Svatý Hostýn

Hostýn či Svatý Hostýn je kopec, který leží v Hostýnských vrších 736 m n.m. Nachází se zde významné mariánské poutní místo, které bylo v roce 2018 prohlášeno národní kulturní památkou ČR. Celý komplex zahrnuje baziliku Nanebevzetí Panny Marie, ubytovny pro poutníky, křížovou cestu s mozaikami, větrnou elektrárnu a vyhlídkovou věž. Podle archeologických nálezů se zde nacházelo rozlehlé pravěké hradiště. 

Na nižším z vrcholů, v nadmořské výšce 718 m, stojí barokní poutní chrám Nanebevzetí Panny Marie. Jde o jeden z nejvýznamnějších mariánských poutních kostelů na Moravě, ke kterým patří také Velehrad nebo v Čechách Svatá Hora u Příbrami. 

Pozdně barokní kostel s titulem basilica minor byl dokončený v roce 1747 podle plánů architekta olomouckých biskupů Ignáce Cyraniho z Bolleshousu. Původní stavba z roku 1721 podlehla požáru. V roce 1784 byl chrám v rámci josefínských reforem odsvěcen a zrušen. Kostel zbavený vybavení i střechy chátral, až byl v polovině 19. století na základě peticí z farnosti obnoven do dnešní podoby a znovu vysvěcen. V roce 1887 zde byl dobudován jezuitský klášter. I dnes je poutní místo spravováno jezuity. 

Plochu západního průčelí pokrývá mozaika Hostýnské Madony od pražského mozaikáře Viktora Foerstra (1912). Má plochu 26 m2 a je složena z 260 tisíců speciálních sklíček dovezených z Itálie. 

Pod vrcholem se nachází pramen, podle tradice zázračně uzdravující. U něj stojí kaple z roku 1700. 

Na vyšším vrcholu ve výšce 736 m je kamenná rozhledna s kaplí sv. Kříže postavená roku 1898 olomouckým stavitelem Václavem Wittnerem. V dubnu 1994 u ní byla zřízena větrná elektrárna. Vrtule je vysoká 32 m a rozpětí vrtule je 27 m. 

Na spojnici mezi oběma vrcholy se nachází hřbitůvek jezuitských mnichů, pomník skautů, kteří zahynuli ve vězení za dob totality, a pomník dlouholetého skautského vůdce a ředitele holešovského gymnázia Rudolfa Plajnera. Jižní úbočí dvojvrší, od chrámu ke hřbitůvku, obepíná křížová cesta od slovenského architekta Dušana Jurkoviče. 

Tzv. Stará křížová cesta byla postavena roku 1900 ve směru od Sarkanderovy kaple k rozhledně. První tři zastavení tvoří jednoduché kaple, následuje osm zastavení v podobě kamenných podstavců ukončených křížem osazeným obrazovým reliéfem pašijového výjevu. Poslední čtyři obrazy křížové cesty jsou opět umístěny v kaplích různého slohu. Kaple postavila firma Trautner z Innsbrucku, obrazy zhotovil bystřický malíř pan Žůrek. 

Ale již roku 1903 byla budována křížová cesta, jejímž autorem je architekt Dušan Jurkovič. Jednotlivá zastavení jsou v Jurkovičově oblíbeném stylu valašské lidové architektury. Cesta je situována severovýchodně od kostela. Tvoří ji třináct tvarově obměňovaných zastavení, která jsou rozmístěna nepravidelně do podkovitého tvaru. Od chrámu prvních osm zastavení klesá, deváté zastavení je postaveno na kamenné terase, následující zastavení stoupají zpět směrem k vrcholu. Cesta je ukončena rotundou v areálu hřbitova, ve které je kamenný reliéf Kladení do hrobu. Jurkovičova Křížová cesta byla budována postupně od roku 1904 až do 2. světové války. Mozaikové obrazy pro jednotlivá zastavení křížové cesty vytvářel v letech 1912 - 1933 malíř Jano Köhler. Vzhledem k tomu, že během let některé výjevy poničilo drsné hostýnské klima, byly mozaiky v letech 2009 - 2019 restaurovány. 

V roce 1932 byla až na vrchol zbudována nová silnice, stará tzv. Císařská cesta zůstala vyhrazena turistům. Naše trasa vedla od Obecního úřadu Rusava po žluté turistické značce a měla cca 11 km. Doba trvání cca 3 hodiny a 40 min.

Hostýn hrál rozhodující roli díky své poloze na severojižní spojnici mezi Moravou a Slezskem, v širším měřítku mezi Baltem a Adrií, tedy na trase označované jako Jantarová stezka. Hradisko "Hostýn" se nachází asi 1,5 km jihozápadně od středu obce. Má rozlohu 19,8 ha, po obvodu je opevněno valem vysokým většinou kolem 4 metrů, v jihozápadní části však dosahuje výšky až 8 metrů a před ním se nachází příkop. V jihozápadní části je  toto opevnění přerušeno původním hlavním vchodem, tzv. Slavkovskou bránou, u druhého přerušení (tzv. Železná brána) na severovýchodním obvodě není jisté, zda s hradiskem souvisí. 

