Tajemství Prokopského údolí

Jeden z nejvíce utajovaných vojenských objektů v České republice s rozsáhlými podzemními prostory se nachází v pražském Prokopském údolí. Bývá označován krycím označením K-116 nebo číslem vojenského útvaru VÚ 2508. Přesný rozsah a účel objektu, ve kterém za války nacisté budovali podzemní továrnu, je dosud oficiálně utajován. 

Vojenský objekt je ukrytý za mohutnými železnými vraty s vysokým betonovým plotem, které chrání vjezd do tajného prostoru. Hlavní brána do celého areálu je hlídána řadou kamer a kapacitních senzorů typu Vidar A (slouží pro identifikaci narušení objektu. Několik kamer je klasických, jako třeba u brány, jiné jsou skryté ve větvích stromů a dokonce i v ptačí budce, ke které vedou tmavé už lehce zarostlé kabely. 

Na hlavní bráně je varovná cedule se značkou zákazu fotografování objektu. Po levé ruce je na plotě k vidění ta samá značka a poblíž ní se nachází čidlo, které rozeznává záblesky fotoaparátů.

V místech dnešního vojenského objektu bývala rozsáhlá Prokopská jeskyně s délkou 120 metrů a pramenem podzemní vody. 

V 19. století zde byly objeveny zvířecí kosti z poslední doby ledové a dokonce i lebka člověka, o jejímž stáří se vedly spory. Zvířecí kosti byly sice z doby ledové, ale další zvířecí nálezy prasete byly již holocénní, tedy mladší. Lebka bohužel nebyla správně zaznamenána, a tak dodnes není stáří přesně určeno. Dalšími paleontologickými nálezy zde byly zjištěny kosti mamuta severního, medvěda jeskynního, koně, srstnatého nosorožce, prasete, zajíce běláka, veverky obecné, hraboše polního, křečka obecného, sviště bobaka, vrásenky okrouhlé, skotu, kozy, soba polárního, hyeny jeskynní, jelena, lišky, jezevce, kočky divoké, krtka, bizona pravěkého, lebka Homo sapiens atd. 

Podle legendy ji obýval světský kněz, poustevník svatý Prokop (970 Chotouň - 25. března 1053 Sázava). Právě on dal jméno celému dnešnímu území přírodní rezervace a stejně tak i poutnímu kostelíčku, který se kdysi nacházel nad touto jeskyní. V letech 1711 - 1712 jej nechal postavit Adam Schwarzenberg. Odstřelen byl údajně kvůli statickému narušení, ale pravděpodobnější je, že kostelík byl zbourán proto, aby bylo ztíženo zaměření vojenského prostoru. Zahraniční geologové, kteří si fotografovali Prokopskou skálu bývali prý často ostrahou vojenského prostoru zadrženi. 

Něco ze života sv. Prokopa se lze dočíst zde.

V souvislosti s výstavbou vojenského objektu byl zbořen Dalejský mlýn (Prokopské údolí 257/10), v těsné blízkosti Prokopského lomu. Mlýn byl připomínán již v 16. století. V 19. století a v první polovině 20. století v něm byl vyhlášený výletní hostinec. 

Od 19. století se zde začal těžit vápenec a byly zde vykopány dopravní štoly a svážnice do vyšších pater lomu. S pokračující těžbou byla již na konci 19. století celá jeskyně odtěžena. 

Před druhou světovou válkou se o toto území začala zajímat československá armáda. V jejím průběhu zde nacisté začali budovat podzemní továrnu Junkers (pod krycím označením Kali) na letecké díly. Byly vykopány tři rovnoběžné tunely o délce cca 300 metrů a výšce až 8 metrů, kde se údajně počítalo s parkováním obrněného vlaku. V podzemí se nacházelo i malé nádraží s překladištěm. V roce 1944 měla být dokončena podzemní výrobní hala dlouhá 200 metrů. Mluvčí ministerstva obrany Andrej Čírtek v roce 2009 pro Českou televizi však uvedl, že nacisté továrnu nestihli zprovoznit. 

Po vyklizení továrny na konci války byly podzemní prostory prázdné, nějakou dobu zde byly sklady zeleniny. V roce 1948 zde údajně armáda hledala vhodný objekt pro zkoušky zbraní, avšak tento objekt jí nevyhovoval. Ještě koncem 60. let zde opě fungovala těžba vápence, a to prý až do roku 1966. 

Podle operačního plánu Československé lidové armády z roku 1957 zde mělo být velitelské stanoviště hlavního velitelství ČSLA pro případ války, které mělo pojmout až 1 000 lidí. Koncem 60. let byl objekt zabrán armádou. O účelu tohoto rozsáhlého podzemního objektu se množily nejrůznější informace. Hovořilo se o krytu CO, podzemní nemocnici, skladu spojovacího materiálu či úložišti. Nedotknutelné zásoby. Objekt rekonstruovaný v 80. letech měl podle některých domněnek sloužit západnímu velení Varšavské smlouvy pro případ vedení války. V současné době je možná využíváno jako pracoviště vojenské zpravodajské služby. 

Další legenda je taková, že do kopce navezli po ukončení parní trakce Československé státní dráhy pár zakonzervovaných lokomotiv s příslušenstvím, které by umožnily strategickou dopravu v případě nedostatku ropy a elektřiny za nastalé krize. Objekt prý lze rychle propojit s blízko ležící kolejí pomocí montovaného kolejiště na betonových prefabrikátech.

Počátkem 80. let 20. století byl objekt radikálně přestavěn, zmodernizován a údajně také výrazně rozšířen, v té době bylo také asi rok nepřístupné jezírko u Hlubočep, u nějž ústí jedna z lomových štol. 

Objevují se spekulace, že objekt je velmi rozsáhlý, zaujímá rozsáhlé území pod plání Děvína na území Radlic a přísluší k němu i nadzemní stavby jak v lomu v Prokopském údolí, tak na protilehlých stranách pláně - vojenský areál západně od Radlické ulice jižně od stanice metra Jinonice, propojení na vodárnu a telekomunikační věž Dívčí hrady a propojení na Vojenský technický ústav elektroniky v Jinonicích, spekuluje se i o možném napojení na ochranný systém metra či spojení s objektem ministerstva vnitra na Pavím vrchu (Krulišova vila byla znárodněna roku 1948 uhlobaronu Krulišovi, užívalo ji pracoviště 6. správy Státní bezpečnosti, byl zde mimo jiné jeden z sedmi československých řídících bodů rušiček zahraničního rozhlasového vysílání, dnes je objekt označen jako Radiokomunikační a měřící středisko MV ČR). 

Po sametové revoluci se místní politici a občané pokusili vojenský areál v Prokopském údolí navštívit, ale nikdo nebyl do objektu vpuštěn. Dodnes tak zůstává přesný rozsah podzemních prostor tohoto objektu, ale i jejich účel, přísně střeženým tajemstvím naší armády. 

Trasa č. 1 je dlouhá 5,5 km a trvá 1,5 hodiny. Vede od Barrandova, kam se lze pohodlně dostat MHD (Chaplinovo náměstí) nebo autem, dále po žluté turistické značce směrem na Klukovice, Klukovice - viadukt, u rozcestníku se vydáme dále po zelené naučné stezce, projdeme kolem vojenského prostoru a kříže sv. Prokopa, podél Dalejského potoka až k Jezírku, pod hlubočepskými viadukty, kolem zámku Slovanka až k zámku Hlubočepy u tramvajové zastávky.

Trasa je úžasná v tom, že vede pořád z kopce :-)