V lázeňských lesích jihozápadně od města Karlovy Vary ležela původně dnes již zcela zaniklá středověká ves Obora (Thiergarten). Některá oborská políčka a mnohé louky využívali karlovarští občané ještě dlouho po zániku vsi. S rozvojem lázeňství koncem 17. století, při rozšiřování vycházkových tras v širokém okolí Karlových Varů, vykoupilo město všechny pozemky v okolí bývalé vsi Obora a nechalo je znovu zalesnit. 

V té době patrně vznikla pod rozvalinami románského kostela sv. Linharta u tehdy ještě poměrně frekventované cesty do Horního Slavkova barokní výklenková kaplička. Roku 1838 byla kaplička nákladem lady William Russell, ženou lorda George Williama Russella, britského vojáka, politika a diplomata, přestavěna na klasicistní hranolovou kapli sv. Linharta s obdélným, polokruhově zakončeným vchodem a trojúhelníkovým štítem. V roce 1884 zaplatil celkovou přestavbu kaple v pseudogotickém slohu syn lady William Russell, lord Ampthill, o čemž svědčí pamětní deska v průčelí kaple. Po stranách kaple byla přistavěna zděná sloupová pergola. Před II. světovou válkou byl v kapli umístěn zidealizovaný portrét poustevníka Linharta od neznámého autora. V roce 1995 byl obraz nahrazen kopií. Originál je uložen v karlovarském muzeu. 

Původně opevněný pozdně románský kostel sv. Linharta se hřbitovem patrně z doby již kolem roku 1200 stojící na území loketské královské obory se poprvé připomíná v roce 1246 jako jeden ze tří filiálních kostelů, spolu s kostely v Olšových Vratech a v bývalém Vranově (Frohnau), náležejících k loketskému farnímu kostelu sv. Václava, darovaných Václavem I. tehdy pražskému klášteru řádu Křižovníků s červenou hvězdou. Patronátní právo ke kostelu tehdy drželi hrabata z loketského hradu. Kostel stával na malém skalnatém návrší vystupující z úbočí vrchu Aberg, ohraničena dvěma vodními příkopy, nad dnes již zcela zaniklou středověkou vsí Obora (Thiergarten, Ortus ferarum), patrně služební vsí, která je poprvé připomínaná roku 1325 v souvislosti s udělením léna Kojatovi z Otanovic. V polovině 14. století se ves Obora spolu s kostelem stala majetkem nově založeného města Karlovy Vary. V roce 1369 zemřel zdejší farář Heinrich, po kterém nastoupil klerik Nikolaus, syn Johanna z Lokte. Patronát nad kostelem poté přechodně převzali držitelé hradu v Doubí, za které vykonával službu Trenclynus de Quercu. V dalších letech byl patronát do roku 1413 obnoven hrabatům z Lokte, přenesený na zdejšího pána Alberta de Tiergarta, poté roku 1402 na křižovníka Petra z Horního Slavkova, navrženého Borešem z Rýzmburka. Posledním správcem kostela je uváděn v roce 1476 zdejší farář Michael. Zřejmě koncem 15. století byla původně samostatná farnost zrušena a přenesena do Karlových Varů. Od roku 1490 byly příjmy kostela poukazovány nové farnosti řádu Křižovníků s červenou hvězdou v Karlových Varech. Zánik kostela souvisí pak s postupným vylidněním vsi a ztrátou významu celého místa na konci 15. století. Střediskem oblasti se stává město Karlovy Vary v údolí, obdařené četnými privilegii svého zakladatele císaře Karla IV. Ještě v 1. pol. 16. století jsou v Oboře doložení osadníci, do konce 16. století obec zcela zpustla. Kostel byl ponechán svému osudu a pomalu chátral. I po zániku jeho funkce však sloužil k občasnému pohřbívání. Poslední zmínky o kostelu pochází z 16. století. 

Ruiny kostela u bývalé cesty na Horní Slavkov však nikdy zcela neosiřely. V postupně obnovovaných karlovarských lázeňských lesích se od 18. století stala zřícenina kostela oblíbeným výletním místem lázeňských hostů a znovu středem pozornosti badatelů. V roce 1772 si karlovarský lázeňský lékař David Becher povšiml, že při výstavbě kostela byl použit bílý vřídelní kámen. V letech 1989 - 1992 provedlo Karlovarské muzeum archeologický průzkum kostela pod vedením archeologa Jiřího Klsáka. Postupně byla vyklizena všechna suť zřícených konstrukcí kostela a byla tak odkryta situace celého interiéru. K nejzajímavějším nálezům patřil objev hrobu muže se dvěma novorozenci v lodi kostela, základy oltářů, zbytky podlahy s původní dlažbou, 10 mincí a první votivní (děkovné) předměty. V roce 1991 byl zkoumán sondami presbytář a před jižní stěnou kostela byl objeven středověký hřbitov s kostrovými hroby. V prostoru hlavního oltáře, částečně pod jeho sutí byl nalezen hrob mladé ženy. Kostra byla uložena na levém boku, ve skrčené poloze, bez orientace. Hrob se dal podle nálezů datovat do přelomu 16. a 17. století. Z výzkumu kostela pochází velký soubor železných votivních předmětů ve tvaru lidských postav a jejich částí, figurky zvířat, podkov a další tvary, které byly věřícími pokládány na oltář sv. Linharta s prosbou o pomoc, dále celkem 48 drobných mincí ze 14. - 16. století, mezi nimi i některé zajímavé české brakteátové (plíškové) halíře ze 14. století, drobná vyřezávaná kostěná plastika sv. Kateřiny a torzo Krista.  V dalších letech bylo odkryto dalších několik desítek kostrových hrobů na středověkém pohřebišti. Jednotlivé hroby ležely místy ve čtyřech až pěti vrstvách nad sebou a často se vzájemně porušovaly, což svědčí o dlouhodobém pohřbívání v tomto prostoru a pravděpodobně i o nedostatku místa. 

