Svojšice

Obec Svojšice leží v okrese Kolín, asi 14 km západně od Kolína a 5 km od Kouřimi. Druhé Svojšice leží v okrese Pardubice a třetí v okrese Příbram. 

První písemná zmínka o obci pochází z roku 1241. Od roku 1738 byli zdejšími pány Althannové, kteří přestavěli zámek podle plánů Ignáce Jana Nepomuka Palliardiho. Za hraběte Michaela Josefa (1798 - 1861) byly Svojšice oblíbenou altannskou rezidencí. 

V obci Svojšice, kam přísluší i Karlov a Nová Ves, bylo v roce 1932 celkem 779 obyvatel, byl zde poštovní úřad, telegrafní úřad, četnická stanice, katolický kostel, kostel československé církve, klášter Anglických panen, živnostenské společenstvo, sbor dobrovolných hasičů a byly zde evidovány tyto živnosti a obchody: lékař, biograf Sokol, dřevozpracovatel, holič, 3 hostince, kolář, kovář, krejčí, 2 mlýny, továrna na nábytek Lukavský, obuvník, obchod s ovocem a zeleninou, 3 pekaři, pensionát Klášter Anglických panen, pohřební ústav, 3 pokrývači, řezník, sedlář, sklenář, sladovna, 9 obchodů se smíšeným zbožím, spořitelní a záložní spolek pro Svojšice, obchod se střižním zbožím, 3 švadleny, 2 trafiky, velkostatek. 

V obci Bošice, která později stala součástí Svojšic, byly v roce 1932 evidovány tyto živnosti a obchody: 2 hostince, kovář, krejčí, mlýn, pekař, 2 obchody se smíšeným zbožím, trafika a 3 velkostatky. 

Významným rodákem byl Václav Voskovec (1864 - 1945), rodným jménem Vilém Wachsmann, křtěný Vilím Eduard. Byl to český vojenský kapelník a legionář. Jeho synem byl český divadelní a filmový herec Jiří Voskovec.

Mezi pamětihodnosti patří:

- kostel sv. Václava - zmiňován je roku 1352. Tato původní středověká svatyně byla roku 1678 z podnětu hraběte Michaela Osvalda z Thunu zbarokizována. Současná podoba je výsledkem pozdně barokní přestavby z roku 1773, kterou patrně provedl architekt Jan Josef Wirch. Ve věži je zavěšen bohatě zdobený renesanční zvon. Zařízení svatyně je pozdně barokní, doplněno ve 2. pol. 19. století. Oltářní obraz sv. Václava je dílem Ludvíka Bernarda z roku 1870. 

- socha sv. Jana Nepomuckého a socha sv. Václava

- barokní zámek - od roku 1945 sloužil jako sociální ústav a domov důchodců, v roce 2020 došlo k vystěhování všech osob z důvodu zanedbaného stavu elektroinstalace. Je v majetku hlavního města Prahy.  

Zámek založila na místě původní tvrze Anna Kamila z Enkenfurtu po roce 1638. Zpustlou tvrz ji prodal Karel Eusebius Mracký, společně s vypáleným dvorem a dalšími třemi vesnicemi. Nová majitelka na základech tvrze začala budovat nový raně barokní zámek. Byla to jednopatrová budova s uzavřeným nádvořím čtvercového půdorysu s valbovou střechou. Jednotlivá křídla byla v prostoru nádvoří lemována otevřenými arkádami na čtverhranných pilířích. Vstupní průčelí zámku bylo na východní straně. Ještě než byl zámek dokončen, Anna Kamila Svojšice prodala Michalu Osvaldovi Thun-Hohensteinovi, který stavbu dokončil v roce 1678. 

Poté se na zámku vystřídalo ještě několik majitelů, než zámek koupil od Kaisersteinů hrabě Michael Jan Althann v roce 1738. Ten připojil Svojšice ke svému rodovému panství Králíky. V roce 1751 zámek vyhořel. Poté byl v letech 1755 - 1758 opravován a při této příležitosti byl zámek rokokově přestavěn. Autorem přestavby byl Ignác Jan Nepomuk Palliardi. Přestavbou byly zvýrazněny nárožní rizality a stavba byla zvýšena o jedno patro, včetně nárožních věží. Budova byla nově zastřešena mansardovými střechami. Upraven byl i vstupní portál, který byl ozdoben a v jižním křídle vznikla kaple svatého Jana Nepomuckého. Bohatě ozdobeny byly i fasády zámku rozčleněné římsami, pilastry a nadokenními frontony. Kolem zámku byl zřízen park a zámecká zahrada. 

V roce 1775 byl zámek obsazen vzbouřenými poddanými. Poslední velká stavební úprava zámku v klasicistním stylu je z roku 1847, kdy Michal Josef Althann nechal zvýšit jižní a východní křídlo o jedno patro. Současně byly i o jedno patro zvýšeny nárožní věže na východní straně. Bylo také odstraněno mansardové zastřešení a zrušeny arkády na nádvoří. Fasády přestavěných křídel byly ozdobeny bosáží (= plastické vyznačení kvádrového zdiva) a zcela se odlišily od původních fasád, čímž byl porušen i celistvý vzhled a charakter zámku. V průčelí zámku byl upraven vstup. Střední rizalit v průčelí byl zvýšen o dvě patra a zakončen štítem s erbem Althannů. 

V rámci přestavby byly upraveny i hospodářské stavení náležející k zámku. Michal Josef Althann umístil do zámku knihovnu, ve které byly soustředěny ekonomické spisy. Althannům zámek patřil až do roku 1923, poté jej při první pozemkové reformě věnoval Michal Karel Althann řádu anglických panen. Ten zámek přizpůsobil charitativním účelům k němuž byly upraveny především interiéry v přízemí.