Základ opevnění vybudoval již v době popelnicových polí lid kultury lužické zhruba kolem roku 1200 př. n. l., přestavba pochází z období pozdní doby bronzové, kdy bylo hradisko obydleno lidem kultury slezské (kolem roku 1000 př. n. l.). Třetí předkeltská fáze z doby kolem roku 600 př. n. l. náleží kultuře platěnické, tedy starší době železné. Podle poznatků z archeologických výzkumů toto opevnění vzalo za své požárem. 

Keltové zřejmě využili pro vybudování svého opevnění starých valů, zajímavé je, že tzv. klešťovitá brána, považovaná za typicky keltský prvek opevnění, byla zde vybudována již při stavbě nejstarší hradby. Keltské osídlení Hostýna nebylo na rozdíl od jiných lokalit příliš intenzivní, Hostýn byl nepochybně důležitý především jako strategický bod, střežící trasu dálkového obchodu procházející Moravskou branou. 

Další nálezy pocházejí ze střední a mladší doby hradištní, tedy již z období slovanského osídlení našich zemí. Již roku 1672 je zaznamená zpráva, v níž se hovoří "o starých valech na hoře". První popis této lokality pochází z roku 1875 od Bedy Dudíka. 

Pravděpodobně již v pozdním středověku byla na vrcholu postavena kaple Panny Marie, zřejmě od havířů, které sem povolal pan Burian z Limberka v roce 1544, stát vydržela až do roku 1658. Existence pramene nedaleko vrcholu a zejména pozůstatky mohutných pravěkých valů pak nevyhnutelně vedly ke vzniku řady pověstí. 

Pověst se sice může opírat o Dalimilovu kroniku, spolehlivě však byla poprvé zapsána až v roce 1665 v díle jezuity Bohuslava Balbína Diva Montis Sancti. Podle ní se zde ve 13. století (roku 1241) ukrývali lidé při velké nájezdu Tatarů. Trpěli nedostatkem vody, proto se modlili k Matce Boží; na její přímluvu zde vytryskl pramen a mohutná bouře donutila Tatary k ústupu. Archeologické nálezy však neposkytují sebemenší doklad podobné události. Tato pověst vznikla patrně pod vlivem nového tureckého ohrožení Evropy, i když mnozí badatelé nevylučují ani antický původ zázračného motivu (zázračná záchrana na kopci obklíčené legie Marka Aurelia, kterou popisují římští historikové Cassius Dio a Pavel Orosius). 

V roce 1567 je poprvé zmiňován Hostýn jako poutní místo, tehdejší poutě však ještě nemusely s uvedenou legendou souviset. 

Stará ikonografie zobrazuje Pannu Marii Hostýnskou jako Marii Ochranitelku - v rozhrnutém plášti, pod nímž se ukrývá množství věřících. Nejstarší obraz nechal zničit luteránský majitel panství Václav Bítovský z Bítova počátkem 17. století. Roku 1655 nechala paní Marie, manželka hraběte Jana z Rottalu, pořídit nový obraz pro hostýnskou kapli. Tentokrát se jednalo o Pannu Marii vítěznou stojící na půlměsíci. Dnes je tento obraz umístěn v kostele v Bystřici. Roku 1658 nechává hrabě Jan rozšířit stávající kapli a nechává přistavět dvě boční kaple; jednou z nich byla kaple svatého Jiljí, dnes sv. Jan Sarkandera. V rámci mariánského kultu, který v zájmu protireformace propagovali Rottalové i další katolické rody, které vlastnily bystřické panství v pobělohorském období, se hostýnská legenda rozšířila do obecného povědomí. Současnou podobu jí dal křižovník Jan František Beckovský, který spojil několik pověstí. 

Vnuk hraběte Jana, Jan Zikmund, nechává postavit na Hostýně velký chrám, roku 1721 je položen základní kámen. Stavbu dokončil v roce 1748 podle poslední vůle Jana Zikmunda, František Antonín z Rottalu a 28. července ji vysvětil kardinál Julius Troyer. Pro potřeby poutníků byl zřízen hostinec, dále budova pro tři kněze, kostelníka a varhaníka. Celý komplex byl obehnán zdí. Dne 24. září 1769 chrám po zásahu bleskem vyhořel, byl však během dvou let opraven. Roku 1779 bylo v rámci josefínských reforem přemístěno sídlo duchovní správy na Rusavu a v roce 1784 vydán zákaz poutí. Chrám byl vyklizen, včetně rozebrání střechy. 

Počátkem 19. století hostýnskou legendu znovu proslavil Václav Hanka, hostýnský zázrak tvoří významnou část básně Jaroslav v Hankou objeveném Rukopise královédvorském. Tehdy také začaly pokusy o obnovu poutního chrámu; povolení přišlo až v roce 1840. V letech 1841 - 1845 byl chrám obnoven a roku 1883 zde bylo postaveno nové obydlí pro řeholníky. Roku 1895 byla založena Matice svatohostýnská, která zakoupila vrchol kopce, aby tak předešla nevhodným zásahům do okolí kostela. Nechala též postavit velkou ubytovnu a hostinec. Roku 1898 byla na vrcholu Hostýna postavena kamenná rozhledna, její základní kámen byl položen 1. září 1897, kdy vrchol navštívil císař František Josef I. Roku 1909 začala stavba kamenného schodiště, které spojuje hlavní chrám s kaplí u zázračného pramene. Schodiště má 250 schodů a je dlouhé 242 m, cesty jej rozdělují na tři části.  

Z vyhlídky jsou nádherné výhledy do širokého okolí.