Obora sv. Linhart

Rozkládá se na ploše téměř 70 ha, kromě klasické pozorovatelny nabízí i ojedinělý pohled na zvířata a krajinu, a to shora. K tomu účelu slouží soustava můstků, která místy vyvede stezku až do šestimetrové výšky.

Obora má tři části. Špička obory patří praseti divokému, ve střední části je daněk skvrnitý a přímo u Linharta je možné pozorovat jelena siky Dybowského. Stezka nás zavede také k pěti malým lučním rybníkům propojených potůčkem, kde se daří typickému vodnímu hmyzu - vážkám. Poblíž budovy Linhart je umístěna samostatná zastřešená pozorovatelna, zajišťující výhled na zvěř pasoucí se na přilehlém palouku. 

Trasa A o délce 8,3 km trvá 2,5 hodiny, začíná u Vřídelní kolonády, pokračuje po zelené turistické značce kolem rybníčku Malé Versailles až k rozcestníku Kniha, dále kolem Lesní pobožnosti. Poté se odbočí na asfaltovou cestu doprava a vyjdeme nedaleko Lesovny Diana, kde začíná Obora Linhart. Tu můžeme přejít hned na začátku u výběhu divokých prasat, poté se dáme doleva a zpět ji přejdeme výběhem daňků, kde můžeme pozorovat kapříky a hojné vážky v celkem pěti rybníčcích. Zpět se dáme po asfaltce Sovovou stezkou a vyjdeme přímo u hotelu Bristol. Hotel Bristol má tu zvláštnost, že jeho výtah začíná prakticky v ulici Zámecký vrch a končí o ulici níže - v ulici Sadová. Výtah funguje na hotelovou kartu, ale lze o ni "poprosit" na recepci (alespoň nám se to podařilo). Po Mlýnském nábřeží se dále dostaneme zpět k Vřídlu.

Kamenný pomník, který místní nazývají "Kniha" stojí při Sovově stezce. Na kamenném podstavci z kvádrů si tady může člověk "číst" v mramorové knize. Vytesán je v ní a černou barvou zvýrazněn text básně vyjadřující lásku k matce. Knihu tady nechal vytvořit v roce 1930 jeden z lázeňských hostů na počest své matky A. M. Heinrichové z Moravské Ostravy. 

Lesní pobožnost je stylizovaný oltář v podobě kamenné mohyly, který nechal vystavět v roce 1910 karlovarský patriot a radní Hugo Anger na místě oblíbeného svatého obrázku pod Russelovou skálou na konci údolí v lázeňských lesích západně od centra města Karlovy Vary. Na jaře 1990 byla lesní pobožnost poškozena silnou vichřicí a následně vandalem. V roce 2005 proběhla celková rekonstrukce lesního zákoutí. Na vrcholu oltáře je postaven dřevěný kříž s Ukřižovaným Kristem, krytý dřevěnou stříškou. Před oltářem jsou umístěna kamenná klekátka a vydlážděné okolí oltáře je doplněno lavicemi a malým jezírkem s umělým vodopádem.

Původní prostý svatý obrázek Panny Marie kdosi zavěsil patrně jako výraz pokory a poděkování za úspěšné vyléčení na jeden ze stromů pod Russelovou skálou. Ke svatému obrázku často chodívala z lázeňského města po Russelova cestě, lemované alejí starých buků, rakouská císařovna Alžběta, zvaná Sissi, během svého léčení v Karlových Varech v červnu a červenci roku 1892. Obrázek Panny Marie byl během let postupně doplněn dalšími obrázky svatých a jednoduchým dřevěným oltáříkem s klekátkem. 

Trasa B má délku necelých 10 km a trvá cca 3 hod 15 min. Začíná opět u Vřídelní kolonády. Tentokrát se ale vydáme po modré turistické značce přes rozhlednu Diana, kolem chaty Přátelství, dále kolem Božích muk U Obrazu, chaty U Křížku až ke sv. Linhartu, kde začíná obora. Zde se napojíme na naučnou stezku, kterou se dostaneme ke zřícenině kostela sv. Linharta, kapličce sv. Linharta, pomníku Městských lesů i památné jedli. Pokračujeme Sovovou stezkou zase až k hotelu Bristol a dále po Mlýnském nábřeží až k Vřídelní kolonádě.