letech 1380 - 1390, v roce 1485 byl vypálen, následovala obnova v letech 1493 - 1518. Právě v tomto období byl celý prostor zaklenut - presbytář šestidílnou síťovou klenbou, dvoulodí sklípkovou klenbou tvaru čtyřcípé hvězdy. Na sklonku 15. století byla také postavena 68 m vysoká štíhlá věž. V roce 1727 byla přistavena kaple sv. Jana Nepomuckého a v roce 1750 ochoz a cibulovitá báň věže.
V roce 1650 soběslavský primátor Zachariáš Marek Markovský založil hřbitovní kostel sv. Marka. Pozoruhodná je na jižní straně svatyně barokní osmiboké kaple z roku 1753 zdobená pěknou freskou svaté Trojice. Na severní straně je kamenná kazatelna z roku 1660 s rožmberskou pětilistou růží.
Klenotem je bývalý špitální kostel sv. Víta, postavený v letech 1374 - 1390, považovaný za nejcennější jihočeské síňové dvoulodí s křížovými žebrovými klenbami, zaklenutými na dva středové sloupy. V roce 1719 vyhořela a v roce 1785 byla přestavěna na obytný objekt. V letech 1936 - 1937 byl kostel obnoven k církevním účelům.
