Spiritka, Kneislovka, Hybšmanka

Spiritka je název klášterní usedlosti č.p. 2352 v Praze 6 - Břevnově, dříve však patřila do katastru Smíchova, č.p. 115. Leží cca 2 km od Břevnovského kláštera.

Klášterní areál nedaleko Pražského hradu byl kdysi obklopen rozsáhlými vinicemi. První zmínky o vinici v těchto místech pocházejí z 16. století, nejstarší název je Gayerka. V 18. století se vyskytuje jméno Bubenský dvůr. Za své jméno vděčí usedlost Janu Spiritovi, který ji odkoupil od hrabat z Bubnu a byl jejím vlastníkem v letech 1766 - 1772, kdy ji nechal barokně přestavět. 

Pozdější majitelé ji přebudovali na cihelnu, která fungovala ještě před 2. světovou válkou. I další majitelé na Spiritce hospodařili a až do 60. let 20. století se zde choval i dobytek a pěstovalo obilí. Po skončení 2. světové války hospodářství převzal Státní statek hl. m. Prahy, krátce ji využívalo i ČKD. 

Jednotlivé stavby jsou postaveny z místní opuky. Na východě bývaly chlévy a stodola, na jihu sýpka a na severu pavlačová budova určená k bydlení. Vstupní brány mířily na jih a západ. Celý areál vzhledem k jeho poloze na jižně směřovaných svazích obklopovaly rozsáhlé vinice.

V roce 1985 chátrající budovu převzalo Ministerstvo vnitra a do roku 1987 ji důkladně rekonstruovalo. Z historické budovy byla zachována severní část u silnice, ostatní budovy jsou postaveny znova, ovšem se zachováním půdorysu. V současné době je Spiritka stále v majetku Ministerstva vnitra ČR a slouží jako reprezentativní zařízení, konají se zde pracovní akce, semináře či školení pro jeho zaměstnance a policisty.

Sousední usedlost i vinice Kneislovka č.p. 2339 (dříve č.p. 114, katastrální území Smíchov) se jmenuje po Johanu Andreasovi Kneysslovi, teologovi a protonotáři kapituly u sv. Víta, jenž ji vlastnil od roku 1774 a po požáru o čtyři roky později ji obnovil v barokní podobě. Barokní podobu si dosud zachovala ohradní zeď a zaklenutá brána.

Budova je dnes v soukromém vlastnictví a slouží k obytným účelům. Fasáda budovy je klasicistní, ohradní zeď s klenutou bránou je barokní.

Areál vznikl postupnou přestavbou starší viniční usedlosti, jejíž součástí je dnes také kaple sv. Jana Nepomuckého, založená roku 1724 tehdejším majitelem usedlosti Zdeňkem Chřepickým z Modlíškovic, kanovníkem u sv. Víta. Mše zde byly slouženy až do roku 1873. Kaple na čtvercovém půdorysu s apsidou se nachází v severozápadním konci zahrady, spojená je s obytnou budovou přímou cestou na horní terase. Sousedí se zahradním domkem, na němž je umístěna vyhlídková terasa, ohrazena balustrádou. Vstupní portál je pravoúhlý s pískovcovým ostěním. Kryta je mansardovou střechou s věžičkou. Mezi kaplí a zahradním domkem je kamenné schodiště. 

Další sousední a typická viniční usedlost č.p. 1113 je Hybšmanka (dříve č.p. 113, katastrální území Smíchov). Jméno má podle Marie Anny, manželky Josefa Johanna Hipschmanna (Hübschmanna), která ji zdědila v roce 1751 po děkanovi Josefu Václavovi von Lanckische. 

Budova byla klasicistně upravována, hospodářské objekty jsou až z 19. století. Usedlost dnes slouží k bydlení. Její pozemky, které patřily k usedlosti, byly v majetku Státního statku hl. m. Prahy rozparcelovány na zahrádky, zahrádkářská kolonie byla na přelomu tisíciletí zrušena a chátrá.

Původní viniční usedlost získala svou dnešní podobu ve 2. polovině 18. století, součástí výstavby z tohoto období byly i hospodářské budovy, které se do dnešní doby nedochovaly. Obytná budova má na severní straně patrovou, na jižní straně dvoupatrovou dispozici. Na severní straně je umístěn pravoúhlý vstupní portál s ostěním, před ním schodiště o dvou kamenných stupních. Vstupní dřevěné dvoukřídlé výplňové dveře mají zdobenou kovovou kliku. Na jižní stěně budovy jsou umístěny sluneční hodiny. 

Zahradní domek - původní viniční lis - byl mezi lety 2005 až 2006 zbořen. 

Klasicistní původně viničná usedlost se dvěma venkovními schodišti, ohradní zdí s nikou a branou, včetně historické zahrady je památkově chráněna. Uvnitř se částečně dochovaly trámové stropy. 

Z druhé strany usedlosti Spiritka stála dnes již zaniklá usedlost Císařka. Stála rovněž původně v katastru Smíchova a měla č.p. 116. 

Původní vinice v místech Císařky byla nazývána Karmazínka a Zlatá ovce. Roku 1673 vlastnil vinici se stavením císařský malostranský rychtář Ferdinand Lederer. Název "Císařka" je poprvé doložen roku 1744. 

V polovině 18. století již vinice představovala pouze desetinu výměry pozemků, k menší usedlosti s hospodářskými budovami náležely z velké části polnosti. Byla ve vlastnictví Terezie Thumové. O sto let později, roku 1840, za vlastnictví Matěje Novotného tvořily dvůr hospodářské budovy a jedna obytná. Rodina Novotných si usedlost udržela až do 1. světové války. Po roce 1918 měl Císařku v majetku Leopold Sachs. 

Roku 1938 byla usedlost i s hospodářskými budovami téměř celá zbourána. Polorozbořené chlévy se dostaly po roce 1945 do správy podniku Sady, lesy, zahradnictví. Poslední malý domek zanikl při výstavbě bytového komplexu kolem roku 2007.